Acanthostega: Porovnání verzí

 

== Popis ==

 

Výzkum na základě švů lebky acanthostega ukazuje, že tento druh byl schopen kousat kořist na nebo v blízkosti břehu. Markey a Marshall porovnali lebku acanthostegy s lebkami ryb, které využívají sání jako hlavní zůsob loovu kořisti, a zvířat, která svou kořist usmrcovala kousnutím, jako to dělá většina suchozemských živočichů. Jejich výsledky ukazují, že acanthostega byl přizpůsobena tomu, co označují jako „suchozemský styl krmení“, což silně podporuje hypotézu, že se tento typ krmení poprvé objevil vodních živočichů. Pokud je tato hypotéza správná, ukazuje, že acanthostega byla zvíře specializované pro lov, žijící v mělkých vodách, které tvořilo přechod mezi vodními a suchozemskými živočichy. Novější výzkumy také ukazují, že je možné, že se acanthostega vyvinula z předka, který byl životu na souši přizpůsoben lépe než samotná acanthostega.

== Objev ==

Zkamenělé pozůstatky jsou obecně dobře zachovalé. Slavná fosilie, díky níž byl objasněn význam tohoto druhu, byla objevena Jennifer A. Clackovou ve východním Grónsku v roce 1987, ačkoli několik úlomků lebky objevili již v roce 1933 Gunnar Säve-Söderbergh a Erik Jarvik.

 

== Evoluce ==

Acanthostega je považována za součást rozšířené evoluční záření v pozdním devonu, počínaje čistě vodními čtyřnožci, jejichž evoluční potomci vykazují zvýšenou schopnost dýchat vzduch, s čímž souvisí také  adaptace čelistí, žaber a svalů krku umožňuje volnější pohyb hlavy než u ryb. Tyto změny byly zaznamenány již u staršího rodu Tiktaalika. Jedinci tohoto rodu se stejně jako ichthyostega dokázali lépe pohybovat na souši, jsou ale považování primárně za vodní živočichy.