|
}}</ref>
Anningová prodávala především fosilie [[Bezobratlí|bezobratlých]], například [[Amoniti|amonitů]]. Fosilie [[Obratlovci|obratlovců]], například kostry ichtyosaurů, byly hodnotnější, ale mnohem vzácnější.<ref name=":1" /> Jak nebezpečná profese AnnigovéAnningové byla, se ukázalo, když v říjnu 1833 jen těsně vyvázla při sesuvu půdy. Její pes, který ji vždy při sběru fosilii věrně doprovázel, však zemřel.<ref name=":1" />
Anningová podnikala další významné objevy, a tak se o ní zvyšovalo povědomí. V prosinci 1823 nalezla první kompletní kostru [[Plesiosaurus|plesiosaura]] a v roce 1828 první fosilii [[Ptakoještěři|ptakoještěra]] ve Velké Británii.<ref>{{Citace periodika
}}</ref>
AnnigováAnningová o fosiliích a geologii často věděla více, než vědci, kteří je od ní kupovali, ale to oni vždy publikovali vědecké popisy exemplářů, které objevila, a často přitom zapomínali uvést její jméno.
Mnoho geologů ji však nenavštěvovalo pouze kvůli koupi fosilií, ale také aby s ní probírali jejich anatomii a klasifikaci. [[William Buckland]], který vyučoval geologii na [[Oxfordská univerzita|Oxfordské univerzitě]], Lyme Regis často navštěvoval o vánočních prázdninách a hledal s Anningovou fosilie.<ref>{{Citace monografie
=== Bezobratlí a fosilní stopy ===
AnnigovouAnningovou proslavily fosilie obratlovců, především mořských plazů, ale učinila i jiné paleontologicky významné objevy. V roce 1826 objevila dutinu se zaschlým inkoustem ve fosilii [[Belemniti|belemnita]]. Anningová si povšimla, že se podobá váčkům s inkoustem, které mají dnešní sépie a olihně, jež dříve pitvala, aby porozuměla anatomii zkamenělých hlavonožců, a to vedlo William Bucklanda k tomu, aby publikoval závěr, že jurští belemnité používali na obranu inkoust podobně jako mnozí současní hlavonožci<ref name=":1" />. Anningová si také všimla, že fosilie zvláštního tvaru tehdy známé jako bezoárové kameny se často nacházejí v břišní oblasti koster ichtyosaurů. Poukázala na skutečnost, že tyto kameny často obsahovaly zkamenělé rybí kosti a šupiny a někdy také kosti malých ichtyosaurů. Anningová se domnívala, že bezoárové kameny jsou zkamenělé výkaly, a v roce 1824 to sdělila Bucklandovi. Buckland je dále zkoumal a porovnával s fosiliemi z jiných oblastí a poté v roce 1829 tyto závěry publikoval a kameny nazval koprolity. Buckland uznával zásluhy a přínos Anningové k tomuto objevu a když své výsledky prezentoval, uváděl její jméno a chválil její dovednosti a píli.<ref name=":3">{{Citace monografie
| příjmení = S.
| jméno = Rudwick, M. J.
|
