Roudnice nad Labem (zámek): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Úvod historie |
Historie |
||
Řádek 26:
[[Soubor:Roudnice hrad 01.JPG|náhled|vlevo|Sál románského hradu]]
Hrad na skalnatém ostrohu nad řekou [[Labe]] založil nejspíše v osmdesátých letech dvanáctého století<ref name="durdik"/> [[Seznam pražských biskupů a arcibiskupů|pražský biskup]] a pozdější kníže [[Jindřich Břetislav]].<ref name="andel"/> Sídlo postavené v románském slohu se tak stalo nejstarším českým kamenným hradem, který založil někdo jiný než panovník.<ref name="durdik"/> Ve čtrnáctém století byl hrad za biskupa [[Jan z Dražic|Jana z Dražic]] rozšířen v [[Gotická architektura|gotickém slohu]] a v úpravách pokračovali také arcibiskupové [[Arnošt z Pardubic]] a [[Jan Očko z Vlašimi]]. Za nich byla postavena nová velká [[věž]].<ref name="andel"/> Její poloha je nejasná. [[Rudolf Anděl]] za ni považuje okrouhlou věž na východní straně románského paláce,<ref name="andel"/> ale ta podle [[Tomáš Durdík|Tomáše Durdíka]] vznikla spíše současně se stavbou paláce nebo v první polovině třináctého století.<ref name="durdik"/> Hrad v té době získal nové opevnění. Za Jana Očka z Vlašimi byla také postavena
Správu hradu pro biskupy zajišťovali purkrabí, z nichž jménem známe Jakuba a Peška z roku 1340. Za Arnošta z Pardubic funkci purkrabího roku 1347 zastával Pohan a v roce 1358 Jan. Arcibiskup Jan Očko z Vlašimi purkrabím jmenoval Jana Drahoně z Újezda.<ref name="sedlacek"/> K zajištění obranných a provozních potřeb hradu sloužil systém tzv. nápravníků a [[manská soustava]]. Nejstarší zprávy o její podobě u roudnického hradu jsou z konce čtrnáctého století. Povinností nápravníků bylo sloužit na hradě se samostřílem, za což mohli svobodně užívat určité pozemky. Podobně i manové byli povinni službou a z některých svých majetků odváděli peněžní úrok, který dosahoval třiceti kop [[groš]]ů ročně. Roudnická manství byla ve [[Vodochody|Vodochodech]], Březí, Nové Vsi, Rovném, Vesci, [[Hoštka|Hoštce]], [[Mnetěš]]i, [[Straškov]]ě, Dřínově i v samotné Roudnici.<ref>Sedláček (2000), s. 178</ref>
Původní hrad měl přibližně obdélníkový půdorys o rozměrech asi 39 × 15 metrů a byl opatřen větším počtem obranných [[Bašta|bašt]]. Zdi byly silné dva metry a byly zpevněny na severní straně a na nárožích [[věžice]]mi. V přízemí stavby se nacházel velký sál, nad ním pak patrně ležela slavnostní síň. Komplex ještě obsahoval menší užitkové budovy jižním směrem, které byly obehnané hradbou s opevněnou [[Brána|bránou]].▼
Na počátku [[Husitské války|husitských válek]] se roudnický hrad stal hlavním sídlem arcibiskupa [[Konrád z Vechty|Konráda z Vechty]], který zde roku 1421 přijal a veřejně vyhlásil [[čtyři artikuly pražské]]. Ve stejném roce městem procházelo vojsko [[Jan Žižka|Jana Žižky z Trocnova]], kterému arcibiskup zaručil volný průchod. Husité přesto vypálili [[Řád augustiniánů|augustiniánský]] klášter. Samotný hrad se husité neúspěšně pokusili dobýt dvakrát. První obléhání proběhlo pod velením hejtmanů [[Jan Roháč z Dubé|Jana Roháče z Dubé]], [[Jan Hvězda z Vícemilic|Jana Hvězdy z Vícemilic]] a [[Bohuslav ze Švamberka|Bohuslava ze Švamberka]]. Podruhé hrad zkusilo dobýt vojsko [[Pražský svaz|pražanů]] vedené [[Václav Carda z Petrovic|Václavem Cardou z Petrovic]].<ref name="a406">Anděl (1984), s. 406</ref>
Konrád z Vechty se potýkal se značnými finančními problémy, a proto postupně zastavoval církevní majetek. Roku 1431 nakonec zastavil za 4000 kop [[Pražský groš|pražských grošů]] [[Jan Smiřický|Janu Smiřickému ze Smiřic]] i roudnické panství, a sám se přestěhoval na [[Helfenburk u Úštěka|Helfenburk]]. Konrád ještě téhož roku zemřel a Jan Smiřický vzápětí získal i Helfenburk, [[Bezděz (hrad)|Bezděz]] a [[Mělník (zámek)|Mělník]]. Získaný majetek mu roku 1436 potvrdil císař [[Zikmund Lucemburský]]. V roce 1439 Jan Smiřický prohrál vojenský střet s Jindřichem z Vartenberka.<ref name="a406"/> Ve stejném roce byla vypálena i velká část města a při požáru vyhořela také velká věž na hradě.<ref>Sedláček (2000), s. 181</ref> Později byl Jan Smiřický členem jedenáctičlenné rady [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]], ve které došlo na počátku vlády krále [[Ladislav Pohrobek|Ladislava Pohrobka]] k rozepřím. Za svou činnost byl proto zajat a pro zradu odsouzen k trestu smrti stětím, který byl vykonán 7. září 1453. Ještě předtím sepsal závěť, ve které jmenoval svého švagra [[Zdeněk Konopišťský ze Šternberka|Zdeňka ze Šternberka]] jako poručníka svých dětí. Součástí závěti byl kromě jiného také odkaz ve výši sta kop grošů po roudnického purkrabího Petříka ze Semil a Račiněvsi a patnáct kop grošů pro podpurkrabího Mikuláše z Vliněvsi.<ref>Sedláček (2000), s. 182</ref>
V polovině 16. století přibyla na jihovýchod od hradu nová obytná [[Renesance|renesanční]] [[budova]]. Za ní pak přistavěli několik menších objektů spojených s hradem chodbou. Celý objekt byl poněkud nesourodý, takže ho pak nechal [[Václav Eusebius Popel z Lobkovic|Václav Eusebius z Lobkovic]] přestavět na raně [[Baroko|barokní]] [[Zámek (stavba)|zámek]], v jehož podobě zůstal dodnes.▼
V roce 1948 byl zámek zestátněn a dlouhá léta sloužil [[Československá lidová armáda|Československé lidové armádě]] jako sídlo [[Vojenská konzervatoř Víta Nejedlého|Vojenské konzervatoře Víta Nejedlého]], sídlila zde i místní vojenská správa. Po roce 1989 získala rodina Lobkoviců zámek v [[Restituce|restitucích]] zpět a nechala ho nadále v pronájmu vojenské hudební škole. Výtěžky z nájmu a vstupného byly investovány primárně do oprav areálu. Vojenská škola ale v roce 2008 zanikla. V roce 2009 podnikli Lobkovicové na vlastní náklady další opravy.
== Popis ==
▲Původní hrad měl přibližně obdélníkový půdorys o rozměrech asi 39 × 15 metrů a byl opatřen větším počtem obranných [[Bašta|bašt]]. Zdi byly silné dva metry a byly zpevněny na severní straně a na nárožích [[věžice]]mi. V přízemí stavby se nacházel velký sál, nad ním pak patrně ležela slavnostní síň. Komplex ještě obsahoval menší užitkové budovy jižním směrem, které byly obehnané hradbou s opevněnou [[Brána|bránou]].
▲V polovině 16. století přibyla na jihovýchod od hradu nová obytná [[Renesance|renesanční]] [[budova]]. Za ní pak přistavěli několik menších objektů spojených s hradem chodbou. Celý objekt byl poněkud nesourodý, takže ho pak nechal [[Václav Eusebius Popel z Lobkovic|Václav Eusebius z Lobkovic]] přestavět na raně [[Baroko|barokní]] [[Zámek (stavba)|zámek]], v jehož podobě zůstal dodnes.
=== Hrad ===
Pozůstatky původního hradu z 12. století se dochovaly v základech a sklepeních, ale zejména části věžic zesilující nároží a stěny hranolového hradu typu francouzského donjonu a dobře zachovaný dvoulodní sál.
Řádek 62 ⟶ 64:
| svazek = III. Severní Čechy
| kapitola = Roudnice nad Labem – zámek
| strany =
| poznámka = Anděl (1984)
}}</ref>
<ref name="durdik">{{Citace monografie
Řádek 77 ⟶ 80:
| kapitola = Roudnice nad Labem
| strany = 482
}}</ref>
<ref name="sedlacek">{{Citace monografie
| příjmení = Sedláček
| jméno = August
| odkaz na autora = August Sedláček
| titul = Hrady, zámky a tvrze Království českého
| vydavatel = Jiří Čížek – ViGo agency
| místo = Praha
| rok = 2000
| počet stran = 305
| svazek = VIII. Rakovnicko a Slánsko
| kapitola = Roudnice zámek
| strany = 177
| poznámka = Sedláček (2000)
}}</ref>
</references>
| |||