Wikipedista:Peralba Fiuli/Pískoviště: Porovnání verzí

podklady pro nový článek
m (drobné doplnění textu)
(podklady pro nový článek)
 
 Media zařazená do kategorie [[:Kategorie:Eisack|Eisack]] na Wikimedia Commons 
 
== Monte Peralba ==
{{Infobox - hora
| název = Monte Peralba / Hochweiβstein
| obrázek = Peralba Sesis.JPG
| popisek = Monte Peralba od jihovýchodu
| vrchol = 2694
| prominence =725 m
| izolace =12,5 km (Hohe Warte)
| poznámka =
| světadíl = Evropa
| stát = Itálie
| pohoří = Karnské Alpy
| nižší útvar =
| zeměpisná délka = 12.7199028
| zeměpisná šířka = 46.6295886
| nejsnazší trasa =
| typ =
| hornina = vápenec
| povodí =
}}'''Monte Peralba''' (německy Hochweiβstein) je třetí nejvyšší vrchol alpské skupiny [[Karnské Alpy]]. Nachází se na území [[Provincie v Itálii|provincie]] Udine v severoitalském regionu [[Furlansko-Julské Benátsko|Furlánsko – Julské Benátsko]] (italsky ''Friuli – Venezia Giulia'') v severní části Karnských Alp, kterou je Hlavní Karnský hřeben.
== Horopisná charakteristika ==
Monte Peralba není začleněna přímo v řetězci hor tvořících hlavní hřebenovou linii, po které vede také hranice mezi [[Rakousko|Rakouskem]] a [[Itálie|Itálií]]. Je jižním výběžkem tohoto hřebene, od hraniční linie vzdálena několik set metrů. Její jižní stěna spadá strmě do údolí řeky [[Piava|Piavy]], která pod touto stěnou má své prameniště. Bezprostředním sousedem v rámci uvedeného jižního výběžku je výrazně nižší, ale mnohem subtilnější a špičatější [[Monte Chiadenis]]. Hora díky své strmosti, mohutnosti a výšce výrazně dominuje svému okolí. Tato dominance příznivým způsobem ovlivňuje kruhový rozhled, jednak na Hlavní Karnský hřeben, zejména však jižním směrem na špičaté a členité vrcholy Jižních Karnských Alp.
 
== Stopy bojů v 1. světové válce   ==
Oblast okolo Monte Peralby byla významným dějištěm vojenských akcí za [[První světová válka|1. světové války]], kdy rakouská a italská vojska urputně bojovala o hlavní karnský hřeben. Hora se svojí dominancí a se svým rozsáhlým vrcholovým plató, kde bylo snadné budovat opevňovací stavby, byla jedním z hlavních cílů obou stran. Dalším cílem bylo ovládnutí horní části údolí řeky Piavy, které umožňovalo snadný přístup italským jednotkám do této oblasti bojů. Proto Monte Peralba stejně jako hřebeny masivu Monte Lastroni na druhé straně údolí byly velmi silně fortifikovány. Ještě dnes je možno najít množství pozůstatků války z před 100 lety – kaverny, palebné pozice, stará opevnění apod.
 
== Turismus ==
Přes svoji strmost a relativní obtížnost výstupových cest je Monte Peralba a okolí oblíbenou a velmi navštěvovanou oblastí, zejména díky dvěma horským chatám, které se nacházejí v blízkém okolí hory. Na severu, na rakouském území je to  [[Hochweißsteinhütte]], na jihovýchodě na italském území [[Rifugio Calvi]]. Z obou těchto chat může být výstup na horu podniknut v čase 2-3 hodin. Celkově je přístup snazší z italské strany, vzhledem k tomu, že se v údolí nachází stará válečná zásobovací silnice k pramenům Piavy. Po ní lze dojet autem až k chatě Rifugio Sorgenti del Piave. Odtud lze dojít po cestě sjízdné pro terénní vozy k chatě Calvi asi za 1 hodinu. Z rakouské strany je dostupnost hory pro turistiku výrazně časově náročnější. Chata Hochweißsteinhütte se nachází hluboko v horách, až na konci údolí Frohntal, okolo 3 hodin chůze od posledního místa dosažitelného autem. Okolo chaty je vedena známá dálková hřebenová trasa, zvaná ''Karnischer Höhenweg,'' která je tak další možností přístupu k chatě.
 
Na horu nevede žádná turistická trasa vysloveně chodeckého charakteru. I nejsnazší cesta od severovýchodu zahrnuje strmý skalnatý úsek, nazývaný Schwarze Rinne, který má charakter [[Zajištěná cesta|zajištěné cesty]] (ocelové lano) resp. terénu horolezecké obtížnosti I. Hora je také oblíbeným horolezeckým cílem. V jejích úbočích bylo během let vytvořeno mnoho [[Horolezecká cesta|horolezeckých cest]] s obtížnostmi od III. do V+.
 
Dne 20. července 1988 vystoupil na vrchol hory tehdejší papež [[Jan Pavel II.]], na jehož počest byla klasická výstupová trasa pojmenována.
 
=== Horské chaty ===
'''Rifugio Sorgenti del Piave''' (1830 m): Dosažitelná autem, cca 12 km z městečka [[Sappada]], u chaty velké parkoviště. Východisko na túry z italské strany. Nedaleko chaty prameny Piavy.
 
'''Rifugio Calvi''' (2164 m): Umístěna v travnatém svahu asi v polovině cesty od pramenů Piavy do sedla Passo Sesis. Od Rif. Sorgenti del Piave cca 1 hod.
 
'''Hochweißsteinhaus''' (1867 m): Na rakouské straně hřebene Karnských Alp, v závěru údolí Lesachtal. Kapacita 14 postelí, 36 míst v noclehárně. Dosažitelná ze St. Lorenzen u ústí Lesachtal za cca 3 hod.
 
=== Výstupové trasy ===
'''Od severovýchodu.''' Normální cesta - I (''Via delle Giovanni Paolo II''). Přístup z Itálie přes Passo Sesis, z Rakouska přes sedlo Hochalpljoch (od Rif. Calvi 2 hod., od Hochweißsteinhaus 2,5 hod.)
 
'''Jihovýchodní stěna.''' Via ferrata Pietro Sartor, obtížnost C (od Rif. Calvi 2 hod.)
 
=== Mapy ===
* Tabacco 01 (Sappada, S. Stefano, Forni Avoltri) - 1 : 25 000
* Kompass 60 (Gailtaler Alpen, Karnische Alpen, Oberdrautal) - 1 : 50 000
* freytag&berndt 182 (Lienzer Dolomiten, Lesachtal, Villgratner Berge) - 1 : 50 000
* freytag&berndt 223 (Naturarena Kärnten, Gailtal, Gitschtal, Lesachtal, Weissensee, Oberes Drautal) - 1 : 50 000
 
== Reference ==
 
== Literatura ==
* {{Citace knihy|příjmení=Petr|jméno=Ivo|příjmení2=|jméno2=|titul=Italské Alpy 1 - východ|vydání=1|vydavatel=Mirago|místo=Ostrava|rok=2000|počet stran=188|strany=44-46|isbn=80 - 85922 - 78 - 9}}
 
== Externí odkazy ==
* [http://www.summitpost.org/peralba-hochwei-stein/150377 Monte Peralba na SummitPost] - anglicky
* [http://www.hikr.org/dir/Hochwei%C3%9Fstein_Monte_Peralba_58609/ Monte Peralba na Hikr.com] - německy
* [http://www.hiking-trail.net/panorama.asp?goraid=1363 Monte Peralba panorama 360<sup>o</sup>]
 
= Rocciamelone =
 
[http://www.hikr.org/dir/Rocciamelone_15196/ Rocciamelone na Hikr.com]
 
= Tour du Mont Blanc =
'''Tour du Mont Blanc''', zkráceně TMB, je jednou z nepopulárnějších dálkových turistických tras Alpách a v celé Evropě. Je vedena jako okruh okolo masivu nejvyšší alpské hory Mont Blancu o délce ca 170 km. Celkové převýšení trasy jak ve výstupu, tak v sestupu je okolo 10 000 m. Prochází třemi zeměmi – Francií, Itálií a Švýcarskem.
 
Okružní trasa je obvykle chozena proti směru hodinových ručiček a její turistické absolvování  vyžaduje vícedenní úsilí. Podle zdatnosti chodců a možností pro přenocování bývá rozdělena do devíti až jedenácti denních etap. Avšak po trati této turistické trasy se od roku 2003 každoročně pořádá ultravytrvalecký horský maraton, jehož vítěz absolvuje celou trasu za méně než 24 hodin.
 
Obvyklými místy startu bývají městečko Les Houches nedaleko Chamonix nebo obec Les Contamines v údolí Montjoie ve Francii, Courmayeur na italské straně a Champex nebo místa v okolí Martigny ve Švýcarsku. Trasa prochází sedmi údolími masivu Mont Blancu. Při cestě proti směru hodinových ručiček jsou to údolí Chamonix (nebo Arve), dále Montjoie, Vallée des Glaciers, Val Veni, Val Ferret v Itálii, švýcarské Val Ferret a údolí Arpette nebo Trient ve Švýcarsku podle zvolené trasy.
 
„Oficiální“ trasa se v průběhu let různě měnila a i dnes existuje mnoho alternativ nebo variant ke standardní trase. Některé z nich vyžadují odvážného chodce na stezkách, vyžadující ch vysokou zdatnost, nebojácnost a  zkušenost. Jiné nabízejí méně náročné možnosti, které jsou často rychlejší než klasická trasa, ale poskytují méně vyhlídkových možností na horské hřebeny. Na části okruhu, mezi vrcholy Brévent a sedlem Col de la Croix du Bonhomme, vede trasa shodně s trasou evropské dálkové trasy GR5, která spojuje Severní moře se Středozemním mořem. Také může být realizováno propojení na chodeckou „Haute Route“ z Chamonix do Zermattu ve Walliských Alpách.
 
Podél celé trasy je k dispozici mnoho možností občerstvení a ubytování, takže je možno rozdělit cestu na segmenty podle individuálních možností a potřeb. Tato zařízení poskytují velkou škálu možností, od jednolůžkových pokojů po rozlehlé společné noclehárny. Ve většině z nich jsou k dispozici vařená jídla. Při startu v Las Houches lze očekávat zastávku na noc v Les Contamines, na Col de la Croix du Bonhomme, Les Chapieux (podle vybrané varianty), chatě Elisabetta Soldini, Courmayeuru, chatě Elena, Champexu, obci Trient, Argentiere, chatě Le Flegere a konečně zpátky v Les Houches. Přes velké možnosti výběru může popularita tohoto chodníku vést k problému s nalezením ubytování. Je však možné si objednat ubytování předem.
 
Nejvyššími body ze všech možných variant tras jsou sedla Col des Fours ve Francii a Fenêtre d´Arpette ve Švýcarsku, obě vysoká 2665 m. To není tak vysoko, aby mohly vzniknout u většiny lidí problémy s výškovou nemocí, nicméně trasa představuje velkou fyzickou výzvu. Je nezbytná zkušenost s chůzí v horském terénu, a vzhledem k tomu, že počasí v horách se může měnit velmi rychle, by měli být účastnící tohoto pochodu náležitě vybaveni.
232

editací