Rudá armáda: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
rudoarmějci, krasnoarmějci |
||
Řádek 55:
'''Rudá armáda''', celým názvem '''Dělnicko-rolnická rudá armáda''' ({{Vjazyce2|ru|Рабоче-крестьянская Красная армия}}, ''Raboče-kresťjanskaja Krasnaja armija'' (РККА nebo RKKA), zkráceně jen '''Красная армия''') byla armáda [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|bolševického Ruska]] (1918–1922) a posléze [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] (1922–1946). S pomocí bývalých důstojníků a specialistů carské armády ji během ruské revoluce (28. ledna 1918) z pověření Rady lidových komisařů založil [[Lev Davidovič Trockij|Lev Trockij]] jako nástupkyni Rudé gardy. Podle slov [[Vladimir Iljič Lenin|Vladimíra Lenina]] byla určena „''pro systematické vojenské akce k získání, vybojování, sběru a svozu obilí a topiva''“ např. pro akce typu ''s kulomety pro obilí''.<ref>ruský historik Alexandr Jakovlev, např. kniha Rusko plné křížů</ref> Představiteli [[komunistický režim|režimu]], [[socialistický realismus|socialistického realismu]] a budovatelské [[poezie]] byla opěvována jako „armáda míru“.
Označení ''rudá'' vzniklo z ruského výrazu ''krasnyj'' (= ''rudý''), což mělo symbolizovat krev pracující třídy prolitou v boji proti kapitalismu a víru v rovnost a bratrství všech lidí (v českém překladu se proto vojáci nazývali jak '''
Rudá armáda sehrála nenahraditelnou roli v bojích [[Druhá světová válka|druhé světové války]]: během [[Východní fronta (druhá světová válka)|války na východní frontě]] bojovaly divize [[Heer (Wehrmacht)|Wehrmachtu]] a [[Waffen-SS|Zbraní SS]] v linii dlouhé tisíce kilometrů od hustých baltských a běloruských lesů po rozlehlé jihoruské stepi, čímž bylo vázáno 70 až 80 % německých pozemních sil. Ty byly Rudou armádou z velké části zničeny, což v důsledku znamenalo, že Němci nemohli tato vojska použít ani v [[Druhá světová válka v Africe|Africe]], ani v [[Italské tažení|Itálii]], ani na [[Západní fronta (druhá světová válka)|západní frontě]] a rozhodujícím způsobem přispělo k vítězství [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojenců]] nad vojsky fašistických, nacistických režimů.
Řádek 168:
[[23. srpen|23. srpna]] [[1939]] byl v [[Moskva|Moskvě]] podepsán [[Pakt Ribbentrop-Molotov]], jenž stvrzoval dohodu o neútočení mezi [[Nacistické Německo|Třetí říší]] a [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]]. V tajném dodatku se oba státy dohodly na rozdělení Polska tak, že SSSR napadne [[Druhá Polská republika|Polsko]] z východu. Velitelem operace byl jmenován [[Semjon Konstantinovič Timošenko|Semjon Timošenko]]. Celkem bylo sovětské velení připraveno nasadit k [[Sovětská invaze do Polska|invazi]] 750 000 vojáků s 3 000 tanky a obrněnými vozidly<ref name="Jorgenser37">Jörgenser a Mann, str. 37.</ref><ref name="Porter23">Porter, str. 23.</ref> Ráno [[17. září]] překročila Rudá armáda za nedobře koordinovaného postupu a bez vyhlášení války polské hranice. Hranici, dlouhou 1 400 km, drželo kolem 30 000 polských obránců pod vedením generála [[Wilhelma Orlika-Rückemanna]]. Polský odpor byl snadno překonán díky obrovské početní převaze Rudé armády a navíc se Polsko už dva týdny zoufale bránilo proti německé invazi ze západu. Během této kampaně se opět projevili nedostatky ze španělské občanské války. Stalinisté nebrali v úvahu naléhání [[Stavka|Stavky]], která upozorňovala na do očí bijící rozdíl v efektivitě velení a koordinaci jednotek mezi Wehrmachtem a Rudou armádou. V listopadu započala reorganizace, při které byly rozpuštěny čtyři tankové sbory.<ref name="Porter23">Porter, str. 23.</ref>
Stalin měl ambice obnovit území carského Ruska, které zahrnovalo nejen Polsko, ale i [[Baltské státy|Pobaltí]], [[Finsko]] a rumunská území [[Besarábie]] a [[Bukovina (země)|severní Bukoviny]]. Jako první přišlo na řadu Finsko. Rudá armáda s 600 000 vojáky, 1 000 tanky a 1 000 letadly vtrhla do hustých lesů a močálů Finska, kde očekávala rychlé a slavné vítězství.<ref name="Jorgenser38">Jörgenser a Mann, str. 38.</ref><ref name="Porter25">Porter, str. 25.</ref> Velení bylo svěřeno generálu [[Kirill Afanasjevič Mereckov|Kirillu Mereckovovi]]. Ačkoliv finské jednotky měly nedostatek protitankových zbraní a postrádaly moderní tankové a letecké síly, zakládaly si na ryzí morálce, železné disciplíně, [[Entuziasmus|entuziasmu]] a znalosti terénu, který byl nevyhovující pro masové útoky obrněné techniky. Časně ráno 30. listopadu započaly sovětské útoky v oblasti [[Karélie]] a [[Karelská šíje|Karelské šíje]] na [[Mannerheimova linie|Mannerheimovu linii]].{{#tag:ref|Systém finských opevnění, vybudovaný ve 20. a 30. letech napříč Karelskou šíjí proti expanzi SSSR. Jméno dostala po maršálu [[Carl Gustaf Emil Mannerheim|Mannerheimovi]], který navrhl a později řídil její výstavbu|group="Pozn."}} Po počátečním postupu byli Sověti zastaveni a utrpěli těžké ztráty. Finové obratně využívali slabiny a nedostatky
==== 1940 ====
| |||