Osmanská říše: Porovnání verzí

Zmenšení osmanského území také vedlo k posílení tureckého [[Folklór|folklóru]], který byl nakonec povýšen na kulturní dědictví říše. Nacionalistické hnutí [[mladoturci|mladoturků]], tak vůbec nerespektovalo existenci netureckých muslimských etnik (zejména Arabové), natož pak křesťanské etnické menšiny. Mladoturecké hnutí bylo také hnutím liberálním a po povstání roku [[1908]] dosáhlo obnovení [[konstituce]] a uznání [[Svoboda tisku|svobody tisku]]. Mezitím se zbytky osmanského panství na Balkáně dále hroutily, když roku [[1908]] vyhlásilo nezávislost [[Bulharsko|Bulharské carství]], a v následujících letech vypukly nepokoje v [[Albánie|Albánii]], [[Kosovo|Kosovu]], které nakonec vyústily v [[balkánské války]] (1912–1913). [[Balkánská liga]] složená ze [[Srbsko|Srbska]], [[Bulharsko|Bulharska]], [[Řecko|Řecka]] a [[Černá Hora|Černé Hory]] nakonec zmenšila osmanské území v Evropě jen na okolí [[Istanbul|Istanbulu]]. Ztráta [[Balkán|Balkánu]] byla navíc provázena několika dalšími převraty v [[Istanbul|Istanbulu]] (viz [[Mladoturecká revoluce]]). Pravomoci nového sultána [[Mehmed V.|Mehmeda V.]] (1909–1918) byly nakonec značně okleštěny.<ref>Palmer (1996). Str. 205–230.</ref>

Na počátku [[první světová válka|první světové války]] se Osmanská říše mohla přiklonit na kteroukoli stranu. Když však [[Spojené království|Británie]] zabavila nové válečné lodě, které Britové pro Osmanskou říši právě postavili, přiklonil se [[Mehmed V.|Mehmet V.]] na stranu [[Německo|Německa]] a vyhlásil roku [[1914]] válku [[Trojdohoda|Dohodě]]. Dohoda postupně otevřela několik front: na [[Kavkaz|Kavkaze]], v [[Palestina|Palestině]] a v [[Mezopotámie|Mezopotámii]], kde se k britským vojskům přidávali arabští [[Nacionalismus|nacionalisté]]. Osmanská říše se rychle vyčerpala, zemi zachvátil hladomor a ve válce pokračovala jen díky německé podpoře. Válka byla doprovázena další [[arménská genocida|arménskou genocidou]], protože se sultán obával, že Arméni podpoří ruské útočníky. V druhé půlce roku [[1918]] se fronty začaly hroutit a Osmanská říše proto urychleně uzavřela 30. října 1918 příměří.<ref>Palmer (1996). Str. 231–254.</ref>

Osmanská říše byla v troskách. [[Istanbul]] byl okupován, [[Spojené království|Velká Británie]] získala [[Irák]], [[Palestina|Palestinu]] a [[Jordánsko|Zajordání]], Francie [[Sýrie|Sýrii]] a [[Libanon]], [[Řecko]] obsadilo [[Anatolie|anatolské]] pobřeží. Válečný hrdina [[Mustafa Kemal Atatürk|Mustafa Kemal]] se rozhodl roku [[1919]] vydat Prohlášení o nezávislosti, nově zvolený parlament však Britové obsadili. Kemal byl nucen uchýlit se do [[Ankara|Ankary]], kde zřídil Velké národní shromáždění. Mírové podmínky, podle kterých měli [[Arméni]] získat nezávislost a [[Kurdistán (rozcestník)|Kurdistán]] [[Autonomie|autonomii]] Kemal nepřijal. Když začalo řecké vojsko zatlačovat kemalisty do hor, zahájil Kemal protiútok, který nakonec vedl k vytlačení Řeků a zrušení [[Sultanát|sultanátu]] ([[1922]]), čímž Osmanská říše zanikla.<ref>Palmer (1996). Str. 255–272.</ref>

Velmoci se nakonec rozhodly ustoupit. [[Lausannská smlouva|Smlouva z Lausanne]] ([[1923]]) nakonec vymezila turecké hranice, přičemž požadavky Arménů a Kurdů na nezávislost byly ignorovány, byla ukončena okupace [[Istanbul|Istanbulu]] poraženými mocnostmi a Turecko nemuselo platit [[válečné reparace]]. Turecko se stalo [[republika|republikou]] a Mustafa Kemal jejím prvním [[prezident]]em.<ref>Palmer (1996). Str. 273–277.</ref>

[[Osmanská turečtina]] byla oficiálním jazykem říše. Šlo [[Oghuzské jazyky|oghuzský]] [[turkický jazyk]], výrazně ovlivněný [[perština|perštinou]] a [[arabština|arabštinou]]. Osmané měli několik vlivných jazyků: turečtinu, kterou mluvila většina lidí v Anatolii a většina muslimů na [[Balkán]]ě, s výjimkou [[Albánie]] a [[Bosna (historická země)|Bosny]]; perštinu, kterou mluvili vzdělanci;<ref name="Bertold Spuler page 69">{{cite book|author=Bertold Spuler|title=Persian Historiography And Geography|url=https://books.google.com/books?id=rD1vvympVtsC&pg=PA69|accessdate=11 February 2013|year=2003|publisher=Pustaka Nasional Pte Ltd|isbn=978-9971-77-488-2|page=69}}</ref> arabštinu, používanou hlavně v [[Arábie|Arábii]], v [[severní Afrika|severní Africe]], [[Irák]]u, [[Kuvajt]]u, [[Levanta|Levantě]] a částech [[Africký roh|Afrického rohu]]; a [[somálština|somálštinu]] v celé oblasti [[Africký roh|afrického rohu]]. V posledních dvou stoletích se docházelo k omezení těchto jazyků, i když jim zůstaly specifické role: perština sloužila především jako literární jazyk pro vzdělané,<ref name="Bertold Spuler page 69"/> zatímco arabština byla používána během náboženských obřadů.