|
| šířka 1. sloupce =
| vlajka = Flag of the Soviet Union.svg
| vlajka velikost =
| článek o vlajce = Vlajka SSSR
| znak = StateCoat Emblemof arms of the Soviet Union.svg
| znak velikost =
| článek o znaku = Státní znak SSSR
| hymna = Internacionála (1922–1944),<br />Hymna Sovětského svazu (1944–1991)
| článek o mottu = Proletáři všech zemí, spojte se!
| mapa = Union of Soviet Socialist Republics (orthographic projection).svg
| mapa velikost = 250px
| mapa poznámka =
| hlavní město = [[Moskva]]
| zánik = [[26. prosinec]] [[1991]] [[Rozpad Sovětského svazu|rozpadem]]
}}
{{Přesnost}}
'''Sovětský svaz''' ({{Vjazyce|ru}} {{Cizojazyčně|ru|''Советский Союз''}}, ''Sovětskij Sojuz''), oficiálním názvem '''Svaz sovětských socialistických republik''', zkráceně '''SSSR''' ([[Ruština|rusky]] '''{{Audio|Ru-CCCP.ogg|Сою́з Сове́тских Социалисти́ческих Респу́блик}}, СССР''', ''Sojuz Sovětskich Socialističeskich Respublik''), byl [[Eurasie|eurasijský]] stát se [[socialistický stát|socialistickým zřízením]], který existoval v rozmezí let [[1922]] až [[1991]] na většině území dřívějšího [[Ruské impérium|Ruského impéria]].
Po smrti prvního sovětského vůdce [[Vladimir Iljič Lenin|Vladimira Iljiče Lenina]] v roce [[1924]] se dalším vůdcem země stal [[Josif Vissarionovič Stalin]], který zahájil rozsáhlou [[Industrializace|industrializaci]] spojenou s [[Plánovaná ekonomika|plánovanou ekonomikou]] a politickým útlakem; v tzv. [[gulag|gulazích]] tehdy zahynulo několik milionů lidí. Během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] v roce [[1941]] [[nacistické Německo]] a jeho spojenci [[Operace Barbarossa|napadli]] Sovětský svaz, přestože s ním dříve podepsali [[Pakt Ribbentrop-Molotov|dohodu o neútočení]]. Z následujících [[Východní fronta (druhá světová válka)|čtyř let těžkých bojů]] Sovětský svaz vyšel jako jedna ze dvou světových [[supervelmoc]]í; tou druhou se staly [[Spojené státy americké|Spojené státy]]. Zároveň získal (staro)nová území ve východní Evropě, obzvláště v [[Pobaltí]], a počet svazových republik stoupl na 16 (od roku [[1956]] se ustálil na 15).
[[Soubor:Soviet Union 1922.svg|vpravo|náhled| Sovětský svaz při svém vzniku v roce 1922]]
Sovětský svaz se spolu se satelitními zeměmi [[Východní blok|východního bloku]] podílel na [[Studená válka|studené válce]], dlouhém [[ideologie|ideologickém]] a politickém boji se Spojenými státy a jejich spojenci, v němž nakonec neuspěl kvůli ekonomickým problémům a také zahraničním a domácím nepokojům. Na konci 80. let se poslední sovětský vůdce [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michail Gorbačov]] pokusil reformovat stát politikou ''[[Perestrojka|perestrojky]]'' a ''[[Glasnosť|glasnosti]]'', avšak Sovětský svaz se [[Rozpad Sovětského svazu|zhroutil a byl rozpuštěn]]. Práva a povinnosti Sovětského svazu převzala [[Rusko|Ruská federace]].
== Státní zřízení ==
== Geografie, klima a prostředí ==
{{Viz též|Geografie Sovětského svazu}}
S rozlohou 22 402 200 km<sup>2</sup> byl Sovětský svaz největším státem na Zemi, tento status zůstal [[Rusko|Rusku]].<ref>[http://www.britannica.com/EBchecked/topic/513251/Russia Russia – Encyclopædia Britannica]. Britannica.com (27 April 2010). Retrieved on 29 July 2013.</ref> Pokrýval šestinu suchozemského povrchu, jeho velikost byla srovnatelná s rozlohou [[Severní Amerika|Severní Ameriky]].<ref>{{cite web|url=http://pages.towson.edu/thompson/courses/regional/reference/sovietphysical.pdf|archive-url=https://web.archive.org/web/20120915090942/http://pages.towson.edu/thompson/Courses/Regional/Reference/SovietPhysical.pdf|dead-url=yes|archive-date=15 September 2012|title=The Former Soviet Union: Physical Geography|author=Virginia Thompson|publisher=Towson University: Department of Geography & Environmental Planning|accessdate=24 March 2016}}</ref> Evropská část představovala čtvrtinu území státu a byla kulturním a ekonomickým centrem. Východní část v [[Asie|Asii]] dosahovala k [[Tichý oceán|Tichému oceánu]] a [[Afghánistán]]u na jihu. S výjimkou některých oblastí ve [[Střední Asie|Střední Asii]] byla mnohem méně obydlená. Táhl se od východu na západ přes vzdálenost 10 000 kilometrů 11 [[Časové pásmo|časovými pásmy]] a přes 7 200 kilometrů od severu na jih. Zasahoval do pěti klimatických zón: [[tundra]], [[tajga]], [[step]], [[poušť]] a [[hory]].
Sovětský svaz měl nejdelší hranici na světě, stejně jako Rusko. Měřila přes 60 000 kilometrů, což je jeden a půl obvodu [[Země]]. Dvě třetiny z toho zaujímalo [[pobřeží]]. Za [[Beringův průliv|Beringovým průlivem]] se nacházely [[Spojené státy americké|Spojené státy]]. V letech 1945 až 1991 hraničil se zeměmi jako [[Afghánistán]], [[Čínská lidová republika|ČLR]], [[Československo]], [[Finsko]], [[Maďarská lidová republika|Maďarsko]], [[Írán]], [[Mongolsko]], [[Severní Korea]], [[Norsko]], [[Polská lidová republika|Polsko]], [[Rumunská socialistická republika|Rumunsko]] a [[Turecko]].
Největší horou SSSR byla Pik Kommunizma (dnes [[Qullai Ismoili Somoni]]) v [[Tádžická sovětská socialistická republika|Tádžikistánu]] s 7 495 m. Sovětský svaz také zahrnoval většinu největších světových jezer; [[Kaspické moře]] (společně s [[Írán]]em) a [[Bajkal]], největší a nejhlubší sladkovodní jezero na světě, které je také vnitřním vodním zdrojem v Rusku.
== Dějiny ==
{{Viz též|Dějiny Sovětského svazu}}
=== Vznik SSSR ===
{{Viz též|Říjnová revoluce|Ruská občanská válka|}}
[[Soubor:Soviet Union 1922.svg|náhled|left|Sovětský svaz při svém vzniku v roce 1922]]
[[Soubor:Russia Famine Saratov 1921.jpg|náhled|left|[[Hladomor v Povolží]] v letech 1921–22 zahubil odhadem 6 milionů lidí]]
Po [[Říjnová revoluce|říjnové revoluci]] roku [[1917]] se ocitlo [[Ruské impérium]] v chaosu. Zatímco existovala již prozatímní vláda se snahou uspořádat [[demokracie|demokratické]] volby, v [[Petrohrad]]u bolševici ustanovili okamžitě první [[sovět]] a po návratu [[Vladimir Iljič Lenin|Lenina]] z [[exil]]u začali postupně a získávat stále více moci. Na podzim rudá vláda anulovala dluhy Ruska. {{Doplňte zdroj}} Jako obrannou složku zřídili komunisté [[Rudá armáda|Rudou armádu]]. Rovněž dalšími dekrety byla zajištěna odluka [[církev|církve]] od státu.
V lednu [[1918]] byla vyhlášena [[Ruská sovětská federativní socialistická republika]] (RSFSR).<ref name="pacner42">{{Citace monografie
| příjmení = Pacner
| jméno = Karel
| odkaz na autora = Karel Pacner
| titul = Osudové okamžiky Československa
| vydavatel = Nakladatelství BRÁNA
| místo = Praha
| rok = 2012
| počet stran = 720
| strany = 42
| isbn = 978-80-7243-597-5
| poznámka = Dále jen PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa''
}}</ref> [[3. březen|3. března]] téhož roku podepsali v [[Brest-Litevsk]]u zástupci sovětského Ruska separátní mírovou smlouvu ([[Brestlitevský mír]]) ukončující účast Ruska v [[první světová válka|první světové válce]]. V důsledku tvrdých podmínek separátního míru přišlo [[Rusko]] o [[Finsko]], [[Baltské státy|Pobaltí]], část [[Polsko|Polska]], [[Ukrajina|Ukrajinu]], [[Bělorusko]] a [[Besarábie|Besarábii]].
Krátce poté ovšem v zemi vypukla [[občanská válka v Rusku|občanská válka]], proti komunistům povstalo mnoho jejich odpůrců. Ti však byli velmi nejednotní, a tudíž nemohli být pro [[bolševismus|bolševiky]] silným protivníkem. [[Rudá armáda]] i přes několik intervencí vojsk [[Trojdohoda|Dohody]] dokázala během několika let odpor potlačit a ustanovit sovětskou moc na celém území země, včetně [[Dálný východ|Dálného východu]], [[Zakavkazsko|Zakavkazska]], Ukrajiny a [[Bělorusko|Běloruska]]. Na západě však přišla v důsledku [[Polsko-sovětská válka|Rusko-polské války]] o západní části Běloruska a Ukrajiny.
Na mezinárodní scéně došlo také ke změně; po [[izolacionismus|izolacionismu]], který vyvolaly spory ohledně neuznání starých [[Rusko|ruských]] dluhů, navázala RSFSR postupně diplomatické vztahy s [[Německo|Německem]], [[Francie|Francií]] a [[Spojené království|Velkou Británií]].
Dne 30. prosince [[1922]] došlo ke spojení RSFSR, [[Ukrajinská sovětská socialistická republika|Ukrajinské SSR]], [[Běloruská sovětská socialistická republika|Běloruské SSR]] a [[Zakavkazská sovětská federativní socialistická republika|Zakavkazské SSR]]. Vznikl tak ''Sovětský svaz''.<ref name="pacner42" />
=== Období stalinismu ===
[[Soubor:5marshals 01.jpg|náhled|vlevo|Pět [[Maršál Sovětského svazu|maršálů SSSR]] v roce 1935. Pouze dva z nich – [[Semjon Michajlovič Buďonnyj|Buďonnyj]] a [[Kliment Jefremovič Vorošilov|Vorošilov]] – přežili [[Velká čistka|stalinské čistky]].]]
{{Viz též|Stalinismus|Velká čistka|Kolektivizace v Sovětském svazu|}}
Poté, co roku [[1924]] zemřel [[Vladimir Iljič Lenin]], vlády se chopil [[Josif Vissarionovič Stalin|Josif Stalin]]. Ten vyhlásil realizaci mnohých velkolepých plánů. Ženy i muži byli (do jisté míry) zrovnoprávněni, zahájena byla [[kolektivizace]] a [[industrializace]]. Ke vzdělání, byť ovlivněnému socialistickou ideologií, získali přístup všichni. Rozšířila se i lékařská péče a likvidovány tak začaly být mnohé choroby, jako například [[cholera]], [[malárie]] apod.
Jedním z nejznámějších plánů budování socialistického státu se stala násilná kolektivizace [[zemědělství]], kdy zemi po následných chybách v celém zemědělském sektoru postihl [[hladomor]], často vyvolaný jako donucovací nástroj proti odpůrcům kolektivizace. V [[gulag|gulazích]] na [[Sibiř]]i zahynuly miliony odpůrců tehdejšího režimu. Stalinem vyvolaný [[Hladomor na Ukrajině|hladomor v letech 1932-33]], který postihl Ukrajinu, jižní Rusko a severní Kazachstán, si vyžádal až 7 milionů obětí.<ref>„[http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/21578-ukrajina-chce-hladomor-z-30-let-oficialne-uznat-za-genocidu/ Ukrajina chce hladomor z 30. let oficiálně uznat za genocidu]“. Česká televize.</ref> Odhaduje se, že celkem měl Stalinův režim ve 30. letech na svědomí až 11 milionů obětí.<ref>{{cite book | author=Geoffrey A. Hosking| title=Russia and the Russians: a history| url=http://books.google.com/?id=oh-5AAmboMUC&pg=PA469| year=2001| publisher=Harvard University Press| isbn=978-0-674-00473-3| page=469 }}</ref> Tyto akce snížily i jinak velký hospodářský růst země, snížily bojeschopnost [[Rudá armáda|Rudé armády]], ale poškodily i další důležité složky státu. Do roku [[1936]] již bylo zkolektivizováno 90 % veškerých zemědělských hospodářství.
Rozsáhlá a velkolepá industrializace, hlavně zaostalých oblastí, měla zemi pomoci vymanit se mnohde ze středověkých podmínek. Zaváděla se [[elektřina]], zvýšila se [[vzdělanost]]. Nové průmyslové závody schopné vyrábět vojenskou techniku byly odpovědí na vzrůstající nebezpečí ze strany [[Německo|Německa]] a [[Japonsko|Japonska]]. V roce 1935 podepsal Sovětský svaz spojeneckou smlouvu s [[Československo|Československem]].<ref name="pacner139">PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa''. S. 139-146.</ref>
Sovětský svaz si v meziválečném období získal mnoho sympatizantů z řad evropské levice, hlavně v časech [[Velká hospodářská krize|světové hospodářské krize]], která SSSR díky [[izolacionismus|izolovanosti]] od okolního světa nepostihla.
=== Sovětský svaz za druhé světové války ===
{{Viz též|Východní fronta (druhá světová válka)|Sovětské válečné zločiny}}
Sovětský svaz jednal před vypuknutím [[druhá světová válka|druhé světové války]] nejprve s Francií a zejména Velkou Británií. Když se však ukázalo, že Velká Británie není ochotna podporovat jeho expanzi vůči státům spadajícím dříve pod vládu carského impéria {{Doplňte zdroj}}, obrátil se na nacistické Německo, s nímž si nakonec dohodl rozdělení sfér vlivu v rámci paktu [[Pakt Ribbentrop-Molotov|Ribbentrop-Molotov]].
Podílel se na válce proti [[druhá polská republika|Polsku]], které bez vyhlášení války [[Sovětská invaze do Polska|přepadl]] [[17. září]], aby zabral východní polovinu této země, a též si zajistil kontrolu nad [[Baltské moře|Baltským mořem]], když nejprve přinutil ke spolupráci a poté násilím zabral [[Estonsko]], [[Litva|Litvu]] a [[Lotyšsko]]. Od samého počátku války se vůči obyvatelstvu dobytých a obsazených zemí rozsáhle dopouštěl [[Sovětské válečné zločiny|válečných zločinů a zločinů proti lidskosti]].
Sovětský svaz válčil za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] s [[Finsko|Finskem]], a to hned dvakrát (nejprve v letech [[1939]] a [[1940]] – tzv. [[zimní válka]], později pak v letech [[1941]] až [[1945]] - tzv. [[pokračovací válka]]). Za přepadení Finska v roce [[1939]] byl vyloučen ze [[Společnost národů|Společnosti národů]].
Sovětský svaz byl nečekaně [[Operace Barbarossa|napaden Německem]] [[22. červen|22. června]] [[1941]] a kvůli nepřipravenosti [[Rudá armáda|Rudé armády]] postupovali Němci úspěšně hluboko do [[vnitrozemí]] SSSR. Nacistickým silám se podařilo obsadit západní republiky a též i významnou část [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|RSFSR]]. Teprve až po [[Bitva u Stalingradu|bitvě u Stalingradu]] i díky pomoci západních Spojenců a přesunu průmyslových závodů do bezpečných oblastí v okolí [[Ural]]u se situace obrátila ve prospěch Rudé armády, která Němce vytlačila přes [[východní Evropa|východní Evropu]] až do [[Berlín]]a. [[Wehrmacht]] utrpěl 80 % veškerých vojenských ztrát při bojích na východní frontě.<ref>{{cite book | author=William J. Duiker| title=Contemporary World History| url=http://books.google.com/?id=uqvgYtJHGSMC| date=31 August 2009| publisher=Wadsworth Pub Co| isbn=978-0-495-57271-8| page=128 }}</ref> Na podkladě dohod [[Jaltská konference|jaltské konference]] vyhlásil Sovětský svaz dne [[8. srpen|8. srpna]] [[1945]] [[Sovětsko-japonská válka|válku]] Japonsku. Během týdne rozdrtil ve skvěle naplánované a provedené operaci [[Kuantungská armáda|Kuantungskou armádu]] v [[Mandžusko|Mandžusku]], jejíž obklíčené zbytky se dne [[20. srpen|20. srpna]] [[1945]] vzdaly (na Sachalinu tak učinily [[25. srpen|25. srpna]], na posledním z [[Kurilské ostrovy|Kurilských ostrovů]] [[1. září]] [[1945]]).
Ve 2. světové válce bylo zabito v boji 8,7 milionů vojáků Rudé armády, z toho 5,8 milionů [[Rusové|Rusů]], 1,4 milionů [[Ukrajinci|Ukrajinců]] a 1,5 milionů příslušníků ostatních sovětských národů.<ref>G. I. Krivosheev. ''Soviet Casualties and Combat Losses''. Greenhill 1997 ISBN 978-1-85367-280-4 Strany 85–97</ref> Dále v letech 1941-42 v německém zajetí zahynulo okolo 3 milionů sovětských válečných zajatců v rámci německého plánu genocidy slovanských národů tzv. [[Generalplan Ost]].<ref>„[http://respekt.ihned.cz/c1-61299000-geografie-krvavych-zemi Geografie krvavých zemí]“. Respekt. 24. listopadu, 2013</ref> Němečtí vojáci a jejich spojenci se na sovětském území ve velkém dopouštěli [[Válečné zločiny Německa během druhé světové války|válečných zločinů a zločinů proti lidskosti]] jako byl například [[masakr v Oděse]] v říjnu 1941, při kterém rumunské a německé jednotky zastřelily nebo upálily až 34 000 oděských Židů, nebo [[obležení Leningradu]] německými a finskými vojsky, které si vyžádalo životy 1 milionu civilistů. V [[Bělorusko|Bělorusku]] byly vyvražděny stovky vesnic a celkem zahynula asi čtvrtina tehdejší běloruské populace.<ref>„[http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/219876-v-beloruske-chatyni-upalili-naciste-zaziva-149-obyvatel-vcetne-75-deti/ V běloruské Chatyni upálili nacisté zaživa 149 obyvatel, včetně 75 dětí]“. Česká televize. 22. března 2013</ref>
=== Poválečné úspěchy ===
[[Soubor:Carter Brezhnev sign SALT II.jpg|vlevo|náhled|[[Jimmy Carter]] a Leonid Brežněv při ratifikaci START-2 (1979, [[Vídeň]])]]
[[Rudá armáda]] osvobodila [[Střední Evropa|střední]] a [[Východní Evropa|východní Evropu]]. Díky tomuto vítězství, za které zaplatil [[Počet obětí druhé světové války|26 miliony mrtvých]], zničenou velkou částí země a ekonomiky, získal SSSR ohromnou prestiž a komunisté byli v určitém okamžiku vnímáni jako zachránci lidstva před nacismem. Nadšení však rychle vystřídalo zklamání, neboť Sovětský svaz si osvobozené země podrobil a udělal z nich pouze formálně nezávislé satelity s komunistickým zřízením.
V samotném Sovětském svazu pokračovalo rychle tempo [[industrializace]] započaté již v 30. letech [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinem]], přicházely velké úspěchy (například sestrojení jaderné bomby v roce [[1949]]), stavěla se nová města, elektrárny i továrny. Režim byl však stále velmi tuhý a i přes určité nadšení z porážky Německa se začala plánovitě šířit nenávist k západním zemím.
Díky této válce se SSSR podařilo rozšířit [[socialismus]] do východní a střední Evropy, Asie, či na západní polokouli ([[Kuba]]). V těchto zemích vznikly komunistické strany, spolupracující se SSSR, a oficiálně usilující o nastolení [[komunismus|komunismu]].
=== Studená válka ===
{{Viz též|Studená válka}}
Sovětský svaz soupeřil s [[Spojené státy americké|USA]] v kosmickém výzkumu (vyslání prvního člověka do vesmíru), ideologicky (souboj – podle slov mnohých sovětských politiků – socialismu a [[kapitalismus|kapitalismu]], či – jak to bývalo označováno na západě – [[demokracie]] a [[Totalitarismus|totality]]) a nepřímo vojensky, podporou svých spojenců ([[korejská válka|korejská]] či [[válka ve Vietnamu|vietnamská]] válka, [[arabsko-izraelský konflikt]] a mnoho dalších v Africe a jinde). Svět se tak stal bipolárním; vznikly dvě sféry vlivu, sovětská a americká.
=== Zánik Sovětského svazu ===
{{Podrobně|Rozpad Sovětského svazu}}
[[Soubor:US and USSR nuclear stockpiles.svg|lang=cs|náhled|vlevo|[[Závody ve zbrojení]] mezi SSSR a [[Spojené státy americké|USA]], vyjádřené počtem jaderných hlavic.]]
V tomto boji byl ovšem SSSR ekonomicky postupně vyčerpáván. Hospodářský růst nedosáhl takových čísel, jako tomu bylo v USA. Vrchol pak nastal hlavně v 80. letech, kdy politikou cíleného zbrojení dokázal americký prezident [[Ronald Reagan]] donutit Sovětský svaz vynakládat na zbrojení až desítky procent [[Hrubý domácí produkt|HDP]] země, zatímco generálové postupně prohrávali v Afghánistánu. To se tedy následně projevilo ekonomickým poklesem a spolu s nedostatky socialistické [[centrálně plánovaná ekonomika|centrálně plánované ekonomiky]] úpadkem.
V dubnu [[1986]] zasáhla [[Černobylská havárie]], která prokázala neschopnost a hlavně nepřipravenost klíčových míst a orgánů čelit události takového rozsahu, byť země jako samotná měla být oficiálně připravená stále i na [[jaderná válka|jadernou válku]].
V roce [[1987]] došlo na území Sovětského svazu k tzv. [[ropný vrchol|ropnému zlomu]], kdy produkce ropy dosáhla svého historického maxima a od toho okamžiku začala klesat, zatímco poptávka po ropě (pro potřeby armády, dopravy, průmyslu) nepřestala růst. Tento významný [[překmit (systémová dynamika)|překmit]] prakticky nebyl nijak korigován a během následujícího roku až dvou se stal příčinou vážných hospodářských problémů souvisejících s alokací potřebné energie.
V roce [[1988]] nabyly všechny tyto trendy a vlivy čím dál konkrétnějších podob – [[synergie|synergii]] neudržitelnosti stávajícího stavu a „vítr změny“ začaly cítit státy pod sovětským vlivem, například v [[Polská lidová republika|Polsku]] hnutí [[Solidarita (Polsko)|Solidarita]]. V následujících dvou letech došlo v těchto státech ke změnám režimu.
[[Generální tajemník]] [[Komunistická strana Sovětského svazu|KSSS]] [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michail Gorbačov]] jako odpověď na narůstající množství problémů zahájil ve druhé polovině 80. let program tzv. [[Perestrojka|perestrojky]] a [[demokratizace]]. Stažena byla i vojska z [[Afghánistán]]u. Politika [[glasnosť|glasnosti]] vedla k změně témat, která se na veřejnosti probírala. Místo oficiálně podporovaného budování komunismu se začalo mluvit o omylech a přehmatech, a to jak dřívějších, tak i současných. Kredit sovětské vlády tak ještě klesl a nespokojenost se do jisté míry spolu s klesající hospodářskou výkonnosti zvýšila. Objevily se náboženské, národnostní i sociální nepokoje, které později přerostly do neřešitelných mezí.
[[Soubor:Armenian soldiers in northern Artsakh 1994.tif|náhled|[[Válka o Náhorní Karabach]] mezi arménskými separatisty a Ázerbájdžánci vypukla během rozpadu SSSR]]
SSSR se proto na začátku 90. let rozpadl. Nejprve v roce [[1990]] vyhlásily nezávislost [[Baltské státy|pobaltské republiky]]; v [[Všesvazové referendum o zachování Sovětského svazu|referendu]] ve zbylých zemích se sice většina obyvatelstva vyslovila pro zachování SSSR, avšak vztahy mezi 12 [[svazová republika|republikami]] se nadále horšily. Oficiálně Sovětský svaz přestal existovat [[26. prosinec|26. prosince]] [[1991]]; většina nástupnických států současně utvořila [[Společenství nezávislých států]]. Za nástupnické státy se obvykle považuje jen těchto 12 svazových republik. Pobaltské státy, tj. [[Litva]], [[Lotyšsko]] a [[Estonsko]], považují své nucené členství v SSSR za [[Vojenská okupace|okupaci]], a nejsou tudíž nástupnickými státy v plném slova smyslu. Podobně byla situace vnímána i v západních zemích.<ref name="EP1">Viz například pozici Evropského parlamentu: {{Citace periodika
| autor = Evropský parlament
| odkaz na autora = Evropský parlament
| titul = Resolution on the situation in Estonia, Latvia, Lithuania
| periodikum = Official Journal of the European Communities
| rok = 1983
| měsíc = leden
| den = 13
| číslo = C 42/78
| url = http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/8/80/Europarliament13011983.jpg
| issn =
}}</ref>
Rozpad SSSR měl globální [[Geopolitika|geopolitický]] význam – doslova zatřásl s rovnováhou sil ve světě – z dvoupolárního světa rozděleného na ten východní a západní, zbyly jako poslední [[supervelmoc]] [[Spojené státy americké]] Konec studené války zastihl obě supervelmoci s obrovskou infrastrukturou a hlavně arzenálem zastarávající a nyní nevyužitelné vojenské techniky (včetně průmyslu přímo napojeného na zbrojení).
Došlo k „desovětizaci“ satelitních států a států pod vlivem Sovětského svazu – konec principu politického monopolu jedné vedoucí strany, zavedení demokratických principů, často včetně přepsání samotné ústavy, decentralizace plánování, liberalizace ekonomiky a mnoha ostatních agend spojených s fungováním státu, privatizace státního majetku, zavedení soukromého podnikání, příliv zahraničního kapitálu a spolu s ekonomickými a politickými změnami i k (většímu či menšímu) vyrovnání se se zločiny komunistického režimu. Země bývalého sovětského svazu a států pod jeho vlivem zasáhla v průběhu 90. let hospodářská krize. Například v Rusku kvůli přehnané privatizaci propukla hluboká hospodářská a sociální krize, zkrachovala většina státních podniků a rapidně se zvýšila nezaměstnanost.
* V roce 1991 se v Moskvě na pomníku Karla Marxe objevil nápis: „Proletáři celého světa-promiňte".
==Zahraniční politika==
[[Soubor:Cuba-Russia friendship poster.jpg|thumb|Plakát sovětsko-kubánského přátelství z 60. let s [[Fidel Castro|Fidelem Castrem]] a [[Nikita Chruščov|Nikitou Chruščovem]]]]
[[Soubor:President Ford informally concludes the Vladivostok Summit - NARA - 7062568.jpg|thumb|[[Gerald Ford]], [[Leonid Iljič Brežněv|Leonid Brežněv]] a [[Henry Kissinger]] se neformálně baví na Vladivostockém summitu v roce 1974]]
Konečná politická rozhodnutí v letech 1925-1953 učinil vždy Stalin, ale jinak byla sovětská politika vyhlašována komisí pro zahraniční politiku Ústředního výboru KSSS nebo nejvyšším orgánem strany - politbyrem. Operace mělo na starosti oddělené ministerstvo zahraničí, které bylo do roku 1946 známé jako Lidový komisariát pro zahraniční záležitosti či ''Narkomindel''. Mezi nejvlivnější mluvčí patřili [[Georgij Vasiljevič Čičerin|Georgij Čičerin]] (1872-1936), [[Maxim Maximovič Litvinov|Maxim Litvinov]] (1876-1951), [[Vjačeslav Michajlovič Molotov|Vjačeslav Molotov]] (1890-1986), [[Andrej Vyšinskij]] (1883-1954) a [[Andrej Andrejevič Gromyko|Andrej Gromyko]] (1909-89). Intelektuálové sídlili v [[Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě|Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů]].
===Organizace===
'''Kominterna''' (1919–1943) nebo [[Komiterna|Komunistická internacionála]] byla mezinárodní komunistická organizace se sídlem v Kremlu, která obhajovala ''světový komunismus''. Komiterna chtěla "bojovat všemi dostupnými prostředky, včetně ozbrojených sil, za svržení mezinárodní buržoazie a vytvoření mezinárodní sovětské republiky jako přechodné fáze než dojde k úplnému zrušení státu".<ref>{{cite book|author=Harold Henry Fisher|title=The Communist Revolution: An Outline of Strategy and Tactics|url=https://books.google.com/books?id=b2umAAAAIAAJ&pg=PA13|year=1955|publisher=Stanford UP|page=13}}</ref> Byla zrušena jako smírčí opatření vůči Británii a USA.<ref>Duncan Hallas, ''The Comintern: The History of the Third International'' (1985).</ref>
'''[[Rada vzájemné hospodářské pomoci|RVHP]]''' (Совет Экономической Взаимопомощи, Sovět Ekonomičeskoj Vzaimopomošči, СЭВ, SEV) byla v letech 1949-1991 hospodářskou organizací pod sovětskou kontrolou, která zahrnovala státy [[východní blok|východního bloku]] spolu s řadou komunistických států jinde ve světě. Moskva byla znepokojena [[Marshallův plán|Marshallovým plánem]] a cílem RVHP bylo zabránit tomu, aby země v sovětské sféře vlivu směřovaly k Američanům a jihovýchodní Asii. RVHP byla také odpovědí východního bloku na vytvoření [[Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj]] (OEEC) v západní Evropě.<ref name="loc-cs">"Germany (East)", Library of Congress Country Study, [http://memory.loc.gov/frd/cs/germany_east/gx_appnb.html Appendix B: The Council for Mutual Economic Assistance]</ref><ref>Michael C. Kaser, ''Comecon: Integration problems of the planned economies'' (Oxford University Press, 1967).</ref>
'''[[Varšavská smlouva]]''' byl [[vojenský pakt]] zformovaný v roce [[1955]] mezi SSSR a sedmi sovětskými [[Satelitní stát|satelitními státy]] [[střední Evropa|střední]] a [[východní Evropa|východní Evropy]] během [[studená válka|studené válk]]y. Varšavská smlouva byla vojenským doplňkem RVHP, regionální hospodářské organizace pro [[socialistický stát|socialistické státy]] střední a východní Evropy a byla vytvořena v reakci na vstup [[Západní Německo|západního Německa]] do [[Severoatlantická aliance|NATO]].<ref>Laurien Crump, ''The Warsaw Pact Reconsidered: International Relations in Eastern Europe, 1955-1969'' (Routledge, 2015).</ref>
'''[[Kominforma]]''' (1947-1956), oficiálně ''Informační byro komunistických a dělnických stran'', byla první oficiální agenturou mezinárodního komunistického hnutí od rozpuštění Kominterny v roce 1943. Jeho úkolem bylo koordinovat akce mezi komunistickými stranami pod sovětským vedením. Stalin ji využil, aby nařídil západoevropským komunistickým stranám, aby opustily svou výlučně parlamentní linii a místo toho se soustředily na politické překážky operacím ohledně [[Marshallův plán|Marshallova plánu]].<ref>Michał Jerzy Zacharias, "The Beginnings of the Cominform: The Policy of the Soviet Union towards European Communist Parties in Connection with the Political Initiatives of the United States of America in 1947." ''Acta Poloniae Historica'' 78 (1998): 161-200.</ref> Také koordinovala mezinárodní pomoc komunistickým povstalcům během [[Řecká občanská válka|občanské války v Řecku]] v letech 1947-49.<ref>Nikos Marantzidis, "The Greek Civil War (1944–1949) and the International Communist System." ''Journal of Cold War Studies'' 15.4 (2013): 25-54.</ref> V roce 1948 byla vyloučena [[Jugoslávie]] poté, co [[Josip Broz Tito|Tito]] trval na nezávislém programu. Noviny Kominformy "Pro trvalý mír, pro lidovou demokracii!" podporovaly Stalinovy postoje. Koncentrace Kominformy na Evropu v sovětské zahraniční politice znamenala důraz na světovou revoluci. Tím, že vyjádřovala jednotnou ideologii, umožňovala účastníkům, aby se soustřeďovali spíše na osobnosti než na problémy.<ref>Heinz Timmermann, "The cominform effects on Soviet foreign policy." ''Studies in Comparative Communism'' 18.1 (1985): 3-23.</ref>
== Politický systém ==
[[Soubor:Supreme Soviet 1982.jpg|thumb|[[Velký kremelský palác]], sídlo [[Nejvyšší sovět Sovětského svazu|nejvyššího sovětu Sovětského svazu]], 1982]]
V Sovětském svazu byly tři zdroje moci: Zákonodárnou moc reprezentoval [[Nejvyšší sovět Sovětského svazu]], vládu reprezentovala [[Rada ministrů Sovětského svazu|Rada ministrů]]). [[Komunistická strana Sovětského svazu]] byla jedinou legální politickou stranou a jediným tvůrcem politiky země.
=== Administrativní dělení ===
[[Sovět]]ský svaz byl [[federace|federací]] sovětských socialistických republik (SSSR). První z nich byly založeny krátce po roce 1917. Formálně byly [[autonomie|autonomní]], ale ovládány centrální komunistickou stranou ([[Komunistická strana Sovětského svazu|KSSS]]).
{{Podrobně|Svazová republika|Republika rad}}
[[Sovět]]ský svaz byl [[federace|federací]] sovětských socialistických republik (SSSR). První z nich byly založeny krátce po roce 1917. Formálně byly [[autonomie|autonomní]], ale ovládány centrální komunistickou stranou ([[Komunistická strana Sovětského svazu|KSSS]]). Republiky se dále dělily na oblasti (kromě [[Litva|Litvy]], [[Lotyšsko|Lotyšska]], [[Estonsko|Estonska]], [[Moldavsko|Moldavska]] a [[Arménie]]).
RSFSR tvořily i kraje, národnostní okruhy (později přejmenováno na autonomní okruhy) a autonomní oblasti.
Součástí některých svazových republik ([[Rusko]], [[Gruzie]], [[Ázerbájdžán]], [[Uzbekistán]] a [[Tádžikistán]]) byly autonomní sovětské socialistické republiky (ASSR).
Základní správní jednotkou byl rajón (okres).
V letech [[1961]] - [[1963]] bylo vytvořeno 18 velkých ekonomických rajónů, které pokrývaly celé území státu.
{| class="wikitable"
| align=left | [[Soubor:Flag of Estonian SSR.svg|okraj|18px|Flag of Estonian SSR]] [[Estonská sovětská socialistická republika|Estonská SSR]]
|}
=== Ozbrojené síly ===
{{Viz též|Ozbrojené síly SSSR|rudá armáda|sovětská armáda|sovětské letectvo|sovětské námořnictvo}}
[[Soubor:RSD-10 2009 G1.jpg|náhled|Balistická raketa [[RSD-10|SS-20]] středního dosahu, která by ve velmi krátkém čase byla schopna zničit prakticky jakýkoli vojenský cíl v Evropě. Nasazení těchto mobilních systémů na konci sedmdesátých let zahájilo v Evropě nový zbrojní závod, ve kterém NATO v západním Německu mimo jiné nasadilo rakety [[MGM-31 Pershing|Pershing II]].]]
Podle vojenského zákona ze září [[1925]] se sovětské ozbrojené síly skládaly ze tří složek: [[sovětská armáda|pozemních síl]], [[sovětské letectvo|letectva]], [[sovětské námořnictvo|námořnictva]], sjednocené státní politické správy (OGPU) a vnitřních vojsk.<ref>Scott and Scott, The Armed Forces of the Soviet Union, Westview Press, 1979, p.13</ref> OGPU se později stala nezávislou a v roce 1934 se součila s [[NKVD]], a tak byla její vnitřní vojska pod společným vedením obranných a vnitřních komisariátů. Po [[druhá světová válka|druhé světové válce]] vznikla strategická raketová vojska (1959), [[Vojska protivzdušné obrany SSSR|vojska protivzdušné obrany]] (1948) a jednotky všenárodní [[Civilní obrana|civilní obrany]] (1970), které stály na prvním, třetím a šestém místě v oficiálním sovětském systému důležitosti (pozemní síly byly druhé, letectvo čtvrté a námořnictvo páté).
== Hlavní představitelé ==
Armáda měla největší politický vliv a v roce 1989 čítala dva milióny vojáků rozdělených mezi 150 motorizovaných a 52 obrněných divizí. Sovětské námořnictvo bylo až do počátku 60. let spíše méně početnou vojenskou větví, ale po [[Karibská krize|karibské krizi]] se pod vedením Sergeje Gorškova dočkalo výrazného rozšíření. Známé se stalo díky raketovým křižníkům a ponorkám a sloužilo v něm 500 000 mužů (1989). Sovětské letectvo se soustřeďovalo na flotilu strategických bombardérů a ve válečné situaci mělo vymýtit nepřátelskou infrastrukturu a jadernou kapacitu. Vzdušná síla měla také množství stíhaček a taktických bombardérů, které by armádu ve válce podporovaly. Strategická raketová vojska disponovala více než 1400 mezikontinentálními balistickými raketami (ICBM), rozmístěných mezi 28 základen a 300 velitelských středisek.
V poválečné době se Sovětská armáda přímo podílela na několika vojenských operacích v zahraničí. Mezi ně patřilo potlačení [[Východoněmecké povstání|povstání ve východním Německu]] (1953), [[Maďarské povstání|v Maďarsku]] (1956) a [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|vpád do Československa]] (1968). Sovětský svaz se také účastnil [[Sovětská válka v Afghánistánu|války v Afghánistánu]] mezi lety 1979 až 1989.
V Sovětském svazu platila [[všeobecná branná povinnost]].
== Hlavní představitelé ==
{{Viz též|Seznam představitelů Sovětského svazu}}
Nejvyššími představiteli (zpravidla ve funkci předsedy prezídia Nejvyššího sovětu, které bylo kolektivní hlavou státu) Sovětského svazu byli vždy zároveň vůdcové vládnoucí strany – zpravidla první nebo generální tajemník – (od roku [[1925]] [[Komunistická strana Sovětského svazu|Komunistické strany Sovětského svazu]]):
# [[1917]]–1924: '''[[Vladimir Iljič Lenin]]''' (Předseda Rady lidových komisařů, listopad [[1917]] do leden [[1924]]
{| class="wikitable"
# [[1924]]–1953: '''[[Josif Vissarionovič Stalin]]''' (generální tajemník od [[1922]], od [[1952]] první tajemník)
|-
# [[1953]]–1953: '''[[Georgij Maximilianovič Malenkov]]''' (první tajemník)
! class="unsortable"|
# [[1953]]–1964: '''[[Nikita Sergejevič Chruščov]]''' (první tajemník)
! width="40%"|Jméno
# [[1964]]–1982: '''[[Leonid Iljič Brežněv]]''' (od [[1966]] generální tajemník)
! Funkční obodobí
# [[1982]]–1984: '''[[Jurij Vladimirovič Andropov]]''' (generální tajemník)
! Poznámka
# [[1984]]–1985: '''[[Konstantin Ustinovič Černěnko]]''' (generální tajemník)
|-
# [[1985]]–[[1991]]: '''[[Michail Sergejevič Gorbačov]]''' (od [[1990]] prezident)
| align="center"|[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-71043-0003, Wladimir Iljitsch Lenin.jpg|70px]]
| [[Vladimir Iljič Lenin]] *
| align="right"| 17. listopadu 1903 až 21. ledna 1924
|Předseda Rady lidových komisařů
|-
| align="center"|[[Soubor:Stalin Potsdam 1945 (cropped).jpg|70px]]
| [[Josif Vissarionovič Stalin]]
| align="right"| 3. dubna 1922 až 5. března 1953
|generální tajemník od [[1922]], od [[1952]] první tajemník
|-
| align="center"|[[Soubor:Nikita Khruchchev Colour.jpg|70px]]
| [[Nikita Sergejevič Chruščov]]
| align="right"| 7. září 1953 až 14. října 1964
|první tajemník
|-
| align="center"|[[Soubor:Brezhnev 1973.jpg|70px]]
| [[Leonid Iljič Brežněv]]
| align="right"| 14. října 1964 až 10. listopadu 1982
|od [[1966]] generální tajemník
|-
| align="center"|[[Soubor:Yuri Andropov - Soviet Life, August 1983.jpg|70px]]
| [[Jurij Vladimirovič Andropov]]
| align="right"| 12. listopadu 1982 až 9. února 1984
|generální tajemník
|-
| align="center"|[[Soubor:ConstantineChernenko.png|70px]]
| [[Konstantin Ustinovič Černěnko]]
| align="right"| 13. února 1984 až 10. března 1985
|generální tajemník
|-
| align="center"|[[Soubor:Mikhail Gorbachev 1987 b.jpg|70px]]
| [[Michail Sergejevič Gorbačov]]
| align="right"| 11. března 1985 až 24. srpna 1991
|od [[1990]] prezident
|}
== Dějiny Sovětského svazu ==
<small><nowiki>*)</nowiki> Lenin byl jen neformálně vedoucím komunistické strany; v letech 1922/24 až 1953 a 1966 až 1991 byl název "generální tajemník"; v letech 1953 - 1966 "první tajemník".</small>
{{Viz též|Dějiny Sovětského svazu}}
=== Vznik SSSR ===
== Sovětský kosmický program ==
{{Viz též|SovětskýŘíjnová kosmický programrevoluce|NedělinovaRuská katastrofaobčanská válka|}}
[[Soubor:Russia Famine Saratov 1921.jpg|náhled|200px|[[Hladomor v Povolží]] v letech 1921–22 zahubil odhadem 6 milionů lidí]]
[[Soubor:RIAN archive 159271 Nikita Khrushchev, Valentina Tereshkova, Pavel Popovich and Yury Gagarin at Lenin Mausoleum.jpg|thumb|left|Zleva: [[Jurij Gagarin]], [[Pavel Popovič]], [[Valentina Těreškovová]] a [[Nikita Chruščov]] na [[Leninovo mauzoleum|Leninově mauzoleuu]] v roce 1963]]
Po [[Říjnová revoluce|říjnové revoluci]] roku [[1917]] se ocitlo [[Ruské impérium]] v chaosu. Zatímco existovala již prozatímní vláda se snahou uspořádat [[demokracie|demokratické]] volby, v [[Petrohrad]]u bolševici ustanovili okamžitě první [[sovět]] a po návratu [[Vladimir Iljič Lenin|Lenina]] z [[exil]]u začali postupně a získávat stále více moci. Na podzim rudá vláda anulovala dluhy Ruska. {{Doplňte zdroj}} Jako obrannou složku zřídili komunisté [[Rudá armáda|Rudou armádu]]. Rovněž dalšími dekrety byla zajištěna odluka [[církev|církve]] od státu.
[[Soubor:Soyuz rocket ASTP.jpg|vpravo|náhled|Raketa [[Sojuz (kosmická loď)|Sojuz]] startující z kosmodromu [[Kosmodrom Bajkonur|Bajkonur]]]]
V lednu [[1918]] byla vyhlášena [[Ruská sovětská federativní socialistická republika]] (RSFSR).<ref name="pacner42">{{Citace monografie
Na konci [[1950–1959|50. let]] SSSR s pomocí inženýrů a technologií dovezených z poraženého Německa, zkonstruovali Sověti první umělou družici – [[Sputnik 1]] a předběhli tak [[Spojené státy americké|USA]]. Poté následovaly další úspěšné [[družice]] a byli vysláni i pokusní psi. Dne [[12. duben|12. dubna]] [[1961]] byl vyslán první kosmonaut [[Jurij Gagarin]]. Ten jednou obletěl zemi a úspěšně přistál v [[Kazachstán|kazašské]] stepi. V té době se v sovětských projekčních kancelářích rýsovaly první plány [[Kosmický raketoplán|raketoplánů]] a orbitálních stanic, tomu však nakonec zamezily osobní spory mezi projektanty a vedením. Prvním velkým fiaskem pro SSSR bylo přistání Američanů na Měsíci, kdy Rusové nebyli schopni v dostatečné době odpovědět Američanům stejným projektem. V [[1970–1979|70. letech]] se začaly rýsovat konkrétnější návrhy konstrukce raketoplánu, avšak nedostatky, hlavně v elektronickém průmyslu (rychlé přehřívání elektroniky), odsunuly program až ke konci [[1980–1989|80. let]]. První raketoplán, [[Buran]], letěl v roce [[1988]], ale bez lidské posádky. Další raketoplán, Ptička, skončil nakonec rozestavěný, protože v roce [[1991]] byl projekt raketoplánů zrušen. Pro jejich vypuštění do vesmíru existuje dnes nevyužívaná supersilná raketa [[Eněrgija]], která je nejsilnější na světě.
| příjmení = Pacner
| jméno = Karel
| odkaz na autora = Karel Pacner
| titul = Osudové okamžiky Československa
| vydavatel = Nakladatelství BRÁNA
| místo = Praha
| rok = 2012
| počet stran = 720
| strany = 42
| isbn = 978-80-7243-597-5
| poznámka = Dále jen PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa''
}}</ref> [[3. březen|3. března]] téhož roku podepsali v [[Brest-Litevsk]]u zástupci sovětského Ruska separátní mírovou smlouvu ([[Brestlitevský mír]]) ukončující účast Ruska v [[první světová válka|první světové válce]]. V důsledku tvrdých podmínek separátního míru přišlo [[Rusko]] o [[Finsko]], [[Baltské státy|Pobaltí]], část [[Polsko|Polska]], [[Ukrajina|Ukrajinu]], [[Bělorusko]] a [[Besarábie|Besarábii]].
Krátce poté ovšem v zemi vypukla [[občanská válka v Rusku|občanská válka]], proti komunistům povstalo mnoho jejich odpůrců. Ti však byli velmi nejednotní, a tudíž nemohli být pro [[bolševismus|bolševiky]] silným protivníkem. [[Rudá armáda]] i přes několik intervencí vojsk [[Trojdohoda|Dohody]] dokázala během několika let odpor potlačit a ustanovit sovětskou moc na celém území země, včetně [[Dálný východ|Dálného východu]], [[Zakavkazsko|Zakavkazska]], Ukrajiny a [[Bělorusko|Běloruska]]. Na západě však přišla v důsledku [[Polsko-sovětská válka|Rusko-polské války]] o západní části Běloruska a Ukrajiny.
Na konci [[1980–1989|80. let]] se Sovětskému svazu podařilo vybudovat orbitální stanici [[Mir]]. Byla vystavěna na konstrukci stanic [[Program Saljut|Saljut]] a její úkoly byly čistě civilní a výzkumné. V [[1990–1999|90. letech]], kdy byl provoz amerického [[Skylab]]u ukončen z důvodu nedostatku financí, byla jedinou orbitální stanicí v provozu. Postupně na ni byly přidávány další moduly, a to i americké. Technický stav stanice se však, hlavně po požáru, rychle zhoršoval, takže bylo v roce [[2001]] rozhodnuto o jejím navedení do [[atmosféra|atmosféry]], kde shořel.
Na mezinárodní scéně došlo také ke změně; po [[izolacionismus|izolacionismu]], který vyvolaly spory ohledně neuznání starých [[Rusko|ruských]] dluhů, navázala RSFSR postupně diplomatické vztahy s [[Německo|Německem]], [[Francie|Francií]] a [[Spojené království|Velkou Británií]].
== Ekonomika ==
{{Viz též|Ekonomika Sovětského svazu}}
[[Soubor:DneproGES 1947.JPG|thumb|left|[[DněproGES]], jedna z mnoha [[Vodní elektrárna|vodních elektráren]] v SSSR]]
[[Soubor:Gdp per capita 1965.png|thumb|right|275px|Sovětský svaz ve srovnání s jinými zeměmi podle (nominálního) HDP na osobu v roce 1965 na základě západoněmecké školní knihy (1971).
{|width=100%
|-
|valign=top |
{{legenda|#400082|> 5,000 [[Německá marka|DM]]}}
{{legenda|#00BFFF|2,500 – 5,000 [[Německá marka|DM]]}}
{{legenda|#3CB371|1,000 – 2,500 [[Německá marka|DM]]}}
|valign=top |
{{legenda|#9ACD32|500 – 1,000 [[Německá marka|DM]]}}
{{legenda|#FFFF00|250 – 500 [[Německá marka|DM]]}}
{{legenda|#FFFACD|< 250 [[Německá marka|DM]]}}
|}
]]
Sovětský svaz se stal první zemí, která přijala [[Plánovaná ekonomika|plánovanou ekonomiku]], kde výrobu a distribuci zboží centralizovala a řídila vláda. První bolševická zkušenost s velitelskou ekonomikou byla politika [[válečný komunismus|válečného komunismu]], která zahrnovala znárodnění průmyslu, centralizovanou distribuci outputu (výsledek výrobního procesu), donucovací požadavky na zemědělskou výrobu a pokusy odstranit peněžní oběh, soukromé podniky a [[volný trh]]. Po vážném ekonomickém kolapsu nahradil Lenin v roce 1921 válečný komunismus [[Nová ekonomická politika|novou ekonomickou politikou]] (NEP), legalizoval volný trh a soukromé vlastnictví malých podniků. Ekonomika se rychle zotavila.
Dne 30. prosince [[1922]] došlo ke spojení RSFSR, [[Ukrajinská sovětská socialistická republika|Ukrajinské SSR]], [[Běloruská sovětská socialistická republika|Běloruské SSR]] a [[Zakavkazská sovětská federativní socialistická republika|Zakavkazské SSR]]. Vznikl tak ''Sovětský svaz''.<ref name="pacner42" />
Po dlouhé debatě mezi členy politbyra o průběhu hospodářského rozvoje, v letech 1928-1929, získal kontrolu nad zemí [[Josef Stalin]], opustil NEP a prosadil plné centrální plánování, začal násilnou [[Kolektivizace v Sovětském svazu|kolektivizaci zemědělství]] a přijal drakonickou pracovní legislativu. Zdroje byly zmobilizovány pro rychlou industrializaci, která během třicátých let značně rozšířila sovětskou kapacitu těžkého průmyslu a investičního majetku. Hlavní motivací pro industrializaci byla příprava na válku, většinou kvůli nedůvěře k "vnejšímu" kapitalistickému světu.<ref>{{cite book|author=Mawdsley, Evan|page=30|title=The Stalin Years: The Soviet Union, 1929–1953|publisher=[[Manchester University Press]]|year=1998|url=https://books.google.com/?id=m-voAAAAIAAJ&dq|isbn=0-7190-4600-9}}</ref> V důsledku toho se SSSR přeměnil z převážně agrární ekonomiky na velký průmyslový stát, který si razil cestu k vzestupu jako velmoc po [[druhá světová válka|druhé světové válce]].<ref>{{cite book |author1=Wheatcroft, S. G. |author2=Davies, R. W. |author3=Cooper, J. M.|pages=30–2|title=Soviet Industrialization Reconsidered: Some Preliminary Conclusions about Economic Development between 1926 and 1941|publisher=[[Economic History Review]]|year=1986|url=https://books.google.com/?id=m-voAAAAIAAJ&dq|isbn=978-0-7190-4600-1|volume=39|issue=2}}</ref> Válka sovětskou ekonomiku a infrastrukturu velmi zdevastovala a vyžadovala rozsáhlou rekonstrukci.<ref>{{cite web |title=Reconstruction and Cold War|publisher=[[Library of Congress]]|url=http://countrystudies.us/russia/12.htm|accessdate =23 October 2010}}</ref>
=== Období stalinismu ===
Počátkem čtyřicátých let se sovětská ekonomika stala relativně soběstačnou; po většinu období až do vzniku [[Rada vzájemné hospodářské pomoci|RVHP]] se na mezinárodním trhu obchodovalo s pouze velmi malým podílem sovětských domácích produktů.<ref name="foreign trade">{{cite web |title=Reconstruction and Cold War|publisher=[[Library of Congress Country Studies]]|url=http://rs6.loc.gov/cgi-bin/query/r?frd/cstdy:@field%28DOCID+su0391%29|accessdate =23 October 2010}}</ref> Po vzniku [[Východní blok|Východního bloku]] zahraniční obchod rychle rostl. Přesto byl vliv [[Světová ekonomika|světové ekonomiky]] na SSSR omezen pevnými domácími cenami a státním monopolem na zahraniční obchod.<ref>{{cite book|author=[[International Monetary Fund|IMF]] and [[Organisation for Economic Co-operation and Development|OECD]]|title=A Study of the Soviet Economy|volume=1|publisher=[[International Monetary Fund]]|year=1991|url=https://books.google.com/?id=o8Z1QAAACAAJ&dq|page=9|isbn=0-14-103797-0}}</ref> Okolo šedesátých let se staly hlavními objekty dovozu [[Obilniny|obilí]] a sofistikované spotřební výrobky.<ref name="foreign trade"/> Během [[Závody ve zbrojení|závodů ve zbrojení]] ve studené válce byla sovětská ekonomika zatěžována vojenskými výdaji, za které byly silně lobováno mocnou byrokracií závislou na [[Zbrojní průmysl|zbrojním průmyslu]]. Současně se Sovětský svaz stal největším vývozcem zbraní do zemí [[třetí svět|třetího světa]].
[[Soubor:5marshals 01.jpg|náhled|vlevo|Pět [[Maršál Sovětského svazu|maršálů SSSR]] v roce 1935. Pouze dva z nich – [[Semjon Michajlovič Buďonnyj|Buďonnyj]] a [[Kliment Jefremovič Vorošilov|Vorošilov]] – přežili [[Velká čistka|stalinské čistky]].]]
{{Viz též|Stalinismus|Velká čistka|Kolektivizace v Sovětském svazu|}}
Poté, co roku [[1924]] zemřel [[Vladimir Iljič Lenin]], vlády se chopil [[Josif Vissarionovič Stalin|Josif Stalin]]. Ten vyhlásil realizaci mnohých velkolepých plánů. Ženy i muži byli (do jisté míry) zrovnoprávněni, zahájena byla [[kolektivizace]] a [[industrializace]]. Ke vzdělání, byť ovlivněnému socialistickou ideologií, získali přístup všichni. Rozšířila se i [[Lékařská péče v Sovětském svazu|lékařská péče]] a likvidovány tak začaly být mnohé choroby, jako například [[cholera]], [[malárie]] apod.
{| width="90" align="right" class="wikitable" style="margin-left:8px" |
Od třicátých let až do rozpadu koncem roku 1991 zůstalo fungování ekonomiky v SSSR v podstatě stejné. Ekonomika byla formálně řízena centrálním plánováním, které prováděl [[Gosplan]] a organizovaná v [[Pětiletka|pětiletých plánech]]. V praxi však byly plány velmi "agregované" a provizorní, s výhradou intervencí [[ad hoc]] ze strany nadřízených. Všechna klíčová hospodářská rozhodnutí byla přijata politickým vedením. Přidělené prostředky a cíle plánu byly obvykle denominovány spíše v rublech než ve fyzickém zboží.
|+'''Vůdci Sovětského svazu'''
|-
| align="center"| [[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-71043-0003, Wladimir Iljitsch Lenin.jpg|80px]]<br />[[Vladimir Iljič Lenin]]<br />1917—1922
|-
| align="center"| [[Soubor:JStalin Secretary general CCCP 1942.jpg|80px]]<br />[[Josif Vissarionovič Stalin]]<br />1922—1953
|-
| align="center"| [[Soubor:Georgy Malenkov 1964.jpg|80px]]<br />[[Georgij Maximilianovič Malenkov]]<br />1953—1953
|-
|align="center"| [[Soubor: Bundesarchiv Bild 183-B0628-0015-035, Nikita S. Chruchstschow.jpg|80px]]<br />[[Nikita Sergejevič Chruščov]]<br />1953—1964
|-
| align="center"| [[Soubor:Brezhnev-color.jpg|80px]]<br />[[Leonid Iljič Brežněv]]<br />1964—1982
|-
| align="center"| [[Soubor:Yuri Andropov - Soviet Life, August 1983.jpg|80px]]<br />[[Jurij Vladimirovič Andropov]] <br />1982–1984
|-
| align="center"| [[Soubor:Konstantin Chernenko1.jpg|80px]]<br />[[Konstantin Ustinovič Černěnko]]<br />1984–1985
|-
| align="center"| [[Soubor:Mikhail Gorbachev 1987.jpg|80px]]<br />[[Michail Sergejevič Gorbačov]]<br />1985—1991
|}
<!-- nechat, je to záloha původního obrázku: Andropov on Lubyanka.jpg -->
Jedním z nejznámějších plánů budování socialistického státu se stala násilná kolektivizace [[zemědělství]], kdy zemi po následných chybách v celém zemědělském sektoru postihl [[hladomor]], často vyvolaný jako donucovací nástroj proti odpůrcům kolektivizace. V [[gulag|gulazích]] na [[Sibiř]]i zahynuly miliony odpůrců tehdejšího režimu. Stalinem vyvolaný [[Hladomor na Ukrajině|hladomor v letech 1932-33]], který postihl Ukrajinu, jižní Rusko a severní Kazachstán, si vyžádal až 7 milionů obětí.<ref>„[http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/21578-ukrajina-chce-hladomor-z-30-let-oficialne-uznat-za-genocidu/ Ukrajina chce hladomor z 30. let oficiálně uznat za genocidu]“. Česká televize.</ref> Odhaduje se, že celkem měl Stalinův režim ve 30. letech na svědomí až 11 milionů obětí.<ref>{{cite book | author=Geoffrey A. Hosking| title=Russia and the Russians: a history| url=http://books.google.com/?id=oh-5AAmboMUC&pg=PA469| year=2001| publisher=Harvard University Press| isbn=978-0-674-00473-3| page=469 }}</ref> Tyto akce snížily i jinak velký hospodářský růst země, snížily bojeschopnost [[Rudá armáda|Rudé armády]], ale poškodily i další důležité složky státu. Do roku [[1936]] již bylo zkolektivizováno 90 % veškerých zemědělských hospodářství.
{{Pahýl část}}
Rozsáhlá a velkolepá [[Industrializace Sovětského svazu|industrializace]], hlavně zaostalých oblastí, měla zemi pomoci vymanit se mnohde ze středověkých podmínek. Zaváděla se [[elektřina]], zvýšila se [[vzdělanost]]. Nové průmyslové závody schopné vyrábět vojenskou techniku byly odpovědí na vzrůstající nebezpečí ze strany [[Německo|Německa]] a [[Japonsko|Japonska]]. V roce 1935 podepsal Sovětský svaz spojeneckou smlouvu s [[Československo|Československem]].<ref name="pacner139">PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa''. S. 139-146.</ref>
===Doprava===
[[Soubor:RIAN archive 878967 AvtoVAZ- Volga automaking plant in Togliatti, the Samara Region.jpg|náhled|[[AvtoVAZ|Volžskij Avtomobilnyj Zavod]] (VAZ) v roce 1969]]
Doprava byla klíčovou součástí národního hospodářství. Hospodářská centralizace konce dvacátých a třicátých let vedla k masivnímu rozvoji infrastruktury, zejména k založení aerolinek [[Aeroflot]].<ref>{{cite book |author1=Highman, Robert D.S. |author2=Greenwood, John T. |author3=Hardesty, Von|title=Russian Aviation and Air Power in the Twentieth Century|publisher=Routledge|year=1998|url=https://books.google.com/books?id=cpynoFM-Jf4C&dq|isbn=978-0-7146-4784-5|page=134}}</ref>. Země disponoval širokým spektrem dopravy po zemi, vodě a vzduchu, nicméně kvůli špatné údržbě byla většina sovětské silniční, vodní a civilní letecké dopravy ve srovnání se západním světem zastaralá a technologicky zaostalá.
Sovětský svaz si v meziválečném období získal mnoho sympatizantů z řad evropské levice, hlavně v časech [[Velká hospodářská krize|světové hospodářské krize]], která SSSR díky [[izolacionismus|izolovanosti]] od okolního světa nepostihla.
Sovětská železniční doprava byla největší a nejintenzivněji používaná na světě. Koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let sovětští ekonomové volali po výstavbě více silnic, aby zmírnili zatížení železnic a zlepšili sovětský vládní rozpočet.<ref>Ambler, Shaw and Symons 1985, p. 166–67.</ref> Silniční síť a automobilový průmysl zůstaly nerozvinuté a mimo velká města byly běžné [[Cesta (druh pozemní komunikace)|polní cesty]].<ref name="Ambler 1985, p. 167">Ambler, Shaw and Symons 1985, p. 167.</ref> Sovětská údržba se ukázala neschopná postarat se i o ty cesty, které země již měla. Od počátku do poloviny osmdesátých let se sovětské úřady snažily vyřešit problém silnic objednáním výstavby nových.<ref name="Ambler 1985, p. 167"/> Automobilový průmysl mezitím rostl rychleji než výstavba silnic.<ref>Ambler, Shaw and Symons 1985, p. 169.</ref> Nerozvinutá silniční síť vedla k rostoucí poptávce po veřejné dopravě.<ref>[[Mezinárodní měnový fond]] a [[OECD]] 1991, p. 56.</ref>
=== Sovětský svaz za druhé světové války ===
Navzdory zlepšení byly některé aspekty odvětví dopravy zmítány problémy kvůli zastaralé infrastruktuře, nedostatku investic, korupci a špatnému rozhodování. Sovětské orgány nebyly schopné uspokojit rostoucí poptávku po dopravní infrastruktuře a službách.
{{Viz též|Východní fronta (druhá světová válka)|Sovětské válečné zločiny}}
Sovětský svaz jednal před vypuknutím [[druhá světová válka|druhé světové války]] nejprve s Francií a zejména Velkou Británií. Když se však ukázalo, že Velká Británie není ochotna podporovat jeho expanzi vůči státům spadajícím dříve pod vládu carského impéria {{Doplňte zdroj}}, obrátil se na nacistické Německo, s nímž si nakonec dohodl rozdělení sfér vlivu v rámci paktu [[Pakt Ribbentrop-Molotov|Ribbentrop-Molotov]].
Podílel se na válce proti [[Polsko|Polsku]], které bez vyhlášení války [[Sovětská invaze do Polska|přepadl]] [[17. září]], aby zabral východní polovinu této země, a též si zajistil kontrolu nad [[Baltské moře|Baltským mořem]], když nejprve přinutil ke spolupráci a poté násilím zabral [[Estonsko]], [[Litva|Litvu]] a [[Lotyšsko]]. Od samého počátku války se vůči obyvatelstvu dobytých a obsazených zemí rozsáhle dopouštěl [[Sovětské válečné zločiny|válečných zločinů a zločinů proti lidskosti]].
Sovětské obchodní loďstvo bylo jedno z největších na světě.<ref name="ciacom">{{cite web |url=http://www.theodora.com/wfb1991/soviet_union/soviet_union_communications.html |title=Soviet Union – Communications |author=Central Intelligence Agency|work=[[The World Factbook]] |year=1991 |accessdate=20 October 2010 |authorlink= Central Intelligence Agency}}</ref>
Sovětský svaz válčil za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] s [[Finsko|Finskem]], a to hned dvakrát (nejprve v letech [[1939]] a [[1940]] – tzv. [[zimní válka]], později pak v letech [[1941]] až [[1945]] - tzv. [[pokračovací válka]]). Za přepadení Finska v roce [[1939]] byl vyloučen ze [[Společnost národů|Společnosti národů]].
== Obyvatelstvo ==
[[Soubor:Population_of_former_USSR.PNG|náhled|Populace SSSR (červeně) a postsovětských států (modře) mezi lety 1961 až 2009. Dále předpokládaný vývoj (tečkovaně modře) v letech 2010 až 2100.]]
Nadměrná úmrtí během [[první světová válka|první světové války]] a [[ruská občanská válka|ruské občanské války]] (včetně poválečného [[Hladomor v Povolží|hladomoru]]) činila celkem 18 milionů,<ref>{{cite book|author=Mark Harrison|title=Accounting for War: Soviet Production, Employment, and the Defence Burden, 1940–1945|url=https://books.google.com/?id=yJcD7_Q_rQ8C&pg=PA167|date=18 July 2002|publisher=Cambridge University Press|isbn=978-0-521-89424-1|page=167 }}</ref> přibližně 10 milionů ve třicátých letech a více než 26 milionů v letech 1941-45. Poválečná sovětská populace byla o 45 až 50 milionů menší než by byla, kdyby pokračoval předválečný demografický vývoj. Podle Catherine Merridale by "rozumný odhad celkového počtu nadměrných úmrtí po celé období by mohl být asi 60 milionů."<ref>{{cite book |author1=Jay Winter |author2=Emmanuel Sivan|title=War and Remembrance in the Twentieth Century|url=https://books.google.com/books?id=ZK2A5x7E8IkC&pg=PA64|date=2000|publisher=Cambridge University Press|isbn =0521794366|page=64 }}</ref>
Sovětský svaz byl nečekaně napaden [[Německo|Německem]] [[22. červen|22. června]] [[1941]] a kvůli nepřipravenosti [[Rudá armáda|Rudé armády]] postupovali Němci úspěšně hluboko do [[vnitrozemí]] SSSR. Nacistickým silám se podařilo obsadit západní republiky a též i významnou část [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|RSFSR]]. Teprve až po [[Bitva u Stalingradu|bitvě u Stalingradu]] i díky pomoci západních Spojenců a přesunu průmyslových závodů do bezpečných oblastí v okolí [[Ural]]u se situace obrátila ve prospěch Rudé armády, která Němce vytlačila přes [[východní Evropa|východní Evropu]] až do [[Berlín]]a. [[Wehrmacht]] utrpěl 80 % veškerých vojenských ztrát při bojích na východní frontě.<ref>{{cite book | author=William J. Duiker| title=Contemporary World History| url=http://books.google.com/?id=uqvgYtJHGSMC| date=31 August 2009| publisher=Wadsworth Pub Co| isbn=978-0-495-57271-8| page=128 }}</ref> Na podkladě dohod [[Jaltská konference|jaltské konference]] vyhlásil Sovětský svaz dne [[8. srpen|8. srpna]] [[1945]] [[Sovětsko-japonská válka|válku]] Japonsku. Během týdne rozdrtil ve skvěle naplánované a provedené operaci [[Kuantungská armáda|Kuantungskou armádu]] v [[Mandžusko|Mandžusku]], jejíž obklíčené zbytky se dne [[20. srpen|20. srpna]] [[1945]] vzdaly (na Sachalinu tak učinily [[25. srpen|25. srpna]], na posledním z [[Kurilské ostrovy|Kurilských ostrovů]] [[1. září]] [[1945]]).
[[Porodnost]] se v SSSR snížila z 44,0 na tisíc obyvatel v roce 1926 na 18,0 v roce 1974, a to hlavně kvůli rostoucí urbanizaci a rostoucímu průměrnému věku vstupu do manželství. Míra [[úmrtnost]]i také vykazovala postupný pokles - z 23,7 na tisíc v roce 1926 na 8,7 v roce 1974. Obecně byla míra porodnosti jižních republik v Zakavkazsku a střední Asii výrazně vyšší než míra porodnosti v severních částech Sovětského svazu a v období po druhé světové válce v některých případech dokonce ještě vzrostla - fenomén částečně připsaný pomalejší míře urbanizace a tradičně brzkým sňatkům v jižních republikách.<ref name="GSE">{{cite book|author=Government of the USSR|script-title=ru:Большая советская энциклопедия |trans-title=[[Great Soviet Encyclopaedia]]|volume=24|page=15|year=1977|location=Moscow|publisher=[[State Committee for Publishing]]|language=Russian|authorlink=Government of the USSR}}</ref>
Ve 2. světové válce bylo zabito v boji 8,7 milionů vojáků Rudé armády, z toho 5,8 milionů [[Rusové|Rusů]], 1,4 milionů [[Ukrajinci|Ukrajinců]] a 1,5 milionů příslušníků ostatních sovětských národů.<ref>G. I. Krivosheev. ''Soviet Casualties and Combat Losses''. Greenhill 1997 ISBN 978-1-85367-280-4 Strany 85–97</ref> Dále v letech 1941-42 v německém zajetí zahynulo okolo 3 milionů sovětských válečných zajatců v rámci německého plánu genocidy slovanských národů tzv. [[Generalplan Ost]].<ref>„[http://respekt.ihned.cz/c1-61299000-geografie-krvavych-zemi Geografie krvavých zemí]“. Respekt. 24. listopadu, 2013</ref> Němečtí vojáci a jejich spojenci se na sovětském území ve velkém dopouštěli [[Válečné zločiny Německa během druhé světové války|válečných zločinů a zločinů proti lidskosti]] jako byl například [[masakr v Oděse]] v říjnu 1941, při kterém rumunské a německé jednotky zastřelily nebo upálily až 34 000 oděských Židů, nebo [[obležení Leningradu]] německými a finskými vojsky, které si vyžádalo životy 1 milionu civilistů. V [[Bělorusko|Bělorusku]] byly vyvražděny stovky vesnic a celkem zahynula asi čtvrtina tehdejší běloruské populace.<ref>„[http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/219876-v-beloruske-chatyni-upalili-naciste-zaziva-149-obyvatel-vcetne-75-deti/ V běloruské Chatyni upálili nacisté zaživa 149 obyvatel, včetně 75 dětí]“. Česká televize. 22. března 2013</ref>
Konec 60. a 70. let byly svědky obrácení klesající trajektorie míry úmrtnosti v SSSR a byla obzvláště výrazná u mužů v produktivním věku, ale také byla převládající v Rusku a dalších převážně slovanských oblastech země.<ref>{{cite book |author1=Vallin, J. |author2=Chesnais, J.C. |title=Recent Developments of Mortality in Europe, English-Speaking Countries and the Soviet Union, 1960–1970|volume=29|pages=861–898 |year=1970|publisher=Population Studies}}</ref> Analýza oficiálních údajů z konce osmdesátých let ukázala, že po zhoršení na konci sedmdesátých a začátku osmdesátých let se úmrtnost dospělých začala znovu zlepšovat.<ref>{{cite book|author=Ryan, Michael |title=Life Expectancy and Mortality Data from the Soviet Union|volume=296|page=1,513–1515 |date=28 May 1988|work=[[British Medical Journal]]}}</ref> Míra kojenecké úmrtnosti se zvýšila z 24,7 v roce 1970 na 27,9 roku 1974. Někteří výzkumníci považovali nárůst za velmi reálný, jako důsledek zhoršujících se zdravotních podmínek a služeb.<ref>{{cite book|author=Davis, Christopher; [[Murray Feshbach|Feshbach, Murray]] |title=Rising Infant Mortality in the USSR in the 1970s|page=95|location=Washington, D.C.|publisher=United States Census Bureau}}</ref> Zvýšení jak dospělé, tak kojenecké úmrtnosti nebyly sovětskými úředníky vysvětlovány nebo obhajovány a sovětská vláda prostě přestala všechny statistiky úmrtnosti po dobu deseti let publikovat. Sovětští demografové a zdravotní specialisté mlčeli o zvýšení úmrtnosti až do konce osmdesátých let, kdy byla obnovena publikace údajů o úmrtnosti a vědci se mohli ponořit do skutečných příčin.<ref>{{cite book|author=Krimins, Juris |title=The Changing Mortality Patterns in Latvia, Lithuania and Estonia: Experience of the Past Three Decades|date=3–7 December 1990}} Paper presented at the International Conference on Health, Morbidity and Mortality by Cause of Death in Europe.</ref>
=== Poválečné úspěchy ===
===Etnické skupiny===
[[Soubor:Carter Brezhnev sign SALT II.jpg|vlevo|náhled|[[Jimmy Carter]] a Leonid Brežněv při ratifikaci START-2 (1979, [[Vídeň]])]]
Sovětský svaz byl velmi etnicky rozmanitým státem s více než 100 odlišnými etnickými skupinami. Celkový počet obyvatel byl v roce 1991 odhadován na 293 milionů. Podle odhadu z roku 1990 byla většina z nich [[Rusové]] (50,78%), následovaná [[Ukrajinci]] (15,45%) a [[Uzbekové|Uzbeky]] (5,84%).<ref name="cia">{{cite web |url=http://www.theodora.com/wfb1991/soviet_union/soviet_union_people.html |title=Soviet Union – People |author=Central Intelligence Agency|work=[[The World Factbook]] |year=1991 |accessdate=25 October 2010 |authorlink= Central Intelligence Agency}}</ref>
[[Rudá armáda]] osvobodila [[Střední Evropa|střední]] a [[Východní Evropa|východní Evropu]]. Díky tomuto vítězství, za které zaplatil [[Počet obětí druhé světové války|26 miliony mrtvých]], zničenou velkou částí země a ekonomiky, získal SSSR ohromnou prestiž a komunisté byli v určitém okamžiku vnímáni jako zachránci lidstva před nacismem. Nadšení však rychle vystřídalo zklamání, neboť Sovětský svaz si osvobozené země podrobil a udělal z nich pouze formálně nezávislé satelity s komunistickým zřízením.
V samotném Sovětském svazu pokračovalo rychle tempo [[industrializace]] započaté již v 30. letech [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinem]], přicházely velké úspěchy (například sestrojení jaderné bomby v roce [[1949]]), stavěla se nová města, elektrárny i továrny. Režim byl však stále velmi tuhý a i přes určité nadšení z porážky Německa se začala plánovitě šířit nenávist k západním zemím.
Všichni občané SSSR měli svou vlastní etnickou příslušnost. Etnická příslušnost osoby byla zvolena rodiči dítěte ve věku šestnácti let. Pokud se rodiče neshodli, dítě bylo automaticky přiřazeno k etnickému původu otce. Částečně kvůli sovětské politice, kdy byly některé menší minoritní etnické skupiny považovány za součást větších skupin, jako například gruzínští Mingrelové, kteří byli zařazováni s jazykově příbuznými [[Gruzínci]]. Některé etnické skupiny se dobrovolně asimilovaly, zatímco jiné k tomu byly přivedeny silou. Rusové, Bělorusové a Ukrajinci sdíleli těsné kulturní vazby, zatímco jiné skupiny ne. S vícero národnostmi žijícími na stejném území se v průběhu let rozvíjely etnické antagonizmy.
Díky této válce se SSSR podařilo rozšířit [[socialismus]] do východní a střední Evropy, Asie, či na západní polokouli ([[Kuba]]). V těchto zemích vznikly komunistické strany, spolupracující se SSSR, a oficiálně usilující o nastolení [[komunismus|komunismu]].
<gallery>
Soubor:Ethnic map USSR 1941.jpg|Etnografická mapa Sovětského svazu, 1941
Soubor:Ukrainians in Russian regions 1926.jpg|Počet a procentuální poměr Ukrajinců v regionech [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|RSFSR]] (sčítání lidu 1926)
Soubor:Ukrainians in Russian regions 1979.jpg|[[Ukrajinci]] žijící v RSFSR (sčítání lidu 1979)
Soubor:Soviet Union Muslim Population 1979 (full).png|Muslimské obyvatelstvo v SSSR (sčítání lidu 1979)
</gallery>
=== JazykyStudená válka ===
Sovětský svaz jako mnohonárodnostní stát byl jazykově velmi bohatý. Kromě dominující [[ruština|ruštiny]] a dalších [[slované|slovanských]] jazyků se na jeho území hovořilo dalšími desítkami jazyků z mnoha jazykových skupin. Země jako taková neměla oficiální jazyk, přesto ruština jako řeč majoritní byla mnohdy preferována a zdůrazňoval se její význam jako hlavního komunikačního jazyka ({{Vjazyce|ru}} {{Cizojazyčně|ru|язык межнационального общения}}). To vedlo k [[bilingvismus|bilingvismu]] a [[multilingvismus|multilingvismu]], který byl mnohými národy nenáviděn (např. v [[pobaltí|pobaltských]] [[Svazová republika|republikách]], na západní [[Ukrajina|Ukrajině]] a v dalších zemích). Formálně ale byly všechny jazyky na stejné úrovni.
{{Viz též|Studená válka}}
Po [[Říjnová revoluce|říjnové revoluci]] [[Komunistická strana Sovětského svazu|bolševici]] ustanovili základní body politiky rozvoje národnostních menšin v Rusku. Velká část tehdejších marxistů se ale proti myšlence jednoho národního jazyka postavila a v roce 1920 pak tuto myšlenku bolševický sjezd uplatnil. Došlo tak k dočasné de[[rusifikace|rusifikaci]], která však ostře kontrastuje s obdobím [[stalinismus|stalinismu]], kdy byly celé národy stěhovány a rozprášeny po území Svazu. Otázka jazyků jako politicky citlivá ještě z dob carské říše, kdy k někdy násilné rusifikaci také docházelo a ovlivnila mnoho lidí. V 30. letech docházelo ke změnám některých jazyků národů SSSR. Zejména dosavadní [[arabské písmo]] nahrazovala [[cyrilice]], což u [[turkické jazyky|turkických jazyků]] nebo [[jidiš]] byl velmi cizí prvek. Tato náhrada cyrilicí se ovšem většinou zachovala i po osamostatnění středoasijských republik.
Sovětský svaz soupeřil s [[Spojené státy americké|USA]] v kosmickém výzkumu (vyslání prvního člověka do vesmíru), ideologicky (souboj – podle slov mnohých sovětských politiků – socialismu a [[kapitalismus|kapitalismu]], či – jak to bývalo označováno na západě – [[demokracie]] a [[Totalitarismus|totality]]) a nepřímo vojensky, podporou svých spojenců ([[korejská válka|korejská]] či [[válka ve Vietnamu|vietnamská]] válka, [[arabsko-izraelský konflikt]] a mnoho dalších v Africe a jinde). Svět se tak stal bipolárním; vznikly dvě sféry vlivu, sovětská a americká.
=== Náboženství ===
[[Soubor:Christ saviour explosion.jpg|thumb|[[Katedrála Krista Spasitele (Moskva)|Katedrála Krista Spasitele]] v Moskvě během demolice v roce 1931]]
Oficiální údaje o náboženské příslušnosti v Sovětském svazu nebyly zveřejněny a země byla oficiálně [[Ateismus|ateistická]]. Západní zdroje však odhadovaly, že přibližně jedna třetina občanů byla nábožensky aktivní. Nejdůležitějšími náboženstvími v zemi byly [[křesťanství]] a [[islám]]. V rámci křesťanství měla největší podporu [[Ruská pravoslavná církev]], ale byly zde i jiné ortodoxní církve, [[Římskokatolická církev|římské]], [[Řeckokatolická církev|řeckokatolické]] a různé [[Protestantismus|protestantské]] skupiny. Většina muslimů v zemi patřila k [[Sunnitský islám|sunnitům]]. Většina obyvatel Ázerbájdžánu náležela k [[Ší'itský islám|ší'itům]], zatímco [[súfismus]] byl zastoupen v Kazachstánu a Čečensku. Také zde žila významná [[Židé|židovská]] menšina.
=== Zánik Sovětského svazu ===
Ateismus byl zdůrazňován ve školách a stát náboženství v různé míře po celou dobu existence Sovětského svazu potlačoval.
{{Podrobně|Rozpad Sovětského svazu}}
[[Soubor:US and USSR nuclear stockpiles.svg|lang=cs|náhled|vlevo|[[Závody ve zbrojení]] mezi SSSR a [[Spojené státy americké|USA]], vyjádřené počtem jaderných hlavic.]]
V tomto boji byl ovšem SSSR ekonomicky postupně vyčerpáván. Hospodářský růst nedosáhl takových čísel, jako tomu bylo v USA. Vrchol pak nastal hlavně v 80. letech, kdy politikou cíleného zbrojení dokázal americký prezident [[Ronald Reagan]] donutit Sovětský svaz vynakládat na zbrojení až desítky procent [[Hrubý domácí produkt|HDP]] země, zatímco generálové postupně prohrávali v Afghánistánu. To se tedy následně projevilo ekonomickým poklesem a spolu s nedostatky socialistické [[centrálně plánovaná ekonomika|centrálně plánované ekonomiky]] úpadkem.
V dubnu [[1986]] zasáhla [[Černobylská havárie]], která prokázala neschopnost a hlavně nepřipravenost klíčových míst a orgánů čelit události takového rozsahu, byť země jako samotná měla být oficiálně připravená stále i na [[jaderná válka|jadernou válku]].
V roce 1918 dekret Rady lidových komisařů, kterým byla zřízena [[Ruská sovětská federativní socialistická republika]] (RSFSR) jako sekulární stát, také říkal, že "učení o náboženství na všech místech, kde jsou vyučovány předměty obecné výuky, je zakázáno. Občané se mohou vzdělávat a mohou být vyučováni náboženství soukromě." Mezi další omezení, přijatá v roce 1929, během prvních pěti let Stalinovy vlády, patřily výslovné zákazy na celou řadu církevních aktivit, včetně setkání organizovaného studia [[Bible]]. Různá křesťanská i nekřesťanská zařízení byla po tisících během 20. a 30. let zavírána. Do roku [[1940]] bylo uzavřeno až 90 procent kostelů, synagog a mešit, které v roce 1917 fungovaly.
V roce [[1987]] došlo na území Sovětského svazu k tzv. [[ropný vrchol|ropnému zlomu]], kdy produkce ropy dosáhla svého historického maxima a od toho okamžiku začala klesat, zatímco poptávka po ropě (pro potřeby armády, dopravy, průmyslu) nepřestala růst. Tento významný [[překmit (systémová dynamika)|překmit]] prakticky nebyl nijak korigován a během následujícího roku až dvou se stal příčinou vážných hospodářských problémů souvisejících s alokací potřebné energie.
==Společnost==
===Vzdělávací systém===
Právo na bezplatné vzdělávání na všech úrovních, od základního vzdělání až po vyšší vzdělávání, měli všichni občané SSSR a bylo zakotveno v článku 45 Ústavy Sovětského svazu (1977).
V roce [[1988]] nabyly všechny tyto trendy a vlivy čím dál konkrétnějších podob – [[synergie|synergii]] neudržitelnosti stávajícího stavu a „vítr změny“ začaly cítit státy pod sovětským vlivem, například v [[Polská lidová republika|Polsku]] hnutí [[Solidarita (Polsko)|Solidarita]]. V následujících dvou letech došlo v těchto státech ke změnám režimu.
{{Pahýl část}}
[[Generální tajemník]] [[Komunistická strana Sovětského svazu|KSSS]] [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michail Gorbačov]] jako odpověď na narůstající množství problémů zahájil ve druhé polovině 80. let program tzv. [[Perestrojka|perestrojky]] a [[demokratizace]]. Stažena byla i vojska z [[Afghánistán]]u. Politika [[glasnosť|glasnosti]] vedla k změně témat, která se na veřejnosti probírala. Místo oficiálně podporovaného budování komunismu se začalo mluvit o omylech a přehmatech, a to jak dřívějších, tak i současných. Kredit sovětské vlády tak ještě klesl a nespokojenost se do jisté míry spolu s klesající hospodářskou výkonnosti zvýšila. Objevily se náboženské, národnostní i sociální nepokoje, které později přerostly do neřešitelných mezí.
[[Soubor:Armenian soldiers in northern Artsakh 1994.tif|náhled|[[Válka o Náhorní Karabach]] mezi arménskými separatisty a Ázerbájdžánci vypukla během rozpadu SSSR]]
=== Media ===
SSSR se proto na začátku 90. let rozpadl. Nejprve v roce [[1990]] vyhlásily nezávislost [[Baltské státy|pobaltské republiky]]; v [[Všesvazové referendum o zachování Sovětského svazu|referendu]] ve zbylých zemích se sice většina obyvatelstva vyslovila pro zachování SSSR, avšak vztahy mezi 12 [[svazová republika|republikami]] se nadále horšily. Oficiálně Sovětský svaz přestal existovat [[26. prosinec|26. prosince]] [[1991]]; většina nástupnických států současně utvořila [[Společenství nezávislých států]]. Za nástupnické státy se obvykle považuje jen těchto 12 svazových republik. Pobaltské státy, tj. [[Litva]], [[Lotyšsko]] a [[Estonsko]], považují své nucené členství v SSSR za [[Vojenská okupace|okupaci]], a nejsou tudíž nástupnickými státy v plném slova smyslu. Podobně byla situace vnímána i v západních zemích.<ref name="EP1">Viz například pozici Evropského parlamentu: {{Citace periodika
[[Soubor:Pravda-otsovruk-c.jpg|thumb|Titulní stránka deníku ''[[Pravda (noviny)|Pravda]]'' z 50. let. ''Pravda'' byla nejdůležitějším sovětským deníkem s 20 miliony čtenáři za den.]]
| autor = Evropský parlament
Masová média v Sovětském svazu sloužila jako prodloužená ruka komunistické strany, jejíž úkolem bylo také ovládat a mobilizovat společnost. Již od revoluce byli Lenin a bolševici závislí na mediální podpoře, aby získali podporu lidu. Prostřednictvím rozhlasu, novin a dalších publikací úřady naléhaly na lidi, aby "budovali socialismus". Později se důležitou součástí propagandy sovětských úřadů staly filmy, televize a počítače a všechna média byla používána k šíření marxisticko-leninských hodnot. Technologický vývoj však ztížil udržení přilnavosti k masové komunikaci, mimo jiné domácí videosystémy v osmdesátých letech 20. století znesnadňovaly kontrolu cirkulace zakázaných [[Videokazeta|videokazet]].
| odkaz na autora = Evropský parlament
| titul = Resolution on the situation in Estonia, Latvia, Lithuania
| periodikum = Official Journal of the European Communities
| rok = 1983
| měsíc = leden
| den = 13
| číslo = C 42/78
| url = http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/8/80/Europarliament13011983.jpg
| issn =
}}</ref>
Rozpad SSSR měl globální [[Geopolitika|geopolitický]] význam – doslova zatřásl s rovnováhou sil ve světě – z dvoupolárního světa rozděleného na ten východní a západní, zbyly jako poslední [[supervelmoc]] [[Spojené státy americké]] Konec studené války zastihl obě supervelmoci s obrovskou infrastrukturou a hlavně arzenálem zastarávající a nyní nevyužitelné vojenské techniky (včetně průmyslu přímo napojeného na zbrojení).
V roce 1988 vycházelo v SSSR více než 8 000 denních tiskovin v 60 jazycích. Ty měly celkový oběh asi 170 milionů kopií. Vnitrostátní noviny byly vždycky v ruštině, přestože jen polovina obyvatelstva byla etnickými Rusy. Ostatní jazyky představovaly přibližně 25% celkového vydání. Všichni novináři a redaktoři novinářů byli členy stranicky řízené odborové organizace pro novináře a 80% z nich bylo členy strany. Všichni redaktoři byli také jmenováni stranou. Žurnalistické vzdělávání bylo také silně politicky řízeno a běžná cesta v novinovém průmyslu vedla přes katedru žurnalistiky na [[Lomonosovova univerzita|Moskevské státní univerzitě]], kde studenti dostali dobré vzdělání ve stranické linii.
Došlo k „desovětizaci“ satelitních států a států pod vlivem Sovětského svazu – konec principu politického monopolu jedné vedoucí strany, zavedení demokratických principů, často včetně přepsání samotné ústavy, decentralizace plánování, liberalizace ekonomiky a mnoha ostatních agend spojených s fungováním státu, privatizace státního majetku, zavedení soukromého podnikání, příliv zahraničního kapitálu a spolu s ekonomickými a politickými změnami i k (většímu či menšímu) vyrovnání se se zločiny komunistického režimu. Země bývalého sovětského svazu a států pod jeho vlivem zasáhla v průběhu 90. let hospodářská krize. Například v Rusku kvůli přehnané privatizaci propukla hluboká hospodářská a sociální krize, zkrachovala většina státních podniků a rapidně se zvýšila nezaměstnanost.
* V roce 1991 se v Moskvě na pomníku Karla Marxe objevil nápis: „Proletáři celého světa-promiňte".
Z deníků byla největší a nejdůležitější [[Pravda (noviny)|Pravda]] s 20 miliony čtenáři za den. Soustředila se hlavně na události v komunistické straně a domácí i zahraniční zprávy. Dalšími významnými novinami byla [[Izvestija]] (vydávaná [[Nejvyšší sovět Sovětského svazu|nejvyšším sovětem]] s 8-10 miliony čtenáři za den), [[Trud]] ("Práce", vydávaná odborovými svazy s 8-9 miliony čtenáři za den) a [[Komsomolskaja pravda]] (vydávaná [[Komsomol]]em s 9-10 miliony čtenáři za den).
== Sovětský kosmický program ==
V sedmdesátých letech se stala nejdůležitějším masovým médiem televize. V roce 1988 ji mělo přibližně 75 milionů domácností a odhaduje se, že 93% obyvatel televizi sledovalo. Sovětský svaz měl čtyři televizní kanály, které vysílaly denně pětatřicet hodin. Všechny kanály vysílaly z Moskvy. Asi 20% času byly zprávy, přičemž program Vremja byl vlajkovou lodí. Vremju sledovalo 80 až 90% domácností a byla vysílána v 21:00 hodin z Moskvy. Hlavním zaměřením zpráv byly zprávy z domova a zpráv o sportu bylo méně. Hlavním programem pro zahraniční zpravodajství bylo Vokrug sveta („Kolem světa“), který se svými dvěma vysílání každé odpoledne a večer denně přilákal mezi 60 a 90 miliony diváků. Všechny televizní pořady byly ideologického rázu, a to zejména proto, aby diváky podněcovali k větší práci. Televizní filmy často hrály na druhoválečně heroismy nebo na policejní a bezpečnostní služby v boji proti "imperialistickým hrozbám". Dětské programy byly vždy nenásilné povahy, zatímco zábavní programy zdůrazňovaly správné společenské hodnoty.
{{Viz též|Sovětský kosmický program|Nedělinova katastrofa}}
[[Soubor:Gagarin in Sweden.jpg|vlevo|náhled|[[Jurij Gagarin]]]]
[[Soubor:Soyuz rocket ASTP.jpg|vpravo|náhled|Raketa [[Sojuz (kosmická loď)|Sojuz]] startující z kosmodromu [[Kosmodrom Bajkonur|Bajkonur]]]]
Na konci [[1950–1959|50. let]] SSSR s pomocí inženýrů a technologií dovezených z poraženého Německa, zkonstruovali Sověti první umělou družici – [[Sputnik 1]] a předběhli tak [[Spojené státy americké|USA]]. Poté následovaly další úspěšné [[družice]] a byli vysláni i pokusní psi. Dne [[12. duben|12. dubna]] [[1961]] byl vyslán první kosmonaut [[Jurij Gagarin]]. Ten jednou obletěl zemi a úspěšně přistál v [[Kazachstán|kazašské]] stepi. V té době se v sovětských projekčních kancelářích rýsovaly první plány [[Kosmický raketoplán|raketoplánů]] a orbitálních stanic, tomu však nakonec zamezily osobní spory mezi projektanty a vedením. Prvním velkým fiaskem pro SSSR bylo přistání Američanů na Měsíci, kdy Rusové nebyli schopni v dostatečné době odpovědět Američanům stejným projektem. V [[1970–1979|70. letech]] se začaly rýsovat konkrétnější návrhy konstrukce raketoplánu, avšak nedostatky, hlavně v elektronickém průmyslu (rychlé přehřívání elektroniky), odsunuly program až ke konci [[1980–1989|80. let]]. První raketoplán, [[Buran]], letěl v roce [[1988]], ale bez lidské posádky. Další raketoplán, Ptička, skončil nakonec rozestavěný, protože v roce [[1991]] byl projekt raketoplánů zrušen. Pro jejich vypuštění do vesmíru existuje dnes nevyužívaná supersilná raketa [[Eněrgija]], která je nejsilnější na světě.
Stejně jako u televize a novin také rozhlasové vysílání mělo ideologickou povahu. Úřady vysílaly celkem 1 400 hodin rozhlasu denně po celé zemi. Hlavní vysílače vysílaly z Moskvy, odkud osm stanic vysílalo 180 hodin denně. Mezi nimi bylo [[Hlas Ruska|Rádio Moskva]], které bylo sovětským státním oficiálními mluvčím a na konci 70. let vysílalo 254 hodin denně celkem v 77 různých jazycích. Ovšem vláda nad éterem nebyla taková jako u televize (i když v Estonsku část země chytala finskou televizi) a státní stanice měly konkurovat zahraničním stanicím navzdory pokusu sovětských úřadů o jejich zablokování. Důležitými zahraničními stanicemi, které se dostaly do Sovětského svazu, byly [[Svobodná Evropa]], [[Hlas Ameriky]], [[BBC]] a [[Deutsche Welle]]. Odhaduje se, že dva až tři miliony sovětských občanů pravidelně poslouchali zahraniční rádio.
Na konci [[1980–1989|80. let]] se Sovětskému svazu podařilo vybudovat orbitální stanici [[Mir]]. Byla vystavěna na konstrukci stanic [[Program Saljut|Saljut]] a její úkoly byly čistě civilní a výzkumné. V [[1990–1999|90. letech]], kdy byl provoz amerického [[Skylab]]u ukončen z důvodu nedostatku financí, byla jedinou orbitální stanicí v provozu. Postupně na ni byly přidávány další moduly, a to i americké. Technický stav stanice se však, hlavně po požáru, rychle zhoršoval, takže bylo v roce [[2001]] rozhodnuto o jejím navedení do [[atmosféra|atmosféry]], kde shořel.
==Kultura==
[[Soubor:RIAN archive 761255 Pavilion-museum Vladimir Lenin's Funeral Train.jpg|left|thumb|Pionýři v druhé budově moskevského železničního muzea, 1984.]]
[[Soubor:Vladimir Vysotsky.jpg|thumb|170px|Zpěvák, skladatel, básník a herec [[Vladimir Vysockij]] v roce 1979]]
Kulturní život v Sovětském svazu prošel několika fázemi. V letech [[1918]]-[[1929]] existovaly poměrně svobodné podmínky a umělci experimentovali s různými způsoby hledání výrazného sovětského uměleckého stylu. Lenin chtěl, aby umění bylo k dispozici masám. Orgány tolerovaly více trendů pokud nebyly zjevně proti režimu. V rámci umění a literatury vzkvétalo několik různých škol, některé tradiční, jiné radikálně experimentální. V této době působili komunisté jako [[Maxim Gorkij]] a [[Vladimir Vladimirovič Majakovskij|Vladimir Majakovskij]].
== Správní rozdělení ==
Filmová produkce byla považována za užitečný propagační nástroj pro získání širokých vrstev obyvatel, kteří byli povětšinou negramotní a byla podporována státem. Sovětská montážní škola měla v období 1920 až 1932 své zlaté období. Mnoho z nejlepších filmů režiséra [[Sergej Michajlovič Ejzenštejn|Sergeje Ejzenštejn]] pochází z této doby, včetně filmu [[Křižník Potěmkin (film)|Křižník Potěmkin]]. Umění se také stalo jednotným a zaměřovalo se na ukázání nadvlády komunismu nad všemi ostatními formami vlády.
{{Podrobně|Správní rozdělení SSSR}}
SSSR od roku 1956 zahrnoval 15 sovětských socialistických republik (SSR), základní správní jednotkou byl rajón (tj. okres), některé svazové republiky dále měly:
* oblasti
* kraje
* národnostní okruhy (NO)
* autonomní oblasti (AO)
* autonomní republiky (ASSR)
=== Sovětské republiky mimo území SSSR po I. světové válce ===
Později během Stalinovy vlády byla sovětská kultura charakterizována vzestupem a provládním stylem [[socialistický realismus|socialistického realismu]], přičemž všechny ostatní trendy byly silně potlačovány. Vzácně se objevily výjimky jako například [[Michail Bulgakov]]. Mnoho spisovatelů bylo uvězněno a zabito.
* [[Sovětská republika Nargen]] od [[20. prosinec|20. prosince]] [[1917]] do [[23. únor]]a [[1918]]
* [[Finská socialistická republika rad]] od [[27. únor]]a do [[29. květen|29. května]] 1918
* [[Maďarská republika rad]] od [[21. březen|21. března]] do začátku srpna [[1919]]
* [[Bavorská republika rad]] od dubna do června [[1919]]
* [[Slovenská republika rad]] na jižním a východním [[Slovensko|Slovensku]] od [[16. červen|16. června]] do [[7. červenec|7. července]] [[1919]]
* [[Lucemburská republika rad]] po dobu tří dnů, také v roce [[1919]]{{Fakt/dne|20110902170639}}
* [[Perská socialistická sovětská republika]] od června [[1920]] do září [[1921]]
* [[Haličská sovětská socialistická republika]] od [[8. červen|8. června]] do [[21. září]] 1920
=== Expanze SSSR a změny před II. světovou válkou, během ní a po ní ===
Po [[Chruščovovské tání|Chruščovovském tání]] na přelomu padesátých a šedesátých let cenzury ubylo. Vzniklo zvláštní období sovětské kultury charakterizované konformním veřejným životem a intenzivním zaměřením na osobní život. Větší experimenty s uměleckými formami byly znovu povoleny, což vedlo k tomu, že začaly vznikat sofistikovanější a jemně kritické práce. Režim uvolnil důraz na socialistický realismus; například mnoho postav románů autora Jurije Trifonova se zabývalo spíše problémy každodenního života než budováním socialismu. V této pozdní době vznikla podzemní disidentská literatura, známá jako samizdat. V architektuře se Chruščovova éra soustředila především na funkční design na rozdíl od vysoce zdobeného stylu Stalinovy epochy.
* [[1939]] – část [[Polsko|Polska]], známá jako [[Kresy]], Východní Polsko nebo Západní Bělorusko, okupována a připojena k [[Běloruská sovětská socialistická republika|Běloruské SSR]] a [[Ukrajinská sovětská socialistická republika|Ukrajinské SSR]] podle dohody s [[Adolf Hitler|Hitlerem]] ([[Pakt Ribbentrop-Molotov]])
* [[1940]] – z autonomní oblasti založena [[Karelofinská SSR]] jako část příprav k okupaci Finska (viz též finsko-ruská [[Zimní válka]])
* 1940 – [[Vojenská okupace|okupovány]] a následně [[anexe|anektovány]] baltské země – [[Estonsko]], [[Litva]], [[Lotyšsko]] – a přejmenovány na [[Estonská SSR]], [[Litevská SSR]], [[Lotyšská SSR]]
* 1940 – okupována [[Besarábie]], východní část tehdy rumunské [[Moldávie]], a připojena k Moldavské ASSR (autonomní republice v Ukrajinské SSR), pojmenována [[Moldavská SSR]]
* [[1944]] – [[přesuny obyvatel v Sovětském svazu|represe kavkazských a krymských obyvatel, deportace]]; připojení Tuvinské aratské republiky
* [[1945]] – část [[Východní Prusko|Východního Pruska]], součást Německa, okupována a připojena k [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|Ruské SFSR]], jako [[Kaliningradská oblast]], dnes [[exkláva]] Ruska
* 1945 – [[Volyňské vojvodství]] poválečného Polska okupováno a připojeno k [[Ukrajinská sovětská socialistická republika|Ukrajinské SSR]] jako [[Volyňská oblast]] a [[Rovenská oblast]]
* 1945 – [[Kurilské ostrovy]] a jižní část [[Sachalin]]u připojeny k [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|Ruské SFSR]]
* 1945 – [[Podkarpatská Rus]] odstoupena [[Československo|Československem]] a připojena k Ukrajinské SSR jako [[Zakarpatská oblast]]
=== Změny v administrativním dělení SSSR po druhé světové válce ===
Ve druhé polovině osmdesátých let Gorbačovova politika perestrojky a glasnosti výrazně rozšířila svobodu projevu v celém Sovětském svazu, v médiích i tisku.<ref>{{cite web|title="Gorbachev, Mikhail"|publisher=Encyclopædia Britannica|date=2 October 2007|url=http://www.britannica.com/eb/article-9037405>|quotation="Under his new policy of glasnost ("openness"), a major cultural thaw took place: freedoms of expression and of information were significantly expanded; the press and broadcasting were allowed unprecedented candour in their reportage and criticism; and the country's legacy of Stalinist totalitarian rule was eventually completely repudiated by the government."|accessdate=1 December 2017}}</ref>
* [[1954]] – [[Krym]] převeden z [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|Ruské SFSR]] k [[Ukrajinská sovětská socialistická republika|Ukrajinské SSR]]
* [[1956]] – [[Karelofinská SSR]] se zase stala autonomní republikou [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|Ruské SFSR]]
=== Seznam svazových republik (k roku 1967) ===
===Sport===
[[Soubor:Soviet Union Administrative Divisions 1989.jpg|náhled|Administrativní dělení SSSR v roce 1989]]
{{Viz též|Sovětská hokejová reprezentace|Sovětská fotbalová reprezentace|CSKA Moskva}}
[[Soubor:USSR Republics Numbered Alphabetically.png|náhled|[[svazová republika|Svazové republiky]] Sovětského svazu (1956–1990)
[[Soubor:RR5110-0098R.png|thumb|200px|[[Valerij Charlamov]] reprezentoval SSSR na 11 [[Mistrovství světa v ledním hokeji|mistrovstvích světa v ledním hokeji]]; získal 8 zlatých, 2 stříbrné a 1 bronzovou medaili.]]
{{ol|
V Sovětském svazu vždy existovala jasná souvislost mezi sportem a politikou. První hlavní rezoluce strany o sportu to jasně ukázala ''«na sportovní aktivity by nemělo nahlížet pouze z pohledu veřejného zdraví a tělesné výchovy, nejen jako aspektu kulturního, ekonomického a vojenského výcviku mládeže, nejen jako prostředku socializace masy...ale jako prostředek náboru rolníků a pracovníků do různých stranických, [[Dělnická rada|pracovních]] a odborových organizací tak, aby byli přivedeni k společenským a politickým činnostem.»''
{{li|[[Arménská sovětská socialistická republika|Arménská SSR]]}}
{{li|[[Ázerbájdžánská sovětská socialistická republika|Ázerbájdžánská SSR]]}}
{{li|[[Běloruská sovětská socialistická republika|Běloruská SSR]]}}
{{li|[[Estonská sovětská socialistická republika|Estonská SSR]]}}
{{li|[[Gruzínská sovětská socialistická republika|Gruzínská SSR]]}}
{{li|[[Kazašská sovětská socialistická republika|Kazašská SSR]]}}
{{li|[[Kyrgyzská sovětská socialistická republika|Kyrgyzská SSR]]}}
{{li|[[Lotyšská sovětská socialistická republika|Lotyšská SSR]]}}
{{li|[[Litevská sovětská socialistická republika|Litevská SSR]]}}
{{li|[[Moldavská sovětská socialistická republika|Moldavská SSR]]}}
{{li|[[Ruská sovětská federativní socialistická republika|Ruská SFSR]]}}
{{li|[[Tádžická sovětská socialistická republika|Tádžická SSR]]}}
{{li|[[Turkmenská sovětská socialistická republika|Turkmenská SSR]]}}
{{li|[[Ukrajinská sovětská socialistická republika|Ukrajinská SSR]]}}
{{li|[[Uzbecká sovětská socialistická republika|Uzbecká SSR]]}}
}}]]
* '''[[Ruská sovětská federativní socialistická republika]] (RSFSR)''' (dnešní [[Rusko]])
** hl. město: [[Moskva]]
** další dělení: 16 ASSR, 5 AO, 10 NO, kraje, oblasti
* '''[[Ukrajinská sovětská socialistická republika]] (USSR)''' (dnešní [[Ukrajina]])
** hl. město: [[Kyjev]]
** další dělení: oblasti
* '''[[Běloruská sovětská socialistická republika|Běloruská SSR]]''' (dnešní [[Bělorusko]])
** hl. město: [[Minsk]]
** další dělení: oblasti
* '''[[Uzbecká sovětská socialistická republika|Uzbecká SSR]]''' (dnešní [[Uzbekistán]])
** hl. město: [[Taškent]]
** další dělení: 1 ASSR, oblasti
* '''[[Kazašská sovětská socialistická republika|Kazašská SSR]]''' (dnešní [[Kazachstán]])
** hl. město: [[Almaty]]
** další dělení: oblasti
* '''[[Gruzínská sovětská socialistická republika|Gruzínská SSR]]''' (dnešní [[Gruzie]])
** hl. město [[Tbilisi]]
** další dělení: 2 ASSR, autonomní oblasti
* '''[[Ázerbájdžánská sovětská socialistická republika|Ázerbájdžánská SSR]]''' (dnešní [[Ázerbájdžán]])
** hl. město: [[Baku]]
** další dělení: 1 [[Autonomní sovětská socialistická republika|ASSR]], autonomní oblasti
* '''[[Litevská sovětská socialistická republika|Litevská SSR]]''' (dnešní [[Litva]])
** hl. město: [[Vilnius]]
* '''[[Moldavská sovětská socialistická republika|Moldavská SSR]]''' (dnešní [[Moldavsko]] )
** hl. město: [[Kišiněv]]
* '''[[Lotyšská sovětská socialistická republika|Lotyšská SSR]]''' (dnešní [[Lotyšsko]])
** hl. město [[Riga]]
* '''[[Kyrgyzská sovětská socialistická republika|Kyrgyzská SSR]]''' (dnešní [[Kyrgyzstán]])
** hl. město: [[Biškek|Frunze]]
** další dělení: 1 oblast
* '''[[Tádžická sovětská socialistická republika|Tádžická SSR]]''' (dnešní [[Tádžikistán]])
** hl. město: [[Dušanbe]]
** další dělení: 1 autonomní oblast
* '''[[Arménská sovětská socialistická republika|Arménská SSR]]''' (dnešní [[Arménie]])
** hl. město: [[Jerevan]]
* '''[[Turkmenská sovětská socialistická republika|Turkmenská SSR]]''' (dnešní [[Turkmenistán]])
** hl. město: [[Ašchabad]]
* '''[[Estonská sovětská socialistická republika|Estonská SSR]]''' (dnešní [[Estonsko]])
** hl. město [[Tallinn]]
{{Republiky SSSR}}
Sporty byly v SSSR organizovány v rámci Výboru pro kulturu a sport, který spadal pod vládu. Tento výbor měl pod sebou 36 sportovních klubů a všechny kromě dvou byly spojeny s odborovými svazy. Mezi příklady známých sportovních klubů souvisejících s odborovými organizacemi patřily Locomotiv (železniční pracovníci), Burevestnik (studenti) a Spartak (osoby zaměstnané např. v oblasti zdravotní péče, obchodu, vzdělávání a kulturních odvětví). Existovaly také dva sportovní kluby mimo odbory; Dynamo (policie a KGB) a "pracovní rezerva" (studenti technických vysokých škol). Mimo to ještě existoval [[sovětská armáda|armádní]] sportovní klub CSKA. Kluby v rámci CSKA a Dynama slavily nejvíce sportovních úspěchů.
== Demografie ==
Až do druhé světové války stál Sovětský svaz mimo mezinárodní sportovní hnutí. V roce 1951 byl však založen sovětský olympijský výbor a [[Letní olympijské hry 1952|letních olympijských her v roce 1952 v Helsinkách]] a [[Zimní olympijské hry 1956|zimních v roce 1956 v Cortina d'Ampezzo]] se již SSSR poprvé zůčastnil. Rychle získal mezinárodních úspěchů a ve statistikách medailí se stal druhou nejúspěšnější zemí v Helsinkách a nejúspěšnější v Cortině d'Ampezzo. Až do [[Letní olympijské hry 1988|letní olympiády v roce 1988 v Soulu]] a [[Zimní olympijské hry 1988|zimní olympiády v Calgary v roce 1988]] získal Sovětský svaz dohromady 395 zlatých medailí na letních olympijských hrách a 78 zlatých medailí na zimních olympijských hrách. [[Letní olympijské hry 1980|Letní olympijské hry v roce 1980]] hostila [[Moskva]], ale ze strany [[Spojené státy americké|USA]], [[Kanada|Kanady]], [[Západní Německo|NSR]] a dalších zemí byly na protest proti [[Sovětská válka v Afghánistánu|sovětské invazi do Afghánistánu]] bojkotovány. V reakci na to Sovětský svaz a řada zemí východního bloku bojkotovala [[Letní olympijské hry 1984|letní olympijské hry v roce 1984 v Los Angeles]]. V SSSR byl také široce využíván [[doping]].
[[Soubor:Soviet Union demography.png|náhled|Populační vývoj SSSR]]
Sovětský svaz jako mnohonárodnostní stát byl jazykově velmi bohatý. Kromě dominující [[ruština|ruštiny]] a dalších [[slované|slovanských]] jazyků se na jeho území hovořilo dalšími desítkami jazyků z mnoha jazykových skupin. Země jako taková neměla oficiální jazyk, přesto ruština jako řeč majoritní byla mnohdy preferována a zdůrazňoval se její význam jako hlavního komunikačního jazyka ({{Vjazyce|ru}} {{Cizojazyčně|ru|язык межнационального общения}}. To vedlo k [[bilingvismus|bilingvismu]] a [[multilingvismus|multilingvismu]], který byl mnohými národy nenáviděn (např. v pobaltských [[Svazová republika|republikách]], na západní [[Ukrajina|Ukrajině]] a v dalších zemích). Formálně ale byly všechny jazyky na stejné úrovni.
Po [[Říjnová revoluce|říjnové revoluci]] [[Komunistická strana Sovětského svazu|bolševici]] ustanovili základní body politiky rozvoje národnostních menšin v Rusku. Velká část tehdejších marxistů se ale proti myšlence jednoho národního jazyka postavila a v roce 1920 pak tuto myšlenku bolševický sjezd uplatnil. Došlo tak k dočasné de[[rusifikace|rusifikaci]], která však ostře kontrastuje s obdobím [[stalinismus|stalinismu]], kdy byly celé národy stěhovány a rozprášeny po území Svazu. Otázka jazyků jako politicky citlivá ještě z dob carské říše, kdy k někdy násilné rusifikaci také docházelo a ovlivnila mnoho lidí. V 30. letech docházelo ke změnám některých jazyků národů SSSR. Zejména dosavadní [[arabské písmo]] nahrazovala [[cyrilice]], což u [[turkické jazyky|turkických jazyků]] nebo [[jidiš]] byl velmi cizí prvek. Tato náhrada cyrilicí se ovšem většinou zachovala i po osamostatnění středoasijských republik.
==Životní prostředí==
[[Soubor:Karabash mountain.jpg|thumb|Krajina nedaleko [[Karabaš (Čeljabinská oblast)|Karabaše]] v [[Čeljabinská oblast|Čeljabinské oblasti]]. Území bylo dříve pokryto lesy. Kyselé dešťové srážky z nedaleké měděné hutě ale veškerou vegetaci zabily.]]
Oficiální sovětská politika životního prostředí vždy přikládala velkou důležitost akcím, při nichž lidské bytosti aktivně zlepšují přírodu. Leninův citát "Komunismus je sovětská moc a elektrifikace země!" v mnoha ohledech shrnuje zaměření na modernizaci a rozvoj průmyslu. Během prvního [[Pětiletka|pětiletého plánu]] z roku [[1928]] Stalin přistoupil k industrializaci země za každou cenu. Hodnoty jako ochrana životního prostředí a přírody byly zcela ignorovány v boji za vytvoření moderní průmyslové společnosti. Po Stalinově smrti se více zaměřilo na problematiku životního prostředí, ale základní vnímání hodnoty ochrany životního prostředí zůstalo stejné.
Sovětské sdělovací prostředky se vždy věnovaly obrovské rozloze země a prakticky nezničitelným přírodním zdrojům. To vyvolalo pocit, že kontaminace a drancování přírody nebyly problém. Sovětský stát také pevně věřil, že vědecký a technologický pokrok by vyřešil všechny problémy. Oficiální ideologie říkala, že za socialismu by se problémy životního prostředí mohly snadno překonat, na rozdíl od kapitalistických zemí, kde by se zdánlivě nemohly vyřešit. Sovětské úřady měly téměř neochvějné přesvědčení, že člověk může přírodu překonat. Když však orgány v 80. letech musely připustit, že v Sovětském svazu existují [[Ekologie|ekologické problémy]], vysvětlily problémy tak, že socialismus ještě nebyl plně rozvinut; znečištění v socialistické společnosti bylo jen dočasnou anomálií, která by byla vyřešena, kdy by se socialismus vyvíjel.
<gallery>
[[Černobylská havárie]] v roce [[1986]] svět šokovala. Šlo o první velkou nehodu v civilní [[jaderná elektrárna|jaderné elektrárně]], která na světe neměla obdoby, kdy bylo do ovzduší uvolněno větší množství radioaktivních izotopů. Radioaktivní dávky se rozptýlily relativně daleko. Hlavním zdravotním problémem po nehodě bylo 4000 nových případů rakoviny štítné žlázy, což však vedlo k relativně nízkému počtu úmrtí (údaje WHO, 2005). Nicméně dlouhodobé účinky nehody jsou neznámé. Mezi další velkou havárii patří [[kyštymská katastrofa]].
Soubor:Ethnic map USSR 1941.jpg|Etnografická mapa Sovětského svazu, 1941
Soubor:Ukrainians in Russian regions 1926.jpg|Počet a procentuální poměr Ukrajinců v regionech [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|RSFSR]] (sčítání lidu 1926)
Po [[Rozpad Sovětského svazu|pádu SSSR]] se ukázalo, že problémy s životním prostředím jsou větší než jaké sovětské úřady připouštěly. Mezi místa s jasnými problémy patřil [[Kola (poloostrov)|poloostrov Kola]]. Okolo průmyslových měst [[Mončegorsk]] a [[Norilsk]], kde se těží např. [[nikl]], byly všechny lesy zabity kontaminací, zatímco severské i jiné části Ruska byly ovlivněny emisemi. Během devadesátých let 20. století se lidé ze západu také zajímali o radioaktivní nebezpečí z jaderných zařízení, vyřazených [[Jaderná ponorka|jaderných ponorek]] a zpracování [[Radioaktivní odpad|jaderného odpadu]] či vyhořelého [[Jaderné palivo|jaderného paliva]]. Na počátku devadesátých let bylo také známo, že Sovětský svaz svážel radioaktivní materiál do [[Barentsovo moře|Barentsova]] a [[Karské moře|Karského moře]], což později potvrdil ruský parlament. Havárie ponorky [[K-141 Kursk]] v roce 2000 na západě dále přispěla k obavám. V minulosti došlo k nehodám ponorek [[K-19]], [[K-8 (ponorka)|K-8]] nebo [[K-129]].
Soubor:Ukrainians in Russian regions 1979.jpg|[[Ukrajinci]] žijící v RSFSR (sčítání lidu 1979)
Soubor:Soviet Union Muslim Population 1979 (full).png|Muslimské obyvatelstvo v SSSR (sčítání lidu 1979)
</gallery>
== Odkazy ==
| 