Telegrafie: Porovnání verzí

Odebráno 28 bajtů ,  před 2 lety
drobnosti
(rozšíření podle dewiki, + obr., lit. a drobnosti)
(drobnosti)
Optický telegraf jako speciální zařízení představil [[Robert Hooke]] [[Královská společnost|Londýnské královské společnosti]] (Royal Society) na jedné z přednášek v roce [[1684]]. Předvedl posluchačům zařízení ve tvaru dřevěné brány, s trojúhelníkovým terčem, posouvaným a natáčeným soustavou lan a kladek. Polohám trojúhelníku přiřadil písmena a číslice. Bylo tak možno signalizovat na velkou vzdálenost, ale jeho myšlenka se ještě neujala, možná proto, že ji nikdo nepotřeboval. Pokusy s o. t. dělal v 17. století i německý fyzik [[Johann Lorenz Boeckmann]].
 
=== Claude Chappe ===
[[Soubor:Télégraphe Chappe 1.jpg|thumb|upright=0.5| Stanice Chappova telegrafu]]
O sto let později, v roce 1793 sestrojil po několika letech pokusů Francouz [[Claude Chappe]] spolu se svým bratrem Ignácem "semaforový" telegraf, později známý pod názvem jako telegraf Chappův. Systém se skládal z věží, postavených na dohled dalekohledem, ve vzdálenosti 12 až 15 km, aby si vzájemně předávaly zprávy. Na věži bylo na 5 m vysokém stožáru umístěno otočné rameno a na jeho koncích kratší pohyblivá ramena. Kombinací natočení ramen, zdola ovládaných lanky a kladkami, bylo možno zakódovat a na vzdálenost dohledu vysílat až 196 různých znaků (písmena, číslice a dokonce i diakritická znaménka). V roce 1793 jej nainstaloval na střechu pařížského Louvru. Nejstarší linka Chappova telegrafu vedla z Paříže do [[Lille]] v délce asi 220 km a měla 15 stanic. Stanice byly umístěny na zvláštních věžích, nástavbách, střechách či vyvýšeninách v terénu. Po zaučení telegrafistů byla zpráva po této trase přenesena za 4 minuty a 5 sekund. V době napoleonských tažení [[Napoleon Bonaparte]] používal tento způsob předávání informací pro koordinaci svých vojsk.
 
V polovině 19. století byl o. t. ve Francii velmi populární a prostřednictvím 534 stanic spojoval Paříž s 29 městy. Vyznačoval se značnou rychlostí předávání informací.
Například na trase Paříž - [[Lyon]] předal jednoznakovou zprávu prostřednictvím 20 stanic za 2 minuty. Trasy tohoto telegrafu po Francii byly později dlouhé stovky kilometrů a systém sepoužívalse používal až do objevu elektrického telegrafu.
 
Síť stanic rychle rostla a šířila se i do jiných zemí. V Německu první linku o. t. z [[Mety|Met]] do [[Mohuč]]e zavedli Francouzi roku 1813. V letech 1830-1852 fungovala linka pruského o. t. z Berlína přes [[MagdeburkMagdeburg]], a [[Kolín nad Rýnem]] do [[Koblenz]]e, dlouhá asi 550 km. Měla na sloupech tři páry pohyblivých ramen nad sebou, takže dovolovala rozlišit několik tisíc znaků. Užívala se - podobně jako ve Francii - hlavně pro vládní a vojenské účely a zprávy se často šifrovaly. Další linky vznikaly v severním i jižním Německu až do poloviny století. Několik stanic na německo-francouzském pomezí bylo po roce 1970 rekonstruováno.
 
V [[Polsko|Polsku]] (tehdy součásti Ruska) byla vybudována první linka o. t. na trase [[Varšava]] - [[Modlin]] v roce [[1830]]. V roce 1835 po postavení sítě 146 stanic byla dána do provozu síť Varšava - Petrohrad. Linie začínala na střeše divadla (''Teatr Wielki'') na varšavském náměstí (Plac Teatralny). Zbytky původní stanice jsou na terase malého balkonu divadla.
V roce [[1838]] byla vybudována síť stanic na trase Varšava - [[Moskva]], která se skládala z 220 stanic a obsluhovalo ji více jak 1320 operátorů.
 
Také na [[Hvozdu]] (dominantní hora Hvozdského hřbetu Lužických hor, 750 m n. m.) bývala stanice optického tzv. „lotynkového“ tyčového telegrafu pro signalizování vyšlých čísel v Lotynce. Signál vycházel ze [[Žitava|Žitavy]] přes Toepfer u Ojvína ([[Oybin]]) na [[Hvozd]], [[Luž|Luži]], Jezevčí vrch a [[Bezděz]] ku Praze.
 
Jiným směrem o.t. se ubíralo optické telegrafování barevnými světlicemi[[světlice]]mi, jak si je roku 1859 patentovala americká vynálezkyně Martha Coston; americké námořnictvo systém používalo až do roku 1962. Velmi se rozšířilo telegrafování přerušovaným světlem dálkového světlometu v Morseově abecedě, jak ji po roce 1833 upravil francouzský vynálezce [[Émile Baud]] (roku 1932 byla mezinárodně zavedena jako MTA1, CCITT1 a později upravena jako MTA2 resp. CCITT2). Přenos byl rychlejší i spolehlivější.
 
== Elektrický telegraf ==
[[Soubor:Electrical Telegraph Schematic.svg|náhled|upright=1.2|vlevo|Schéma elektrického telegrafního spojení: vlevo vysílač,vpravo přijímač]]
Anonymní článek v jednom skotském časopise popisoval už v roce 1753, jak lze zasílat informace svazkem 26 drátů (pro každé písmeno jeden). Příjemce sledoval bublinky, vyvíjenéjak vse elektrolytuna nad drátemdrátě pod proudem vyvíjejí v elektrolytu bublinky. Vynález se však neujal.
 
První prakticky využitelný telegraf, založený na elektromagnetickém principu, sestrojil [[Carl Friedrich Gauss]] a [[Wilhelm Eduard Weber]] v roce [[1836]] v [[Mnichov]]ě. Další typ vytvořili Sir [[Charles Wheatstone]] a [[William Fothergill Cooke]] v Anglii. Jejich systém využíval jako detektor zmagnetizované jehly vychylované proudem v blízkých vodičích. V roce [[1839]] byl tento systém poprvé použit na [[železnice|železnici]]. V českých zemích byl uveden telegraf do veřejného provozu 15. února 1850 a v roce 1888 už zde bylo podáno 1,3 milionu telegramů.
=== Samuel Morse ===
[[Soubor:Telegraph (Nouveaau Larousse,c. 1900) DSCN2874.jpg|thumb|upright=1.0| Telegrafie v 19. století]]
Americký malíř [[Samuel F. B. Morse]] pracoval na zdokonalení telegrafu od roku 1832 a dne [[25. květen|25. května]] [[1844]] odeslal historicky prvníjako zprávu citát z bible ''"Co stvořil Bůh na světěIzraeli nejkrásnějšího?prokázal"'' z Washingtonu do [[Baltimore|Baltimoru]] (asi 50 km). Završil tak 12 let svých pokusů a vývoje a vytvořil Morseův telegraf - komunikační prostředek, který se hojně užíval dalších více než 100 let.
 
Morseův telegraf využívá pro přenos informace pouze dva stavy vysílače resp. zdroje signálu (např. svítí / nesvítí, vysílá / nevysílá). Stavy se střídají tak, že je možné je ve výsledku vnímat lidskými smysly (opticky, zvukem) jako sérii krátkých "teček" a delších "čárek", oddělených mezerami, a následně dekódovat do jednotlivých písmen abecedy, číslic a dalších znaků.
 
=== Přenos ===
Pro zakódování a dekódování informace se v telegrafii používá mezinárodně uznávaný protokol - tzv. telegrafní abeceda (resp. [[Morseova abeceda]], MTA2). Každému znaku odpovídá posloupnost teček a čárek oddělených mezerami, reprezentovaných stavy vysílá krátce, vysílá dlouze, nevysílá (resp. svítí krátce, svítí dlouze, nesvítí… atd.). Mezery mezi znaky a slovy jsou reprezentovány delšími mezeramiprodlevami ve vysílání.
 
Tehdejším médiem pro přenos zpráv elektrickým telegrafem byly (a jsou) elektrické vodiče ([[kabel]]y). Ty umožňovaly přenos zpráv typicky např. mezi poštovními úřady, železničními stanicemi apod. Zpráva přenášená telegrafem se nazývala [[telegram]]. Velkým omezením však bylo, že aby bylo později možno touto cestou telegram někam doručit, bylo nejprve nutno do tohoto místa kabely zavést. K doručování telegrafických zpráv se používaly i [[podmořský kabel|podmořské kabely]], spojující např. kontinentální Evropu s Anglií a později Evropu s Amerikou. Pro takto doručenou zprávu se vžil pojem [[kabelogram]].
 
== Bezdrátový telegraf ==
Radiotelegrafie umožnila velký boom v poštovním styku, protože odstranila kabely jako extrémněsilně limitujícíomezující faktor rozvoje sítě. V tuto chvíliNyní bylo možné prakticky okamžitě zřídit telegrafní pracoviště a přijmout i vyslat zprávu v kterémkoliv místě v dosahu vysílače. Obsluha radiotelegrafní stanice byla ale náročnější než obsluha stanic propojených kabely. Zatímco kabelogramy se automaticky zapisovaly na papírovou pásku, a bylomohly možné jese číst se zpožděním a originál zprávy archivovat, u radiotelegrafního spojení musel být operátor přítomen a musel být schopen v reálném čase zprávu vysílanou v [[Morseova abeceda|Morseově abecedě]] dekódovat a zapisovat.
 
První bezdrátový přenos mluveného slova uskutečnil slovenský katolický kněz, malíř a vynálezce [[Jozef Murgaš]] 23. listopadu 1905 na vzdálenost asi 30 km mezi městy Wilkes-Barre a Scranton v Pennsylvanii[[Pensylvánie|Pensylvánii]]. Již dne 10. května 1904 mu federální patentový úřad ve Washingtonu k vynálezu přidělil dva patenty:
* Zařízení pro bezdrátovou telegrafii (759 852: „Apparatus for wireless telegraphy“)
* Způsob přenášení zpráv bezdrátovou telegrafií (876 383: „The way of transmitted messages by wireless telegraphy“)
 
== Telegrafie ve věku telekomunikací ==
Rozvoj nových technologií umožňujících dopravování zpráv však postupně vytlačil i bezdrátovou telegrafii. Byla částečně nahrazena radiofonickými a telefonickými zvukovými zprávami, které byly běžně srozumitelné a pohodlné a umožňovaly (vyjádřeno moderní terminologií) vyšší přenosovou rychlost. To byl také směr, kterým se telegrafie začala nezadržitelně ubírat. Znovu se začalo experimentovat s vícestavovými systémy, tzv. tónová telegrafie, která umožnila dopravovat zprávy rychleji a po jednom vedení i více zpráv ([[multiplex]]). Téměř definitivně byla telegrafie v komerční komunikaci opuštěna s rozvojem datových (digitálních) druhů provozu jako např. [[telex]]u (dálnopisu[[dálnopis]]u) a později [[telefaxu]] (faxu). Evoluce v telekomunikační technice pak pokračovala přes telefonní [[modem]], [[satelitní transpondér]]y, [[internet]] (a jeho služby), [[celulární radiová síť|celulární (buňkové) telefonní sítě]] až k dnešnímu pojmu [[informační dálnice]], slučujícího v sobě kombinaci všech progresivních druhů datové komunikace.
 
Telegrafie však z profesionální praxe díky svým výhodám (viz níže) dosud definitivně nezmizela. Telegrafními značkami vysílají a identifikují se [[radiomaják]]y, [[převáděč (radiokomunikace)|převáděče]], přenášejí [[telemetrie|telemetrické]] údaje apod.
 
== Radioamatérská telegrafie ==
Současné použití telegrafie je především v [[radioamatérství|radioamatérském sportu]]. Komunikační mód, principiálně stejný, jaký používali průkopníci radiotelegrafie (vyjma tzv. ''jiskrové telegrafie''), se nazývá ''Continuous Wave'' a označuje se zkratkou „CW“. Někteří nadšení zastánci a obdivovatelé CW z řad radioamatérů se setkávají na soutěžích ve [[vysokorychlostní telegrafie|vysokorychlostní telegrafii]], která je pořádána dokonce i na úrovni [[mistrovství světa]].
 
=== Výhody CW telegrafie ===
Výhodou CW telegrafie, kterádíky způsobila i to, ženíž se tento způsob komunikace používá dodnes, je její jednoduchost.
* Telegrafie CW přenášená po radiových vlnách vyžaduje pouze jednoduchý vysílač:
 
* Telegrafní zprávy lze přenášet několikadvěma způsoby:
* Telegrafie přenášená po radiových vlnách vyžaduje pouze jednoduchý vysílač:
** [[Nosná vlna]] buď není modulována a prostě se zapíná a přerušuje (provoz A1), anebo
** stačí prosté [[Modulace|modulování]] jedním tónem nebo střídání dvou různých tónů.
 
Signály vysílané telegraficky (jako posloupnosti teček a čárek [[Morseova abeceda|Morseovy abecedy]]) jsou na radiových vlnách dostatečně dobře rozeznatelné (slyšitelné) i při velkévysoké úrovni rušení. Telegrafní vysílání vyžaduje také malou [[šířka pásma|šířku pásma]], takže různé stanice mohou vysílat na velmi blízkých kmitočtech, aniž by se vzájemně rušily.
 
Telegrafní vysílání vyžaduje také malou [[šířka pásma|šířku pásma]], takže různé stanice mohou vysílat na velmi blízkých kmitočtech, aniž by se vzájemně rušily, což je při vysílání jinými druhy provozu nemyslitelné.
 
=== Nevýhody CW telegrafie ===
Obecnými nevýhodami, v porovnání s [[fonický signál|fonickými]] a dalšími, zejména digitálními druhy provozu, jsou:
* nízká [[přenosová rychlost]] dat, protože
** začátečník dokáže vyslat asi 12 či přijmout ccamax. 40 [[znaky za minutu|znaků za minutu]],
** zkušený uživatel ccapřijímá asi 100 - 200 znaků za minutu, a
* operátor musí ovládat Morseovu abecedu.
* nutnost speciální dovednosti (příjmu i vysílání Morseovy abecedy).
 
Přesto však v radioamatérském provozu zůstává telegrafie nezastupitelná pro svoji použitelnost i při extrémně slabých signálech, ztrácejících se v šumu a [[rušení]], a pro velkou část radioamatérů má takové kouzlo, že patří mezi jejichv nejoblíbenější druhnejraději komunikacekomunikují s přáteli po celém světě.
 
=== Společenský význam ===
Radioamatérský provoz měl a stále má nezastupitelný význam i ze společenských důvodů: Nízkou přenosovou rychlost způsobuje do značné míry lidský faktor, proto se používají i automatizované radiostanice, které vysílají z děrné pásky nebo z digitální paměti. Pomocí nich se daří realizovat přenosy i v případech, kdy běžné informační kanály buď nejsou dostupné vůbec nebo jsou/byly cenzurované (Severní Korea, Čína...). Takto individuálně se i před příchodem dnešních masivních komunikačních kanálů dařily datové přenosy i před příchodem internetu (první stahování obrázků) a za dob [[totalitarismus|totality]] a [[studená válka|studené války]].
 
== Současnost ==