O původu druhů: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Verze 15614957 uživatele DvorapaBot (diskuse) zrušena |
m odkazy značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 246:
V prosinci 1844 rozšířila anonymně publikovaná vědecko–populární kniha ''[[Stopy přírodních dějin stvoření]]'', napsaná [[Skotsko|skotským]] žurnalistou [[Robert Chambers|Robertem Chambersem]], zájem veřejnosti o pojem přeměnu druhů. Tato kniha využila evidenci z fosilního záznamu a [[embryologie|embryologii]] k podpoře tvrzení, že žijící organismy se postupem času vyvíjejí z jednodušších na složitější. To však ukazovalo spíše přímý vývoj, než teorii větvení od společného původu, a ignorovalo [[adaptace|adaptaci]]. Darwin práci brzy po zveřejnění přečetl a vysmíval se její amatérské geologii a zoologii, ale své argumenty pozorně přezkoumal poté, co přední vědci včetně Adama Sedgwicka napadli jejich etiku a vědecké chyby.<ref>Brownová (1995), s. 461–465.</ref> Publikace měla významný vliv na názor veřejnosti a intenzivní debata pomohla připravit cestu pro přijetí vědecky sofistikovanějšího ''Původu druhů'', jelikož rozšířila spekulace o evoluci i mezi „obyčejné“ lidi. Zatímco pár přírodovědců bylo ochotno teorii přeměny zvažovat, [[Herbert Spencer]] se v 50. letech 19. století stal aktivním zastáncem lamarckismu a postupného vývoje.<ref>Bowler (2003), s. 135–140.</ref>
V lednu 1847 byl Hooker přesvědčen, aby si vzal kopii eseje, a nakonec poslal stránku poznámek, podávaje Darwinovi tolik potřebnou zpětnou vazbu. Darwin, upozorněn na své nedostatky v odbornosti [[Taxonomie (biologie)|taxonomie]], započal osmileté studium [[svijonožci|svijonožců]] a později se stal předním expertem na jejich klasifikaci. Užitím své teorie objevil [[Homologie (biologie)|homologie]] ukazující, že nepatrně změněné části těla slouží k odlišným funkcím, aby se přizpůsobili novým podmínkám, a založil mezistupeň v evoluci [[gonochorismus|gonochorismu]].
Darwinovo studium svijonožců ho přesvědčilo, že rozdílnosti se naskýtají neustále a nejen v reakci na změnu situace. Roku [[1854]] dokončil poslední část psaní o expedici Beagle a začal plně pracovat na evoluci. Jeho myšlení přešlo od názoru, že druhy se formovaly pouze v izolovaných populacích, jako na ostrově, ke zřeteli na [[speciace|speciaci]] bez izolace. Viděl vzrůstající specializaci uvnitř velkých stálých populací jako plynulé využívání nových [[ekologická nika|ekologických nik]]. Prováděl experimentální bádání se zaměřením na potíže své teorie. Studoval vývojové a anatomické rozdíly mezi odlišnými plemeny mnohých domestikovaných zvířat a aktivně se zapojil do chovu domestikovaného holuba skalního. Také experimentoval (s pomocí svého syna [[Francis Darwin|Francise]]) na způsobech, kterými se rostlinná semena a zvířata mohou rozptýlit přes oceány a kolonizovat vzdálené ostrovy. Od roku 1856 byla jeho teorie mnohem propracovanější a se spoustou podpůrných důkazů.<ref>Quammen (2006), s. 138–142.</ref>
| |||