Klasicismus: Porovnání verzí

Klasicismus představuje reakci na citově působivé [[baroko]] s velkými tématy lidské naděje a touhy, ale také utrpení a smrti, i na hravé a ozdobné [[rokoko]], a zdůrazňuje proti nim střízlivý rozum, racionalitu, uměřenost a strohý až přísný, ale srozumitelný řád. Byl tedy přirozeným protějškem centralizované až absolutistické vlády s jejími nároky na dodržování veřejného řádu, jemuž se lidé i jejich city musí podřídit. Podobně jako [[renesance]] hledal klasicismus inspiraci zejména v římském [[starověk]]u, odkud spisovatelé, malíři a sochaři čerpali i svá témata, kdežto architekti přebírali mnoho prvků [[klasická řádová architektura|klasické architektury]]. Na rozdíl od renesance se však klasicismus příliš nevěnuje

touhám a nadějím jednotlivce a spíš zdůrazňuje, že jedinec se musí podrobit veřejnému řádu [[společnost]]i. Klasicismus svazuje uměleckou tvorbu poměrně přísnými pravidly - tak jako řecká architektura - protože je přesvědčen, že právě v této strohé uměřenosti je trvalá, nadčasová krása.