Hlinka absolvoval kněžský seminář při [[Spišská kapitula|Spišské kapitule]], na kněze byl vysvěcen v roce [[1889]]. Byl farářem na různých místech, naposledy v Ružomberku. Už v mládí začal politickou kariéru v řadách [[křesťanskámaďarské demokracie|křesťanskodemokratické]]Lidové [[Ľudovástrany strana|Ľudové strany]](Néppárt), vedené [[hrabě]]tem Zichym. Stranu opustil poté, co se vzdala principů národnostní [[tolerance]], amimo staljiné sanesouhlasila významnýms představitelemHlinkovou pravicovéhoposlaneckou křídlakandidaturou [[Slovenskápro ľudovájeho strana|Slovenskénárodnostní ľudovéprojevy. Ve volbách 1901 dokonce podpořil kandidáta maďarské Liberální strany]]. V roce [[1897]] se stal redaktorem [[Ľudové noviny|Ľudových novin]], v roce [[1906]] založil [[Ľudová banka|Ľudovou banku]] a v roce [[1910]] slovenské tiskárny v [[Bratislava|Bratislavě]]. V letech 1905 a 1913 se neúspěšně pokoušel založit Slovenskou lidovou stranu. Mezitím byl v letech 1906–[[1909]]1907–1910 ve vězení, oficiálně pro protimaďarské projevy během voleb 1906 a pro své projevy během českého přednáškového turné 1907. Reálně protože se vyslovil proti národnostnímu útlaku v Uhersku a žádalmimo projiné [[Slováci|Slováky]]kritizoval slovenskémaďarizační školské zákony z roku školy1907. Ve vězení se setkal a polemizoval s pozdějším maďarským komunistickým vůdcem [[Béla Kun|Bélou Kunem]]. Psal a překládal teologická díla.
V roce [[1918]] se Hlinka stal členem nově vytvořené [[Slovenská národní rada (1918)|Slovenské národní rady]]. Na samém počátku byl nakloněn myšlence jednotného „[[Čechoslovakismus|československého národa]]“,<ref name="pacner108">{{Citace monografie
Řádek 43:
| strany = 108-110
| isbn = 978-80-7243-597-5
}}</ref> rychle ji však opustil. Ještě v témže roce se podílel na založení [[Hlinkova slovenská ľudová strana|Slovenské ľudové strany]], jíž se stal předsedou. Byl vůdčí osobností delegace Slováků, která v létě [[1919]] působila ve [[Francie|Francii]] na [[Pařížská mírová konference (1919)|Versailleské konferenci]], kde žádal autonomii pro Slovensko. Na tuto konferenci všakodjel na falešný polský pas, ale na jednání nebyl však Hlinka vůbec vpuštěn a po návratu byl krátce uvězněn na Mírově. Důvodem uvěznění bylo, že cestoval do [[Versailles]] právě na falešný pas. V roce [[1924]] byl jmenován [[papežský komoří|papežským komořím]] a v roce [[1927]] apoštolským protonotářem. V roce [[1925]] se jeho strana přejmenovala na [[Hlinkova slovenská ľudová strana|Hlinkovu slovenskú ľudovú stranu]] (HSĽS), jíž byl až do konce svého života lídrem a hlavním ideologem. V letech [[1918]] až [[1938]] byl vůdce poslanecké frakce SĽS a posléze HSĽS v československém [[Národní shromáždění republiky Československé (1920–1939)|Národním shromáždění]]. Krátce před svou smrtí se dohodl na spolupráci mezi HSĽS, [[Konrad Henlein|Konradem Henleinem]] a politickým vůdcem [[Maďaři|maďarské]] menšiny v Československu, hrabětem [[János Esterházy|Esterházym]].
