Šintoismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Kami a kegare: oprava pravopisných chyb značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
Řádek 7:
== Historie ==
V nejstarší japonské kultuře zvané [[Džómon]] (
Už od rané historie bylo šintó konfrontováno s [[buddhismus|buddhismem]], který se do Japonska dostal v roce [[552]] (v úvahu připadají i roky [[522]] a [[538]]) v období Jamato. Obě náboženství spolu koexistovala, kami byli chápáni například jako ochránci buddhistických klášterů. Na druhou stranu někteří [[mnich|mniši]] věřili, že kami potřebují duchovní ponaučení, a proto postavili na konci [[7. století]] chrám poblíž nejsvatějšího šintoistického místa, [[svatyně Ise]] zasvěcené [[Amaterasu|Amaterasu Ómikami]]. Šintoistické svatyně také byly dány do správy různým buddhistickým sektám. Od [[10. století]] byla populární teorie [[hondži suidažku]] považující kami za manifestace buddhistických božstev, například Amaterasu Ómikami se už roku [[752]] ústy [[orákulum|orákula]] prohlásila za totožnou s [[Buddha Vairočana|Buddhou Vairočanou]]. Vznikly také [[synkretismus|synkretické]] školy jako [[Rjóbu šintó]] („Dvojnásobné šintó“) či [[Sannó ičidžicu šintó]]. V 15. století zas vznikla opačná teorie propagovaná školou [[Juiicu šintó]] (Jediné šintó), jež považovala kami za pravzory buddhů a [[bódhisattva|bódhisattvů]]. Podle ní je také šintó pramenem konfucianismu a [[taoismus|taoismu]].
V období Jamato byl šintoismus použit k upevnění státu vládnoucí vrstvou. V období pozdního [[feudalismus|feudalismu]] a vznikající [[buržoazie]] se
== Kami a kegare ==
Ústředním prvkem [[kult]]u jsou [[kami]], nejčastěji překládané jako bohové. Síla těchto bohů nemá univerzální zdroj a jsou jí obdařeni jak klasičtí bohové, tak stromy, skály, prameny či nástroje jako nářadí či zbraně. Tato síla může být dána krásou, užitečností či pouze citem toho, jež kami uctívá. Některá kami mají pouze lokální význam, jiná jsou zas uctívána po celém Japonsku. V původním podání kami nemají žádnou podobu.
Existuje také pojem náboženského [[tabu]], [[kegare]], jež odpuzuje kami. Toho znečištění se lze se zbavit očistou či dočasným opuštěním společnosti, protože se může přenést na druhé. V [[norito]], modlitebních vyznáních z roku [[927]], se mezi kegare uvádějí věci jako výkaly, krev, smrt a také oběti přírodních katastrof či lidé,
„Musejí-li jet na moře, přikáží někomu, aby se nečesal a nemyl, nejedl maso a neobcoval s ženou. To je půst. Skončí-li cesta dobře, bohatě ho odmění, ale potká-li je nemoc nebo neštěstí, domnívají se, že je to proto, že se nedostatečně postil, a zabijí ho.“<ref>http://www.japonsko.info/sintoismus.php</ref>
Účinným prostředkem na očištění od kegare byla především voda, dokonce se prováděl obřad velké očisty ''óharae,''
== Svatyně ==
[[Soubor:Traditional wedding at Meji-jingu 72570539 f30636e2ef o.jpg|náhled|Šintoistická svatyně věnovaná císaři Meidži]]
V nejstarších dobách se sídlo kami ohraničovalo provazem z rýžové slámy, zvaným ''šimenawa'', čímž se stalo [[rituál]]ně čisté. Také býval stavěn plot,
Zastřešené svatyně zvané ''mija'' či ''džinda'' mívají podobu běžných obydlí a bývá v nich uložen předmět považovaný za sídlo kami. Tyto svatyně také nebyly shromaždištěm věřících, tím zůstával venkovní prostor. Do chrámu smí vstoupit jen kněz zvaný [[kannuši]].
Řádek 33:
V domácnostech bývá malý oltář [[kamidana]] („polička bohů“), kam mimo jiné nejstarší žena v rodině každé ráno pokládá trochu jídla.
Přesto, že existuje třída kněží a kněžek, nevytvořilo šintó nikdy pevnou církevní organizaci, místo nejvyššího kněze zaujímá císař. Odznakem tohoto postavení jsou kultovní předměty (zrcadlo, meč a náhrdelník), jež bývaly uložené v paláci a později ve svatyni Ise, kde jsou dodnes.
Svatyně taktéž pořádají festivaly, v japonštině ''macuri'' s různou tematikou, nejznámějšími jsou asi Džidai macuri (Festival věků) v [[Kjóto|Kjótu]] a [[Tokio|Tokiu]]. Bývají pořádány pod širým nebem a obsahují [[zpěv]], [[hudba|hudbu]] a [[tanec]] a mnoho z nich se týká proseb a díků za [[úroda|úrodu]]. Tehdy se také nosí po ulicích přenosné svatyně [[mikoši]] a provádí rituální [[zápas]]y mladíků.
== Šintoistické svátky<ref>[http://www.bbc.co.uk/religion/tools/calendar/faith.shtml?shinto BBC Interfaith calendar, Shinto]</ref> ==
Řádek 47:
== Literární prameny ==
Šintó nemá ucelenou [[teologie|teologii]] ani [[svatá kniha|posvátnou knihu]] jako je [[křesťanství|křesťanská]] [[Bible]], náboženské záznamy, většinou s historickým obsahem vznikly až po příchodu buddhismu. Zdrojem šintoistické [[mytologie]] je [[kompilace]] kronik [[Kodžiki]] (Zápisky o starých věcech) a [[Nihonšoki]] (Kronika Japonska) z [[8. století]],
== Kulturní efekty ==
Šintó a jeho důraz na harmonii s přírodou vedlo k vzniku typicky japonských uměleckých forem jako je [[ikebana]], tradiční [[japonská architektura]] a [[japonská zahrada|japonské zahrady]]. Kultovní význam mají i zápasy [[sumó]], před nimiž kněží zápasiště očišťují vodou a rozhazují [[sůl]]. Vliv šintó se odráží i v japonské [[pop kultura|pop kultuře]], především v [[manga]] a [[anime]] jako je [[Cesta do fantazie]], [[Amatsuki]] nebo [[Inuyasha|InuYasha]].
== Reference ==
|