Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 85 bajtů ,  před 1 rokem
napřímení odkazů, formulace
'''Oxidační číslo''' (nebo také '''mocenství''', '''oxidační stav''' či '''stupeň''') definuje součet pozitivních a negativních nábojů v [[atom]]u. Nepřímo udává počet přijatých, nebo odevzdaných [[elektron]]ů. Smysl toto číslo má jen v  případě, že se atom účastní iontové polární [[chemická vazba|vazby]]{{Zdroj?}}.
 
Pokud elektrony přijímá, je toto číslo záporné a pak se jedná o [[anionaniont]], pokud je odevzdává, je číslo kladné a jde o [[kationkationt]]. Atom v  základním stavu má oxidační číslo rovné nule. Atom jednoho prvku může mít různá oxidační čísla podle toho, v  jaké sloučenině se zrovna nachází. Existují však přehledy důležitých oxidačních čísel.
 
Definice oxidačního čísla podle [[Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii|IUPAC]]:<ref>[http://www.iupac.org/goldbook/O04365.pdf IUPAC Gold Book]</ref>
Existují dvě běžně používané metody pro výpočet oxidačního stavu atomu ve sloučenině. První se využívá u sloučenin, které mají Lewisovskou strukturu, jako např. organické molekuly. Druhá je použitelná pro jednoduché sloučeniny.
 
Je důležité si uvědomit, že oxidační číslo atomu neodpovídá jeho reálnému náboji. Tyto dvě veličiny si odpovídají pouze u vysokých oxidačních čísel, kde je [[ionizační potenciál|ionizační energie]] mnohem vyšší než energie [[Chemickáchemická reakce|chemických reakcí]]. Přiřazování vazebných elektronů jednotlivým atomům pomocí oxidačního čísla je čistě formální, ale je to velmi užitečné pro pochopení mnoha chemických reakcí.
 
=== Výpočet z Lewisovskélewisovské struktury ===
Pokud známeje Lewisovskouznáma strukturulewisovská struktura molekuly, můžemelze jednoznačně určit oxidační stav atomů jako rozdíl mezi počtem valenčních elektronů neutrálního atomu a počtem elektronů, které atomu „patří“ ve vázaném stavu. Pro výpočet oxidačního stavu uvažujemese uvažuje, že elektrony z &nbsp;vazby mezi dvěma různými prvky patří [[Elektronegativitaelektronegativita|elektronegativnějšímu]] atomu a elektrony z &nbsp;vazby mezi stejnými atomy se dělí rovným dílem.
 
Například [[kyselina octová]]:
[[Soubor:Acetic_acid_structures4.png|400px|Struktura kyseliny octové]]
 
[[Uhlík]] z &nbsp;methylové skupiny má šest valenčních elektronů z &nbsp;vazeb k atomům [[vodík]]u, protože je více elektronegativní. Další elektron získá z &nbsp;vazby k atomu uhlíku karboxylové skupiny. Celkem mu tedy náleží sedm elektronů. Neutrální atom uhlíku má čtyři elektrony. Rozdíl, 4&nbsp;− 7&nbsp;=&nbsp;−3, je oxidační číslo atomu uhlíku.
 
=== Výpočet bez využití Lewisovské struktury ===
[[Sčítání|Algebraický součet]] oxidačních čísel atomů v &nbsp;neutrální [[molekula|molekule]] musí být roven nule, v &nbsp;případě [[ion]]tu se musí rovnat jeho náboji. Tento fakt spolu se skutečností, že některé prvky mají téměř vždy určitá oxidační čísla, umožňuje určit oxidační stav prvků v &nbsp;jednoduchých molekulách.
# [[Fluor]] má vždy oxidační číslo -1, protože je to nejelektronegativnější prvek.
# Vodík má běžně oxidační číslo +1, s výjimkou sloučenin, kde je vázán k elektropozitivnějšímu prvku (NaH, NaBH<sub>4</sub>, ...), kde má potom oxidační číslo -1.
# [[2. skupina|Kovy alkalických zemin]] mají vždy oxidační číslo +2.
 
'''Příklad:''' V &nbsp;molekule [[Hydroxidhydroxid chromitý|Cr(OH)<sub>3</sub>]], má kyslík oxidační číslo -2 a vodík +1. Tři hydroxidové skupiny mají tedy náboj -3. Jelikož se jedná o neutrální molekulu, musí být oxidační stav chromu +3.
 
== Přípony podle oxidačního čísla ==
V &nbsp;názvech anorganických sloučenin se oxidační číslo významného prvku zohledňuje příponou. Například v &nbsp;[[chlorid železitý|chloridu železitém]] má atom železa oxidační číslo 3 (''-itý'').
 
{| class="wikitable"
== Reference ==
{{Překlad|en|Oxidation state|240356321}}
 
<references />
 
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}