Asasíni: Porovnání verzí

{{Neověřeno}}

{{Infobox zaniklý stát

| rok vzniku = [[1090]]

| rok zániku = [[1256]]

| více před =

| před 1 vlajka =

| před 2 = Salaridovci

| vlajka = Flag of Nizari Ismaili state (1162-1256).svg

| článek o vlajce =

| znak =

| článek o znaku =

| jazyky = [[perština]] (oblast [[Írán]]u),<br />[[arabština]] (oblast [[Sýrie]])

| národnostní složení =

| měna = [[dinár]], [[dirham]]

| vznik =

| zánik =

}}

 

Mylně se předpokládá, že šlo pouze o společnost vrahů, ve skutečnosti šlo o svébytnou náboženskou sektu, která vycházela z [[Ší'itský islám|šiítské]] tradice islámu (šiíté tvoří a tvořili vždy ± 10% muslimského obyvatelstva){{zdroj?}}. Asasíni poté přijali i [[Ismá'ílíja|ismáílitskou]] tradici [[Fátimovský chalífát|Fátimovského chalífátu]] v Egyptě (to znamená, že se odštěpili od šiítů a stali se ismáílitskými šiíty). Nakonec přejali tradici [[imám]]a Nizára a stali se z nich tzv. „[[nizárijští ismáílité]]“ (tímto byla ideologická tvorba sekty zakončena). Předchozí složitý sloupec odštěpování souvisí s problémy v tehdejší šiítské společnosti, kdy různé klany a sekty uznávaly různé imámy. Proto konečný název „nizárijští ismáílité“ odpovídá uznávanému imámovi - Nizárovi, popravenému v [[Egypt]]ě roku [[1095]].

== Hasan-i-Sabbáh a raná léta ==

Hasan se narodil na území starověké [[Persie]] (v [[Írán]]u ve městě Kumu nacházející se jihozápadně od [[Teherán]]u) kolem roku [[1055]]. Nejprve byl tradičním šiítou, ale časem se z něj stal ismáílita. Hasan nejprve putoval do [[Indie]] a [[Arabský poloostrov|Arábie]] s cílem nalézt „pravdu o smyslu života“, poté odcestoval do [[Fátimovský chalífát|fatimovského Egypta]], ovládaného ismáílitským režimem a kde probíhal spor mezi ismáílitskými imámy al-Mustansirem a Nizárem, ten však skončil Nizárovou smrtí (Hasan podporoval po celou dobu Nizára). Hasan skončil ve vězení, ale po údajném zázraku, kdy se před věznicí zřítil [[minaret]] (zlé znamení) byl Hasan propuštěn. Putoval zpět do rodné [[Persie]] s posláním podlomit tamější moc sunnitských muslimů. Za své sídlo si zvolil v pohoří [[Elborz]] u [[Kaspické moře|Kaspického moře]]. Tam objevil útočiště v podobě slavné a nedobytné pevnosti [[Alamút]]. Hasan měl získat pevnost lstí, když nejprve posádku přesvědčil ke konverzi k ismáílitství, poté se jimi nechal propašovat do pevnosti. Když místní velitel zjistil, že nad pevností ztratil kontrolu, přikývl na Hasanovu nabídku zaplatit za ni 3 000 [[dinár]]ů. Tak měl Hasan získat jeden z nejimpozantnějších hradů středověku za 3 000 dinárů. Tyto události se datují do roku [[1090]] a znamenají počátek „asasinského státu“, který představoval síť hradů a pevností rozprostírající se od [[Írán]]u a [[Afghánistán]]u po [[Sýrie|Sýrii]]. Podle legendy nechal Hasan zbudovat na hradě Alamút překrásnou zahradu, kam odváděl asasínské bojovníky zmámené [[hašiš]]em (odtud pojmenování „hašašíni“) a tam jim namlouval, že vstoupili do ráje a že opět do něj vstoupí, pokud budou za něj bojovat a zemřou jako mučedníci. Z asasínů se tak měli stát nebojácní válečníci, kteří se pod příslibem ráje nebáli smrti a umírali s radostí pro svého vůdce. Hasan se jevil jako zbožný a asketický muž, nebo o tuto pověst alespoň usiloval, když měl údajně popravit i svého vlastního syna jen za to, že ho přistihl pít víno (pití alkoholu je pro muslimy zakázané, ale víno se v některých zemích toleruje). Hasan posiloval své pozice po celé Persii, z čehož většina spadala pod [[Seldžucká říše|Seldžuckou říši]]. Brzy se tedy stává trnem v oku místních vládců a v roce [[1092]] se sultán [[Malikšáh]] rozhodl vojenskou invazí asasíny zničit. Tehdy asasíni provedli svoji první politickou vraždu, když spáchali atentát na sunnitského učence Nizám al-Mulka. Hasan zemřel v roce [[1124]] a svou sektu zanechal v dobrém stavu.

 

== Asasíni v Persii po Hasanovi ==

Noví vůdci sekty po Hasanovi se začali sami prohlašovat za imámy a započalo dědičné právo na vůdcovství. Asasíni byli pod obrovským tlakem od okolních sunnitů a přežívali jen díky neustálému vraždění seldžuckých [[vezír]]ů a generálů. Přesto se začínají ismaílité stále více sbližovat se sunnity a časem se z vůdců sekty stávají neoficiální leníci seldžuckých sultánů.

 

== Asasíni v Sýrii po Hasanovi ==

Syrští asasínové (v [[Sýrie|Sýrii]] od roku [[1090]]) jsou mnohem slavnější, než jejich perští příbuzní a to hlavně díky tomu, že byli v kontaktu s tehdejšími křižáckými státy na Blízkém východě. Formálně spadali pod vládu Alamútského imáma, ale v Sýrii prakticky vládl samostatný asasínský vůdce. Roku [[1097]] prošla Sýrií první [[křížová výprava]] a začíná zlatý věk syrských asasínů, symbolizovaný osobou [[Rašíd ad-Dín Sinan|Rašíd ad-Dína Sinána]] (vládl [[1227]]-[[1247]]), kterého Evropané nazývali „[[Stařec z hor|Starcem z Hory]]“ - kvůli tradiční horské poloze asasínských pevností.

 

 

== Konec politické moci sekty ==

Roku [[1256]] padl Alamút do rukou [[Mongolové|Mongolů]], což znamenalo i předzvěst pádu syrských asasínů. Mongolové rozehnali, pobili nebo si podmanili většinu íránských asasínů a jejich ismáílitského obyvatelstva (zbytek uprchl do Indie, kde pokračoval ve své existenci) a podlomili tak původní moc celé sekty. V Sýrii se asasíni drželi až do roku [[1273]], kdy všechna jejich města obsadil sunnitský vládce, [[Mamlúcký sultanát|mamlúcký sultán]] [[Bajbárs]] - na rozdíl od Mongolů nechal asasíny žít pod svou vládou jako poddané (i jako výpomoc proti zbytkům křesťanských království ve Svaté zemi). Potomci Asasínů přežívají dodnes v Íránu, Sýrii a Indii (v [[19. století]] dokonce v západní Indii tvořili oporu britské moci - vždy se stavěli proti indické nezávislosti). Samozřejmě po roce [[1273]] již žádné politické vraždy neprovádějí, ale jejich učení je stále oblíbené a dnes vzkvétají za vedení Agy Khana (původem [[Indové|Inda]], lze tedy usuzovat, že nizárijští ismáílité přenesli své hlavní sídlo z Alamútu do [[Indie]], kde představují určitou politickou moc dodnes).

== Hierarchie ==