Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 98 bajtů ,  před 1 rokem
úpravy obrázků – vzhled článku
[[Soubor:Fresque_Mithraeum_Marino.jpg|thumb|330pxupright=1.2|Římská freska zachycující tzv. „''tauroktoniitauroktonie''“, čilizobrazující boha Mithru kterak svou dýkou zabíjí býka. Mithra je zde zpodobněn v červeném perském oděvu a s typickou [[Frygická čapka|frýžskou čapkou]]. Popřemáhajícího stranáchkosmického jsoubýka zpodobněnya menšídalšími výjevy zachycující další významné událostiz Mithrova života.]]
[[Soubor:Mitreo Pisa.jpg|thumb|350px|Reliéf z [[Pisa|Pisy]] zachycující tzv. „''tauroktonii''“ – obvyklý výjev scény, na které je vyobrazen solární bůh Mithras, který svým mečem (či dýkou) zabíjí býka. [[Pisa]], [[Camposanto Monumentale]]]]
 
'''Mithraismus''' (neboli římský '''kult boha Mithry''', přesněji však „''Mithrova mystéria''“ či také „''Mystéria Peršanů''“) byl náboženský synkretický směr pozdně [[Starověký Řím|starověkého Říma]], svůj nejvyšší rozkvět a největší rozmach zažil v období pozdní antiky 1. až 4. století po Kristu. Ústřední postavou kultu byl bůh zvaný [[Mithras]]. Božstvo i jméno je odvozené od indo-íránského solárního božstva zvaného [[Mithra]] či Mitra – toto jméno má v [[Avestánština|avestánštině]] význam zhruba: „''ten, který svazuje''“, původ má také v [[sanskrt]]u a znamená „''přítel ''“, toto římské jméno bylo někdy doplňováno různými přídomky (například „''Mithras Tauroktonos''“). Kult byl z nejvyšší pravděpodobnosti synkretismem tradičního římského polyteismu (a římské mytologie), astrologie a perského náboženství [[zoroastrismus|zoroastrismu neboli pársismu]] – starověkého náboženství založeného prorokem [[Zarathuštra|Zarathuštrou]] (na které zřejmě z části navazoval). Mithrův kult přinesl do římského náboženství několik zbrusu nových prvků: zejména božstvo které obnovuje řád světa obětí kosmického býka, posvátnou liturgii v prostorách podzemní svatyně či chrámu a tajné iniciační rituály vedoucí ke spáse lidské duše, které svým charakterem a pojetím obřadů měla být povzbuzována zbožnost zasvěcených (proto je kult označován jako ''mystéria'' a řazen mezi tzv. ''[[mystéria|antická mystéria]]'').
 
== Charakteristika a původ kultu ==
[[Soubor:Mitreo Pisa.jpg|thumb|350pxupright=1.1|Reliéf z [[Pisa|Pisy]] zachycujícís tzv. „''tauroktoniitauroktonií''“ – obvyklý výjev scény, na které je vyobrazen solárníníž bůh Mithras, kterýzabíjí svým mečem (či dýkou) zabíjí býka. [[Pisa]], [[Camposanto Monumentale]]]]
[[Soubor:Fresque_Mithraeum_Marino.jpg|thumb|330px|Římská freska zachycující tzv. „''tauroktonii''“, čili Mithru kterak svou dýkou zabíjí býka. Mithra je zde zpodobněn v červeném perském oděvu a s typickou [[Frygická čapka|frýžskou čapkou]]. Po stranách jsou zpodobněny menší výjevy zachycující další významné události Mithrova života.]]
 
Není známo nakolik je helénský a římský Mithrův kult pokračovatelem perského náboženství a jeho reformní podoby zavedené prorokem [[Zarathuštra|Zarathuštrou]] – [[Zoroastrismus|zoroastrismem]]. Úcta k Mithrovi byla v [[Perská říše|Persii]] velmi rozšířená, ale Mithra se nemohl stát ústřední postavou zoroastriánského náboženství, byl trvale zastíněn nejvyšším božstvem zoroastrismu [[Ahura Mazda|Ahurou Mazdou]], čímž byl natrvalo druhořadým bohem.<ref name="rfr2">Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 34</ref> Z toho důvodu se Mithrův kult nemohl uchytit v [[Írán|Persii]], ale našel si stoupence v nábožensky tolerantním [[Helénismus|helénistickém]] Středomoří a později také v [[Starověký Řím|Římské říši]], kde se hojně šířil během 1. století n. l. (jedna Mithrova svatyně byla nalezena dokonce na území Británie nedaleko [[Londýn]]a).
 
Mithra je sice původem indo-íránský bůh, ale na území Persie (dnešní Írán) nebyla (na rozdíl od helénského světa a starověkého Říma) nalezena žádná Mithrova podzemní svatyně ani žádný pozůstatek mithraismu. To může být také důkaz, že Mithrova mystéria nevznikla na území [[Perská říše|Perské říše]], nýbrž se postupně vyvíjela v helénistickém světě, kam se perský bůh dostal prostřednictvím obchodu a výbojů. Mithra byl také velice oblíbený v [[Pontus|Pontském království]] (několik zdejších králů neslo také mimo jiné jméno ''Mithradatés'', což doslova znamená „''daný Mithrou''“), kam doputoval ze sousední [[Sásánovská říše|Sásánovské říše]] (snad prostřednictvím perských zoroastriánských mágů). Mithrův kult se poté rozvíjel na území Malé Asie (pravděpodobně nejvíc stoupenců si nalezl právě v Pontském království), kde přebíral antické vlivy. Po dobytí Pontu [[Pompeius|Pompeiem]] se Mithrův kult začal hojně objevovat u kilikijských pirátů. Po porážce kilikijských pirátů se prvními římskými šiřiteli kultu stali pravděpodobně arménští legionáři, kteří se účastnili války proti Pontu a později i proti pirátům. Také někteří piráti původně pocházeli z bývalé pontské armády krále Mithridata.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 19–24</ref> Po mnoha četných porážkách a bojích jim zachutnal pirátský způsob života. Postupně tak byl orientální Mithrův kult zprvu ovlivňován helénistickým prostředím Malé Asie a posléze [[Starověké Řecko|řecko]]-[[Starověký Řím|římskou]] kulturou, řecko-římskými náboženskými představami, antickou [[astrologie|astrologií]] a možná v pozdějších době také [[křesťanství]]m.<ref>Reinhold Merkelbach, ''Mithras'', Konigstein, 1984, ch. 75-7</ref><ref>Beck, R., ''Merkelbach's Mithras'', p. 304, 306.</ref>
 
[[Soubor:Mithraic Kronos of Florence.png|110pxupright=0.4|thumbnáhled|leftvlevo|Mithraistické božstvo času Aión ([[Kronos]]) s klíčem a holí boha [[Janus]]e]][[Soubor:Mithras petra genetrix Terme.jpg|150pxupright=0.6|thumbnáhled|rightvpravo|Mithras vystupující ze skály]]
Mithrovy mýty se do dnešních dnů nedochovaly, ale z kamenných reliéfů Mithrových oltářů je možno vyčíst kultický příběh boha. Mithras je bůh, který se zrodil (či byl stvořen) ze skály v jeskyni.<ref>Commodian, ''Instructiones'' 1.13</ref><ref name="rfr1">Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 45</ref> Sbíral plody nebo sklízel obilí, poté vystřelil z luku šíp a zasáhl jím skálu, ze které pak vytryskl životadárný pramen. Poté musel pronásledovat býka, kterého bylo zapotřebí zkrotit.<ref name="rfr1" /> Někdy je zobrazován kterak na zkroceném býkovi jezdí. Jeho nejvýznamnějším skutkem je však skolení býka. Ústředním motivem příběhů je tedy výjev zvaný ''tauroktonie'', tomu je na oltáři věnována největší pozornost, na něm je bůh Mithras zobrazen kterak bodá svůj meč (či dýku) do hřbetu umírajícího býka. Tento akt představoval oběť, během které je obnovována plodnost a životadárnost světa i kosmu. Kromě Mithry se na obrazech objevují další postavy – různá zvířata (had, pes, škorpion, havran...), sluneční bůh [[Sol (bůh)|Sol]] (či [[Hélios]]), Mithras bývá někdy doprovázen dvěma mladíky (dvojčaty – blíženci) s pochodněmi, kteří bývají oblečení stejně (či podobně) jako Mithras, ti se jmenují ''Cautes'' a ''Cautopates''. V prostorách Mithrových svatyní se pak objevuje bůh či démon zvaný [[Aión]] v podobě sochy. Ten má představovat personifikaci času (či nekonečného času, pravděpodobně se jedná podobu římského boha [[Saturn (bůh)|Saturna]] a řeckého [[Kronos|Krona]]). Mimo soch Aíona se v některých svatyních objevují také sochy a busty [[Ptolemaiovský Egypt|egyptsko]]-[[Helénismus|helénského]] synkretického boha [[Serapis|Serapida]] (například v londýnském mithraeu jeho busta). Serapis byl nejvyšší bůh [[Ptolemaiovský Egypt|Ptolemaiovského Egypta]] a centrem jeho kultu bylo helénské město [[Alexandrie]].
 
Mithras byl chápán jako bůh slunce a světla uctívaný uprostřed temné jeskyně, je to mladý bojovník, vládce universa („''kosmokrátor''“) a obnovovatel světa, který prostřednictvím krvavé oběti kosmického býka pravidelně zachraňuje a cyklicky obnovuje veškerý život. Byl zobrazován jako mladík v červeném orientálním (zřejmě perském) oděvu s červenou [[Frygická čapka|frýžskou (neboli frygickou) čapkou]] (podoba inspirována možná bájným řeckým hrdinou [[Perseus|Perseem]]), tato podoba nepochází ze zemí jeho původu, ani frygická čapka není typickou pokrývkou hlavy Peršanů (byť si to zjevně [[Řekové]] a [[Římané]] naopak mysleli). Po stranách jsou zpodobněny menší výjevy zachycující další významné události Mithrova života. Na výjevu ''tauroktonie'' proto bývá někdy zobrazeno, kterak z býkovi rány kromě pryštící krve vyrůstají také zemědělské plodiny. Proto byl Mithras chápán jako zachránce a spasitel. Na rozdíl od křesťanského spasitele není Mithras zabit pro spásu lidstva, ale naopak pro spásu lidstva zabíjí. Jeho kult kvůli vojenskému charakteru byl velice oblíbený zejména v římských legiích, ale také rozšířen v řadách městských úředníků a podporován některými římskými císaři.
 
[[Soubor:Stela funerara MItra MNIR.JPG|190pxupright=0.6|thumbnáhled|rightvlevo|Votivní oltář v [[Rumunsko|Rumunsku]] věnovaný božstvu „''Invicto Mythra''“.]]
[[Soubor:MithraReliefvert.jpg|230pxupright=0.8|thumbnáhled|Oboustranný reliéf, přelom 2. a 3. stol. n. l. ([[Louvre|Muzeum Louvre]])]]
Shromaždiště účastníků Mithrových mystérií tvořila jeskyně či uměle zbudovaná podzemní svatyně (zvaná ''mithraeum'') s oltářem, zdobeným výjevy z Mithrova mytologického života, později vznikaly také nadzemní chrámy (podobné křesťanským kostelům). Někdy bývají v podzemních svatyních umístěné otvory, odkud měly dovnitř proudit paprsky slunečního svitu. Ty měly osvětlovat některá speciální místa (například oltář) během obřadů a celkově tak podtrhovat atmosféru svatyně. Ústředním výjevem interiéru chrámu byl bohatě zdobený oltář s ''tauroktonií'' – výjevem Mithry, kterak zabíjí býka, ta měla obvykle největší rozměr a byla umístěna tradičně uprostřed oltáře (či nad oltářem). Shromáždění věřících uvnitř chrámu byl pro antický svět novinkou (u tradičních antických chrámů se věřící shromažďují před vchodem a přístup dovnitř mají pouze kněží), kdežto zasvěcenci kultu se shromažďují v prostorách Mithrova chrámu podobně jako křesťané v kostelech. Mimo to Mithrův kult disponoval také speciálními mobilními oltáři s reliéfy, které bylo možno libovolně přesouvat či rozebrat a postavit je jinde. Kamkoli Mithrovi věřící přišli, tam si své náboženství přinesli se sebou díky přenosnému oltáři a mohli tak praktikovat svou víru jako kdekoli jinde. Právě díky tomu se kult šířil prostřednictvím [[Římská legie|římských legií]] neobvyklou rychlostí a zakládání nových náboženských obcí bylo mnohem jednodušší.
 
 
== Sedm stupňů zasvěcení ==
[[Soubor:MithraReliefvert.jpg|230px|thumb|Oboustranný reliéf, přelom 2. a 3. stol. n. l. ([[Louvre|Muzeum Louvre]])]]
 
Zmíněných sedm stupňů bylo následujících:
{| class="wikitable sortable"
 
== Astrologické symboly ==
[[Soubor:Roman - Fragment of a Mosaic with Mithras - Walters 437.jpg|thumbupright=0.9|220pxnáhled|Mozaika z 1. stol. n. l. zachycuje Mithru, kterak vychází z jeskyně za doprovodu dvou svých společníků – blíženců ''Cauta'' a ''Cautopata''.]]
{| class="wikitable"
|-
 
== Kult Sol Invictus ==
[[Soubor:Tauroctony Pio-Clementino Inv870.jpg|thumbupright=0.9|280pxnáhled|Basreliéf s tauroktonií, Mithras zde poráží býka a přitom vzhlíží na slunečního boha Sola vycházejícím z mraků, [[Vatikánská muzea]].]]
[[Soubor:Ostia Antica Mithraeum.jpg|thumb|280px|Dochovaná Mithrova podzemní svatyně v Ostii nedaleko Říma]]
[[Soubor:Bible museum - Mithrasheiligtum.jpg|thumb|280px|Rekonstrukce Mithrovy podzemní svatyně z období starověkého Říma]]
{{Různé významy|druhý= náboženských reformách císaře [[Aurelianus|Aureliána]]|stránka=Aurelianus}}
Raná křesťanská církev kritizovala a obviňovala Mithrova mystéria z kopírování a parodování křesťanských obřadů. Mithra hrál v mithraismu podobnou úlohu spasitele stejně jako [[Ježíš Kristus|Kristus]] v [[křesťanství]]. Narození Mithry se v [[Řím]]ě slavilo 25. prosince během svátku Nepřemožitelného Slunce (Sol Invictus) zavedené císařem [[Aurelianus|Aureliánem]], které mělo formálně sjednotit kulty solárních bohů. Mithras je ztotožňován s dvěma antickými bohy slunce, s řeckým slunečním bohem [[Hélios|Héliem]] a zejména pak s římským aureliánským bohem [[Sol (bůh)|Solem]] („''Sol Invictus Mithras''“, ten je také v Mithrových obřadech často zobrazován, kterak je Mithrovi podřízen), na výjevech mithraistických oltáří je zde zobrazení Sola a Mithry, jak si nad oltářem tisknou ruce (''dexiósis''). Na jiných výjevech Sol před Mithrou klečí a Mithra nad ním mává jakýmsi předmětem (pravděpodobně vakem) jako kdyby snad chtěl Sola zasvětit do svých vlastních mystérií. Cyklus vyobrazení je ukončen výjevem, na němž je Mithra zobrazován, kterak vystupuje na Solův sluneční vůz.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 46</ref>
 
== Závěr ==
[[Soubor:Ostia Antica Mithraeum.jpg|thumbupright=0.9|280pxnáhled|Dochovaná Mithrova podzemní svatyně v Ostii nedaleko Říma]]
[[Soubor:Bible museum - Mithrasheiligtum.jpg|thumbupright=0.9|280pxnáhled|Rekonstrukce Mithrovy podzemní svatyně z období starověkého Říma]]
Mithrův kult se objevuje v Římské říši v době, kdy upadá význam tradičních římských kultů a věřící lidé se zaobírají novými náboženskými myšlenkami do té doby neznámými (například spásou lidské duše a dosažením věčného života po smrti), roste tak oblíbenost antických mysterijních kultů, které tuto spásu (či osvícení) zajišťují (nejen tedy Mithrova, ale také roste oblíbenost [[Démétér|Déméteřiných]] eleusínských mystérií, dále [[Dionýsova|Dionýsových]], [[Usir|Osiridovvých]], [[Kybelé|Kybeliných]] a mystérií [[Kabeirové|Kabeirů]] na [[Samothráké]]). V této době se na scéně objevuje také nové náboženství – [[křesťanství]], které taktéž nabízí spásu lidské duše skrze Syna Božího.
 
 
== Zánik ==
[[Soubor:Altars, Carrawburgh Mithraeum.jpg|thumbupright=0.9|280pxnáhled|Oltáře ze svatyně v [[Carrawburgh]], [[Spojené království]]]]
[[Soubor:St Urban Mithraskultstaette Sonnengott im Strahlenkranz 10082012 655.jpg|thumb|250px|Symbol slunečního boha, areál Mithrovy svatyně, Sankt Urban, [[Korutany]], [[Rakousko]]]]
Po zákazu pohanských krvavých obětí v Římské říši začíná rychlý úpadek mnoha pohanských kultů včetně toho Mithrova, který byl závislý na obětech býka, jehož maso zasvěcenci jedli na sakrálních hostinách a během kultovních slavností ve svatyních. Pro náboženskou liturgii a zasvěcence byl tento akt ze všech nejdůležitější, představoval Mithrovu oběť, skrze kterou je obnovována plodnost a životaschopnost světa. Prostřednictvím oběti býka a býčí hostiny je tak Mithrův skutek připomínán a nebo dokonce sami věřící se prostřednictvím obřadu podílejí na obnově světa společně s Mithrou. Je tedy pochopitelné, že bez býčích obřadů byla další existence kultu nemyslitelná.
 
[[Soubor:St Urban Mithraskultstaette Sonnengott im Strahlenkranz 10082012 655.jpg|thumbupright=0.7|250pxnáhled|vlevo|Symbol slunečního boha, areál Mithrovy svatyně, Sankt Urban, [[Korutany]], [[Rakousko]]]]
Po ustanovení křesťanství hlavním státním náboženstvím Římské říše se mithraistické památky stávaly terčem útoků křesťanských věřících. Ti se snažili zahladit veškeré stopy po dříve oblíbeném bohu a spasiteli Římské říše, který dříve pro křesťanství představoval vážného konkurenta. Navíc křesťané byli také toho názoru, že Mithrův kult se na křesťanských obřadech dopouštěl plagiátorství, měl údajně vykrádat a kopírovat křesťanské bohoslužby a svátosti, a zároveň tak křesťanství i zesměšňovat. Mithrův kult, značně oslabený, se dost možná snažil podobně jako ostatní kulty pokračovat ve své činnosti dál, pokud možno tajně a ilegálně. Jeho existence definitivně končí na konci 4. století našeho letopočtu v souvislosti s protipohanskými výnosy křesťanského císaře [[Theodosius I.|Theodosia]].