Osecký klášter: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Externí odkazy: Redukce |
→Historie: celkové úpravy |
||
Řádek 16:
== Historie ==
=== Dvojí založení kláštera ===
Prvním zakladatelem kláštera byl jistý Milhost, který ke konci 12. století oslovil [[bavorsko|bavorský]] [[klášter Valdsasy|klášter Waldsassen]] a mnichům nabídl statek [[Mašťov]]. Vše nasvědčuje tomu, že Milhost nadále pobíral část výnosu z klášterního zboží a po šesti letech nešťastné mnichy z Mašťova vyhnal. Vyhnancům poskytl azyl [[Slávek z Oseka|Slávek]] z rodu [[Hrabišici|Hrabišiců]] (nejvyšší komorník krále [[Přemysl Otakar I.|Přemysla Otakara I.]]{{Fakt/dne|20180402072600|}}) a přibližně v
Ochranu oseckému klášteru přislíbil i sám panovník Přemysl Otakar I. a [[seznam papežů|papež]] [[Inocenc III.]]
Řádek 26:
=== Na území Rýzmburků ===
[[Soubor:Osek, klášter cisterciáků.JPG|náhled|Křížová chodba s kapitulní síní]]
Ve třicátých letech 13. století se stal opatem vnuk zakladatele, také Slávek. Klášter získával nové statky, horečně se budovalo, a osečtí cisterciáci se dokonce pokusili o
▲Ve třicátých letech 13. století se stal opatem vnuk zakladatele, také Slávek. Klášter získával nové statky, horečně se budovalo, a osečtí cisterciáci se dokonce pokusili o vlastní [[filiace|filiaci]] v [[Nížkov]]ě. Filiace se nezdařila a v době povstání kralevice [[Přemysl Otakar II.|Přemysla]] proti otci klášter doplatil na příslušnost k [[Hrabišici|rýzmburskému]] zakladatelskému rodu. Straníkem krále [[Václav I.|Václava I.]] byl totiž i bratr [[Slávek z Oseka|opata Slávka]] [[Boreš z Rýzmburka]], který porazil Přemysla v [[bitva u Mostu|bitvě u Mostu]]. Horkokrevný mladík se poté pomstil vypleněním kláštera v Oseku. Po královském smíření se klášter z újmy rychle vzpamatoval a začal opravovat poškození a také dále rozšiřovat svůj majetek. Boreš z Rýmburka se roku 1260 zúčastnil českouherské [[Bitva u Kressenbrunnu|bitvy u Kressenbrunnu]] a tam ukořistil pro klášter vzácnou [[relikvie|relikvii]] – ostatek sv. Jana Křtitele. V sedmdesátých letech třináctého století se Boreš zřejmě podílel na [[Vítkovci|vítkovském]] povstání proti králi a klášter se opět dostal do potíží. V době po smrti krále Přemysla Otakara II. celý [[Konvent (církev)|konvent]] po dalším drancování na tři roky odešel do [[Míšeň|Míšně]], aby za vlády [[Václav II.|Václava II.]] opět zažil dobu hospodářské prosperity a míru.
=== Klášter královský ===
[[Jan Lucemburský]] na základě již předchozích panovnických snah učinil osecký klášter klášterem královským a až do [[Husitské války|husitských]] válek se cisterciákům dařilo zachovat majetek a klid na svém území. V červenci roku 1421 husitská vojska Pražanů klášter dobyla a vypálila. Mniši naštěstí situaci předvídali a včas vyhledali útočiště v míšeňském klášteře [[klášter Altzella|Altzella]].
Pokračováním kláštera byl návrat cisterciáků zhruba v polovině 15. století. Šlo o období permanentních problémů, které se stupňovaly. V roce 1579 zemřel opat Baltazar a administrátorem kláštera se stal [[Ondřej Wiedemann]], opat v [[Sedlecký klášter|Sedlci]] a na [[Zbraslavský klášter|Zbraslavi]]. O rok později bylo osecké opatství zrušno papežem na návrh [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] a jeho majetek přešel do správy pražské arcibiskupské konsistoře. Osečtí mniši byli nuceni odejít na Zbraslav. Arcibiskup [[Karel z
K obnově klášterního života v Oseku došlo až v roce 1626, o
Areál velkoryse přestavěl [[Octavio Broggio]]. Za josefinských reforem hrozilo klášteru zrušení, tehdejší opat [[Mauritius Elbel]] však dokázal fungování kláštera uhájit. Za opatů Elbela a [[Benedikt Venusi|Venusiho]] také došlo k
=== Situace po II. světové válce ===
Řádek 56 ⟶ 55:
* [[Římskokatolická farnost Mariánské Radčice|Mariánské Radčice]] (dnes spravováno diecézním knězem, filiálka [[Libkovice]] zanikla kvůli těžbě uhlí)
* [[Římskokatolická farnost Vysočany|Vysočany]] (k 1. ledna 2013 zanikla sloučením s farností Údlice-Přečaply<ref name="acta-curiae"/>)
* [[Římskokatolická farnost Vtelno u Mostu|Vtelno u Mostu]] (dnes spravováno diecézním knězem)
== Klášter po roce 1990 ==
| |||