Československé opevnění: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Benešovo varování
Doplnění, přesunutí věty
Řádek 45:
}}</ref>
 
V roce [[1933]], kdy se v sousedním Německu stal kancléřem Adolf Hitler, se potřeba ochrany republiky ještě zesílila. Generalita se musela rozhodnout, jakou koncepci obrany státu vybere. V úvahu přicházely dvě varianty obrany republiky. První variantou bylo vybudování motorizované a modernizované armády, která by se přesouvala dle potřeby. Druhou možností bylo zbudovat stálé pevnostní úseky, které by se táhly po celé ohrožené hranici. Tuto variantu podporovalo dostatek stavebních firem, dobrá surovinová základna ale i reliéf západní části republiky, který krom pohraničníhopohraničních pohoří netvořil žádné přírodní překážky. Systém stálého opevnění doporučil i západní spojenec – [[Francie]]. Výstavbu opevnění podporoval také Edvard Beneš.<ref name="pacner139" />
 
Obranná strategie Československa tedy spočívala v tom, že by poutala svými jednotkami útočící jednotky na linii opevnění, do doby zásahu spojenecké Francie. V případě útoku [[Německo|Německa]], které bylo považováno za nejnebezpečnějšího protivníka, by nebyla československá armáda ani za pomoci tzv. vnitrozemských příček schopná organizovaného ústupu na moravsko-slovenské pomezí, kde měla zaujmout pozice a opřít se o [[Bílé Karpaty]] a [[Javorníky]]<ref>Jan Tesař Mnichovský komplex Prostor 2000</ref>.
 
== Plánování výstavby ==
Rozkaz vybudovat opevnění byl vydán 21. července 1934.<ref name="pacner139" /> Na podzim roku [[1934]] rozhodl náčelník hlavního štábu arm. gen. [[Ludvík Krejčí]] provést základní terénní průzkum úseků, kde měla dle předběžně vypracovaných plánů stát budoucí opevnění.{{Zdroj?}} Přípravu programu obhlídek měl na starosti pplk. gšt. [[Josef Fetka]]. Dále se jich účastnil přednosta 3. oddělení (operačního) hlavního štábu plk. gšt. [[Bohuslav Fiala]] a podle potřeby se k nim připojovali další vysocí důstojníci. Francie poskytovala svému československému spojenci konzultace, a také vyslala několik poradců.<ref name="pacner139" />
 
20. března 1935 byla zřízena [[Rada pro opevňování]] (RO) jako řídící a [[Ředitelství opevňovacích prací]] (ŘOP) jako výkonný orgán opevňování Československa.{{Zdroj?}} Předsedou RO se stal náčelník hlavního štábu arm. gen. [[Ludvík Krejčí]], jejími stálými poradci pak div. gen. Ing. [[František Nosál]], přednosta IV. odboru (technického) MNO, a brig. gen. [[František Havel (generál)|František Havel]], přednosta IV./1. oddělení (ženijního) MNO. V čele ŘOP stanul I. zástupce náčelníka hlavního štábu tehdejší brig. gen. [[Karel Husárek]]. Úkolem RO bylo získávat finanční prostředky, personál a materiál nezbytný k zajištění výstavby opevnění a současně [[Nejvyšší rada obrany státu|Nejvyšší radě obrany státu]] (NROS) navrhovat pořadí naléhavosti a způsob opevňování jednotlivých úseků, ŘOP mělo za úkol realizovat vlastní provádění prací přímo v terénu.
 
== Programy opevňování ==
Dne 12. prosince 1935 byl schválen první program výstavby opevnění, který počítal s výstavbou dvousledového [[těžké opevnění|těžkého opevnění]] od řeky [[Odra|Odry]] po [[Labe]] na severní hranici republiky. Opevnění mělo ze severu krýt taktický ústup armády, která by postupovala od západu na východ po tzv. ústupových příčkách. Na pomezí [[Čechy|Čech]] a [[Morava|Moravy]] by za podpory západních spojenců (Anglie, Francie) přešla do protiútoku.{{doplňte zdroj}} Tento plán počítal s tím, že [[Rakouský stát|Rakousko]] zůstane neutrální a [[Druhá Polská republika|Polsko]] přátelské. Podle historika [[Jan Tesař|Jana Tesaře]] by československá armáda v případě útoku [[Německo|Německa]], nebyla československá armáda ani za pomoci tzv. vnitrozemských příček schopná organizovaného ústupu na moravsko-slovenské pomezí, kde měla zaujmout pozice a opřít se o [[Bílé Karpaty]] a [[Javorníky]]<ref>Jan Tesař Mnichovský komplex Prostor 2000</ref>.
 
Dne 5. června 1936 byl schválen druhý program, který počítal s těžkým opevněním po celém obvodu hranic. Nevýhodou bylo, že veškeré síly by se vložily do opevnění a prostředky na mobilní vojsko by nezbyly.
Řádek 90:
Pro vlastní řízení stavby opevnění se od roku 1935 začala zřizovat [[Ženijní skupinové velitelství|ženijní skupinová velitelství]] (ŽSV), která vedla výstavbu opevnění v daném stavebním úseku. Stavební úseky byly rozděleny na podúseky, které byly zadávány jako celek k výstavbě civilním stavebním firmám. První dvě ŽSV (I. ve Starém Městě pod Sněžníkem a II. v Bohumíně) vznikla 18. dubna 1935 přejmenováním dvou opevňovacích skupin, které byly zřízeny 7. srpna 1934 při ZVV Praha a ZVV Brno.
 
První bunkr byl dokončen v prosinci 1935.<ref name="pacner139" /> První těžké objekty, které vznikaly v roce 1936, byly stavěny ještě dle francouzského typu a s francouzskými poradci. Dle toho se jim také říká pevnosti „francouzského typu“. Postupem času a s nabývajícími zkušenosti čeští projektanti objekty vylepšovali a zjednodušovali.
 
== Rozdělení opevnění ==