Kozáci: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 15997310 uživatele 2A02:8308:C0:5000:95ED:C5B0:44B8:ADE1 (diskuse) zrušena, dnes se maloruštině říká ukrajinština
značka: vrácení zpět
m narovnání přesměrování
Řádek 51:
 
=== Carští kozáci ===
V polovině [[16. století]] bojovali kozáci ve vojsku [[Ivan IV. Hrozný|Ivana IV. Hrozného]] při dobývání [[Kazaň|Kazaně]] a [[Astrachaň|Astrachaně]]. Právě Ivan pak kozákům potvrdil právo svobodného života, výměnou za povinnost ochrany hranic [[Rusko|ruského]] státu, přiznal kozákům i žold ve formě zbraní a zlata, který byl ale vyplácen nepravidelně. Kozáci tak v [[Ruské impérium|Rusku]] plnili v 16. a 17. století zejména funkci ochrany hranic a příhraničních oblastí před nájezdy [[Tataři|Tatarů]] a [[Nogajská horda|Nogajců]]. Později pomáhali při podmaňování [[Sibiř]]e, [[Kavkaz]]u a [[Dálný východ|Dálného východu]]. Dobývání Sibiře započal na sklonku 16. století kozácký ataman [[Jermak Timofějevič]], když porazil [[Kučum]]a, chána [[Tataři|Sibiřských Tatarů]]. Postup kozáků na východ probíhal velice rychle. Roku 1632 založil kozák [[Petr Ivanovič Beketov|Pjotr Beketov]] pevnost [[Jakutsk]] a tím otevřel cestu k obsazení východní Sibiře. V roce [[1645]] kozák Vasilij Pojarkov proplul po řece [[Amur]] do [[Ochotské moře|Ochotského moře]], kde objevil Severní [[Sachalin]] a následně se vrátil do [[Jakutsk]]a. Další ruský kozák [[Semjon Ivanovič Dežňov]] přeplaval z ústí řeky [[Kolyma|Kolymy]] v [[Severní ledový oceán|Severním ledovém oceánu]] do řeky [[Anadyr]] v [[Tichý oceán|Tichém oceánu]] a objevil průliv mezi [[Asie|Asií]] a [[Aljaška|Aljaškou]]. [[Kamčatka (poloostrov)|Kamčatku]] prozkoumal a obsadil v letech [[1697]]–[[1699]] kozák [[Vladimir Vasiljevič Atlasov]], neblaze proslulý svou hrabivostí a brutalitou.
 
Kozáci mají podíl na událostech tzv. [[Smuta|smutné doby]] počátkem 17. století. Zpočátku sice podporovali [[Lžidimitrij I.|Lžidimitrije I.]] a tvořili podstatnou část jeho armády, po jeho zavraždění ale měli velký význam při zvolení [[Michal III.|Michala III.]] za cara.V [[17. století|17.]] a [[18. století]] se ruské kozáctvo podílelo velkou měrou na povstáních a útocích proti [[Ruské impérium|Ruskému carství]]. Z jeho řad vzešli mnozí organizátoři kozáckých a rolnických povstání, jako například [[Stěnka Razin]] a [[Jemeljan Pugačov]]. Roku [[1671]], po porážce povstání [[Stěnka Razin|Stěnky Razina]], se ruskému carovi [[Alexej I. Michajlovič|Alexeji]] podařilo dostat kozáky pod kontrolu. Z dobrovolných spojenců se tak stali carskými poddanými. Do jejich organizace stále více zasahovala [[car]]ská moc, která ji do konce 17. století začala upravovat v souladu s vlastní administrativou. Od roku [[1721]] spadali kozáci pod Vojenské kolegium, které bylo jakýmsi předchůdcem Ruského ministerstva obrany. V tomtéž roce [[Petr I. Veliký]] pozastavil volbu atamanů kozáků a nařídil jejich výběr carskou mocí. Po likvidaci Pugačovova povstání v roce [[1775]] během panování [[Kateřina II. Veliká|Kateřiny II.]] byly zlikvidovány i poslední prvky kozácké [[autonomie]]. V [[1798]] byly kozácké hodnosti nahrazeny armádními, kozáčtí stařešinové probrali důstojnické hodnosti a dostali šlechtické tituly.
Řádek 134:
== Kozáci v současnosti ==
[[Soubor:Don Cossacks monument Luhansk.JPG|náhled|190px|Pomník donským kozákům v [[Luhansk]]u na Ukrajině]]
Po válce byly kozácké jednotky spolu s jezdectvím ze Sovětské armády vyřazeny a kozáctvo jako ozbrojená složka prakticky zaniklo. Nezanikly však kulturní tradice kozáckého lidu. Během [[Perestrojka|perestrojky]] v druhé polovině [[80. léta 20. století1980–1989|80. let]] se poměry v SSSR uvolnily, což dovolilo znovu vzniknout základům kozácké organizace, podobně jako byla známa z minulosti před [[Ruská občanská válka|Občanskou válkou]]. 28. až 30. [[červen|června]] [[1990]] byla na sjezdu kozáků v Moskvě vytvořena rada atamanů a zvolen první nový všesovětský ataman [[Alexandr Martynov]]. Zanedlouho na to začaly v bývalých kozáckých oblastech vznikat organizace, které sdružují kozácké komunity. V současnosti se taková samospráva rozvíjí ve všech oblastech, kde žijí kozáci. Na jihu Ruska kozáci fungují jako polovojenská organizace, která hlídkuje v ruských oblastech. Momentálně{{Kdy?}} se v ruské [[Státní duma|Dumě]] projednává zákon o kozácké státní službě.
 
Někteří donští kozáci, kteří žijí na obou stranách rusko-ukrajinské hranice a založili první stálá osídlení v [[Donbas]]u v 16. století na území tzv. [[Divoká pole|Divokých polí]],<ref>„''[http://books.google.cz/books?id=-h6r57lDC4QC&pg=PA135 Historical Dictionary of Ukraine]''“. Ivan Katchanovski, Zenon E. Kohut, Bohdan Y. Nebesio, Myroslav Yurkevich (2013). strana 135. ISBN 081087847X</ref> se v roce 2014 po vypuknutí [[Válka na východní Ukrajině|války na východní Ukrajině]] přidali na stranu proruských separatistů.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Slavjansk je bojová zóna bez vody a elektřiny. Luhanskou oblast dobývají kozáci | periodikum = Novinky.cz | datum vydání = 2014-06-10 | url = http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/338917-slavjansk-je-bojova-zona-bez-vody-a-elektriny-luhanskou-oblast-dobyvaji-kozaci.html}}</ref> Donští a kubánští kozáci se také zúčastnili válek v [[Válka v Podněstří|Podněstří]] a [[Válka v Abcházii (1992–1993)|Abcházii]].