Incká říše: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Vojenství: Inkové neměli luky, střelnou zbrnsaí byl prak. jak s eobléhaly pevnosti. trumpety nebyly nikdy z kovu |
→Náboženství: Právo a správa v říši Inků, podle M. Stingla a M. Zeleného |
||
Řádek 94:
[[Soubor:Llullaillaco mummies in Salta city, Argentina.jpg|náhled|200px|Mumie asi patnáctileté incké dívky, která byla obětována na vrcholku posvátné hory [[Llullaillaco]]]]
Incké mýty byly tradovány ústně, do doby než je Španělští kolonizátoři zaznamenali. Někteří odborníci věří, že incké mýty byly zaznamenávány na quipus, andské provázky s uzlíky.
Inkové věřili v reinkarnaci. Smrt pro ně byla pouze přechodem do dalšího světa. Většina Inků si představovala posmrtný svět velice podobný euro-americké představě nebe, pole pokrytá květinami a zasněžené vrcholky hor. Kvůli základnímu přesvědčení, že by se z těla vytratila životní síla a ohrozila jejich vstup do dalšího světa, se nesměla těla nebožtíků spalovat. Ti, kteří celý svůj život dodržovali incký morální kodex
== Právo a správa ==
Základní jednotkou správy v incké říši bylo ''ayllu'' - vesnická občina. Poddaní byli organizováni na základě desítkového systému, úkolem kuraků - starostů či předáků bylo dohlížet na poddané, rozhodovat soudní pře,a le také ručili za to, aby nikdo nestrádal hladem. Každý ''puric'' - občan incké říše měl právo na pole o výměře jedné ''topo'' - tj. asi půl hektaru. Při narození syna rodina dostávala další ''topo'', při narození dcery polovinu ''topo'' na jejich výživu. Půda se pravidelně přerozdělovala. Pokud zdravý člověk nechal pole lezet ladem, byl potrestán a pole mu byla zabaveno.
Lidé se podle věku dělili do devíti věkových tříd, k desáté třídě patřililidé s handicapem. Pouze postižení lidé, malé děti a starci nad 80 let nemuseli pracovat. Ostatním se přidělovaly úkoly podle jejich fyzických možnsotí, starší lidé ve věku 60-80 let měli za úkol zaučoval děti a dospívající. Větší děti a staří lidé také prováděli méně náročné práce jako předení, sběr klasů a ovoce nebo chov [[Morče domácí|morčat]]. Půda v ŕíši byla rozdělena na třetiny, jedna třetina patřila vládci a jeho dvoru, druhá chrámům a kněžstvu, třetí část lidu. V praxi to znamenalo, že rolník měl právo si ponechat třetinu výnosů, druhou třetinu odevzdával státu a třetí chrámům. [[Daň|Naturální daň]] ale bylo možno nahradit pracemi na státních či chrámových pozemcích, stavbě silnic, hradeb či budov. Kukuřice, brambory a další komodity z třetiny patřící vládci (státu) sloužily nejen k výživě panovníka, jeho rodiny a dvořanů, ale také se ukládaly do státních skladišť, odkud byly v době haldu a neúrody zdrama vydávány potřebným. K evidenci daní, sčítání obyvatel i předávání zpráv sloužil systém [[kipu]].
Incký morální kodex zněl: - ''ama suwa, ama llulla, ama quella'' (nekraď, nelži, nebuď líný), krádež se, podobně jako vražda a zrada, [[Trest smrti|trestala většinou smrtí]]. Pokud ale vyšlo najevo, že dopadený zloděj kradl z hladu, byl místo něj popraven starosta, do jehož správy dotyčný patřil. Popravovalo se shozením ze skály, kamenováním nebo oběšením. Údajně existovaly i jakési věznice nebo mučírny, v nichž žila divoké zvířata, jedovatí hadi a hmyz. Pokud odsouzený přežil v takovém zařízení dva dny, byl omilostněn. Za méně závážné zločiny se provinilci trestali bitím, nucenými pracemi, zabavením majetku nebo deportací. V Případě vzpoury byli deprotování obyvatelé celých oblastí.
== Pověsti a báje ==
| |||