Josef Beran: Porovnání verzí

Dne [[4. listopad]]u [[1946]] jej [[papež]] [[Pius XII.]] jmenoval arcibiskupem pražským (vysvěcen 8. prosince téhož roku). Po [[Únor 1948|komunistickém]] převratu v&nbsp;roce 1948 odmítl podřídit [[Římskokatolická církev v Česku|církev]] komunistické moci, vystoupil proti komunisty zřízené podvratné „[[Katolická akce (státní)|Katolické akci]]“ a [[exkomunikace|exkomunikoval]] a suspendoval [[kněz]]e [[Josef Plojhar|Josefa Plojhara]] (a s&nbsp;ním i několik dalších), který přes jeho přísný zákaz přijal místo v&nbsp;komunistické vládě. Přes enormní nátlak státu exkomunikaci nikdy neodvolal. V&nbsp;roce 1951 ji z&nbsp;Plojhara na nátlak komunistické vlády sňal pražský [[kapitulní vikář]], na což ovšem neměl patřičné pravomoci (navíc Plojhar mezi tím pilně sbíral další exkomunikace). Plojhar Beranovi zákrok proti své osobě nikdy nezapomněl a systematicky využíval svého vlivu na komunistickou proticírkevní politiku k&nbsp;prosazení maximálních restrikcí vůči arcibiskupovi). Například když vláda v&nbsp;roce 1956 jednala o&nbsp;Beranově propuštění z&nbsp;internace, Plojhar byl striktně proti.<ref>[[Karel Kaplan]], [[Jiří Hanuš (historik)|Jiří Hanuš]] a [[Jan Stříbrný]] (ed.): ''Stát a církev v&nbsp;roce 1950'', [[Centrum pro studium demokracie a kultury]], Brno 2000, ISBN 80-85959-71-2, str. 14</ref>