Oprava DNA: Porovnání verzí

Přidáno 267 bajtů ,  před 1 rokem
m
bez shrnutí editace
m
m
# Buňka zahájí integrovaný nenávratný neregulovaný proces [[Buněčné dělení|buněčného dělen]]<nowiki/>í , který může vést k růstu [[Tumor|tumoru]], který je okolními buňkami považován za nebezpečí, okolní buňky neobsahující toto rozsáhlé poškození DNA nedokáží v metabolických procesech s narůstajícím tělesem komunikovat a začlenit jej. Rakovinné bujení následně u nedostatečného zásahu [[Bílá krvinka|leukocytů]] gradovaně narůsta.
 
Průběh buněčné opravy DNA je esenciální při integrujících procesech genomu, tedy zaručuje správné fungování organismu a opakujících se metabolických reakcí. Mnoho genů, s prokázaným vlivem na délku života, ve spolupráci s některými [[Bílkovina|bílkovinami]], je zapojených v mechanismech opravy DNA a také její ochrany. Narušená trojrozměrná prostorová konfigurace DNA může být také faktorem tvořícím chybové úkony v průběhu [[Translace (biologie)|translace]] při syntéze bílkovin.
 
V roce 2015 byla Tomasu Lindahlovy, Paul Modrichovy, and Aziz Sancar udělena [[Nobelova cena za chemii|Nobelova cena]] za chemii za poodkrytí molekulárních procesů spojencýh s opravou DNA: nejméně dvou konkrétních typů a to oprava za dočasného vyjmutí na [[Nukleotid|nukleotidu]] a oprava za dočasného vyjmutí na [[Nukleová báze|nukleové báz]]<nowiki/>i.
''Poškození na DNA lze rozdělit na 2 hlavní typy:''
 
# Endogenní poškození jako je útok (ROS) reaktivními molekulami s kyslíkem pochazejících z obecných produktů metabolismu (spontánní mutace), především proces oxidativní deaminace (Včetně chyb při [[Replikace DNA|replikaci]]).
# Exogenní poškození způsobené útoky z vnějšího okolí.
[[Soubor:Production of mitochondrial ROS, mitochondrial ROS.png|náhled|vpravo|Produkce ROS v [[Mitochondrie|mitochondriích]] u matrix a mezimembránového prostoru.]]
 
* Ultrafialové záření (UV 200 - 400 nm) radiace z Slunce.
 
 
== Oprava DNA mimo období replikace ==
Jednotlivé buňky nemohou správně fungovat při narušené DNA a tím pádem kompromitované integrity a dostupnosti informací genomu (i když buňky mohou být funkční i při poškození, nebo přímo postrádání genů, které nejsou eseciálně důležité). Podle typu poškození ohrožujícího dvoušrobovici DNA, se evolučně vyvinuly opravné mechanismy na rekonstrukci a obnovení ztracených informací. Pokud je to možné, buňky použijí nemodifikované komplementární vlákna DNA, nebo sousední chromatidu jako vzor k napravení škod originální informace. Bez přístupu k předloze, buňky využijí metody náchylné k chybám a to, translační syntézy jako poslední zásobu snahy o nápravu. Jakékoliv poškození DNA, narušuje originální prostorovou konfiguraci vlákna šroubovice, což buňka dokáže detekovat. Jakmile je lokalizováno poškození, konkrétní molekuly na opravu DNA se přichytí v blízkosti místa poškození. Tím napomáhají lokalizovat a přichytit se k místu dalším molekulám,. sZa kterýmprobíhajících [[Molekulové interakce|molekulových interakcí]], dohromady tvořívytvoří komplex, který teprve aktivně opravuje poškozené místo v určité prostorové konfiguraci.
 
Každá učebnice pojímá klasifikaci opravných mechanismů jinak, tento je založen na knize Biochemistry od Donalda a Judith Voetových.<ref name="voet">{{citace monografie| příjmení = Voet | jméno=Donald |příjmení2= Voet |jméno2=Judith | titul = Biochemie | vydání = 1. | vydavatel=Victoria Publishing| místo=Praha| rok= 1995| isbn= 80-85605-44-9}}</ref>
569

editací