Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 183 bajtů ,  před 1 rokem
m
-opakované a málo významné linky (přečtěte si návod), drobnosti
<references />{{různé významy|tento=českém kardinálovi}}
{{Infobox - křesťanský vůdce
| typ = kardinál
Byl [[politický vězeň|politickým vězněm]] [[nacismus|nacismu]] i [[komunismus|komunismu]], [[Komunistický režim v Československu|komunistický režim]] mu navíc po většinu času znemožnil spravovat [[arcidiecéze pražská|diecézi]]. Po jmenování kardinálem prožil poslední roky svého života jako [[exil|vyhnanec]] v [[Řím]]ě.
 
Když zemřel, [[Franjo Šeper|kardinál Šeper]] jej označil za druhého [[Svatý Vojtěch|svatého Vojtěcha]].<ref>[[Jaroslav V. Polc]] a [[Bohumil Svoboda]]: ''Kardinál Josef Beran''; [[nakladatelství Vyšehrad]], Praha [[2008]]; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 235
</ref> Je jediným [[Češi|Čechem]], kterému se dostalo té pocty být pohřben po boku [[papež]]ů v [[krypta|kryptách]] [[Bazilika svatého Petra|svatopetrské baziliky]] v [[Řím]]ě. Paradoxně se tak stalo díky komunistické vládě v&nbsp;Československu, která zakázala převoz jeho těla do vlasti. V&nbsp;roce [[1998]] byl zahájen proces jeho [[Blahoslavený|blahořečení]].
 
Narodil se v&nbsp;[[Plzeň|Plzni]] v&nbsp;rodině učitele Josefa Berana a jeho ženy Marie, roz. Lindauerové (neteře významného malíře [[Gottfried Lindauer|Bohumíra (Gottfrieda) Lindauera]]), při křtu dostal jména Josef Jaroslav, za kmotry mu byli školník Josef Beneš a Rozálie Benešová.
=== Vzdělání a činnost do 2. světové války ===
Vystudoval plzeňské gymnázium, poté se stal alumnem České koleje v&nbsp;Římě (Bohemicum, dnešní [[Nepomucenum]], [[1907]]–[[1912]]1907–1912). Po vysvěcení na kněze ([[1911]]) pokračoval ve studiu [[teologie]] (doktorát [[1912]]). V&nbsp;letech [[1912]]–[[1917]]1912–1917 působil jako [[kaplan]] ([[Chyše]], [[Prosek|Prosek u Prahy]], [[Praha]]), dále působil nejprve jako učitel a posléze ředitel na ženském učitelském ústavu sv. Anny ([[1917]]–[[1928]]1917–1928). Od roku [[1928]] vyučoval jako docent [[pastorální teologie|pastorální teologii]] na [[Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy|Teologické fakultě UK]], v&nbsp;roce [[1932]] se stal [[profesor]]em teologie. V&nbsp;této době byl též rektorem pražského [[Arcibiskupský seminář v Praze|arcibiskupského]] [[kněžský seminář|kněžského semináře]] (od roku [[1932]]).
 
V&nbsp;roce [[1942]] byl po [[Operace Anthropoid|atentátu]] na [[Reinhard Heydrich|Heydricha]] zatčen a vězněn v&nbsp;koncentračních táborech [[Koncentrační tábor Terezín|Terezín]] a [[Koncentrační tábor Dachau|Dachau]]. Zde byl vězněn mimo jiné společně s&nbsp;[[Richard Henkes|P. Richardem Henkesem]], který je kandidátem na blahořečení.
=== Pronásledování režimem ===
[[Soubor:Arcibiskupský seminář a Beranův pomník.jpg|náhled|vlevo|[[Arcibiskupský seminář v Praze|Arcibiskupský seminář]] a pomník kardinála Berana]]
Dne [[4. listopad]]u [[1946]] jej [[papež]] [[Pius XII.]] jmenoval arcibiskupem pražským (vysvěcen 8. prosince téhož roku). Po [[Únor 1948|komunistickém]] převratu v&nbsp;roce 1948 odmítl podřídit [[Římskokatolická církev v Česku|církev]] komunistické moci, vystoupil proti komunisty zřízené podvratné „[[Katolická akce (státní)|Katolické akci]]“ a [[exkomunikace|exkomunikoval]] a suspendoval [[kněz]]e [[Josef Plojhar|Josefa Plojhara]] (a s&nbsp;ním i několik dalších), který přes jeho přísný zákaz přijal místo v&nbsp;komunistické vládě. Přes enormní nátlak státu exkomunikaci nikdy neodvolal. V&nbsp;roce [[1951]] ji z&nbsp;Plojhara na nátlak komunistické vlády sňal pražský [[kapitulní vikář]], na což ovšem neměl patřičné pravomoci (navíc Plojhar mezi tím pilně sbíral další exkomunikace). Plojhar Beranovi zákrok proti své osobě nikdy nezapomněl a systematicky využíval svého vlivu na komunistickou proticírkevní politiku k&nbsp;prosazení maximálních restrikcí vůči arcibiskupovi). Například když vláda v&nbsp;roce [[1956]] jednala o&nbsp;Beranově propuštění z&nbsp;internace, Plojhar byl striktně proti.<ref>[[Karel Kaplan]], [[Jiří Hanuš (historik)|Jiří Hanuš]] a [[Jan Stříbrný]] (ed.): ''Stát a církev v&nbsp;roce 1950'', [[Centrum pro studium demokracie a kultury]], Brno 2000, ISBN 80-85959-71-2, str. 14</ref>
 
V&nbsp;letech [[1949]]–[[1963]]1949–1963 byl protiprávně internován [[Státní bezpečnost|StB]] na různých místech [[Československo|Československa]], nejprve v&nbsp;[[Arcibiskupský palác v Praze|Arcibiskupském paláci]] v&nbsp;Praze ([[1949]]–[[1951]]1949–1951) a posléze jinde ([[Roželov]], [[Růžodol I|Růžodol]], [[Paběnice]], [[Mukařov (okres Praha-východ)|Mukařov]], [[Radvanov (Mladá Vožice)|Radvanov]]). Během internace byl neustále sledován a StB se na něj pokoušela sehnat či vyrobit kompromitující materiály. Mimo jiné jednu dobu tajně přimíchávala do nápojů a jídla pro arcibiskupa a řeholnici, která se o&nbsp;něj starala, [[afrodisiakum|afrodiziaka]] v&nbsp;naději, že bude mít příležitost natočit nějaké kompromitující scény. Ovšem akce skončila debaklem, neboť nejenže nedosáhla úspěchu, ale arcibiskup nakonec příslušníka StB, který ho tajně natáčel, přistihl.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Vodičková
| jméno = Stanislava
=== Odjezd do Říma ===
[[Soubor:Praha socha kardinála Berana 2.jpg|náhled|vlevo|Pomník kardinálu Beranovi v&nbsp;Praze-[[Dejvice|Dejvicích]] před budovou [[Arcibiskupský seminář v Praze|Arcibiskupského semináře]]]]
V&nbsp;roce [[1963]] byl propuštěn z&nbsp;internace, bylo mu však zakázáno zdržovat se v&nbsp;Praze a vykonávat arcibiskupský úřad. [[25. únor]]a [[1965]] jej papež [[Pavel VI.]] jmenoval [[kardinál]]em titulu [[Santa Croce in via Flaminia]]. Stát povolil arcibiskupu Beranovi odjet ze země do Říma na slavnostní předání kardinálského klobouku s&nbsp;úmyslem, že už mu nedovolí vrátit se do země. Komunističtí představitelé státu však arcibiskupa buďto uvedli v&nbsp;omyl nebo nemluvili dost jasně. Beran byl přesvědčen, že se bude moci vrátit. Že tomu tak není se dověděl až po jednání s&nbsp;nimi od [[Agostino Casaroli|Agostina Casaroliho]]. Ten mu sdělil, že [[papež|Svatý otec]] ponechává rozhodnutí na něm. Dodal také, že pokud odjede, bude snad možné nahradit kolaborujícího pražského [[kapitulní vikář|kapitulního vikáře]] za biskupa věrného Římu. Poté se Beran rozhodl, pro dobro své diecéze, do Říma odjet.<ref>[[Jaroslav V. Polc]] a [[Bohumil Svoboda]]: ''Kardinál Josef Beran''; [[nakladatelství Vyšehrad]], Praha [[2008]]; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 224</ref>
 
V&nbsp;Římě se kardinál Beran zapojil do práce [[Druhý vatikánský koncil|Druhého vatikánského koncilu]]. [[20. září]] [[1965]] na něm vystoupil s&nbsp;projevem ''[[O&nbsp;svobodě svědomí]]''<ref>{{Citace periodika | titul = Kardinál Beran mluví na koncilu | periodikum = Nový život | ročník = XVII | rok = 1965 | měsíc = listopad | číslo = 11 | strany = 207-208 | url = http://scriptum.cz/soubory/scriptum/novy_zivot/novy_zivot_1965_11.pdf}}</ref>, v&nbsp;němž odmítl hmotný nebo duševní nátlak, nutící jednat člověka proti jeho svědomí a žádal jasné a bezvýhradné vyhlášení zásady náboženské svobody. Tento požadavek odůvodnil historickou zkušeností (z&nbsp;období komunistického útlaku a událostmi v&nbsp;15. a 17. století), kdy podle jeho názoru útisk svobody svědomí vedl k&nbsp;[[pokrytectví]], lži a jiným mravním neřestem, vážně ohrožujícím víru. Předpokládal, že takové vyhlášení zahanbí ty, kdo utlačují Církev a povede k&nbsp;jejich obrácení. Velmi opatrně se také pokusil apelovat na koncil, aby se zastal pronásledovaných křesťanů a navrhl, aby deklarace ''[[Dignitatis humanae]]'' byla doplněna o&nbsp;jasný požadavek na osvobození kněží i laiků, vězněných pro svoji víru, umožnění svobodného výkonu úřadu biskupů a kněží a usnadnění jejich spojení se [[Svatý stolec|Svatým stolcem]]. Tato jeho snaha však nebyla úspěšná, koncil se k&nbsp;otázce křesťanů pronásledovaných komunistickými totalitními režimy nevyjádřil a deklarace Dignitatis humanae o&nbsp;navrhované formulace doplněna nebyla.
 
=== Závěr života ===
Kardinál Beran zemřel 17. května [[1969]] na [[rakovina plic|rakovinu plic]]<ref>TIME Magazine. [http://www.time.com/time/magazine/article/0,9171,900892,00.html Milestones] [[May 23]], 1969</ref> v&nbsp;Papežské koleji [[1969Nepomucenum]] v Římě, kde bydlel.
</ref> v&nbsp;Papežské koleji [[Nepomucenum]] v Římě, kde bydlel.
 
== Převoz ostatků do vlasti ==
Když zemřel, komunistická vláda nepovolila převoz těla do vlasti, načež papež [[Pavel VI.]] rozhodl, že kardinál Beran bude pohřben po boku papežů v [[krypta|kryptách]] [[Bazilika svatého Petra|chrámu sv. Petra v Římě]]. Stal se tak prvním a dodnes jediným [[Češi|Čechem]], kterému se té pocty dostalo. Jeho [[hrob]] se nachází poblíž hrobu [[Petr (apoštol)|svatého Petra]], mezi hroby [[Pius XI.|Pia XI.]] a [[Pius XII.|Pia XII.]] Pavel VI. také oproti zvyklostem osobně vedl [[pohřeb]]ní obřady.<ref>[[Jaroslav V. Polc]] a [[Bohumil Svoboda]]: ''Kardinál Josef Beran''; [[nakladatelství Vyšehrad]], Praha [[2008]]; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 11-12</ref> Papež František v lednu 2018 povolil převoz ostatků kardinála Berana do Česka.<ref>{{Citace elektronického periodika| titul = Vošalík: Papež povolil převoz těla kardinála Berana do Česka {{!}} ČeskéNoviny.cz
| titul = Vošalík: Papež povolil převoz těla kardinála Berana do Česka {{!}} ČeskéNoviny.cz
| periodikum = www.ceskenoviny.cz
| url = http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/vosalik-papez-povolil-prevoz-tela-kardinala-berana-do-ceska/1568612
 
== Ocenění a blahořečení ==
Josef Beran byl v&nbsp;roce [[1991]] [[in memoriam]] [[Seznam nositelů Řádu Tomáše Garrigua Masaryka|vyznamenán]] [[Řád Tomáše Garrigua Masaryka|řádem Tomáše Garrigua Masaryka I.&nbsp;třídy]]. Dne [[2. duben|2. dubna]] [[1998]] byl zahájen [[proces blahořečení]] Josefa Berana. [[Postulátor]]em se stal [[Monsignore|Mons.]] [[Jaroslav V. Polc]], po jeho smrti v&nbsp;roce [[2004]] jej nahradil profesor [[Jan Matějka]].<ref>[[Jaroslav V. Polc]] a [[Bohumil Svoboda]]: ''Kardinál Josef Beran''; [[nakladatelství Vyšehrad]], Praha [[2008]]; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 266-267</ref>
</ref>
 
[[Centrum náboženské tvorby České televize|Centrum náboženské tvorby]] [[Česká televize|České televize]] v&nbsp;[[Brno|Brně]] natočilo o&nbsp;kardinálu Beranovi hodinový polohraný [[dokumentární film|dokument]], který byl odvysílán [[26. prosinec|26. prosince]] [[2008]], tj. u&nbsp;příležitosti 120. výročí jeho narození.<ref>http://www.christnet.eu/magazin/zprava.asp?zprava=16262</ref> <ref>
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10183781798-kardinal-josef-beran/30829838024/ </ref>