Verze z 6. 4. 2018, 21:49 editovat Jiří Janíček (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 10 072 editací Jiné názvy oddílů, ještě je monografie z Vyšehradu 2008, ok ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 6. 4. 2018, 21:59 editovat zrušit editaci 89.176.199.251 (diskuse) Neplatný odkaz v referenci na projev O svobodě svědomí značka: přepnuto z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 1: <references />{{různé významy\|tento=českém kardinálovi}} {{Infobox - křesťanský vůdce \| typ = kardinál Řádek 152: V roce [[1963]] byl propuštěn z internace, bylo mu však zakázáno zdržovat se v Praze a vykonávat arcibiskupský úřad. [[25. únor]]a [[1965]] jej papež [[Pavel VI.]] jmenoval [[kardinál]]em titulu [[Santa Croce in via Flaminia]]. Stát povolil arcibiskupu Beranovi odjet ze země do Říma na slavnostní předání kardinálského klobouku s úmyslem, že už mu nedovolí vrátit se do země. Komunističtí představitelé státu však arcibiskupa buďto uvedli v omyl nebo nemluvili dost jasně. Beran byl přesvědčen, že se bude moci vrátit. Že tomu tak není se dověděl až po jednání s nimi od [[Agostino Casaroli\|Agostina Casaroliho]]. Ten mu sdělil, že [[papež\|Svatý otec]] ponechává rozhodnutí na něm. Dodal také, že pokud odjede, bude snad možné nahradit kolaborujícího pražského [[kapitulní vikář\|kapitulního vikáře]] za biskupa věrného Římu. Poté se Beran rozhodl, pro dobro své diecéze, do Říma odjet.<ref>[[Jaroslav V. Polc]] a [[Bohumil Svoboda]]: ''Kardinál Josef Beran''; [[nakladatelství Vyšehrad]], Praha [[2008]]; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 224</ref> V Římě se kardinál Beran zapojil do práce [[Druhý vatikánský koncil\|Druhého vatikánského koncilu]]. [[20. září]] [[1965]] na něm vystoupil s projevem ''[[O svobodě svědomí]]''<ref>{{Citace periodika \| titul = Kardinál Beran mluví na koncilu \| periodikum = Nový život \| ročník = XVII \| rok = 1965 \| měsíc = listopad \| číslo = 11 \| strany = 207-208 \| url = http://~~www.~~scriptum.cz/soubory/scriptum/novy_zivot/novy_zivot_1965_11.pdf}}</ref>, v němž odmítl hmotný nebo duševní nátlak, nutící jednat člověka proti jeho svědomí a žádal jasné a bezvýhradné vyhlášení zásady náboženské svobody. Tento požadavek odůvodnil historickou zkušeností (z období komunistického útlaku a událostmi v 15. a 17. století), kdy podle jeho názoru útisk svobody svědomí vedl k [[pokrytectví]], lži a jiným mravním neřestem, vážně ohrožujícím víru. Předpokládal, že takové vyhlášení zahanbí ty, kdo utlačují Církev a povede k jejich obrácení. Velmi opatrně se také pokusil apelovat na koncil, aby se zastal pronásledovaných křesťanů a navrhl, aby deklarace ''[[Dignitatis humanae]]'' byla doplněna o jasný požadavek na osvobození kněží i laiků, vězněných pro svoji víru, umožnění svobodného výkonu úřadu biskupů a kněží a usnadnění jejich spojení se [[Svatý stolec\|Svatým stolcem]]. Tato jeho snaha však nebyla úspěšná, koncil se k otázce křesťanů pronásledovaných komunistickými totalitními režimy nevyjádřil a deklarace Dignitatis humanae o navrhované formulace doplněna nebyla. V Římě kardinál Beran založil [[Poutní dům Velehrad v Římě\|České náboženské středisko Velehrad]]. Jeho sekretářem byl po celou dobu jeho působení v Římě pozdější pomocný biskup pražský [[Jaroslav Škarvada]].

Josef Beran: Porovnání verzí