Josef Beran: Porovnání verzí

Přidáno 27 bajtů ,  před 1 rokem
Neplatný odkaz v referenci na projev O svobodě svědomí
(Jiné názvy oddílů, ještě je monografie z Vyšehradu 2008, ok)
(Neplatný odkaz v referenci na projev O svobodě svědomí)
<references />{{různé významy|tento=českém kardinálovi}}
{{Infobox - křesťanský vůdce
| typ = kardinál
V&nbsp;roce [[1963]] byl propuštěn z&nbsp;internace, bylo mu však zakázáno zdržovat se v&nbsp;Praze a vykonávat arcibiskupský úřad. [[25. únor]]a [[1965]] jej papež [[Pavel VI.]] jmenoval [[kardinál]]em titulu [[Santa Croce in via Flaminia]]. Stát povolil arcibiskupu Beranovi odjet ze země do Říma na slavnostní předání kardinálského klobouku s&nbsp;úmyslem, že už mu nedovolí vrátit se do země. Komunističtí představitelé státu však arcibiskupa buďto uvedli v&nbsp;omyl nebo nemluvili dost jasně. Beran byl přesvědčen, že se bude moci vrátit. Že tomu tak není se dověděl až po jednání s&nbsp;nimi od [[Agostino Casaroli|Agostina Casaroliho]]. Ten mu sdělil, že [[papež|Svatý otec]] ponechává rozhodnutí na něm. Dodal také, že pokud odjede, bude snad možné nahradit kolaborujícího pražského [[kapitulní vikář|kapitulního vikáře]] za biskupa věrného Římu. Poté se Beran rozhodl, pro dobro své diecéze, do Říma odjet.<ref>[[Jaroslav V. Polc]] a [[Bohumil Svoboda]]: ''Kardinál Josef Beran''; [[nakladatelství Vyšehrad]], Praha [[2008]]; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 224</ref>
 
V&nbsp;Římě se kardinál Beran zapojil do práce [[Druhý vatikánský koncil|Druhého vatikánského koncilu]]. [[20. září]] [[1965]] na něm vystoupil s&nbsp;projevem ''[[O&nbsp;svobodě svědomí]]''<ref>{{Citace periodika | titul = Kardinál Beran mluví na koncilu | periodikum = Nový život | ročník = XVII | rok = 1965 | měsíc = listopad | číslo = 11 | strany = 207-208 | url = http://www.scriptum.cz/soubory/scriptum/novy_zivot/novy_zivot_1965_11.pdf}}</ref>, v&nbsp;němž odmítl hmotný nebo duševní nátlak, nutící jednat člověka proti jeho svědomí a žádal jasné a bezvýhradné vyhlášení zásady náboženské svobody. Tento požadavek odůvodnil historickou zkušeností (z&nbsp;období komunistického útlaku a událostmi v&nbsp;15. a 17. století), kdy podle jeho názoru útisk svobody svědomí vedl k&nbsp;[[pokrytectví]], lži a jiným mravním neřestem, vážně ohrožujícím víru. Předpokládal, že takové vyhlášení zahanbí ty, kdo utlačují Církev a povede k&nbsp;jejich obrácení. Velmi opatrně se také pokusil apelovat na koncil, aby se zastal pronásledovaných křesťanů a navrhl, aby deklarace ''[[Dignitatis humanae]]'' byla doplněna o&nbsp;jasný požadavek na osvobození kněží i laiků, vězněných pro svoji víru, umožnění svobodného výkonu úřadu biskupů a kněží a usnadnění jejich spojení se [[Svatý stolec|Svatým stolcem]]. Tato jeho snaha však nebyla úspěšná, koncil se k&nbsp;otázce křesťanů pronásledovaných komunistickými totalitními režimy nevyjádřil a deklarace Dignitatis humanae o&nbsp;navrhované formulace doplněna nebyla.
 
V&nbsp;Římě kardinál Beran založil [[Poutní dům Velehrad v Římě|České náboženské středisko Velehrad]]. Jeho sekretářem byl po celou dobu jeho působení v&nbsp;Římě pozdější pomocný biskup pražský [[Jaroslav Škarvada]].
Anonymní uživatel