Otevřít hlavní menu

Změny

Přidán 1 bajt, před 1 rokem
úvod a es, min. č, bez hodnoc a pov, čeština, port
{{Různé významy|druhý=československém politikovi stejného rodného jména z První republiky|stránka=Ján BottoIvan (politik)Krasko}}
{{Infobox - spisovatel
|díla = ''[[Smrť Jánošíkova]]''
|národnost = [[Slováci|slovenská]]
}}
'''Ján Botto''', [[pseudonym]] '''Janko Maginhradský''' aj., ([[27. leden|27. ledna]] [[1829]], [[Vyšný Skálnik]], [[Uhersko]] – [[28. duben|28. dubna]] [[1881]], [[Banská Bystrica]]) byl [[Slovensko|slovenský]] [[Romantismus (literatura)|romantický]] [[básník]], autor [[balada|balad]] a [[pověst]]í inspirovaných lidovou [[poezie|poezií]]. Ve své tvorbě užíval [[pseudonym]] '''Janko Maginhradský''' a jiné.<!-- konkrétně -->
 
== Životopis ==
Narodil se v zemědělské rodině otci Silvestrovi Bottovi a matce Zlatici jako druhorozený syn. Matka mu zemřela, když mu bylo pouhých třináct let. Jeho první škola byla evangelická lidová škola v [[Nižný Skálnik|Nižném Skálníku]] v Malohontě, byla to jednoduchá jednotřídka s nekvalifikovaným učitelem a splňovala jen nenáročnou úlohu: naučit nejzákladnější vědomosti. Janka Bottu tato škola nijak neuspokojovala a rád chodil za školu. Díky svému nadání a postavení rodičů se rozhodl odejít za vzděláním jinam. Na rodinném hospodářství pracoval jeho o jedenáct let starší bratr Michal. Studovat odešel na [[latina|latinskou]] školu do [[Ožďany|Oždian]]. V Ožďanech mnoho získat nemohl, byl to typ tehdejších latinských škol s primitivní metodou mechanického učení. Dne [[9. září]] v roce [[1843]] se zapsal na evangelické [[lyceum]] v [[Levoča|Levoči]]. Už tehdy byl absolventem 6. ročníku gymnázia. V [[Levoča|Levoči]] ukončil dva nejvyšší gymnaziální ročníky, resp. stupně: [[Rétorika|rétoriku]] a [[Filosofie|filosofii]].
 
Po studiích v [[Levoča|Levoči]] se Botto rozhodl pro tehdy méně typické zaměstnání, [[inženýr]]-zeměměřič. Studium začal v [[Pešť|Pešti]] roce [[1847]] a zapsal se na zdejší techniku. Za revolučních okolností pohotově přeložil [[báseň]] ''Nemzeti dal'' (slovensky: ''Národná pieseň'') a dal jí název ''Pochod''. Báseň měla velký úspěch a šířila se v opisech, dokud ji nezabavila uherská [[policie]]. Ale jejíhoJejího [[překladatel]]e naštěstí policisté nenašli, odešel na nějakou dobu zpět do svého rodiště. Ján Botto jezdil na prázdniny domů za otcem. Během prázdnin v roce [[1850]] se vydal na praxi ke krajskému zeměměřičovizeměměřiči LadislavoviLadislavu Horváthovi do [[katastr]]u obcí [[Ožďany]] a [[Husiná]]. Pokračoval v letním [[semestr]]u [[1851]] a složil [[rigorózum|rigorózní]] zkoušky a oprávněně získal titul.
 
V roce [[1853]] byl na podkladě řádné smlouvy přijat k zeměměřičskému podnikateli Františku Filovi na práce v [[Turiec (region)|Turci]], jimiž se Ján Botto zabýval v [[Martin (město)|Martině]] až do ukončení prací v roce [[1854]]. Poté následujebyl dlouhádlouhou dobadobu nezaměstnanosti.bez Tatozaměstnání. dobaTo působípůsobilo na Jána Bottu velmi špatně, a proto už v roce [[1855]] utíkáodešel k [[inženýr]]ovi Bauerovi do [[Zvolen]]ua. Zde pobývápobýval do června a od prvního srpna [[1856]] pracujepracoval u Jána Luptáka až do roku [[1858]]. Ján Botto usiloval o zaměstnání na správě dolů, lesů a majetku v [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnici]], ale nebyl zde úspěšný. Znovu pobývápobýval v [[Martin (město)|MartineMartině]] až do roku [[1860]]. Začátkem roku přebírápřevzal v [[Banská Bystrica|Banské Bystrici]] samostatné práce správy [[katastr]]ů obcí [[Počúvadlo]], [[Dekýš]], [[Vysoká (Banská Bystrica)|Vysoká]], [[Banský Studenec]], [[Žakýľ]], [[Teplá (Banská Bystrica)|Teplá]] a v okolí [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnice]]. Od prvního května zde bydlíbydlel a setkávásetkal se zde se svým dávným kamarádem a spolužákem z [[Levoča|Levoče]] [[Pavol Dobšinský|Pavlem Dobšinským]], který působípůsobil jako [[profesor]] na štiavnickém [[lyceum|lyceu]]. Dva horliví členové levočské Jednoty se po letech srdečné korespondence opět setkávajísetkali. [[Pavol Dobšinský]] začal vydávat časopis [[Sokol (časopis)|Sokol]]. Ale keKe zklamání obou přátel [[Pavol Dobšinský]] po dvou školních rocíchletech odcházíodešel na venkovskouchudou chudobnouvenkovskou faru.
 
Ján Botto [[10. červen|10. června]] [[1861]] posílá užposlal hotovou ''[[Smrť Jánošíkova|Smrť Jánošíkovu]]'' [[Jozef Viktorín|Jozefovi Viktorínovi]] do druhého ročníku [[almanach]]u ''Lípa'', kde v roce [[1862]] tato [[báseň]] poprvé vyšla. Na konci roku [[1868]] dostávádostal Ján Botto od panstva v [[Banská Bystrica|Banské Bystrici]] zakázku na rozsáhlé práce na [[Horní Pohroní|Horehroní]] a ke konci roku [[1870]] se usazuje natrvalo usadil v [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnici]]. Rok před [[smrt]]í sesbíral básník téměř všechna svoje díla do ''Spevov'', kde představujepředstavil inovovanou, resp. vlastně jen pozměněnou ''Smrť Jánošíkovu''. Rok na to umírázemřel v [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnici]].
 
== Charakteristika ==
Ján Botto patří společně se [[Samo Chalupka|Samo Chalupkou]], [[Andrej Sládkovič|Andrejem Sládkovičem]] a [[Janko Kráľ|Jankem Kráľem]] mezi nejvíce vynikající slovenské poety zbásníky období literárního [[romantismus|romantismu]]. Byl nejmladším [[Štúrovci|štúrovským]] básníkem, jako jediný z nich nestudoval v [[Bratislava|Bratislavě]], nezúčastňoval se práce ''Ústavu řeči a literatury československé'' a ani není známo, zda se někdy s [[Ľudovít Štúr|Ľudovítem Štúrem]] osobně setkal. Setkal se však s myšlenkami [[Bratislava|bratislavské]] mládeže v [[Levoča|Levoči]] pod vedením [[Ján Francisci-Rimavský|Jána Francisciho]] a svými díly se zařadil mezi nejlepší básníky [[Ľudovít Štúr|Štúrovy]] básnické školy. Celý život sledoval pozorně slovenské národní a kulturní úsilí a podporoval je. Agitoval a sbíral peníze na [[Matica slovenská|Matici slovenskou]]. Příspěvkem dvě stě zlatých se stal zakladatelem a patronem [[revúca (město)|revúckého]] slovenského gymnázia.
 
== Vliv štúrovců ==
 
{{Autoritní data}}
{{Portály|Lidé|Literatura|Slovensko}}
 
{{DEFAULTSORT:Botto, Ján}}
 
[[Kategorie:Slovenští spisovatelé]]
[[Kategorie:Slovenští básníci]]