Giuseppe Verdi: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 91.219.240.4 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je 78.136.149.10
značky: rychlé vrácení zpět vrácení zpět
Řádek 9:
 
=== Skladatelská dráha ===
V roce [[1836]] se Verdi oženil s dcerou svého mecenáše '''[[Margherita Barezzi|Margheritou Barezzi]]''' (* 1814). Stal se ředitelem hudební školy v Bussetu a vedoucím místního symfonického orchestru. Následující léta byla pro něj tragická. Jeho dvě děti, Virginie a Icilio, které se mu z manželství narodily, zemřely v útlém věku. V roce [[1840]] zemřela i jejich matka, Verdiho první žena Margherita.
 
Útěchu nalezl v tvrdé práci. Jeho první [[opera]] ''Oberto, conte di San Bonifacio'' byla provedena v milánské Scale [[17. listopad]]u [[1839]] s poměrně dobrým ohlasem. Hrála se celkem čtrnáctkrát, což byl v té době na neznámého skladatele úspěch. Impresario divadla, Bartolomeo Merelli, mu proto nabídl smlouvu na dvě další opery. První z nich, ''Un giorno di regno'' (''Jeden den králem''), nepřežila [[Premiéra|premiéru]]. Verdi tehdy uvažoval o tom, že opustí dráhu operního skladatele. Zato druhá z obou oper, ''[[Nabucco]]'' (poprvé uvedena [[9. březen|9. března]] [[1842]]), založila jeho slávu a s obrovským úspěchem se hraje dodnes na jevištích celého světa.
 
Při zkouškách k opeře ''Nabucco'' v Miláně v prosinci [[1841]] se Verdi poprvé setkal se svou pozdější druhou životní družkou, krásnou [[soprán|sopranistkou]] [[Giuseppina Strepponi|'''Giuseppinou Strepponi''']] (* 1815, původní jméno Clelia Maria Josepha Strepponi), která byla určena jako představitelka role Abigail. Jejich blízký vztah se datuje asi od roku 1843. V září 1849 začali Verdi a Giuseppina spolu žít v Bussetu, což se setkalo s nevolí otce Verdiho zemřelé manželky Antonia Barezziho. Jejich manželství bylo však uzavřeno až v roce [[1859]].
 
[[Soubor:Verdi Giuseppe.jpg|thumb|Mladý Verdi]]
Řádek 27:
Stal se i [[Poslanec|poslancem]] prvního italského [[parlament]]u a na žádost hraběte [[Camillo Benso Cavour|Camilla Cavoura]], prvního ministerského předsedy sjednocené [[Itálie]], složil ''Hymnus národů'' pro slavnostní otevření Světové výstavy v [[Londýn]]ě v květnu [[1862]].
[[Soubor:Boito e Verdi.jpg|náhled|Zleva: [[Arrigo Boito]] a Giuseppe Verdi]]
Následovalo nejplodnější a nejslavnější období jeho života. Vznikla dlouhá řada oper, z nichž většina se stala trvalou součástí [[světový operní repertoár|světového repertoáru]]: ''Luisa Miller'' ([[1849]]), ''Stiffelio'' ([[1850]]), ''[[Rigoletto]]'' ([[1851]]), ''[[La traviata]]'' ([[1853]]), ''[[Trubadúr (opera)|Il Trovatore]]'' (''Trubadúr'' – [[1853]]), ''Les Vêpres siciliennes'' (''Sicilské nešpory'' – [[1855]]), ''Simon Boccanegra'' ([[1857]]), ''Un ballo in maschera'' (''[[Maškarní ples]] (opera)|''Maškarní ples'']] – [[1859]]) a ''La forza del destino'' (''[[Síla osudu]]'' – [[1862]]).
Na francouzská [[libreto|libreta]] přepracovalpřepracovalMaškarní ples (opera) Verdi pro Paříž operu ''Macbeth'' (1865) a zkomponoval nové dílo ''[[Don Carlos (Verdi)|Don Carlos]]'' ve stylu velké francouzské opery (''grand opéra'', [[1867]]).
 
Do souvislosti s další Verdiho tvorbou je uváděno otevření [[Suezský průplav|Suezského průplavu]] v roce 1869. Ve skutečnosti byla při zasvěcení nové operní budovy v [[Káhira|Káhiře]] několik dní před slavnostním otevřením průplavu uvedena Verdiho opera ''Rigoletto''. Slavná opera ''[[Aida (opera)|Aida]]'', kterou u Verdiho objednal tehdejší [[Egypt|egyptský]] místokrál [[Ismaíl Paša]], měla světovou premiéru v Káhiře až [[24. prosinec|24. prosince]] [[1871]], ale přesto se stala egyptskou národní operou.