Bill of Rights (1689): Porovnání verzí

Vydání tohoto dokumentu bylo reakcí na pokus [[Jakub II. Stuart|Jakuba II. Stuarta]], který nastoupil na anglický trůn 16.2.1685, omezit v zemi [[protestantismus]] a posílit [[Katolicismus|katolickou víru]]. Jakub dokonce tajně konvertoval ke katolické víře, což v protestantské [[Anglie|Anglii]] vedlo až k politické krizi. V březnu roku 1679 požádal [[Karel II. Stuart|Karel II.]] ( korunován 23.4.1661) Jakuba II. aby opustil zemi. O měsíc později byl parlamentní opozicí schválen zákon o zbavení nástupnických práv Jakuba II. tzv. ''Exclusion Bill''. Tento stav, označovaný jako ''vylučovací krize'' trval do roku 1681 a byl ukončen rozpuštěním parlamentu. Tím zůstala nástupnická práva Jakuba II. neporušena a zdálo se, že krize skončila Jakubovým vítězstvím. V květnu 1688 vydal Jakub II. ''Deklaraci o náboženské shovívavosti'', kterou anglikánská církev prohlásila za nezákonnou. Jakubova opozice se obrátila na nizozemského místodržícího [[Vilém III. Oranžský|Viléma III. Oranžského]], Jakubova synovce, s žádostí o intervenci. Vilém se vylodil v zátoce [[Torbay]] a táhl na [[Londýn|Londýn.]]. 18. prosince 1688 opustil Jakub II. své sídlo a o týden později přistál ve [[Francie|Francii.]] V lednu 1669 parlamen vydal deklaraci,v níž vyhodnotil Jakubův útěk jako [[Abdikace|abdikaci]]. Definitivní konec snah o opětovné získání anglického trůnu učinila jeho porážka v bitvě na řece Boyne v červenci 1690. <ref>{{Citace monografie