Otevřít hlavní menu

Změny

Odebrán 1 bajt ,  před 1 rokem
m
Pokračování v předešlých úpravách - "chráněn" místo "chráněni" (a zároveň během doby, kdy by se zabýval obranou země, by byl chráněn před svými věřiteli)
Na podzim roku 1593 přerostly pohraniční střety na habsbursko–osmanské hranici v&nbsp;otevřenou [[Dlouhá turecká válka|válku]]. České stavy schválily svolání zemské hotovosti k&nbsp;protitureckému tažení. Velitelem vojska se měl stát nejvyšší purkrabí [[Adam II. z Hradce]], ale císař Rudolf si přál, aby spíše řídil správu Čech. Protože funkce byla spojená s&nbsp;nutností financování vojska v&nbsp;době, kdy se přechodně nedostávaly peníze od císaře či stavů, připadali v&nbsp;úvahu jen zámožní šlechtici. Mezi hlavní kandidáty tak patřili především Petr Vok z&nbsp;Rožmberka, [[Jan z&nbsp;Valdštejna]] a [[Jiří z Martinic (1532-1598)|Jiří Bořita z Martinic]]. Adam z&nbsp;Hradce postupně získal i&nbsp;ostatní místodržící pro svého stýce Petra Voka. Přes snahy některých katolických představitelů o&nbsp;Vokovu diskreditaci (vadilo především jeho nekatolické vyznání) císař Rudolf jeho jmenování schválil. Petr Vok zatím spíše hledal argumenty proto, aby jmenování mohl odmítnout. V&nbsp;dopise Adamovi z&nbsp;Hradce si stěžoval na ''nedostatek zdraví, paměti a zraku''. Uváděl také, že je zatížen velkými dluhy, a proto jen těžce získává nové půjčky.<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 125-127.</ref>
[[Soubor:Petrus wok.jpg|upright|thumb|left|Petr Vok z&nbsp;Rožmberka]]
I&nbsp;přesto Adam z&nbsp;Hradce pokračoval ve svém přesvědčování. Důraz kladl především na to, že přijetí generálské hodnosti by zvýšilo Petrovu společenskou autoritu a zároveň během doby, kdy by se zabýval obranou země, by byl chráněnichráněn před svými věřiteli. Petr Vok se nakonec nechal přesvědčit a na konci srpna začal s&nbsp;přípravami k&nbsp;tažení. Na rožmberských panstvích se shromáždilo asi 1500 rožmberských ozbrojenců, kteří tak tvořili téměř desetinu českého vojska. Z&nbsp;Českého Krumlova vyrazil Petr Vok se svými oddíly 5. září. Při přehlídce ve [[Znojmo|Znojmě]], kde se shromáždilo české vojsko, dosáhlo velikosti 15 500 pěších vojáků a 2000 jezdců. Výzbroj většiny vojáků však byla nedostatečná a také jejich výcvik byl nedokonalý. [[Zemská hotovost]] tak obvykle mohla sloužit jen jako rezerva účinnějších profesionálních [[žoldnéř]]ských vojsk.<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 128–130.</ref>
 
Problémy způsobovalo i&nbsp;určení vojenské výpravy, která měla být zásadně určena k&nbsp;obraně zemí České koruny a jen výjimečně měla překročit hranice do Uher. Rozhodování ztěžovala Petru Vokovi i&nbsp;nepřehledná situace. Původně chtěl dodržet plánovaný pochod na [[Bratislava|Prešpurk]] a [[Komárno]], ale po porážce arciknížete Matyáše od Turků a jeho ústupu do Rakouska a poté co se vzdala pevnost [[Győr|Ráb]], na něj naléhal jak Matyáš, tak i&nbsp;císař Rudolf II. a čeští místodržitelé, aby se vydal k&nbsp;Vídni. Petr Vok žádal z&nbsp;Prahy jasné instrukce, protože nehodlal nést odpovědnost za změnu, kterou ještě nedávno čeští nejvyšší úředníci odmítali. Požadovanou jednoznačnou instrukci sice nedostal, ale bylo mu sděleno, že se má řídit Matyášovými pokyny. Zemská hotovost se tedy vydala k&nbsp;[[Vídeň|Vídni]] odkud pokračovala k&nbsp;Prešpurku. Do žádných bojů ale nezasáhla, protože kvůli blížící se zimě Turci přerušili obléhání Komárna a vrátili se do zimních táborů.<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 131–133.</ref>
31

editací