Michail Tuchačevskij: Porovnání verzí

'''Michail Nikolajevič Tuchačevskij''' ({{vjazyce2|ru|Михаил Николаевич Тухачевский}}, {{vjazyce2|pl|Michał Tuchaczewski}}, {{JULGREGDATUM|16|2|1893}} – [[12. červen|12. června]] [[1937]]) byl ruský a posléze sovětský vojenský velitel. Na přelomu 20. a 30. let [[20. století]] byl hlavní motor reforem [[Rudá armáda|Rudé armády]]. Je považován za jednoho z nejschopnějších velitelů Rudé armády (i když o míře jeho schopností ve srovnání se zahraničím se vedou spory).{{Fakt/dne|20121213072927}} KaždopádněByl bylnazýván mnohem"Rudým schopnější,Napoleonem".<ref než jeho nástupci řídící vývoj a reformy Rudé armády, maršálové [[Kliment Jefremovič Vorošilov|Vorošilov]] a [[Grigorij Kulik|Kulik]].name=":0">{{Fakt/dne|20121213072927}}Citace Stal se jednou z nejznámějších obětí [[Josif Vissarionovič Stalinmonografie
|Stalinovy]] [[Velkápříjmení čistka|Velké= čistky]].Volkov

Jiní historici a armádní veteráni o něm hovoří jako o vzdělanci, elitním odborníkovi a kulturně založeném člověku (např. Lev Nikulin) – Tuchačevskij byl [[houslista]], zajímal se o [[Astronomie|astronomii]] a i [[Meteorologie|meteorologii]]. Jako na přítele na něj vzpomíná skladatel [[Dmitrij Šostakovič]] ve svých pamětech.<ref name=":0" />

V roce [[1935]] se dostal na vrchol, kdy byl povýšen na [[maršál SSSR|maršála SSSR]]. V lednu [[1936]] postupně navštívil [[Spojené království|Británii]], [[Francie|Francii]] a [[Nacistické Německo|Německo]]. Údajně se na těchto cestách spojil s mimoruskými odbojovými organizacemi a začal kout plány proti samotnému Stalinovi a jeho režimu (tak bylo alespoň odůvodňováno jeho zatčení). [[22. květen|22. května]] [[1937]] byl uvězněn a obviněn za spolupráci s trockisty a špionáže ve prospěch nacistického Německa. <ref>{{Citace periodika
| titul = Před 80 lety dal Stalin popravit Tuchačevského. Mohl za to i Heydrich
| periodikum = Dotyk
| jazyk = cs
| url = https://dotyk.denik.cz/publicistika/tuchacevskij.html?cast=4#kapitola
| datum přístupu = 2018-03-31
}}</ref> Po tajném vyšetřování byl společně s dalšími 7 veliteli ([[Jona Jakir]], [[Vitovt Putna]], [[August Kork]], [[Vitalij Primakov]], [[Robert Eidmann]], Boris Feldman a [[Jeronim Uborevič]]. [[Jakov Gamarnik]] spáchal sebevraždu před procesem) [[Poprava|popraven]] dne [[12. červen|12. června]] [[1937]]. Dne [[31. leden|31. ledna]] [[1957]] byl rehabilitován.