Verein für das Deutschtum im Ausland: Porovnání verzí

m
ib, typo
m (odkaz)
m (ib, typo)
{{infobox - spolek}}
'''Verein für das Deutschtum im Ausland''' (''česky ''Spolek pro Němce v zahraničí)'') vznikl v roce [[1908]] z německého školského spolku [[Deutscher Schulverein|Allgemeiner Deutscher Schulverein]]. Po [[První světová válka|první světové válce]] zaujal vedoucí pozici v péči o etnické Němce v zahraničí, kde se zasazoval o posílení jejich hospodářských, sociálních a kulturních pozic. Další rovinou VDA činnosti bylo šíření významu německých menšin pro německý národ žijící uvnitř Německé říše. Na výročním sjezdu VDA v [[Pasov|Pasově]] (1933) došlo nejen k odsouhlasení změny dosavadního názvu na Volksbund a k přijetí nového znaku [[Chrpa polní|modré chrpy]], ale také k prosazení vůdcovského principu a árijského paragrafu. V letech 1937–1938 byl spolek NS-zglajchšaltován.<ref name="BALCAROVÁ">BALCAROVÁ Jitka, PhDr., Ph.D.: „Jeden za všechny, všichni za jednoho!“, Bund der Deutschen a jeho předchůdci v procesu utváření „sudetoněmecké identity“, Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum 2013</ref> Po obnovení spolku v roce 1955 nese název Verein für Deutsche Kulturbeziehungen im Ausland (Spolek pro německé kulturní vztahy v zahraničí).
 
== Historie ==
Počátky Spolku pro Němce v zahraničí (Verein für das Deutschtum im Ausland) mají kořeny v [[habsburská monarchie|habsburské monarchii]]. Habsburská monarchie se skládala mimo jiné z regionu, který byl později nazýván Jihovýchodní Evropou a sahal od [[Černovice (Ukrajina)|Černovic]] (Czernowitz) až k [[Terst]]u (Triest), dále zahrnoval území na dolním a středním [[Dunaj]]i až po [[Budapešť]] a [[Bratislava|Bratislavu]]. Centrum regionu se nacházelo v císařském městě Vídni. Mnohonárodnostní říše byla přirozeně poznamenána i mnohojazyčností, kulturní rozmanitostí, odlišnou ekonomickou vyspělostí a různými politickými hnutími, které ve vyhrocené formě dosahovaly až extrémních nacionalistických tendencí. Zrovna tak rozmanitá byla v monarchii i náboženská příslušnost: [[pravoslaví]], [[Římskokatolická církev|římský katolicismus]], [[protestantismus]] a [[judaismus]]. V této části monarchie žili, často po celá staletí, na větších i menších územích Němci: v [[Halič|Haliči]] (Galizien), [[Bukovina (země)|Bukovině]] (Bukowina), [[Besarábie|Besarábii]] (Bessarabien), [[Dobrudža|Dobrudži]] (Dobrudscha), [[Sedmihradsko|Sedmihradsku]] (Siebenbürgen), [[Satu Mare]] (Sathmar), [[Banát]]u (Banat), [[Bačka|Bačce]] (Batschka), [[Švábské Turecko|Švábském Turecku]] ([[Tolna (župa)|Tolna]], [[Baranya]] a [[Somogy]]), v otevřených horských oblastech, [[Bakoňský les|Bakoňském lese]] (Bakonywald), [[Slavonie|Slavonii]] (Slawonien), [[Srem|Sremu]] (Syrmien), [[Spiš|Spiši]] (Zips) a [[Občina Kočevje|Kočevsku]] (Gottschee).<ref>Franz Hutterer: In diesen Konzepten liegt Zukunft. Fünfzig Jahre Südostdeutsche Vierteljahresblätter, in: Südostdeutsche Vierteljahresblätter (SODVB), 50. Jg., München 2001, 1. {{de}}</ref><ref name="Volkstumskampf">Herbert Fürst: Von der Deutschtümelei zum Deutschnationalismus, von der Volksgeschichte zum Volkstumskampf. Kämpfende Wissenschaft im Dienst nationalsozialistischer Politik für den deutschnationalen Kultur- und Volkstumskampf in Südosteuropa, Wien, 2012 {{de}}</ref>
[[File:Naunia 1829 Santuario di San Romedio.png|náhled|Naunia 1829 (nedaleko Sanzeno (Sanzinnen) v údolí Nonstal (Nonsberg) - Klášter San Romedio (Sankt Romedius) - [[Autonomní provincie Trento]]. ]]
Po prohrané [[Bitva u Solferina|bitvě u Solferina]] (1866) se německá část obyvatelstva dostala v pohraničních oblastech a v jazykových ostrovech vlivem [[maďarizace]], [[italianizace]] a [[čechizace]] do defenzívy. Založením Německého školského spolku ([[Deutscher Schulverein]]) reagovali jeho představitelé na potlačování němčiny a německé kultury v těchto tzv. ohrožených oblastech (Schutzgebiet). Podobná seskupení a spolky na ochranu rakouského školství vznikaly také v [[Německá říše|Německé říši]]. Vzhledem k tomu, že rakouský spolkový zákon centrální organizaci s německými spolky nepovoloval, došlo o rok později v [[Berlín]]ě 15. srpna [[1881]] k založení Všeobecného německého školského spolku (Allgemeiner Deutscher Schulverein), který zastřešil německé pobočky rakouského Schulvereinu. U zrodu spolku stál [[Heinrich von Treitschke|Heinrich Gotthardt von Treitschke]] a [[Theodor Mommsen]].<ref name="Volkstumspolitik">Tammo Luther: Volkstumspolitik des Deutschen Reiches 1933-1938: die Auslanddeutschen im Spannungsfeld zwischen Traditionalisten und Nationalsozialisten, Franz Steiner Verlag, 2004 {{de}}</ref>
 
VDA se prezentoval jako nepolitická organizace, jež se soustředila na ochranu a péči 30. mil. Němců žijících mimo hranice [[Německá říše|Německé říše]]. Udržováním a navazováním vztahů mezi organizacemi německého obyvatelstva v zahraničí a v Německé říší přispíval k péči o německý jazyk a německou kulturu. Zároveň se snažila rozvíjet životně důležité zájmy všech Němců na celém světě. Uvnitř státu se VDA o to pokoušel „slovem i písmem” pořádáním přednášek, vydáváním čtvrtletního časopisu «Das Deutschtum im Ausland» (Vierteljahrshefte des Vereins für das Deutschtum im Ausland 1909-1919)<ref name="Volkstumspolitik" /> a vydávaným věstníkem VDA (Mitteilungen des VDA). V zahraničí zřizoval VDA německé školy, školky, knihovny, zprostředkovával německé učitele, duchovní a lékaře, poskytoval [[stipendium|stipendia]] nemajetným a chudým Němcům, rady a informace také z hospodářských oblastí a pomáhal navazovat osobní vztahy mezi Němci v zahraničí a uvnitř říše.<ref name="Heft 26">Das Deutschtum im Ausland, Heft 26, Jahr 1916, s. 1 {{de}}</ref>
 
Do první světové války činily výdaje VDA na péči o němectví 3,5 mil. [[Říšská marka|marek]]. Finančním přispěním zajistil chod nebo výstavbu stovek školek a škol nejen ve válečných oblastechtoblastech německého Rakouska, ale také mnoha německých škol v [[Jižní Amerika|Jižní Americe]]<ref>V roce 1933 žilo v Argentině 237 000 etnických Němců, převážná část v Buenos Aires. Fungoval zde Deutsche Club, stovky německých škol a v Buenos Aires Německá vysoká škola, dále vycházel Deutsche La Plata Zeitung. In: Kerstin E. Schirp: Die Wochenzeitung Semanario Israelita: Sprachrohr der deutsch-jüdischen Emigranten in Argentinien, LIT Verlag Münster, 2001 {{de}}</ref> a v [[Jižní Afrika|Jižní Africe]]. Sta tisíce VDA financovaných knih obohatilo německé knihovny. Dále se mohl spolek pochlubit zajištěním dvěma sty pracovních učitelských míst skrze zřízenou učitelskou zprostředkovatelnu. Členská základna z roku 1881 vzrostla z 1 300 do roku [[1914]] na 60 000 a přes 250 německých měst a obcí finančně VDA sponzorovalo. Roční členský příspěvek činil 3 M a zaplacením jednorázového poplatku 100 M získal německý občan celoživotní členství.<ref name="Heft 26" />
 
=== Podpora němectví v zámoří ===