Wikipedie

Ediakarská fauna: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
ref
pár formulací, projděte ještě někdo, čtyři oči vidí víc jak dvě
Řádek 2:
[[Soubor:DickinsoniaCostata.jpg|thumb|Zástupce ediakarské fauny ''[[Dickinsonia]]'']]
[[Soubor:Spriggina Floundensi 4.png|thumb|''[[Spriggina]]'']]
'''Ediakarská fauna''' je označení pro tajemné tubulární nebo listovité, převážně přisedlé [[organismus|organismy]], které žily během období [[ediakara]], jež na Zemi probíhalo před asi 635 až 542 miliony lety. StopovéFosilie fosiliestop těchto organismů pocházejí z celého světa a zástupci fauny představují nejstarší známé [[mnohobuněčnost|mnohobuněčné organismy]]. Ediakarská fauna prodělala [[evoluční radiace|evoluční radiaci]] během takzvané [[Avalonská exploze|avalonské exploze]] před 575 miliony lety po období [[cryogenian]]u, kdy skončilo velké zalednění Země. Zanikla při rychlém rozvoji živých organismů známém jako [[kambrická exploze]]. Většina současných [[Tělní plán|tělních plánů]] živočišných těl se poprvé objevila právě u kambrijských živočichů a ne u ediakarské fauny. Zdá se, že kambrijské organismy plně nahradily organismy, které dominovaly během ediakary, stále však o tom probíhají debaty.
 
Ediakarská fauna se prvně vyvinula před asi 600 miliony lety a prodělávala rozvoj až do svrchního [[kambrium|kambria]] před 542 miliony lety. Nejstarší rozmanitá komunita těchto organismů byla objevena roku 1995 v [[Sonora (stát)|Sonoře]] ([[Mexiko]]) a je stará přibližně 600 milionů let, objevila se tedy ještě před zaledněním Země z doby před asi 580 miliony lety. Tyto komunity vymizely z fosilních záznamů na konci ediakary, někteří zástupci fauny, patrně poslední, jsou vzácně objevováni ve vrstvách ze středního kambria před 510 až 500 miliony lety. Existuje několik hypotéz, proč ediakarská fauna z fosilních záznamů vymizela, včetně měnícího se prostředí, nástupů predátorů či konkurence od jiných forem života. Jedna hypotéza tvrdí i to, že ediakarská fauna mohla dále prosperovat, pouze již okolní podmínky zabraňovaly její fosilizaci.
Řádek 43:
}}</ref> ale také jej datoval do období kambria. Další nález učinil [[Reginald Sprigg]], kterého v roce 1946 jihoaustralská vláda vyslala, aby prozkoumal ziskovost opuštěných dolů v oblasti [[Ediacara Hills]] ve [[Flindersovo pohoří|Flindersově pohoří]]. Sprigg zde nalezl [[fosilie]] velmi starých organismů, které datoval do raného [[kambrium|kambria]] až [[prekambrium|prekambria]].<ref name=":1">{{cite journal |author=Sprigg RC |year=1947 |title=Early Cambrian (?) jellyfishes from the Flinders Ranges, South Australia |journal=Transactions of the Royal Society of South Australia |volume=71 |pages=212–224}}</ref> Jeho práce ale nevzbudila velkou pozornost vědců, článek pro časopis ''[[Nature]]'' byl odmítnut. Sprigg představil své nálezy na Mezinárodním geologickému kongresu v [[Londýn]]ě v roce 1948, ale jeho přednášky se setkaly s nedůvěrou nebo nezájmem.<ref>{{cite book | last = Bryson | first = Bill | title = A Short History of Nearly Everything | publisher = Doubleday | year = 2003 | location = | pages = 410 | url = | doi = | id = | isbn =0-385-60961-2 }}</ref>
 
[[Prekambrium]] nebylo považováno za období, v němž existoval život, považováno až do roku 1957. Tehdy však byla objevena v [[Charnwoodský les|Charnwoodském lese]] objevena slavná ''[[Charnia]]''<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
Řádek 52:
| datum vydání = 2007
| datum přístupu = 24.3.2018
}}</ref> a díky pečlivému geologickému mapování od [[British Geological Survey]] bylo jisté, že se nález nácházel v prekambrijské vrstvě. Mezi tímto a staršími nálezy objevil souvislost australský geolog a palentolog [[Martin Glaessner]] roku 1959. V souvislosti se zlepšeným datováním a rozpoutáním zájmu pak bylo nalezeno mnoho dalších zástupců fauny.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Sprigg
| jméno = R. C
Řádek 169:
 
=== Fosilizace ===
Fosilizace ediakarské fauny je jednou z velkých fascinací vědy. Jako měkké organismy by normálně fosilie tvořit neměly a na rozdíl od jiných měkkých tvorů zachovaných například v [[Burgesské břidlice|Burgesských břidlicích]] neměly na jejich fosilizaci vliv neobvyklé místní podmínky, jednalo se o globální jev. Procesy, které při jejich fosilizaci probíhaly, musely být systémové a celosvětové. Během ediakary musely zřejmě panovat odlišné podmínky, které dovolily fosilizaci těchto tvorů. Pravděpodobně bylybyli zachoványzachováni kvůli rychlému pokrytí popelem nebo pískem, které tyto organismy pohřbily v bahně či mikrobiálních povlacích, kde ediakarská fauna žila.<ref name=":2">{{Citace periodika
| příjmení = Narbonne
| jméno = Guy
Řádek 212:
| strany =
| isbn = 9780632051496
}}</ref> Častěji však lze nalézt zástupce ediakarské fauny v [[Turbidit|turbiditech]].<ref name=":0" /> V současnosti se v těchto oblastech organismy s měkkými těli fosilizují málokdy, ale během ediakary tomu pravděpodobně mohla napomoci rozšířenost mikrobiálních povlaků.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Gehling
| jméno = J. G
Řádek 226:
 
=== Míra zachování ===
Rychlost usazení sedimentů společně s rychlostí rozkladu měkkých organismů určuje, jestli se zachová jejich horní nebo spodní část. Většina kruhovitých organismů se začala rozkládat ještě před usazením sedimentů a následně byly zasypány popelem či pískem. Tak byla zachována spodní strana daného tvora. TentoFosilie zvláštnímatracovitých druh fosíliíorganismů mámají tendenci se rozložit i po cementaci nadložního sedimentu, díky čemuž je zachován otisk jejich svrchnísvrchních částičástí. Odolnost jejich schránek se odráží v tom, že ve vzácných případech jsou tyto zvláštní fosílie nalezeny v sedimentech uložených během splachu materiálu během silných bouří, kdy může docházet k rapidní sedimentaci. To, že jsou tyto schránky schopné tuto rapidní sedimentaci přežít napovídá, že musely být odolné. Dále v některých případech [[srážení (chemie)|srážení]] minerálů způsobené působením bakterií vytvoří "posmrtnou masku" vedoucí ke vzniku pozitivního fosilního otisku tehdejšího organismu.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Gehling
| jméno = James G.
Řádek 458:
}}</ref>
 
; Toroidní fosilie: Fosilie ''Vendoglossa tuberculata'' pocházející z [[Namibie]] byly identifikovány jako skupina živočichů dorzoventrální orientace těla. Vyvinula se velká střevní dutina a příčně vyvýšený [[ektoderm]]. Organismus má tvar zploštělého [[Torus|torusu]], jehož dlouhá osa toroidního těla prochází přibližným středem předpokládané střevní dutiny.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = McMenamin
| jméno = M. A. S
Řádek 785:
}}</ref>
 
V roce 1998 americký paleontolog a profesor geologie [[Mark McMenamin]] navrhl předpoklad, že se u ediakarské fauny nevyvinulo [[embryo]]nální stádium, nešlo tedy o živočichy, ale zároveň šlo o organismy s [[nervovýNervová systémsoustava|nervovým systémem]] a [[mozek|mozkem]], což znamená, že „cesta k inteligentnímu životu na této planetě byla zahájena více než jednou”.<ref name=":4" />
=== Žahavci ===
Vzhledem k tomu, že nejprimitivnější zástupci podříše [[Eumetazoa]] jsou [[žahavci]] (Cnidaria), byli zprvu zástupci ediakarské fauny řazeni mezi [[Medúzovci|medúzy]] či [[pérovníci|pérovníky]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Donovan
| jméno = Stephen K.
Řádek 1 355:
}}</ref>
=== Predace a pastva ===
Časné kambrijské organismy, stojící v potravinovém řetězci výše, mohly likvidovat mikrobiální povlaky. Když se tito tvorové živící s pasoucím se stylem života prvně objevilyobjevili, počet ediakarské fauny začal klesat, což by mohla neznačovat, že došlo k destabilizaci mikrobiálního substrátu. Mohlo dojít až k destabilizaci ekosystému a vymírání.
 
Alternativně by mohli obrnění tvorové lovit přímo ediakarské organismy, které nebyly před útoky [[predátor]]ů dostatečně chránění. Nicméně, pokud je interpetace rodu ''Kimberella'' jako pasoucího se tvora správná, omezená schopnost ochrany se u těchto tvorů vyvinula.<ref name=":4" /><ref>{{Citace periodika
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Ediakarská_fauna“