Josef Slavík: Porovnání verzí

V roce [[1825]] odešel do [[Vídeň|Vídně]], kde přijal místo v [[císař]]ské kapele a věnoval se též sólové činnosti. Vídeňské obecenstvo si brzy podmanil svým nedostižným uměním. Dopisovatel [[Allegemeine Zeitung]] o něm psal, že ''„ukazuje uměleckou zručnost v překonávání největších těžkostí. [[Soubor:Jince památník Josefa Slavíka.jpg|náhled|vlevo|Památník Josefa Slavíka v Jincích naproti jeho rodnému domu]] Přímo zářnými momenty hry tohoto mladého umělce jsou pasáže v [[dvojhmat]]ech a [[sexta (hudba)|sextách]], absolvované v nejvyšší rychlosti a přesnosti, [[arpeggio|arpeggia]] všech druhů a ve všech polohách, konečně i hra 96 [[nota|not]] [[staccato]] na jeden tah [[smyčec|smyčcem]]!“'' V téže době ohlásil [[Niccolò Paganini|Paganini]] sérii koncertů v habsburské metropoli. Po koncertě, na němž hrál slavný [[Itálie|italský]] houslista poprvé své zvonkové [[rondo]], přijal Paganini v kruhu hudebníků i Slavíka, aby vyhověl jeho prosbě předvést mu své umění. Nic netušícímu mistrovi zahrál český houslista i jeho zvonkové rondo které si zapamatoval po jednom poslechu. Vypráví se, že Paganini tehdy k českému mistrovi pronesl: "Vy jste [[ďábel]]! Svět se chvěje, když hrajete." Slavík zamýšlel dosáhnout úspěchu i v [[Paříž]]i, ale nedokázal se prosadit proti pletichám tamních hudebních kruhů.

 

 

V roce [[1833]] se Josef Slavík odhodlává k velkému koncertnímu turné, jehož osou by měla být [[Pešť]] (dnes Budapešť), [[Ostřihom]], [[Lvov]] a další města. Přechozená [[chřipka]] však natolik oslabila jeho zdraví, že v Pešti zemřel. Byl tu i pochován. Až po sto letech byly jeho ostatky převezeny do vlasti a uloženy na [[Vyšehradský hřbitov|vyšehradském hřbitově]].