Wikipedie

Humanismus a renesance v české literatuře: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
ShadowRobot (diskuse | příspěvky)
23 683 editací
m WPCleaner v1.43b - Fixed using WP:WCW (Odkaz shodný se svým popisem)
Řádek 150:
| strany =
| isbn =
}}</ref>, předložil panovníkovi přímluvu proti krutému zacházení s jinověrci atd.). Upravil a do latiny přeložil [[Hájkova kronika|''Hájkovu kroniku'']] (''Historia regni Bohemiae''). Na žádost A. Fuggera vypracoval spis ''O rybnikářství'', používaný ještě dlouho jako autoritativní publikace ve svém oboru<ref name=":2" />. Věnoval se také krasořečnictví, ale v současnosti je jeho nejznámějším dílem ''[[Rada zvířat|]]''Rada zvířat'']], alegorický soubor doporučení pro dobrou vládu a křesťanský život. V této skladbě, inspirované ''Novou radou'' Smila Flašky z Pardubic<ref name=":5">{{Citace monografie
| příjmení = PETRŮ
| jméno = Eduard
Řádek 171:
Jako významný překladatel i původní autor českého národního humanismu proslul '''[[Řehoř Hrubý z Jelení]]'''. Českou literaturu obohatil překladem Erasmovy ''[[Chvála bláznivosti|Chvály Bláznivosti]]'' (vůbec první převod do národního jazyka), jejíž řecko-latinský titul (''Moriae encomium''), odkazující k postavě Bláznivosti jakožto personifikaci renesanční lehkomyslnosti, však Řehoř přeložil nepřesně jako ''Chvála bláznovství''. Dále převedl z italštiny F. Petrarku a z řečtiny [[Marcus Tullius Cicero|Marka T. Cicerona]] a [[Jan Zlatoústý|Jana Chrýsostoma]]. Řehoř patřil ve své době k malé komunitě českých humanistů, kteří vedle latiny aktivně ovládali také starořečtinu (např. Augustin Olomoucký zřejmě řecky rozuměl jen omezeně<ref name=":4" />); zasazoval se též o docenění řečtiny na [[Univerzita Karlova|Pražském vysokém učení]]. Vedle překladů sepsal vlastní dílo ''Napomenutí Pražanům'', kde uvažuje nad husitským odkazem; řeší zde například otázku, zda je válka v souladu s křesťanskými hodnotami<ref name=":2" />. Z jeho korespondence vyplývá, že bedlivě dbal o renesanční vzdělání svého syna Zikmunda Hrubého z Jelení, jenž se později rovněž stal humanistou.
 
Syn Jiřího z Poděbrad [[Hynek z Poděbrad|'''[[Hynek z Poděbrad]]''']], který navštívil Itálii i humanistické Uhry jako diplomat v královských službách, je autorem překladu některých novel z ''Dekameronu'' [[Giovanni Boccaccio|Giovanniho Boccaccia]]. K nim překladatel připojil jednu novelu autorskou (česky vyšlo jako ''Boccacciovské rozprávky''). Z Boccacciova díla vybírá látky kontroverzní, zejména erotické nebo kritické k římskokatolické církvi.
 
Kromě ''Rozprávek'' sepsal Hynek vlastní báseň ''Májový sen ([http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:8962ed50-a100-11e2-9a9f-005056827e51 dostupné online])'', která líčí erotické snění mladíka o jeho milé a končí mladíkovým probuzením v nejméně vhodnou chvíli. Dále je autorem [[Traktát|traktátů]] (např. ''O štěstí''), jež jak žánrem, tak zpracováním odkazují spíše ke středověku, a milostné poesie. Hynkovi se dostalo humanistického vzdělání a byl v Čechách i v Uhrách nositelem renesančního životního stylu.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Humanismus_a_renesance_v_české_literatuře“