Ediakarská fauna: Porovnání verzí

[[Mikrobiální povlak]] je označení pro sedimenty stabilizované pomocí kolonií [[Mikroorganismus|mikrobů]], kteří pomocí vylučovaných lepkavých kapalin či jiných způsobů vážou částice sedimentů k sobě. Je-li uložena příliš hustá vrstva sedimentu, která těmto mikroorganismům brání v růstu či rozmnožování, uhynou a zanechávají fosilie s charakteristickým vrásčitým povrchem přirovnávaným ke sloní kůži a bradavičnatou strukturou.<ref name=":7">{{Citace monografie

; Taškovité fosilie: Fosilie, jako je ''[[Pterinidium]]'', zachované ve vrstvách sedimentů, připomínají „bahnem naplněné tašky”. Tyto organismy ještě nebyly interpretovány.<ref name=":8">{{Citace periodika

První zástupci ediakarské fauny se objevili před 655 miliony lety, asi 4 miliardy let po vzniku Země. Přestože údajné pozůstatky života jsou hlášeny do doby před 3 460 miliony lety,<ref>{{Citace nepochybné důkazy pocházejí až z dob před 2 700 miliony lety, přičemž [[eukaryota]] existovala před 1 200 miliony lety. Existuje několik hypotéz, proč vývoj složitějších organismů, jako ediakarské fauny, trval tak dlouho.periodika

Žádné zvláštní vysvětlení nemusí být zapotřebí. Pomalý proces evoluce jednoduše potřeboval 4 miliardy let k vývoji nezbytných adaptací. Zdá se, že se úroveň složitosti organismů pomalu zvyšovala a v průběhu času se vyvíjelo stále více složitějších forem života, jak ukazují stopy dřívějšího složitějšího života, jako ''[[Nimbia]]'' nalezená v 610 milionů let starém souvrství Twityy<ref>{{Citace (a možná i ve starším souvrství z dob před 770 miliony lety), které pravděpodobně představovaly nejsložitější organismy doby. Globální zalednění mohla vývoj mnohobuněčných organismů brzdit nebo dočasně zastavit.periodika

Na rané Zemi existovaly reaktivní prvky, jako [[železo]] a [[uran (prvek)|uran]], které reagovaly s atmosférickým kyslíkem produkovaným fotosyntezujícími organismy. Kyslík se nebyl schopen tvořit v atmosféře, dokud železo a všechny ostatní reaktivní prvky [[redoxní reakce|nezoxidovaly]]. Geolog [[Donald Canfield]] zaznamenal, že v atmosféře poprvé výrazně narostlo množství kyslíku těsně předtím, než se objevila ediakarská fauna<ref>{{Citace − přítomnost atmosférického kyslíku byla možným spouštěcem [[adaptivní radiace]] ediakarských organismů. Zvyšování kyslíku v atmosféře přišlo ve dvou etapách. Při první se vyvinuly první, přisedlé, organismy, pri druhé větší a pohyblivější tvorové. Předpoklady vlivu atmosférického kyslíku však sklízejí určitou kritiku opírající se o to, že jeho snížené množství během kambria či [[křída|křídy]] nemělo vliv na tehdejší život.periodika

Jako další překážka ve vývoji mnohobuněčných organismů byla navržena období [[glaciál]]ů. Nejstarší známá „embrya” z Číny se objevují pouze milion poté, co se Země vymanila z možného celkového [[Teorie sněhové koule|zalednění]], což by naznačovalo, že ledová pokrývka a studené oceány mohly zabránit vzniku mnohobuněčného života.<ref>{{Citace Teoreticky se mohl komplexní život vyvinout ještě před tímto zaledněním a později zničen. Teorie však sklidila i kritiku; například studené podmínky dnešní [[Antarktida|Antarktidy]] nikterar neovlivňují rychlost vývoje tamějších organismů.periodika

Na začátku roku 2008 zkoumala skupina vědců fosilie ediakarských organismů ze tří různých vrstev. Zkoumány byly fosilie z [[Avalonský poloostrov|Avalonského poloostrova]] ([[Kanada]]) staré 575 až 565 milionů let, dále z [[Bílé moře|Bílého moře]] na území [[Rusko|Ruska]] z doby před 560 až 550 miliony lety a z [[Nama]] v [[Namibie|Namibii]] (fosilie staré 550 až 542 milionů let). Nálezy pocházely bezprostředně před začátkem kambria. Mezi těmito třemi skupinami nebyl objeven žádný významný rozdíl, z čehož vyplývá, že musely projít evoluční „explozí”, jež se mohla podobat slavné [[Kambrická exploze|kambrické explozi]].<ref>{{Citace periodika

Nedostatek fosilií ediakarské fauny po kambriu může být jednoduše způsoben podmínkami, které již neumožňovaly fosilizaci těchto organismů a ty mohly nadále prosperovat, pouze se nedochovaly jejich fosilie.<ref name=":7" /> Pokud by však v této době byly běžné, lze ale přesto nějaké exempláře očekávat,<ref>{{Citace například ve výjimečně dobře zachovalých vrstvách, jako jsou [[Burgesské břidlice]] v Kanadě či naleziště z čínského [[Čcheng-ťiang]]u v [[Maotchienšanské břidlice|maotchienšanských břidlicích]]. Obecně se neuznává, že by ediakarská fauna přežívala ještě v kambrijském období, i když existuje několik sporných zpráv, například nepublikované pozorování „vendobioty” z doby před 535 miliony lety velektronického Číně.periodika

Alternativně by mohli obrnění tvorové lovit přímo ediakarské organismy, které nebyly před útoky [[predátor]]ů dostatečně chránění. Nicméně, pokud je interpetace rodu ''Kimberella'' jako pasoucího se tvora správná, omezená schopnost ochrany se u těchto tvorů vyvinula.<ref name=":4" /><ref>{{Citace periodika

Je možné, že zvýšená konkurence v důsledku vývoje nových inovací u ostatních živočišných skupin (možná jako reakce na predaci)<ref>{{Citace vedla až k vytlačení ediakarské fauny. Tento argument však nevysvětlil podobné jevy. Například převaha [[mlži|mlžů]] nad [[ramenonožci]] byla nakonec považována za náhodný výsledek dvou nesouvisejících trendů.periodika

Je těžké odvodit vliv měnících měnících se planetárních podmínek na organismy, komuníty a ekosystému, avšak na konci [[prekambrium|prekambria]] a na začátku kambria došlo k velkým změnám. Rozpad superkontinentu [[Rodinie]],<ref>{{Citace stroupající hladiny oceánů (vytváření mělkých moří), nedostatek živin, kolísání složení vzduchu včetně kyslíku a oxidu uhličitého či změny chemického složení oceánů mohly hrát roli při vymizení ediakarské fauny.periodika

Ediakarské fosilie byly nalezeny ve 25 oblastech<ref name=":0" /> po celém světě v různých usazeninách a jsou uskupené do tří hlavních skupin pojmenované podle typických lokalit. V rámci každé této skupiny jsou tvorové podobnoho vzhledu, kteří se po počáteční vývojové explozi dále měnili.<ref name=":9">{{Citace periodika

Skupina avalonského typu je definována podle nálezů z naleziště v [[Mistaken Point]] na území Kanady, kde se nachází velké množství pozůstatků této fauny.<ref>{{Citace Datování zdejších organismů je jednoduché, protože zdejší horniny obsahují mnoho jemných popílků s množstvím [[zirkon]]ů, které lze využít při [[Radioaktivní datování|radioaktivním datování]]. Tyto jemné zrnité horniny zároveň také fosilie výborně zachovávají a patrné jsou i detaily. Zdá se, že zástupci této skupiny ediakarské fauny přežili až do začátku kambria.monografie

Skupina ediakarského typu je pojmenována po australském pohoří Ediacara Hills a tvoří ji zkameněliny zachované zkameněliny ve [[Facie|faciích]] pobřežních [[laguna|lagun]] a [[řeka|řek]]. Typicky se nacházejí v červených pískovcových a vápencových fosilních půdách, které se vytvořily na [[spraš]]ích a náplavocých usazeninách během suchého, chladného a mírného paleoklimatu.<ref name=":6" /> Většina fosilií se zachovala jako otisky v mikrobiálních půdách,<ref>{{Citace některé i v písečných celcích.monografie

Skupina typu Nama je nejvíce zastoupena v [[Namibie|Namibii]]. Ediakarské organismy se nejčastěji zachovaly trojrozměrně v písečných vrstvách. Geolog Dima Grazhdankin se domnívá, že tyto fosilie představují organismy žijící v norách,<ref name=":8" /> jiný vědec, Guy Narbonne, je toho názorů, že žily na povrchu mořského dna.<ref>{{Citace Vrstvy se nacházejí mezi [[pískovec|pískovci]], [[břidlice]]mi a [[Jílovitá břidlice|jílovitými břidlicemi]]. Nacházejí se zde také mikrobiální povlaky, v nichž jsou také nalézány fosilie. Prostředí je popsáno jako písková [[mělčina]] tvořená v [[říční rameno|říčních ramenech]] [[říční delta|delty]].periodika

V [[Bílé moře|Bílém moři]] na území [[Rusko|Ruska]] byly nalazeny zástupci všech těchto tři typů ediakarské fauny. To společně s velkým časovým překrytím značí, že pravděpodobně nepředstavovaly různé evoluční fáze či časově odlišné komunity. Jelikož byly fosilie těchto organismů nalezeny na všech kontinentech mimo [[Antarktida|Antarktidy]], geologické hranice se nezdají býti faktorem; stejné fosilie se nalézají u všech tehdy shodných [[Paleomagnetismus|zeměpisných šířek]] a v oddělených [[Sedimentární pánev|sedimentárních pánvích]].<ref name=":10" /><ref>{{Citace periodika

Je pravděpodobné, že tyto tři skupiny představují ve skutečnosti tvory adaptované na život v různých prostředích a že zdánlivá vysoká rozmanitost tvarů a stáří je ve skutečnosti dána tím, že se fosilií našlo málo. Analýza jedné pánve v Bílém moři zjistila, že určitá skupina ediakarských organismů byla spojená s každým prostředím.<ref name=":10" />