Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 110 bajtů ,  před 1 rokem
m
[[Soubor:Codex bezae latin.jpg|náhled|vpravo|200px|Latinský rukopis ze 6. století ([[Codex Bezae]])]]
Latina, jazyk používaný po více než tisíc let, se vyvíjel a dnes se třídí do několika skupin podle vývoje a sféry použití. Tyto skupiny však nejsou často mezi sebou přesně vymezitelné.
* '''Starástará latina''' – latina až do začátku [[1. století př. n. l.]] Texty psané v  této formě ještě neznají ustálený úzus zápisu a objevují se v  nich archaické tvary a formy, které se později již nepoužívaly.
* '''klasická latina''' – latina starověké [[Říše římská|římské říše]], jazyk velkých „klasických“ antických autorů, především z  doby přelomu letopočtu (především [[Caesar]] a [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]], [[Publius Ovidius Naso|Ovidius]], [[Quintus Horatius Flaccus|Horatius]], [[Livius]] či [[Publius Vergilius Maro|Vergilius]]). Většinou bývá považována za obtížnější. Byla vzorem při obou velkých reformách latinského jazyka (karolinské a humanistické).
* [[Vulgární latina]] byla mluveným nářečím obyvatelstva [[Západořímská říše|Západořímské říše]] z  jejich [[nářečí]] se vyvinuly [[románské jazyky]].
* '''středověká latina''' – latina od konce římské říše až (přibližně) do [[humanismus|humanismu]], nebo úžeji od doby karolinské reformace (cca [[800]]) do humanismu. Počátky tohoto jazyka se kladou do posledních let [[západořímská říše|západořímské říše]], kdy se latina stala lidovým jazykem v  mnoha krajích mimo rodnou Itálii a začala se značně zjednodušovat (omezení skloňování koncovkami, omezení konjunktivů, nahrazování akuzativních vazeb vedlejšími větami apod.). Prosazování nové vulgární či začínající středověké latiny je možné pozorovat v  některých dílech [[Svatý Augustin|Augustinových]], v  nichž tento biskup naráží na „lidový způsob mluvy“, nebo v  díle poutnice do Svaté země [[Egerie]] (''Itinerarium Egeriae''); zde je lidovým jazykem psaný celý spis. Středověká latina doznala reformy v  době [[Karel Veliký|Karla Velikého]] (tzv. [[karolinská reforma]]). Tato latina byla v  mnohých aspektech ovlivněna národními jazyky a liší se tedy částečně od kraje ke kraji, hlavně v  lexiku.
* '''humanistická latina''' – latina vzešlá z  reformy za humanismu. V  době humanismu stále větší prosazování národních jazyků vytlačovalo pomalu latinu z  každodenního života; na druhé straně obdiv ke klasickým autorům způsobil opouštění „lidové“ mluvy a studium a úmyslný návrat ke klasické latině. Ten se projevoval především v  [[syntax]]i a stylistice; slovní zásoba musela naopak odpovídat své době. Právě v  době humanismu a renesance vzniká základ dnešní [[italština|italštiny]], která byla původně toskánským nářečím lidové latiny a byla poprvé písemně použita v  díle ''[[Zpěvník]]'', jehož autorem byl slavný [[Itálie|italský]] humanista [[Francesco Petrarca]].
* '''církevní latina''' – latina používaná v  církevních kruzích. Latina, původně jazyk „všech věd“, se snad nejdéle jako oficiální jazyk udržel v  církvi. „Církevnost“ spočívá nikoli v  mluvnici (ta kopíruje vždy svou dobu), jako spíše v  lexiku a [[idiom]]ech. Zaměňování církevní latiny se středověkou je tedy z  [[lingvistika|lingvistického]] hlediska nepřesné. Přesto byl vliv křesťanství ve středověku na latinu značný a pronikal i daleko mimo sféru ryze náboženskou. [[Křesťanství]] zavedlo do latiny mnoho nových slov (přejatých většinou z řečtiny či hebrejštiny, někdy přímo novotvary) již ve starověku – ''baptisma/baptismum'', ''sabbatum'', ''trinitas'', aj. Díky vlivu evropských jazyků a reálií také mnoho slov dostalo nový význam či nové pádové vazby (''confiteri alicui'' – chválit někoho; ''misereri alicui'' namísto ''misereri alicuius'').
 
== Výslovnost ==