Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 20 bajtů ,  před 1 rokem
→‎Dědicové: opr. nepřesného io
=== Dědicové ===
[[Soubor:Vyšší Brod, klášter, pohled přes rybník (01).jpg|upright|thumb|[[Vyšebrodský klášter]], místo posledního odpočinku Petra Voka z Rožmberka]]
Za svého dědice považoval bezdětný Petr Vok svého synovce [[Jan Zrinský ze Serynu|Jana]], syna sestry [[Eva z Rožmberka|Evy]] a roku 1597 na něj převedl panství Rožmberk.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Němec | jméno = Bohumír | odkaz na autora = | titul = Rožmberkové : životopisná encyklopedie panského rodu | vydavatel = Veduta | místo = České Budějovice | rok = 2001 | počet stran = 111 | isbn = 80-903040-0-1 | strany = 33}}</ref> O&nbsp;tři roky později se začali na základě dohody o&nbsp;vzájemném nástupnictví, uzavřené roku 1484, domáhat dědictví [[Páni ze Švamberka|Švamberkové]]. Definitivně uspěli až v&nbsp;lednu 1610, kdy došlo k&nbsp;dohodě mezi Petrem Vokem a Janem Zrinským na jedné straně a Janem Jiřím a Petrem ze Švamberka na straně druhé.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Kubíková | jméno = Anna | odkaz na autora = Anna Kubíková | titul = Testament posledního Rožmberka | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Fučíková | jméno sestavitele = Eliška | odkaz na sestavitele = | příjmení sestavitele2 = Gaži | jméno sestavitele2 = Martin | odkaz na sestavitele2 = | příjmení sestavitele3 = Lavička | jméno sestavitele3 = Roman | odkaz na sestavitele3 = | sborník = Rožmberkové : rod českých velmožů a jeho cesta dějinami | odkaz na sborník = | místo = České Budějovice | vydavatel = Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích | rok = 2011 | isbn = 978-80-85033-31-1 | poznámky = Dále jen ''Testament posledního Rožmberka'' | strany = 104}}</ref> Dohodu usnadnila smrt [[Volf Novohradský z Kolovrat|Volfa Novohradského z&nbsp;Kolovrat]], který patřil k&nbsp;dalším zájemcům o&nbsp;rožmberské dědictví. [[Jan Jiří ze Švamberka]] také přestal trvat na získání veškerého rožmberského majetku, ale souhlasil s&nbsp;tím, aby Jan Zrinský získal panství Rožmberk a Libějovice, a také [[Patronátní právo|patronát]] nad Vyšebrodským klášterem. Špatné zdraví Jana Zrinského pak poskytovalo odůvodněnou naději na zisk i&nbsp;tohoto majetku (s&nbsp;výjimkou Vyšebrodského kláštera jehož [[patron]]átpatronát si vyhradil český král).<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 191-192.</ref> Výsledkem dohody se stal [[Závěť|testament]] (v&nbsp;pořadí už pátý), který Petr Vok nechal sepsat 23. dubna 1610. Jeho platnost byla potvrzena zápisem do [[Zemské desky|zemských desk]] 1. prosince 1611.<ref>''Testament posledního Rožmberka'', s. 105.</ref> Pro případ, že by vymřeli Zrinští i&nbsp;Švamberkové měl rožmberský majetek podle závěti přejít do držení českých evangelických stavů a veškerý výnos z&nbsp;něho měl být vynakládán na vzdělávací, náboženské a charitativní výdaje.<ref name="Rožmberkové92"/>
 
Po smrti Petra Voka z&nbsp;Rožmberka převzal jeho dědic Jan Jiří ze Švamberka 28. prosince 1611 správu rožmberských panství.<ref>''Dvory velmožů s&nbsp;erbem růže'', s. 191.</ref> Dluhy po smrti Petra Voka z&nbsp;Rožmberka činily celkem 331 695 kop grošů. Větší část této částky však netvořily klasické dluhy vzniklé za života Petra Voka, ale odkazy přátelům. Například [[Kristián I. Anhaltsko-Bernburský|Kristiánovi z&nbsp;Anhaltu]] odkázal Petr Vok 30 000 kop grošů a [[Václav Budovec z Budova|Václavu Budovcovi z&nbsp;Budova]] 24 000 kop grošů.<ref>''Osud slavného domu'', s. 193.</ref> Odkaz na rožmberské dědictví vyjádřili Švamberkové i&nbsp;svou žádosti králi Matyáši o&nbsp;souhlas ke spojení švamberského a rožmberského erbu. V&nbsp;jeho nové podobě byla v&nbsp;pravé polovině rožmberská červená růže a v&nbsp;levé polovině švamberská labuť.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Přibyl | jméno = Alois | odkaz na autora = | titul = O znaku posledních Rožmberků | periodikum = Heraldika a genealogie : zpravodaj České heraldické a genealogické společnosti | odkaz na periodikum = | rok = 1983 | měsíc = | ročník = 16 | číslo = 3 | strany = 154-162 | url = | issn = 0232-0304}}</ref>