|
V červenci [[1481]] ho společně s dalšími významnými florentskými malíři [[Domenico Ghirlandaio|Ghirlandaiem]], [[Perugino|Peruginem]] a [[Cosimo Rosselli|Rossellim]] povolal papež [[Sixtus IV.]] do [[Řím]]a, aby se podílel na výzdobě jím postavené [[Sixtinská kaple|Sixtinské kaple]]. Nástěnné malby zde jsou tvořeny dvěma tematickými celky, symbolizující [[Starý zákon|Starý]] a [[Nový zákon]]. Pro výjevy ze života [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] namaloval fresku ''Pokušení Krista'', do výjevů ze života [[Mojžíš]]ova pak ''Vzpouru proti Mojžíšovým zákonům'' a ''Scény z Mojžíšova života''.<ref>Deimlingová 2004, s. 33–36</ref>
Pohřbu svého otce, který zemřel v únoru [[1482]], se Botticelli nezúčastnil, z [[Řím]]a se vrátil až na jaře téhož roku. [[Soubor:Sandro Botticelli-Portrait of a 150Youth.jpg|thumb|''Portrét mladého muže'', 1489–1490]] Vzápětí mu městská rada zadala výzdobu Sálu lilií v [[Palazzo Vecchio]], žádná z jeho fresek se však nedochovala. Naproti tomu se dochoval jeden z jeho nejslavnějších obrazů, ''Jaro'' (Primavera), který zřejmě rovněž vznikl krátce po Botticelliho návratu z Říma. Láska byla hlavním námětem malířovy tvorby 80. let. Roku [[1483]] si u něj při příležitosti svatby svého syna objednal florentský kupec Antonio Pucci cyklus čtyř obrazů, jejichž námětem je ''Příběh rytíře Nastagia degli Onesti'', jak je ztvárněný v [[Dekameron]]u. Dnes jsou obrazy majetkem [[madrid]]ského [[Prado|Prada]]. I v dalších dílech z poloviny 80. let se láska projevuje v podobě její bohyně [[Venuše (mytologie)|Venuše]]. Je to jak v proslulém [[Zrození Venuše (Botticelli)|''Zrození Venuše'']], tak ve freskách do vily rodiny Lemmiů. Byl to opět svatební dar rodičů synovi, dnes jsou fresky přeneseny na plátno a vystaveny v [[Louvre|Louvru]]. V roce [[1487]] obdržel Botticelli další zakázku od městské rady, tentokrát na [[tondo]] [[Madona|Madony]] pro recepční síň v [[Palazzo Vecchio]]. Jedná se o ''Madonu s dítětem a šesti anděli'' (Madonna della Melagrana), v níž Dítě v ruce drží [[granátové jablko]]. Obraz je dnes v uložen v [[Galleria degli Uffizi|Uffiziích]]. Zde se rovněž nachází přibližně o dva roky mladší ''Zvěstování'', které umělec původně vytvořil pro Franceska Guardiho do jeho rodinné kaple. Kolektivním dílem významných florentinských malířů byla fresková výzdoba letního sídla [[Lorenzo I. Medicejský|Lorenza I. Medicejského]] zvaného Nádherný (Magnifico). Tento podporovatel umění a [[humanismus|humanismu]] zadal Botticellimu, jeho bývalému žáku [[Filippino Lippi]]mu, [[Perugino]]vi a [[Domenico Ghirlandaio|Ghirlandaiovi]] výzdobu své venkovské vily Spedaletto poblíž [[Volterra|Volterry]]. Všechny fresky však vzaly za své při požáru domu v 19. století. Roku [[1491]] byl jmenován do poroty, která měla rozhodnout o zakázce na výstavbu průčelí [[Santa Maria del Fiore|florentského dómu]]. Porota rozhodovala pod silným vlivem Lorenza Nádherného.
V červenci [[1491]] se stal [[převor]]em [[Řád bratří kazatelů|dominikánského]] [[klášter]]a San Marco fanatický kazatel [[Girolamo Savonarola]]. Od té doby se načas ve Florencii vše změnilo. Na jaře [[1492]] zemřel [[Lorenzo I. Medicejský|Lorenzo Medicejský]], který Savonarolu zprvu podporoval. Dva roky nato byli [[Medicejové]] z Florencie vyhnáni. Savonarola vyhlásil Florencii za vyvolené Boží město, odkud se bude šířit Boží království. Kritizoval marnivost, přepych a myšlenky [[humanismus|humanismu]], hlásal [[Askeze|asketismus]]. Savonarolův vliv se nevyhnul ani Botticellimu. Obrazy s [[Starověk|antickou]] tematikou se z jeho díla vytrácejí na úkor náboženských. Sloh ztrácí charakteristickou hravost, líbivost a uvolněnost a stává se více exaltovaný.[[Soubor:Primavera 04.jpg|thumb|180px|left|''Tvář bohyně Flory – detail obrazu Jaro'']]
|
