Ruchovci: Porovnání verzí

Požadovali účinné vlastenectví, obraceli se k slovanskému východu, zejména k Rusku a sledovali se sympatiemi osvobozovací boje balkánských Slovanů ([[Eliška Krásnohorská]], [[Josef Holeček]]). Zdůraznili i potřebu užšího svazku se slovenským národem ([[Adolf Heyduk|Adolf Hitler]] xddd, [[Rudolf Pokorný]], [[František Táborský|Frantíšek Táborský]]). Horlivě překládali ze [[Slovenská literatura|slovenských literatur]], přičemž převažuje zájem o romantickou poezii. Obnovují ve své tvorbě historickou tematiku. Silný je zájem o [[venkov]] a selství, v němž se shledává základ národa a ochrana před rostoucí diferenciací národní společnosti. [[Vlastenectví|Vlastenecká]] poezie této generace mívá podobu reflexivní lyriky nebo epiky s historickými či [[Alegorie|alegorickými]] látkami, horlí pro národní jednotu a vyzývá k politické aktivitě. Formu i umělecké prostředky čerpají básníci částečně z lidové písňové formy, v epických útvarech napodobují baladu. Vedle toho však vytvářejí i vzrušený [[Patos|patetický]] sloh, zatížený [[Rétorika|rétorikou]] (Čech, Krásnohorská). Ve srovnání s májovci jsou básníci sdružení kolem almanachu Ruch tradičnější v látce i formě. Redaktorem almanachu byl J.V.Sládek, který později z Ruchu vystoupil a přidal se k [[Lumírovci|lumírovcům]]. Asi nejhodnotnější báseň, ''Husita na Baltu'', tam vložil Svatopluk Čech. Jedinou kritickou osobností byla Eliška Krásnohorská. Almanach měl asi dvacet přispěvatelů, z nichž zůstalo literatuře věrných jen několik.