Wikipedista:Jan1857/Pískoviště: Porovnání verzí

| poznámka = Kapitoly: Středověcí heretici, Křesťanství dobrých můžu
}}</ref><ref>''Námitky protestantů a jejich vyvrácení.'' web: ''Integrální katolíci''. [http://www.ikatolici.cz/namitky-protestantu-a-jejich-vyvraceni/ Online dostupné zde.]</ref><ref>''Tridentský koncil Římskokatolické církve, který odsoudil biblické evangelium''. Web: ''slovo-pravdy.cz ,'' [http://www.slovo-pravdy.cz/2016/08/31/tridentsky-koncil-rimskokatolicke-cirkve-ktery-odsoudil-biblicke-evangelium/ dostupné online zde]</ref> Od počátku 20. století však mnoho úspěchů zaznamenal [[ekumenismus]], snažící se o vzájemné sblížení křesťanských církví.
 
== křesťansví - obecný článek - dějiny (středověk) ==
Když západní část Římské říše rozložila, ujali se politického vedení města [[Řím]] jeho biskupové - [[Papež|papežové]] ([[Lev I. Veliký]], [[Řehoř Veliký]]). Postupně ve střední [[Itálie|Itálií]] vznikl [[Církevní stát]]. Biskupové a křesťanské [[Klášter|kláštery]] se snažili uchovávat zbytky [[Starověk|antické]] kultury, zakládali církevní školy a zároveň zápasili o církevní [[Boj o investituru|nezávislost]] na panovnících. Křesťanské [[misie]] zasáhly další části [[Evropa|Evropy]]. Když [[Karel Veliký]] koncem [[8. století]] založil [[Franská říše|Franskou říší]], opíral se o [[západní církev]].
 
O podíl na christianizaci [[Velkomoravská říše|Velkomoravské říše]] spolu bojovali [[Západní církev|západní]] [[Latina|latinští]] misionáři [[Východofranská říše|Východofranské říše]] s [[Řečtina|řeckou]] [[Východní křesťanství|východní]] misií bratrů [[Svatý Cyril a Metoděj|Konstantina a Metoděje]] vyslanou z [[Byzantská říše|Byzance]].<ref name="Třeštík: Christianizace slovanů">[http://casopis.vesmir.cz/clanek/christianizace-slovanu Časopis Vesmír: Christianizace Slovanů, autor: Dušan Třeštík Publikováno: Vesmír 76, 285,]</ref><ref name=":022">Dušan Třeštík: ''Vznik Velké Moravy'', s. 149-151, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2010</ref> K trvalejší christianizaci Českých zemí dochází až za vlády knížete [[Bořivoj I.|Bořivoje]] a jeho nástupců.<ref name="Charvat-Zrod Ceského státu">Petr Charvát: ''Zrod Českého státu'', Vyšehrad, Praha 2007</ref> Z [[Byzantská říše|Byzance]] se křesťanství dostalo i do východní Evropy, např do [[Rusko|Ruska]]. Západní misie dosáhla až do [[Skandinávie]]. Počátkem 10. století došlo ve [[Francie|Francii]] k významné reformě klášterů ([[clunyjská reforma]]), které získaly politickou nezávislost a začaly vytvářet vlastní síť po celé západní a střední Evropě. V 11. století prošlo podobnou [[Reforma|reformou]] i papežství, a napětí mezi ním a císařstvím vytvořilo neklidné, ale velmi plodné prostředí pro velký rozmach [[Středověk|středověké]] Evropy. Vedle rozvoje měst a obchodu vznikly první [[Univerzita|univerzity]] ([[Bologna]]) a také díky nim začalo hrát v evropské politice stále větší roli [[právo]].
 
Když po roce 1000 nenastal mnohými očekávaný konec světa, vysvětlili si to někteří tím, že [[Jeruzalém]] je v rukou „nevěřících“ a v nábožensky vzrušené atmosféře se evropští panovníci pustili do [[Křížové výpravy|křížových výprav]]. Po prvním úspěchu se jim podařilo udržet Jeruzalém osmdesát let, ale další výpravy byly stále problematičtější a nakonec ztroskotaly. Zároveň probíhal tak zvaný [[boj o investituru]], zápas papežů s císaři o svrchovanost; první papežské vítězství ([[Canossa]] 1077) sice časem vystřídaly porážky, přímému spojení náboženské autority s politickou mocí se však díky tomu západní Evropa vyhnula.
 
Rostoucí moc, bohatství a sebevědomí evropských panovníků i církevních hodnostářů vedly k lidovým nepokojům spojeným s kritikou bohatství a moci církve. Ve středověké Evropě působili i křesťané nezávislí na Římskokatolické či Byzantské církvi, snažící se přiblížit prostotě raného křesťanství a přezdívaní jejich oponenty jako [[Bogomilství|bogomilové]] (na Balkáně) nebo [[kataři]] (v západní Evropě).<ref name=":042">[[David Zbíral|Zbíral David]], ''Kataři'', 2001, článek na webu autora www.david-zbiral.cz, dostupné online [http://www.david-zbiral.cz/Katari-prehled.htm#_ftnref4 zde]</ref><ref name=":123">[[David Zbíral|Zbíral David]], ''Kataři - stručný přehled'', 2003, článek na webu autora www.david-zbiral.cz, dostupné online [http://www.david-zbiral.cz/katari-prehled-kratce.htm#_ftnref7 zde]</ref> I uvnitř Katolické církve vznikaly hutí za křesťanskou opravdovost a chudobu zvané [[Žebravý řád|žebravé řády]] ([[Řád bratří kazatelů|dominikáni]], [[františkáni]]). Kritikové církve se dovolávali panovníků, aby církev reformovali oni ([[William Ockham]], [[John Wycliffe]]). Francouzští králové si na 70 let podrobili papeže v [[Avignon|Avignonu]], jejich soupeři však volili jiné papeže a vzniklé spory mezi dvěma papeži silně otřásly autoritou církve. Koncily v [[Kostnice|Kostnici]] a v [[Basilej|Basileji]] sice [[Papežské schizma|papežský rozkol]] odstranily, snahy [[Konciliarismus|konciliaristů]] o méně monarchické pojetí církve se však nakonec neprosadily.
 
Oslabenou [[Byzantská říše|Byzantskou říši]] ohrozili v 15. století [[Turecko|turečtí]] nájezdníci a byzantští zástupci sjednali s [[Římskokatolická církev|římskou církví]] takzvanou [[Florentská unie|florentskou unii]], kterou však ostatní východní [[Patriarchát (územní členění církve)|patriarchové]] neuznali. Roku 1453 Byzanc padla, čímž se těžiště Pravoslavné církve přesunulo do [[Ruské impérium|Ruska]]. Ani Katolická církev nežila v klidu. Osobní lidová zbožnost a snaha o návrat k původnímu prostému křesťanství vedly v pozdním středověku vedla k lidovým povstáním jako bylo [[husitství]] v Čechách nebo [[Savonarola|Savonarolův]] režim ve Florencii, ale teprve hluboký protest [[Německo|německého]] [[Mnich|mnicha]] a teologa [[Martin Luther|Martina Luthera]] ([[1521]]) a jeho odmítnutí Římem vedly k dalšímu rozdělení
 
== původní delší článek kataři v dějinách křesťanství ==
237

editací