Křesťanství: Porovnání verzí

Přidáno 829 bajtů ,  před 3 lety
úpravy, doplnění + reference
(doplnění)
(úpravy, doplnění + reference)
 
[[Soubor:Praha, Katedrála, Poslední soud 01.jpg|náhled| Poslední soud (Praha, Hrad, kolem 1360)]]
KulturníRostoucí imoc, hospodářskýbohatství vzestupa západnísebevědomí Evropyevropských posílil mocpanovníků i sebevědomícírkevních panovníků,hodnostářů zároveňvedly alek sílilalidovým inepokojům spojeným s kritikakritikou bohatství a moci církve. HnutíVe středověké Evropě působili i křesťané nezávislí na Římskokatolické či Byzantské církvi, snažící se přiblížit prostotě raného křesťanství a přezdívaní jejich oponenty jako [[Bogomilství|bogomilové]] (na Balkáně) nebo [[kataři]] (v západní Evropě).<ref name=":04">[[David Zbíral|Zbíral David]], ''Kataři'', 2001, článek na webu autora www.david-zbiral.cz, dostupné online [http://www.david-zbiral.cz/Katari-prehled.htm#_ftnref4 zde]</ref><ref name=":12">[[David Zbíral|Zbíral David]], ''Kataři - stručný přehled'', 2003, článek na webu autora www.david-zbiral.cz, dostupné online [http://www.david-zbiral.cz/katari-prehled-kratce.htm#_ftnref7 zde]</ref> I uvnitř Katolické církve vznikaly hutí za křesťanskou opravdovost a chudobu ještě zachytily tzv.zvané [[žebravý řád|žebravé řády]] ([[Řád bratří kazatelů|dominikáni]], [[františkáni]]), ve [[14. století]] však dochází k prvním povstáním nespokojenců. Kritikové církve se dovolávali panovníků, aby církev reformovali oni ([[William Ockham]], [[John Wycliffe]]). Francouzští králové si na 70 let podrobili papeže v [[Avignon]]u, jejich soupeři však volili jiné papeže a vzniklé spory mezi dvěma papeži silně otřásly autoritou církve. Koncily v [[Kostnice|Kostnici]] a v [[Basilej]]i sice [[Papežské schizma|papežský rozkol]] odstranily, snahy [[konciliarismus|konciliaristů]] o méně monarchické pojetí církve se však nakonec neprosadily.
 
Oslabenou [[byzantská říše|byzantskouByzantskou říši]] ohrozili v 15. století [[turecko|turečtí]] nájezdníci a byzantští zástupci sjednali ve s [[Florencieřímskokatolická církev|Florenciiřímskou církví]] smír stakzvanou [[římskokatolickáFlorentská církevunie|římskouflorentskou církvíunii]]., Ostatníkterou však ostatní východní [[patriarchát (územní členění církve)|patriarchové]] však smír neuznali. a rokuRoku 1453 Byzanc padla;, za její pokračovatelečímž se otěžiště stoPravoslavné letcírkve pozdějipřesunulo prohlásili ruštído [[carRuské impérium|Ruska]]ové. Ani západníKatolická církev nežila v klidu. VypjatáOsobní osobnílidová zbožnost pozdníhoa snaha o návrat k původnímu prostému křesťanství vedly v pozdním středověku vedla k lidovým povstáním jako bylo [[husitství]] v Čechách nebo [[Savonarola|Savonarolův]] režim ve Florencii, ale teprve hluboký protest [[německo|německého]] [[mnich]]a a teologa [[Martin Luther|Martina Luthera]] ([[1521]]) a jeho odmítnutí Římem vedly k dalšímu rozdělení křesťanství.
 
=== Reformace a novověk ===
[[Soubor:Tizian 014.jpg|náhled|vlevo|Tizian: Peníz daně (Drážďany, 1515)]]
Luther se především postavil proti zbytnělé náboženské praxi Katolické církve, vyzvedlzdůraznil odpovědnost každého [[člověk]]a ačlověka, závaznost evangelia a zdůraznil, že jediná naděje křesťana je božíBoží [[milost (teologie)|milost]] jako jedinou naději křesťana na spásu. Křesťan má zejména žít podle evangelia a podle rady apoštola Pavla se nesmí protivit světské vrchnosti;, takterá naopak nesmí zasahovat do věcí víry. Luther nově přeložil [[bible|bibliBibli]] do [[němčina|němčiny]] a zahájil tak vlnu nových překladů a čtení bibleBible, odmítl autoritu papeže, kláštery a [[kněz|kněžský]] [[celibát]] a omezil [[svátost]]i na [[křest]] a [[večeře Páně|večeři Páně]]. Lutherovu reformaci dále radikalizovalrozvinul [[Jean Calvin]] a řada teologů nově formulovala základy křesťanského učení, a to formou [[katechismus|katechismu]] pro všechny.
 
Reformace výrazně proměnila evropské společnosti. Zdůraznila mravní stránku křesťanství, oslabila rozdíl mezi kněžími a [[laik]]y, kterým uložila četbu bibleBible a podpořila tak potřebu obecné vzdělanosti. CírkveProtestantské církve začaly užívat i při bohoslužbě národní jazyky a staly se tak součástmi národních společnostispolečností. Jejich majetek byl do značné míry převeden na jiné účely a mnozí panovníci využili této příležitosti, aby se zbavili církevní opozice, případně rozšířili svoji moc. Kalvínova reformace, úspěšná v bohatých a převážně městských společnostech, zavedla přísné mravy včetně veřejného dohledu, na druhé straně podpořila samostatnost a svobodu jednotlivců a stala se kolébkou moderních [[demokracie|demokracií]].
 
[[Soubor:Rembrandt Harmensz. van Rijn 057.jpg|náhled|Rembrandt: Svatá rodina (Louvre, 1640)]]
[[Katolická církev|Katolická]] odpověď, na reformaci byla [[Protireformace|katolická reformaceprotireformace]] nebo protireformace, jak ji formulovalformulovaná [[Tridentský koncil|Tridentským koncilem]] a prosazovaloprosazovaná zejména [[Tovaryšstvo Ježíšovo|Tovaryšstvem Ježíšovým]] (jezuité),. znamenalaZnamenala utužení církevníKatolické nauky i, jednoty, a posílila postavení papežů. Postarala se o nové vydání [[vulgata|latinské bible]], předepsala povinné vzdělávání kněží, vydala srozumitelné učebnice křesťanství ([[katechismus|katechismy]]) a zavedla jednotnou latinskou liturgii. Součástí byla i reforma kalendáře ([[gregoriánský kalendář]]).
 
Přes snahu řady vzdělanců o zprostředkování ([[Erasmus Rotterdamský]], [[Jean Bodin]]) i politické úsilí císařů vedla ostrá stanoviska obou stran v hluboce křesťanské Evropě k dlouhotrvajícím a krvavým konfliktům, kde se politické zájmy často kryly náboženskými. [[Selské války]] v Německu, pronásledování jinověrců, občanská válka ve Francii a v [[Anglie|Anglii]] a zejména [[třicetiletá válka]] ve střední Evropě přinesly obrovské utrpení a ztráty a silně otřásly důvěrou vzdělaných Evropanů v křesťanství a později i náboženství vůbec.
237

editací