Antimon: Porovnání verzí

'''Antimon''', chemická značka '''Sb''', ({{vjazyce|la}} {{cizojazyčně|la|Stibium}}) patří mezije [[polokovpolokovy|polokovový]]y prvek, kterélidstvu jsouje známy lidstvuznám již od [[starověk]]u. Slouží jako součást různých slitin, používá se ve výrobě elektronických prvků, [[Pigmentpigment|barviv]] a [[keramika|keramických]] materiálů.

Antimon je stříbrolesklý kovový až polokovový prvek, známý již od starověku. Ve sloučeninách se vyskytuje v  mocenstvích Sb^-3, Sb⁺³, Sb⁺⁴ a Sb⁺⁵.

Antimon stojí v [[Beketovova řada kovů|elektrochemické řadě napětí kovů]] až za vodíkem a proto se rozpouští pouze působením silných minerálních oxidačních kyselin, vůči kterým není antimon příliš odolný. Velmi rychle se také rozpouští především v  [[kyselina chlorovodíková|kyselině chlorovodíkové]] za přítomnosti i malých množství oxidačních činidel ([[Kyselina dusičná|HNO₃]], [[Peroxidperoxid vodíku|H₂O₂]]…...). Ochotně reaguje s  [[halogeny]] a [[sulfan]]em. Za tepla se slučuje se sírou, fosforem, arsenem a dalšími prvky. Při zahřívání s  oxidačními činidly (např. dusičnany, chlorečnany) vybuchuje práškový antimon vybuchuje za vzniku solí kyseliny antimoničné.

Kovový antimon se vyskytuje v  několika alotropních modifikacích: modro-bílýmodrobílý kovový antimon a nestálé nekovové formy žlutého a černého antimonu.

* Kovový neboli šedý antimon je středně tvrdý a velmi křehký. Na vzduchu je za normálních teplot neomezeně stálý, za zvýšené teploty reaguje s  [[kyslík]]em za vzniku oxidu antimonitého Sb₂O₃.

* Žlutý antimon lze získat zaváděním kyslíku do kapalného [[antimonovodíkstiban|antimonovodíku]]u při -90 °C a odpovídá modifikacím žlutého [[arsen]]u a bílého [[fosfor]]u. Nad -80 °C černá a přechází na modifikaci černého antimonu.

* Černý antimon vzniká buď ze žlutého nebo působením [[vzduch]]u na kapalný [[antimonovodík]] při teplotách vyšších než -80 °C. Černý antimon je reaktivnější než kovový. Za obyčejné teploty se vzduchem oxiduje a může dokonce vznítit.{{Doplňte zdroj}} Pokud je zahřán za nepřístupu [[vzduch]]uvzduchu, přechází na kovovou modifikaci.

Antimon je v [[zemská kůra|zemské kůře]] poměrně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 0,2–1  ppm (mg/kg). V mořské vodě činí jeho koncentrace pouze 0,3 mikrogramy v jednom litru μg/l. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom antimonu přibližně 300  miliard atomů [[vodík]]u.

Hlavní rudou antimonu je '''''[[antimonit]]''''', chemicky sulfid antimonitý Sb₂S₃. Dalšími minerály antimonu jejsou '''''[[ullmannit]]''''' o složení NiSbS, '''''[[breithauptit]]''''' NiSb, '''''[[dyskrazit]]''''' Ag₃Sb, '''''[[pyrargyrit]]''''' Ag₃SbS₃, '''''[[boulangerit]]''''' 5PbS'''.'''2 Sb₂S₃, '''''[[jamesonit]]''''' 2  PbS'''.'''Sb₂S₃ a například '''''[[stefanit]]''''' 5  Ag₂S'''.'''Sb₂S₃. Vzácně se v  přírodě můžemelze setkat i s  elementárním, kovovým [[Antimonantimon (minerál)|antimonem]]. Obvykle je také přítomen jako příměs v  rudách [[stříbro|stříbra]], [[měď|mědi]] a [[olovo|olova]].

Největší známé zásoby antimonu na světě jsou v  současnosti v  [[Tádžikistán]]u.

* Další možný způsob výroby antimonu je '''srážecímsrážecí pochodempochod''', kdy spolu reaguje [[antimonit]] a [[železo]]. Tento způsob lze použít pouze v  případě, že [[antimonit]] neobsahuje velké množství hlušiny.

* Velmi čistý antimon lze získat z  roztoků nebo tavenin [[elektrolýza|elektrolyticky]].

Nové typy olověných '''[[akumulátor]]ů''' jsou často vyráběny ze slitin [[olovo|olova]] s  jinými kovy. Např.Například výroba pozitivníchkladných desek ze slitiny olova, antimonu a [[selen]]u značně prodlužuje životnost akumulátoru v  důsledku vyšší mechanické pevnosti této slitiny.

Významný je podíl antimonu při '''výrobě pájek''' na bázi olova a cínu. Přídavky antimonu, [[kadmium|kadmia]] a stříbra získávají tyto pájky lepší vodivost, zvyšuje se pevnost sváru, i když za cenu zvýšení bodu tání slitiny.

Slitina o přibližném složení 75  % olova, 15  % cínu a 10  % antimonu – '''[[liteřina]]''' byla po dlouhá léta základním materiálem pro výrobu tiskařských liter – forem sazby tisku. Tuto slitinu vytvořil v  [[15. století]] proslulý zlatník [[Johannes Gutenberg]], otecvynálezce [[knihtisk]]u a výrobce světoznámé [[Gutenbergova bible|Gutenbergovy bible]].

'''Ložiskový kov''' obsahuje [[cín]], [[olovo]], [[měď]] a antimon. Rozlišují se dva typy ložiskových kovů – bílé a červené. Bílé obsahují 80–90  % [[cín]]ucínu, 7–20  % antimonu a několik procent mědi. Červené obsahují 75–90  % mědi, 10  % [[cín]]ucínu a menší množství [[zinek|zinku]], [[olovo|olova]] a antimonu. VyznačujeVyznačují se především vysokou odolností proti otěru, i když jsou poměrně měkké – slouží pro výrobu kluzných ložisek pro automobilový průmysl a další aplikace.

Známá soška filmového [[OskarOscar#Soška Oscara|Oscara]]a je od roku [[1930]] vyráběna ze slitiny cínu, mědi a antimonu, pokrytá vrstvou [[nikl]]u, stříbra a konečně čistého 24[[Karát (ryzost)|karátového]] [[zlato|zlata]].

Vzácně je antimon [[legování|legován]] do '''dentálních slitin''', používaných v zubním lékařství. Hlavními kovy dentálních slitin s  obsahem antimonu jsou [[palladium]] a [[stříbro]].

PřídavekPřídavkem definovanéhoutrčitého množství atomů antimonu do krystalu superčistého [[křemík]]u vznikne '''polovodič typu N''', jedna z komponent pro výrobu základních součástí současné elektroniky – [[dioda|diod]] a '''[[tranzistor]]ů'''.

Optické disky ([[Kompaktníkompaktní disk|CD]], [[DVD]], [[Blu-ray]]) s  možností vícenásobného zápisu používají pro záznam dat vrstvy nejčastěji na bázi slitin [[germanium]]-antimon-[[tellur]] nebo [[stříbro]]-[[indium]]-antimon-tellur. Záznam spočívá ve změně struktury materiálu z  krystalické do amorfní formy, přičemž obě formy mají významně odlišné optické vlastnosti. Zahřeje-li se hmota laserem nad určitou teplotu (teplota krystalizace) a poté ochladí, získává krystalickou strukturu. Je-li však zahřáta nad teplotu tání a poté prudce ochlazena, přechází do amorfního (tedy neuspořádaného) stavu.

S  [[vodík]]em vytváří antimon plynný antimonovodík neboli stiban SbH₃. Je to zapáchající, bezbarvý a snadno zápalný plyn. Vzniká působením vodíku ve stavu zrodu na rozpustné sloučeniny antimonu. Hořením stibanu vzniká oxid antimonitý Sb₂O₃.

Všechny halogenidy lze (až na chlorid antimoničitý SbCl₄) připravit přímým sloučením prvků. '''Halogenidy antimonu snadno hydrolyzují''' i vzdušnou vlhkostí, nejstálejší z nich jsou fluoridy.

* [[Chlorid antimoničitý]] SbCl₄ je tmavohnědá kapalina, kterou nelze připravit v  čistém stavu, ale pouze v  rovnováze s  chloridem antimonitým a antimoničným. Chlorid antimoničitý tvoří [[komplexní sloučenina|komplexní]] soli.

* [[Chlorid antimoničný]] SbCl₅ je nažloutlá olejovitá kapalina. Nalézá uplatnění především v  organické syntéze, kde se používá jako chlorační činidlo.

* [[Bromid antimoničný]] SbBr₅ neexistuje volný a je znám pouze v  podobě svých podvojných sloučenin.

* [[Jodid antimonitý]] SbI₃ je rubínově červená krystalická látka, snadno tvořící snadno adiční sloučeniny s  jodem.

* [[Síran antimonitý]] Sb₂(SO₄)₃ je bezbarvá krystalická látka. Získává se rozpouštěním antimonu, oxidoxidu antimonitého nebo sulfidsulfidu antimonitého v  horké koncentrované kyselině sírové.