Hidejoši Tojotomi: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m fmt
m Kampaku: souslednost událostí opravena dle en wiki
značky: možné subjektivní formulace editace z Vizuálního editoru
Řádek 8:
Sám Hidejoši se přitom jen velmi málo zmiňuje o věcech ze své minulosti. Podle tradice se narodil ve vesnici [[Nakamura-ku (Nagoja)|Nakamura]] v [[provincie Owari|provincii Owari]], jako syn pěšáka, rolníka a chudého samuraje [[Jaemon Kinošita|Jaemona Kinošity]]. Hidejošiho dětské jméno bylo podle záznamů Hijošimaru.<ref group="pozn." >Hijošimaru by se dalo přeložit jako ''dar slunce''.</ref> Známý je obraz Hidejošiho jako chlapce, který se nechal vyhodit z chrámu jen proto, aby se mohl vrhnout vstříc dobrodružstvím. Cestoval do zemí pod správou [[Jošimoto Imagawa|Jošimota Imagawy]], aby zde nějaký čas sloužil a vydělal si trochu peněz. Hijoši, po obřadu dospělosti známý nyní jako Tokičiró<ref group="pozn." >Je známa též varianta Tokačiró.</ref> se okolo roku [[1557]] vrátil do Owari a nechal se zaměstnat ve službách mladého [[Nobunaga Oda|Nobunagy Ody]]. Zúčastnil se přestavby hradu [[Kijosu]], nad kterou se mu podařilo převzít velení a v neuvěřitelně krátké době stavbu dokončil. To samozřejmě vyvolalo nevoli a nenávist mezi staršími vazaly Odů, kteří v něm viděli kariéristu, navíc nízkého původu. Tokičiro poté přijal pozici Nobunagova osobního nosiče sandálů a zúčastnil se [[bitva u Okehazamy|bitvy u Okehazamy]] roku [[1560]]. O čtyři roky později mu bylo povoleno nosit jméno Hidejoši. Přesvědčil mnoho vazalů z [[provincie Mino|Mino]], aby se přidali na stranu Odů a opustili [[klan Saitó]]. Tyto přirozené Tokičirovi schopnosti na Nobunagu silně zapůsobily a díky tomuto skutku také mohl roku [[1567]] tak lehce získat [[Inabajam]]u, to když se Hidejošimu podařilo najít tajnou stezku k zadní části hradu, která vedla poblíž pevnosti [[Sunomata]]. Později, pravděpodobně kolem roku [[1573]], Hidejoši přijal příjmení Hašiba.<ref group="pozn." >Příjemní Hašiba vzniklo spojením znaků ze jmen dvou významných vazalů klanu Oda, [[Nagahide Niwa|Nagahideho Niwy]] a [[Kacuie Šibata|Kacuie Šibaty]].</ref> Toho času se také oženil s dívkou jménem [[Nene]].<ref group="pozn." >Někdy je uváděna též jako [[Ó-ne]].</ref> Také jeho matka se předtím znovu provdala za [[Čikuami]]ho, opilce a hrubiána. Ti spolu měli syna jménem [[Hidenaga Tojotomi|Hidenaga]], který tím pádem byl nevlastním bratrem Hidejošiho.
 
HidejošiVzhledem ke své fyzické konstituci byl vnímánHidejoši jakovnímán zvláštnívelmi postavičkakontroverzně, zvláště na pozici generála a později také jako vládce. Byl malý a vyhublý. Když se opil, choval se a tvářil prý jako opice. Také Nobunaga ho bez zvláštního taktu nazýval [[Saru]]<ref group="pozn." >Saru znamená ''opičák''.</ref> nebo dokonce ''vypelichanou krysou''. Měl prý ve velké oblibě pití a ženy a snadno si získával nové přátele. Měl velice vyvinutý cit pro lidské chování, díky kterému snadno odhadoval povahu jiných a který mu umožňoval bez větších obtíží lidmi manipulovat. Tato vlastnost bezbezpochyby pochybybyla zapříčiniladůvodem jeho vzestupvzestupu během jeho působení vpro [[klanuklan Oda]].
 
== Hidejoši Hašiba ==
Řádek 57:
=== Kampaku ===
 
Stejně jako Nobunaga před ním, ani Hidejoši nikdy nezískal titul šógun. Místo toho přiměl [[Konoe Sakihisa|Konoe Sakihisu]], jednoho z nejvznešenějších mužů patřícího ke klanu [[Fudžiwara]], aby ho adoptoval. Tím si zajistil řadu vysokých dvorských titulů, včetně prestižního úřadu říšského regenta ([[kampaku]]) v roce [[1585]].<ref>[https://books.google.com/books?id=HQTbDphPKmoC&pg=PA168#v=onepage&q=&f=false Berry 1982, s. 168–181]</ref> V roce [[1586]] Hidejoši oficiálně obdržel od císařského dvora nové klanové jméno Tojotomi (místo adoptivního jména Fudžiwara).<ref name="Berry s. 179">[https://books.google.com/books?id=HQTbDphPKmoC&pg=PA179#v=onepage&q=&f=false Berry 1982, s. 179]</ref> V roce [[1587]] postavil přepychový palác [[Džurakudai]] a následujícího roku hostil vládnoucího císaře [[Go-Józei|Go-Józeiho]].<ref>[https://books.google.com/books?id=HQTbDphPKmoC&pg=PA184#v=onepage&q=&f=false Berry 1982, s. 184–186]</ref>
Následující měsíc, přesně [[6. srpen|6. srpna]], Hidejoši obdržel od císařského dvora titul [[Kampaku]], což muselo vyvolat údiv v celé zemi. Všichni předchozí regenti tohoto titulu byli z rodu Fudžiwara, a tak byla tato pocta, kterou císař udělil Hidejošimu, synu rolníka, velice těžce přijata, zvláště mezi šlechtici. Proto se Hidejoši nechal adoptovat Sakihisou Konoe, který byl dvorním šlechticem z klanu Fudžiwara, a stal se tedy součástí šlechtické krve. Řešil domácí otázky se stejnou rychlostí a ve stejné šíři, jako vedl války. Ustavil pět správců ([[bugjó]]) Kjóta, mezi které patřil i Micunari Išida, vydal edikt, kterým postavil mimo zákon obchodnický cech - zanedlouho začaly celojaponské průzkumné práce, kdy se zkoumala dobytá území. Roku [[1597]] bylo vše hotovo. Snad pro to všechno, co se mu doposud podařilo pro císařství vykonat, přijal Hidejoši příjmení Tojotomi. V [[kandži]] se Tojotomi také dá číst jako „Štědrý ministr“. Díky svému důvtipu a schopnostem je dodnes uznávaným vládcem středověkého Japonska.
 
Následující měsíc, přesně [[6. srpen|6. srpna]], Hidejoši obdržel od císařského dvora titul [[Kampaku]], což muselo vyvolat údiv v celé zemi. Všichni předchozí regenti tohoto titulu byli z rodu Fudžiwara, a tak byla tato pocta, kterou císař udělil Hidejošimu, synu rolníka, velice těžce přijata, zvláště mezi šlechtici. Proto se Hidejoši nechal adoptovat Sakihisou Konoe, který byl dvorním šlechticem z klanu Fudžiwara, a stal se tedy součástí šlechtické krve. Řešil domácí otázky se stejnou rychlostí a ve stejné šíři, jako vedl války. Ustavil pět správců ([[bugjó]]) Kjóta, mezi které patřil i Micunari Išida, vydal edikt, kterým postavil mimo zákon obchodnický cech - zanedlouho začaly celojaponské průzkumné práce, kdy se zkoumala dobytá území. Roku [[1597]] bylo vše hotovo. Snad pro to všechno, co se mu doposud podařilo pro císařství vykonat, přijal Hidejoši příjmení Tojotomi. V [[kandži]] se Tojotomi také dá číst jako „Štědrý ministr“. Díky svému důvtipu a schopnostem je dodnes uznávaným vládcem středověkého Japonska.
[[Soubor:KoyaSatsumaShimazuKeNoHaka.jpg|thumb|right|Hrobka klanu Šimazu]]
Na cestě k uskutečnění Hidejošiho snu se tyčily dvě překážky. První byl klan Šimazu, který na Kjúšú vrazil do [[provincie Bungo]], posledního kousku ostrova, který ještě nebyl v Hidejošiho područí. Druhým problémem byl [[klan Hódžó]] na východě, který vládl nad regionem [[Kantó]] a sledoval vývoj událostí v Kjótu. Další problémy pak nastaly na [[Šikoku]], zatímco se Hidejoši snažil prosadit svoje zájmy na [[Kjúšú]]. [[12. listopad]]u [[1585]] obdržel osobní žádost o podporu od [[Sórin Ótomo|Sórina Ótoma]] kvůli nesplněnému požadavku na Jošihisu Šimazua. Ten se podle ní měl stáhnout z provincie Bungo a uzavřít s klanem Ótomo mír, ale namísto toho zahrnul [[klan Ótomo]] několika agresivními výpady. To Hidejošiho znepokojilo, neboť spor se odehrál ještě před jeho invazí na ostrov. V prosinci postoupily vojska pod společným vedením Motočiky Čosokabeho a Hidehisy Sengokua do hlavního města klanu Ótomo, Funaie. [[Jošimune Ótomo]] a Sengoku zahájily ofenzivu na Šimazuovi pozice. Tím ale porušily Hidejošiho rozkaz, protože ten nařídil zůstat v obranných pozicích. Výsledkem konfrontace byla [[bitva o Hecugigawu]], ve které byla vojska Ótomů a Tojotomi poražena. Motočika v bitvě ztratil svého nejstaršího syna a Šimazu triumfálně vpochodoval do Funaie. To bylo ale také poslední slavné vítězství, které Jošihisa dosáhl. [[20. leden|20. ledna]] [[Hidenaga Tojotomi]] přistál u Kjúšú s šedesáti tisíci muži, následován Takakagem Kobajakawou a Mórii o celkové síle 90 tisíc mužů. Toto dramatické vylodění mělo za následek Šimazuův kvapný ústup z jižních enkláv. To poskytlo Hidenagovi rozprostřít se po celém východním pobřeží. Sám Hidejoši ještě posílil početnou armádu svých spojenců o svých třicet tisíc vojáků a v únoru zabezpečil území většiny panství, která násilně Šimazu zabral v posledních deseti letech. Mezi osvobozená teritoria patřily provincie Akizuki, Arima, Gotó, Nabešima, Ómura a Rjúzódži. Tojotomiho postup byl téměř hladký a jedinou významnější překážku vytvořil 6. června až samotný Šimazu na řece Sendai. Po porážce svých hrdých válečníků přijel Šimazu k Hidejošimu s oholenou hlavou a vzdal se. Hidejoši jeho kapitulaci přijal a protože si svého nedávného soupeře vážil, věnoval klanu Šimazu provincie Sacuma, Ósumi a jižní část Hjúgy. Jošihisa však musel odejít do penze a byl nahrazen mladším bratrem Jošihirem.
Řádek 119 ⟶ 121:
<references />
 
== Použitá literatura ==
* Berry, Mary Elizabeth. (1982). ''Hideyoshi.'' Cambridge: Harvard UP, <nowiki>ISBN 9780674390256</nowiki>; OCLC [https://www.worldcat.org/oclc/8195691 8195691]
{{Autoritní data}}{{Osobnosti období Sengoku}}
{{Portály|Japonsko}}