Hidejoši Tojotomi: Porovnání verzí

Sám Hidejoši se přitom jen velmi málo zmiňuje o věcech ze své minulosti. Podle tradice se narodil ve vesnici [[Nakamura-ku (Nagoja)|Nakamura]] v [[provincie Owari|provincii Owari]], jako syn pěšáka, rolníka a chudého samuraje [[Jaemon Kinošita|Jaemona Kinošity]]. Hidejošiho dětské jméno bylo podle záznamů Hijošimaru.<ref group="pozn." >Hijošimaru by se dalo přeložit jako ''dar slunce''.</ref> Známý je obraz Hidejošiho jako chlapce, který se nechal vyhodit z chrámu jen proto, aby se mohl vrhnout vstříc dobrodružstvím. Cestoval do zemí pod správou [[Jošimoto Imagawa|Jošimota Imagawy]], aby zde nějaký čas sloužil a vydělal si trochu peněz. Hijoši, po obřadu dospělosti známý nyní jako Tokičiró<ref group="pozn." >Je známa též varianta Tokačiró.</ref> se okolo roku [[1557]] vrátil do Owari a nechal se zaměstnat ve službách mladého [[Nobunaga Oda|Nobunagy Ody]]. Zúčastnil se přestavby hradu [[Kijosu]], nad kterou se mu podařilo převzít velení a v neuvěřitelně krátké době stavbu dokončil. To samozřejmě vyvolalo nevoli a nenávist mezi staršími vazaly Odů, kteří v něm viděli kariéristu, navíc nízkého původu. Tokičiro poté přijal pozici Nobunagova osobního nosiče sandálů a zúčastnil se [[bitva u Okehazamy|bitvy u Okehazamy]] roku [[1560]]. O čtyři roky později mu bylo povoleno nosit jméno Hidejoši. Přesvědčil mnoho vazalů z [[provincie Mino|Mino]], aby se přidali na stranu Odů a opustili [[klan Saitó]]. Tyto přirozené Tokičirovi schopnosti na Nobunagu silně zapůsobily a díky tomuto skutku také mohl roku [[1567]] tak lehce získat [[Inabajam]]u, to když se Hidejošimu podařilo najít tajnou stezku k zadní části hradu, která vedla poblíž pevnosti [[Sunomata]]. Později, pravděpodobně kolem roku [[1573]], Hidejoši přijal příjmení Hašiba.<ref group="pozn." >Příjemní Hašiba vzniklo spojením znaků ze jmen dvou významných vazalů klanu Oda, [[Nagahide Niwa|Nagahideho Niwy]] a [[Kacuie Šibata|Kacuie Šibaty]].</ref> Toho času se také oženil s dívkou jménem [[Nene]].<ref group="pozn." >Někdy je uváděna též jako [[Ó-ne]].</ref> Také jeho matka se předtím znovu provdala za [[Čikuami]]ho, opilce a hrubiána. Ti spolu měli syna jménem [[Hidenaga Tojotomi|Hidenaga]], který tím pádem byl nevlastním bratrem Hidejošiho.

Hidejoši byl vnímán jako zvláštní postavička, zvláště na pozici generála a později také jako vládce. Byl malý a vyhublý. Když se opil, choval se a tvářil prý jako opice. Také Nobunaga ho bez zvláštního taktu nazýval [[Saru]]<ref group="pozn." >Saru znamená ''opičák''.</ref> nebo dokonce ''vypelichanou krysou''. Měl prý ve velké oblibě pití a ženy a snadno si získával nové přátele. Měl velice vyvinutý cit pro lidské chování, díky kterému snadno odhadoval povahu jiných a který mu umožňoval bez větších obtíží lidmi manipulovat. Tato vlastnost bez pochyby zapříčinila jeho vzestup během jeho působení v [[klanu Oda]].

Hidejošiho stanoviště v Ómi bylo relativně přechodné. V roce [[1576]] deklaroval [[klan Oda]] válku s [[klan Móri|klanem Móri]]. Nobunaga nařídil Hidejošimu vytáhnout proti západním provinciím, aby společně s Micuhidem Akečim velel obrovské armádě. Ten byl odpovědný za podrobení okruhu Sanin<ref group="pozn." >Okruh Sanin obsahoval [[provincie]] [[provincie Tamba|Tamba]], [[provincie Tango|Tango]], [[provincie Tadžima|Tadžima]] a [[provincie Inaba|Inaba]].</ref>, zatímco Hidejoši postupoval do okruhu Sanjó.<ref group="pozn." >Okruh Sanjó sestával ze západních provincií hraničících s Vnitřním mořem.</ref> Ve skutečnosti oba muži získali za své úsilí nezávislost v rozhodování, udělenou Nobunagou. Výjimkou byl Kacuie Šibata, zapletený v podrobování provincií Ečizen a Kaga. Hidejošiho první zisk představovaly [[hrad Himedži]], [[hrad Kózuki]] a [[hrad Sajó]]. Himedži bylo získáno mírovou cestou za vydatné pomoci Kanbeie (Jošitaky) Kurody, se kterým se Hidejoši brzy spřátelil, když Kanbei dokázal přesvědčit svého otce, aby se vzdal strategicky významného hradu. Kózuki a Sajó, které patřily Kacuhisovi Amako, byly dobyty silou. Odpor proti Hidejošiho výpravě brzy se brzy stal tuhým. [[Nagaharu Beššó]] (Bečušó), který se vzepřel Hidejošimu se uzavřel na hradě Miki. Hidejoši zredukoval satelitní pevnůstky hradu Miki<ref group="pozn." >Šlo o satelity Hataja a Ogó.</ref> a pustil se do bitvy o Beššóovu pevnost. Mezitím [[Naoie Ukita]] začal s útoky na pozice Odů a [[Terumoto Móri]] poslal silnou armádu do Harimy. Móriho síly obklíčily Kózuki a když se Hidejoši vydal na pochod, aby osvobodil obleženou pevnost, dostal od Nobunagy rozkaz se stáhnout. Kózuki padlo a Hidejoši pokračoval v dobývání Miki, což se ukázalo být těžkým oříškem. Miki bylo povzbuzováno k pokračující obraně chrámem [[Išijama Hongandži]] v [[provincie Seccu|Seccu]] a Mórii. Zásobování bylo úspěšné a Beššó se houževnatě bránil až do roku [[1580]]. Nutno poznamenat, že Hidejošiho západní tažení bylo pomalé a únavné. Věci ze začaly zlepšovat až se zběhnutím Naoie Ukity od Móriů k Hidejošiho vojskům, k čemuž došlo právě roku [[1580]]. Po této události se situace vyvíjela ve prospěch Hidejošiho. Podařilo se mu zabezpečit provincii Harimu, což znamenalo výraznou oporu jeho sil v provincii Bizen. Této výhody bleskurychle využil, protože ještě týž rok mohl vypravit síly na sever do provincie Inaba a obklíčit Tottori, další z významných bodů obranné linie klanu Móri. Místní pán, [[Tojokuni Jamana]], rychle přísahal věrnost Odům a opustil Tottori. Hradu velel [[Cuneie Kikkawa]] a po Jamanově zradě zůstal izolovaný. Hidejoši vydal rozkaz vyhladovět Tottori a po dvou stech dnech se mu podařilo donutit obránce se vzdát.

[[20. červen|20. června]] [[1582]] byl Nobunaga zabit Akečiho jednotkami v chrámu [[Honnódži|Honnó]] v Kjótu. Osud Hidejošiho armády a budoucnosti celé země záležel na tom, kdo z obou znepřátelených stran, armáda Odů nebo Móriů, se o incidentu dozví první. Samozřejmě se Akeči snažil dostat zprávu o Nobunagově smrti k Móriům, aby rozdrtili jejich společného nepřítele - Hidejošiho. Posel, který byl s touto správou vyslán však za necelých 48 hodin padl do Hidejošiho rukou. Mezitím se o incidentu dozvěděl Kacuie Šibata. Byl však natolik zaměstnán [[klan Uesugi|klanem Uesugi]] v [[provincie Eččú|provincii Eččú]], že bylo nesmírně časově náročné vyvléct se z konfliktu a napadnout Micuhideho. Hidejoši měl daleko lepší možnost dostat se rychle do Kjóta. Problém však představovali Móriové. Věděl, že Takamacu balancuje na hranici porážky, avšak dokud nepadne, není naděje, že by bylo možno se s Mórii na čemkoliv dohodnout. Podařilo se mu přesvědčit, s ohledem na vleklé obléhání a zbídačelý stav osádky hradu, Muneharua, že pokud spáchá seppuku, nechá zbytek osazenstva hradu na pokoji. Při pohledu na své nemocné a vyhladovělé druhy Muneharu Šimizu souhlasil a před zraky obou armád si na loďce, která plula po zatopené planině, otevřel břicho. To zajistilo pád Takamacu, ale hlavně umožnilo uzavřít mírovou dohodu mezi Mórii a Ody, k čemuž zásadně pomohlo také přátelství generála Móriů Takakageho Kobajakawy a vyslance Odů, Ekeie Ankokúdžiho. Terumoto souhlasil, že Odům připadnou [[provincie Hóki]], [[provincie Mimasaka|Mimasaka]] a [[provincie Biččú|Biččú]]. O pár dní později se dozvěděl o [[Honnódži|Honnó]], ale to už byl Hidejoši na rychlém postupu ke Kjótu. Neuvěřitelnou rychlostí se Hidejoši dostal až do [[provincie Seccu|Seccu]] a porazil Akečiho oddíly.<ref group="pozn." >Mluví se o necelých čtyřech dnech.</ref> Micuhide se velmi nešťastně snažil přimět ke spojenectví Nagahideho Niwu a Ukona Takajamu, kteří by zvedli počet jeho mužů na 20 tisíc. Po neúspěchu v jednáních jeho vojsko čítalo pouhých 10 tisíc mužů a ti tedy byli zapojeni do bitvy, která vypukla 2. července u Jamazaki. Micuhide zaujal pozice jižně od hradu Šórjúdži. Pravé křídlo bylo chráněno řekou Jodó a levé na úpatí 270 metrů vysoké hory [[Tennózan]]. Hidejoši dokázal využít situace a rychle obsadil vrcholek Tennózanu jednotkami pod vedením Kanbeie Kurody, Hidenagy a Masaharua Mikody. Jeho předvoj se pak utkal s Akečiho silami na řece [[Enmjódži]]. Bitva začala neúspěšným pokusem Micuhideho sil zahnat Kurodu a jeho společníky z Tennózanu. Hidejoši okamžitě vyslal Nobuterua Ikedu, aby posílil pravé křídlo jeho armády, která právě přecházela Enmjódži, aby se utkala s jednotkami Nobuharua Cudy. Zároveň jednotky Kijohideho Nakagawy a Ukona Takajamy pokračovaly v přímém útoku proti Akečimu. Způsobili tak zmatek v řadách nepřítele, který za necelé dvě hodiny dal nohy na ramena. Sám Micuhide zemřel během úprku na [[hrad Sakamoto]]. [[Hidemasa Hori]] nedlouho poté Sakamoto dobyl a Akečiho spolubojovníci byli vyhlazeni. Hidejoši konečně mohl ukázat Micuhideho hlavu před Nobunagovým hrobem a stal se tak ústřední postavou jeho pohřbu. Bitva byla pojata jako zádušní mše za zabitého pána, Nobunagy Ody.

Hidejošiho znamenitá odpověď na vraždu v chrámu Honnó mu zajistila postavení hlavní důležitosti na několik následujících měsíců. Ke škodě Kacuie Šibaty nyní zaujímal stejně vysoký post, jako Nobunagovi starší vazalové. Ve skutečnosti byl Hidejoši od počátku vnímán jako kariérista a i nyní je těžké vysvětlit jeho rychlý postup v hierarchii Odů. Je jasné, že Hidejošimu dopomohl jeho talent a schopnosti. Nicméně nepochybně největší podíl na jeho vzestupu měla Nobunagova povaha. Zdá se, že Nobunaga občas pochyboval o svých starších vazalech již od neklidných časů, které vládly v provincii Owari před rokem [[1560]]. Také Micuhide Akeči byl považován za kariéristu, původem z pochybné rodiny v provincii Mino, který se připojil k Odům někdy po roce 1565. Stejně jako Hidejoši i on velice strmě vystoupal na vysoký post. Zároveň se šuškalo, že se Nobunaga chystá postupně se zbavit všech svých starých vazalů, k čemuž vyloženě přispěl i pád Nobumóriho Sakumy, jednoho z nejstarších vazalů Odů, v roce 1580. Nikdo nevěděl nic jistě a po Nobunagově smrti se začaly vytvářet dva tábory. Jeden podporoval Hidejošiho, druhý Kacuie Šibatu. Rozdělenost vyšla najevo během debat o Nobunagovu nástupci. Hidejoši upřednostňoval Nobunagova vnuka Sambóšiho (později znám jako [[Hidenobu Oda]] a žil v letech [[1582]]–[[1602]]), syna nejstaršího Nobunagova syna a právoplatného dědice Nobutady, který byl zabit v Kjótu během incidentu v chrámu Honnó. Naproti tomu Kacuie podporoval Nobutaku Odu, třetího syna a účastníka bitvy u Jamazaki. Nagahide Niwa a Nobuteru Ikeda, kteří se stali spoluguvernéry (bugjó) v Kjótu spolu s Kacuiem a Hidejošim. Na konferenci v Kijosu, kde bylo téma nástupce horečně diskutováno, bylo panství Odů rozděleno mezi hlavní vazaly. Hidejoši obdržel [[provincie Jamaširo]], [[provincie Tanba|Tanba]] a [[provincie Kawači|Kawači]], zatímco Šibata získal [[provincie Ečizen|provincii Ečizen]] a severní okresy [[provincie Ómi]]. Kazumasu Takigawa, Hidejošiho oponent v Kijosu, se stal pánem v [[provincie Ise|provincii Ise]], kde se opevnil v očekávání války o nástupnictví. Konference nepřinesla žádné definitivní řešení a ke zděšení Nobutaky Ody ani žádné výsledky pro něj. Pro Hidejošiho byla celá záležitost pouze formalitou, jelikož se považoval za správce majetku Odů s právem postavit se každému, kdo by mu chtěl překážet. Tato okolnost tvořila podstatnou část dopisu, který byl poslán během tohoto období jedné z jeho mladých manželek.<ref group="pozn." >Dopis byl doručen jejímu otci Tošiiemu Maedovi a stálo v něm: „Až nastane vhodný čas, vrátím se do Ósaky a vytvořím zde stanoviště pro mé muže. Dám jim rozkaz, aby srovnali se zemí všechny hrady a zakročili proti jakékoliv známce rebelie. A aby střežili národ a mír na dalších padesát let.“</ref>

[[7. květen|7. května]] [[1584]] zanechal Hidejoši armádu v Owari a po menší přestávce u Inujamy se vydal na pochod jižním směrem, kde u Gakudenu zaujal pozice. Je těžké odhadnou, kolik mužů měl Hidejoši k dispozici, ale obecně se má za to, že jich bylo něco mezi 80 a 100 tisíci. Obě strany postupovaly jen opatrně. Hidejoši změnil formace a upřednostnil střelecké oddíly. Také Tokugawovy jednotky střelců přišly na řadu a jejich pověst se těšila velmi vysoké úrovně. To byl možná také jeden z důvodů. proč dal Hidejoši přednost vyčkávání. Jedinou výjimku tvořily oddíly Nobuterua Ikedy. V květnu se Nobuteru usoudil, že většina Iejasuových vojsk je rozprostřena kolem [[Komaki]] a [[Kijosu]]. Naplánoval si tedy útok proti provincii Mikawa, která podle jeho předpokladů zůstala jen slabě chráněna.<ref group="pozn." >pro připomenutí, [[provincie Mikawa|Mikawa]] byla domovská provincie Tokugawů se sídlem moci v [[Hamamacu]].</ref> Iejasu váhal, zda se vydat zpět a bránit Mikawu anebo vydržet na svých pozicích. Mezitím vydal Hidejoši prostřednictvím Hidecugua Hašiby povolení Nobuteruovi, aby útok podnikl. Tím mu umožnil očistit své jméno po nepříliš úspěšném vítězství v Inujamě, kde utrpěl značné ztráty a sám byl zraněn. Naneštěstí pro Ikedův klan vesničané hlásili polohu jeho armády a tak přišel o moment překvapení. Ke krvavé konfrontaci s Tokugawovými vojsky pak došlo [[15. květen|15. května]] u Nagakute. Osud zasadil Ikedům těžkou ránu a Nobuteru, jeho syn Jukisuke i Nagajoši byli zabiti a jejich armáda se rozutekla. Tokugawa se poté stáhl do Mikawy a Hidejoši se vrátil do [[Gakuden]]u.

Císařský dvůr uznal jeho nadvládu nad Japonskem a obdařil ho titulem [[naidaidžin]]. Stalo se tak v dubnu, kdy zaútočil na [[Saiga Ikkó-Ikki|Ikkó-Ikki v Saize]] a na bojovné mnichy ([[sóhei]]) v [[Negorodži]] a zajistil jejich poslušnost. Negorodži bylo zničeno, ale Saiga byla ušetřena a její mniši odzbrojeni. Co se týče náboženských záležitostí, aby Hidejoši ukázal svou podporu [[buddhismus|buddhismu]], vydal povolení sektě [[Tendai]] obnovit chrám [[Enrjakudži]] na hoře [[Hiei]],<ref group="pozn." >Chrám na hoře Hiei nechal vypálit [[Nobunaga Oda]].</ref> a zároveň povolil sektě [[Džódo Šinšú]] začít s pracemi na novém chrámu [[Hongandži]], který byl rovněž násilně podroben Nobunagově autoritě.

Hidejoši nyní ovládal území od zálivu [[Kagošima]] v provincii [[provincie Sacuma|Sacuma]], po [[pohoří Hakone]] u východních hranic [[provincie Ečigo]]. Pod Hidejošiho vliv zatím nespadalo několik knížat ze severu ([[Masamune Date]], [[Jošiakira Mógami]] a [[Nobunao Nambu]]) a také silný [[klan Hódžó]] se svým klíčovým bodem - pevností [[Odawara]]. Hidejoši nikam nespěchal a povolal Hódžóy do Kjóta. Nebylo překvapením, že Udžimasa Hódžó požadavek ignoroval. Během příprav na poslední akt sjednocování Japonska strávil Hidejoši mnoho času v Kjótu, aby zušlechtil své chudé kořeny. Studoval tedy čajový obřad a poezii. Během devadesátých let [[16. století]] se také ponořil do psaní her [[Nó]]. Většina z nich byla o jeho vlastním životě. Sám v nich účinkoval při představeních konaných pro šlechtu a daimjóy, kteří k němu zavítali do Ósaky. Divoce tvořil také ve svém sídle v Nagoje během korejské invaze ([[1592]]–[[1593]]) a do těchto představení zapojoval i své muže. Dokonce i takové, jakým byl [[Iejasu Tokugawa]].<ref group="pozn." >Co se týče Hidejošiho zálibě v tvorbě her, dochovala se nám lakonická poznámka jeho adoptivního příbuzného Sakihisy Konoe, kterou napsal po jednom představení, které v Kjótu Hidejoši uspořádal pro císaře: „Bylo vidět, že Taikó dělá ve svém herectví obrovské pokroky.“</ref>

V tom samém roce ([[1585]]) ještě Hidejoši stihl vykonat snad nejkontroverznější akt své kariéry, co se domácích záležitostí týče. V srpnu vydal rozkaz k něčemu, co bylo známo jako velký hon na meče.<ref group="pozn." >Příkaz začínal slovy: „Rolníci ze všech provincií mají přísný zákaz vlastnit jakékoliv meče, krátké meče, luky, kopí, pušky nebo jakékoliv jiné druhy zbraní.“</ref>

Roku [[1591]] následoval další edikt, edikt o změně stavu. Tento velevýznamný dokument byl rozdělen do tří článků. První vyžadoval, aby se každý válečník, který se vrátil k vesnickému životu, byl vypovězen ze služby. Druhý zakazoval vesničanům stávat se měšťany nebo se zabývat obchodní činností a třetí zakazoval si najímat takové válečníky, kteří předtím sběhli ze služby svého pána. Hidejoši jako první změnil stav společenských vztahů. Tlustou čarou oddělil třídu válečníků a vesničanů. Třídy byly povinné a nikdo nemohl přestoupit z jedné do druhé a naopak. Jedním dechem také znemožnil přesun mezi třídami a zrušil koncept [[dži-zamuraje]]<ref group="pozn." >[[Dži-zamuraj]] byl nižší [[samuraj]]/služebník země.</ref>, kdy [[samuraj]]ové v době míru obdělávali půdu.

Hidejošiho naděje stabilního prostředí po jeho smrti se rozplynuly, když v [[září]] [[1591]] zemřel jeho syn Curumacu. Tříletý syn byl jeho jediné dítě.<ref group="pozn." >Curumacua měl s paní Jodó, jindy zvanou [[Jodó-gimi]] - kdysi se jí říkalo Čača a byla dcerou Nagamasy Asaie.</ref> Nyní se o nástupnictví muselo rozhodnout mezi jeho nevlastním synem Higenagou a synovcem Hidecuguem. Hidenaga zemřel krátce po Curumacuovi, a tak Hidejošimu nezbývalo, než se spolehnout na Hidecugua, kterého Hidejoši adoptoval v lednu roku [[1592]]. [[11. únor]]a Hidejoši odešel jako Kampaku do ústraní a přenechal svoji pozici právě Hidecuguovi, přičemž automaticky získal titul [[Taikó]].

Druhá korejská invaze byla téměř předurčená k neúspěchu. Japonci nezaznamenali kromě dobytí [[Namwon]]u, v srpnu roku [[1597]], žádný znatelný úspěch. Mezitím se Hidejoši s Hidejorim kochali představením, které uspořádali [[Španělé]] snad aby vylepšili vzájemné vztahy s japonskou korunou. Před Hidejošiho jejich zraky nechali pochodovat zástup [[slon]]ů. Naděje na úspěch druhé invaze doslova utopil admirál [[I Sun-sin]]<ref group="pozn." >[http://www.e-sunshin.com/e-sunshin/community/pubboard_read.jsp?code=1310&currPage=2&searchColumn=&searchText=&no=1319 Yi Sun-sin: A National Hero of Korea]</ref>, když jeho 16 lodí potopilo 133 japonských plavidel.<ref group="pozn." >Došlo k tomu [[19. září]] a událost se do dějin zapsala jako „[[Zázrak z Mjongnjangu]]“.</ref><ref group="pozn." >[http://www.maplandia.cz/korejska-republika/chollanam-do/myongyang/ Satelitní mapa Myŏngyang]</ref> Pozemní vojska Kijomasy Kata a Jukinagy Asana byla odříznuta v pevnosti [[Ulsan]] a musela podstoupit dlouhou a krvavou bitvu, aby se roku [[1598]] z izolace dostala.