Komotovka: Porovnání verzí

Odebráno 27 bajtů ,  před 2 lety
oprava nesprávného tvrzení o zrušení trestu smrti v 18. století, ten nikdy zrušen nebyl, v rámci josefinských reforem bylo pouze zakázáno mučení
m (oprava typografie data)
(oprava nesprávného tvrzení o zrušení trestu smrti v 18. století, ten nikdy zrušen nebyl, v rámci josefinských reforem bylo pouze zakázáno mučení)
 
== Historie ==
Od středověku se na [[Krenovka#Šibeniční vrch|Šibeničním vrchu]] mezi Novou branou a kopcem Vítkov nacházelo popravní místo pro Staré a Nové Město Pražské. Po zrušení trestu smrti koncemKoncem 18. století byly obě šibenice a další doprovodné stavby zlikvidovány a pozemky prodány. Na nich byly poté založeny sady, zahrady, pastviny a vinice. Hostinec zde vznikl zřejmě na místě viničního domku a kromě něj se v těchto místech nacházela ještě cihlářská pec a několik menších hospodářských staveb.
 
Komotovku koupil 31. března roku 1871 zasilatel Alois Stuchlík (1832-1894) za 7200072 000 zlatých a do 25. července roku 1873 ji po částech rozprodal.<ref name="Javorin" />
 
=== Aréna Na Komotovce ===
 
=== Komotovka v literatuře ===
[[Vladimír Neff]] (vnuk Aloise Stuchlíka) o příchodu a životě na Komotovce psal v prvním díle (Sňatky z rozumu - 1957) a druhém díle (Císařské fialky - 1958) pětidílného rodového cyklu o životě podnikatelských rodin Nedobylů a Bornů. Literárně usedlost popsal jako rozsáhlé, napůl dřevěné a napůl zděné přízemní stavení, kde za vraty u domu byl dvůr s hospodářskými stavbami a stájemi přistavěnými ke svislému skalnímu úpatí jednoho z mnoha výběžků ovocného sadu.<ref>Když padly hradby: Komotovka. Vladimír Neff: Císařské fialky. In: Žižkovské listy. Časopis Klubu přátel Žižkova. č. 12. S. 5-7. V. Micka. [http://zizkov-kpz.webnode.cz/casopis-kpz/ Dostupné online].</ref>
 
== Odkazy ==
Neregistrovaný uživatel