Západořímská říše: Porovnání verzí

Velký význam náleží definitivní ztrátě provincie Afriky dobytím [[Kartágo|Kartága]] a získáním tam ukotvené flotily v roce [[439]] Vandaly, kteří (na rozdíl od ostatních Germánů) odmítli formální podřízenost císaři a založili tak první nezávislý stát na římském území. Naproti tomu Vizigóti, Svébové, Burgundi a Frankové byli federáti a vládli provinciálnímu římskému obyvatelstvu jménem císaře, což zachovávalo zdání pokračování římské vlády a také zvyšovalo možnost politických a vojenských intervencí Ravenny.

 

[[Soubor:Solidus ValentinianIII-wedding.jpg|náhled|vlevo|230px|[[Solidus]] vyražený v [[Soluň|Soluni]] na oslavu svatby Valentiniana III. s dcerou [[Theodosius II.|Theodosia II.]], Licinií Eudokiíi]]

Stínoví císaři panovali obvykle jen krátkou dobu a sotva ještě dokázali aktivně čelit blížící se katastrofě západořímského státu. Západ ztratil rozsáhlá území ve prospěch Germánů, kteří vytvářeli státy ve státě a tím Západořímskou říši zbavovali důležitých daňových příjmů, které byly nutné k udržování armády. Prvním z tzv. stínových císařů se po Valentinianově smrti stal 16. dubna [[455]] [[senát]]or, [[Petronius Maximus]]. Avšak jeho vláda trvala jen krátce a skončila násilně během dobytí Říma Vandaly pod vedením krále [[Geiserich]]a. Po něm nastoupil na císařský trůn Galoromán Eparchius [[Avitus]]. Předtím působil jako vyslanec mezi Římany a Vizigóty. V prvé řadě však musel uklidnit vztahy s [[Marcianus|Marcianem]], [[Byzantská říše|východořímským]] císařem, a také udržet v klidu velitele vojska [[Ricimer]]a, který se brzy stal skutečným vládcem Západu.