Abstrakce: Porovnání verzí

[[Platón]] jako první upozornil na to, že při poznání je nutno nějakou [[idea|ideu]] jako pojem oddělit od všech ostatních. [[Aristotelés]] se abstrakcí zabýval podrobněji. Zkoumal otázku, jak myšlení dospívá od smyslově daného, jednotlivého k obecnému. Tvrdil, že myšlení může poznat jen obecné. [[Forma (filosofie)|Formu]] pouze prostřednictvím obrazových představ, které mají svůj původ ve [[vnímání]]. Přitom myšlení odděluje určité vlastnosti od konkrétních předmětů. [[Matematika|Matematik]] například ve svých úvahách odhlíží od všeho smyslového, ponechává jen [[kvantita|kvantitu]] a přemýšlí jen o ní samotné. Přes tyto důležité poznatky však Aristotelés neuměl vysvětlit, jak vznikne abstraktní poznání ze smyslového materiálu.

 

 

K dalšímu vývoji teorie, která se zabývá abstrakcí, přispěli [[empirismus|empirističtí]] filozofové. [[John Locke]] tvrdil, že abstrakce je činnost [[rozum]]u. V průběhu této činnosti vznikají obecné ideje. K jejich označení jsou pak přidělena obecná [[Slovo|slova]] a to tím způsobem, že jsou oddělena od podmínek [[čas]]u, [[místo|místa]] a od jiných idejí. Tím se stávají tyto ideje obecnými reprezentanty všech věcí toho samého druhu a lze tedy věci rozdělit do různých tříd. Tato obecnost, dosahována abstrakcí, vzniká rozumem, a nepřísluší věcem, protože ty jsou vždy jednotlivé. To, co je nazýváno podstatou, je jen člověkem vytvořenou abstraktní idejí. Lockovo pojetí se stalo [[prototyp]]em pro empiristické teorie abstrakce, která je dodnes prostřednictvím [[George Berkeley]]e a [[David Hume|Davida Huma]] tradována v [[novopozitivismus|novopozitivismu]].