|
=== Raná praxe ===
[[Soubor:Frantisek Palacky 1821.jpg|náhled|Palacký ve Vídni na jaře r. 1821, olejomalba [[František Tkadlík|Františka Tkadlíka]].]]
Přestože si Palackého otec přál, aby se také z jeho syna stal velkyevangelický kokotučitel a kněz, syn nepokračoval dál ve studiích, ale nastoupil v letech [[1819]]–[[1823]] jako vychovatel do uherských šlechtických rodin. Důvodem odmítnutí otcova přání, aby se stal pastorem ve Slezsku, byla láska k uherské šlechtičně Nině Zerdahelyové, rozené Báloghové, se kterou se Palacký seznámil v Prešpurku.<ref>"[http://ustecky.denik.cz/z-regionu/velka-prespurska-laska-frantiska-palackeho-20120912.html Velká prešpurská láska Františka Palackého]". Ústecký deník. 12. září 2012.</ref>
Rok [[1820]] František Palacký bylstrávil nadzenyjako na hodne tluste babyvychovatel se svými svěřenci Karlem a Janem Nepomukem Czúsovými ve [[Vídeň|Vídni]]. Toto působení ve vyšších společenských kruzích mu jednak umožnilo přístup do světa vyšší kultury, ale také měl dost příležitosti pokračovat ve svém sebevzdělávání, v této době hlavně ve [[Filosofie|filozofii]] a [[estetika|estetice]] (ovlivněn byl především [[Immanuel Kant|I. Kantem]], [[Friedrich Schiller|F. Schillerem]] a [[Johann Gottfried Herder|J. G. Herderem]]). Získal také dobrý přehled o politice a politickém dění nejen v habsburských zemích a intenzívně studoval i cizí jazyky (během svého života ovládl [[Latina|latinu]], [[Řečtina|řečtinu]], [[Němčina|němčinu]], [[Čeština|češtinu]], [[Maďarština|maďarštinu]], [[Portugalština|portugalštinu]], [[Angličtina|angličtinu]], [[Francouzština|francouzštinu]], [[Italština|italštinu]], [[Ruština|ruštinu]] a [[Staroslověnština|staroslověnštinu]]). Z tohoto období pocházejí časopisecké studie o estetice (''Přehled dějin krasovědy'' nebo ''O krasovědě'') a společně s Šafaříkem napsaní ''Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie'' (1818). V mládí měl Palacký velké literární ambice, napsal několik nepříliš hodnotných básní (v češtině a němčině, časoměrným veršem), většinou k různým příležitostem, přátelům, nebo s filosofickou tematikou. Měl ale velké plány, začal psát [[tragédie|tragédii]] o [[Kateřina II. Veliká|Kateřině Veliké]], později o [[Jan Hus|Janu Husovi]], a rozsáhlý historický epos o [[Napoleon Bonaparte|Napoleonovi]], ani jedno z těchto děl nedokončil. Pořídil velmi kvalitní český překlad ''[[James Macpherson|Ossiana]]'', podvržené básnické prózy z keltských [[Dějiny Skotska|dějin Skotska]].
Někdy v roce [[1819]] se Palacký rozhodl nadále se věnovat především studiu českých dějin. Za tímto účelem kontaktoval [[Josef Jungmann|Josefa Jungmanna]], kterého žádal o přijetí a o pomoc: poskytnutí základních historiografických informací a zasvěcení do metodiky [[historik]]ovy práce. Jungmannovi se Palackého cílevědomost, koncepčnost a oddanost oboru líbila, poskytl mu maximum svých znalostí i společenských kontaktů a stal se jeho celoživotním přítelem. V březnu [[1823]] Palacký napsal dopis podobného znění i [[Josef Dobrovský|Josefu Dobrovskému]] a nedlouho poté ([[11. duben|11. dubna]] 1823) dorazil do Prahy osobně.
|
