Všeobecná mobilizace v roce 1938: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Vyhlášení mobilizace: přidány dva požadavky na zdroj /"u většiny tři čtvrtiny"/ |
m Zkratka pro “vlastní rukou” je správně v. r. , viz článek “vlastní rukou” značky: editace z Vizuálního editoru editace z mobilu editace z mobilního webu |
||
Řádek 9:
''[[Vláda]] republiky Československé vyhlašuje podle §57. odst.1 a 3 zákona ze dne [[13. květen|13. května]] [[1936]], č. 131 Sb.z. a n., o obraně státu, den 23. září 1938, jimž byla nařízena presidentem republiky podle §23. branného zákona mobilisace, za den vstupu státu Československého do branné pohotovosti.''
''[[Jan Syrový]] v. r.''
[[Soubor:063-1938.pdf|thumb|Vládní vyhláška o vstupu státu do branné pohotovosti]]
Řádek 18:
V době míru měla Československá armáda více než 200 000 vojáků v 17 pěších divizích a 4 rychlých divizích<ref group = "p">Složených z jedné [[Jezdectvo|jezdecké]] a jedné [[Mechanizované vojsko|motorizované]] [[Brigáda (jednotka)|brigády]].</ref> a 50 000 záložníků. Od poloviny 30. let bylo budováno [[Československé opevnění|československé pohraniční opevnění]] na jehož stavbě se podíleli také poradci, kteří pracovali na výstavbě [[Maginotova linie|Maginotovy linie]] ve Francii. Na podzim roku 1938 bylo stavebně dokončeno až 263 objektů [[Těžké opevnění|těžkého]] a asi 10 000 objektů [[Lehké opevnění|lehkého opevnění]] a několik pevností.<ref>Pavel Šrámek: ''Čs. opevnění do roku '39'', in: ''Armády, technika, militaria'', Jg. 3, 12/2005, s. 70–72, cit. podle: ''Čs. opevnění do roku '39'', online: [http://armada.vojenstvi.cz/predvalecna/opevneni/1.htm armada.vojenstvi.cz/.../1.htm]</ref> Vedením výstavby opevnění byl pověřen [[Karel Husárek]].<ref>Jan Máče: ''Rok 1938: Přípravy na konflikt'', in: ''atm'' (''Armádní technický magazín'') 9/2008, online: [https://legacy.blisty.cz/files/2008/10/11/atm_200809_90-vyroci_8.pdf legacy.blisty.cz/...]</ref>
V roce 1936 byl vypracován mobilizační plán, který stanovil svolání více než 972 tisíc vojáků, z nichž mělo být dislokováno 60 procent na Moravě, 25 procent v Čechách a 15 procent na Slovensku, převážně na hranicích s Německem, Rakouskem a Maďarskem, stejně jako s Polskem. Mezi nimi mělo být více než 192 000 vojáků německého a více než 61 000 vojáků maďarského původu; bylo plánováno, že budou umístěni na Slovensku nebo [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]], nikoli v příhraničních oblastech s Německem.<ref>Oswald Kostrba-Skalicky: ''Bewaffnete Ohnmacht. Die tschechoslowakische Armee 1918–1938''. In: Karl Bosl (Hrsg.): ''Die Erste Tschechoslowakische Republik als multinationaler Parteienstaat''. Oldenbourg, München 1979, ISBN 3-486-49181-4, s. 439–527, s. 520. online: [http://ostdok.de/id/BV003299465/ft/bsb00049459?page=520&c=solrSearchOstdok vifaost.de/...]</ref><ref>Oswald Kostrba-Skalicky: ''Bewaffnete Ohnmacht. Die tschechoslowakische Armee 1918–1938''. In: Karl Bosl (Hrsg.): ''Die Erste Tschechoslowakische Republik als multinationaler Parteienstaat''. Oldenbourg, München 1979, ISBN 3-486-49181-4, s. 439–527, s. 514. online: [http://ostdok.de/id/BV003299465/ft/bsb00049459?page=514&c=solrSearchOstdok vifaost.de/...]
</ref>
| |||