Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 396 bajtů ,  před 1 rokem
zrušení přesměrování po hlodavce
| druh popsal = [[Leuckart]], 1863
}}
'''Měchožil bublinatý''' (''Echinococcus multilocularis'', Leuckart 1863), též '''měchožil větvený''' či '''tasemnice liščí''', je drobná, 1–5&nbsp;mm dlouhá [[tasemnice]], která [[Parazitismus|parazituje]] ve [[Střevo|střevě]] [[Liška obecná (šelma)|lišek obecných]] a [[Liška polární|polárních]], případně jiných [[Psovití|psovitých šelem]]. Jejím [[Mezihostitel|mezihostitelem]] jsou [[hlodavci]] ([[Hrabošovití|hraboši]] a [[Hryzec horský|hryzci]]), vzácně se však mohou nakazit i ostatní [[savci]], včetně člověka. V&nbsp;orgánech [[Mezihostitel|mezihostitele]], primárně v&nbsp;[[Játra|játrech]], vytváří mnohočetné cysty zvané alveokok. Onemocnění člověka, které tímto způsobuje, [[Echinokokóza|alveolární echinokokóza]] (zkráceně '''AE'''), končí bez léčby téměř vždy fatálně. Růst alveokoka připomíná [[rakovina|nádorové bujení]] jater a často je i za nádor chybně [[DiagnostikaDiagnóza|diagnostikován]]. Druh se vyskytuje pouze na severní polokouli, a to zejména v&nbsp;[[Mírný podnebný pás|mírném]] a [[Subpolární páspodnebí|subpolárním pásu]] Evropy, Severní Ameriky a Asie.<ref name=":0">{{Citace periodika
| příjmení = Thompson
| jméno = R. C. A.
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/28131366
| datum přístupu = 2017-07-01
}}</ref> V&nbsp;ČR je nákaza echinokokem u lidí i přes poměrně vysokou [[Prevalence|prevalenci]] u lišek velmi vzácná. Onemocnění člověka se řeší [[Chirurgie|chirurgicky]] v&nbsp;kombinaci s&nbsp;dlouhodobou aplikací [[Albendazol|albendazolu]]. Mezi preventivní opatření patří [[OdčerveníAnthelmintikum|odčervování]] psů, lišek a koček [[Prazikvantel|prazikvantelem]] či odlov lišek v&nbsp;[[Endemie|endemických]] oblastech.
 
== Taxonomie a fylogeneze ==
Měchožil bublinatý patří mezi [[tasemnice]] čeledi [[Taeniidae]], rodu ''[[Echinococcus]].'' Rod je [[monofyletismus|monofyletický]] a v&nbsp;současnosti čítá 9 druhů (''[[Echinococcus canadensis|E. canadensis]], [[Echinococcus equinus|E. equinus]], [[Echinococcus felidis|E. felidis]],'' ''[[Echinococcusměchožil granulosuszhoubný|E. granulosus]]'', ''E. multilocularis, [[Echinococcus oligarthra|E. oligarthra]], [[Echinococcus ortleppi|E. ortleppi]], [[Echinococcus vogeli|E. vogeli]], [[Echinococcus shiquicus|E. shiquicus]]''). Dospělí jedinci rodu ''Echinococcus'' jsou velmi malých rozměrů (do 1&nbsp;cm) a pro všechny druhy je příznačné [[Nepohlavní rozmnožování|asexuální rozmnožování]] larválních stádií. Jako [[SesterskýSesterská taxonskupina|sesterský druh]] měchožila bublinatého je označován druh ''E. shiquicus'' objevený v roce 2005 v [[Tibet]]u. ''E. shiquicus'' se vyskytuje u [[Liška tibetskáhorská|lišek tibetských]] (''Vulpes ferrilata'') a jeho mezihostitelem jsou [[Pišťuchovití|pišťuchy]] (Ochotonidae).<ref name=":23">{{Citace periodika
| příjmení = Lymbery
| jméno = A. J.
=== Dospělec ===
{{Podrobně|Tasemnice}}
Dospělá tasemnice měří v&nbsp;rozmezí 1,2–4,5&nbsp;mm a skládá ze skolexu (hlavičky) a 2–6 článků (proglotid). [[Skolex]] je opatřen čtyřmi svalovými kruhovými přísavkami a chobotkovitým výběžkem se dvěma řadami háčků.<ref name=":9" /> Průměrná délka háčků jedné řady je 27 µm, druhá řada háčků je větší o průměrné délce 31 µm.<ref name=":19" /> Skolex je zanořen u definitivního hostitele do sliznice [[Duodenumdvanáctník|sliznice duodena]] mezi [[Mikroklk|mikroklky]], chobotek zasahuje až do [[Lieberkühnovy krypty|Lieberkühnových krypt]]. Poslední článek je největší a obsahuje vyvinutou [[Děloha|dělohu]] s&nbsp;vajíčky.<ref name=":9">{{Citace periodika
| příjmení = Eckert
| jméno = Johannes
=== Larva ===
[[Soubor:Cotton rat infected with Echinococcus multilocularis 3MG0020 lores.jpg|thumb|Alveokoky v těle [[křeček bavlníkový|křečka bavlníkového]]|alt=vypitvaná krysa]]
Larvální forma ([[boubel|metacestod]]) ''E. multilocularis'', jež se vyskytuje ve tkáních mezihostitele, se označuje jako alveokok a je v&nbsp;mnoha směrech unikátní mezi tasemnicemi. Alveokok u hlodavců je tvořen mnohočetnými měchýřky o průměru menším než 1&nbsp;mm až do velikosti 3&nbsp;cm. Uvnitř měchýřků se formují [[Skolex|protoskolexy]]. U atypických mezihostitelů, včetně člověka, se protoskolexy tvoří minimálně nebo vůbec.<ref name=":9" />
 
Oproti jiným druhům [[Echinococcus|echinokoků]] je metacestod schopen endogenního i exogenního pučení, což znamená, že cysta je schopna vytvářet dceřiné cysty dovnitř i vně. Růst cyst je podobný nádorové proliferaci buněk, za což je zodpovědná zárodečná vrstva cysty, která má schopnost neustálého prorůstání do okolní tkáně. Dochází i k [[Metastáza|metastázování]], kdy uvolněné buňky zárodečné vrstvy mohou vycestovat krví do dalších orgánu a vytvářet sekundární ložiska. U člověka se primárně alveokoky lokalizují v&nbsp;[[Játra|játrech]] a mohou v&nbsp;závislosti od stáří infekce dosahovat velikosti o průměru několika milimetrů až 20&nbsp;cm.<ref name=":9" />
== Vývojový cyklus ==
[[Soubor:Cyklus Echinococcus multilocularis.png|alt=lišky, hlodavec, játra a paraziti|náhled|Vývojový cyklus měchožila bublinatého]]
Dospělé tasemnice ''E. multilocularis'' žijí v tenkém střevě lišek (defintivní hostitel). Infekce tasemnicí u lišek je bez jakýchkoliv [[Klinický příznak|klinických příznaků]] a to i v případě silné invaze. Intenzita infekce se pohybuje zpravidla ve stovkách tasemnic na jednu lišku.<ref name=":24" /> [[Parazitární onemocnění#Prepatentní perioda|Prepatentní perioda]] u lišek je 26–29 dní, [[Parazitární onemocnění#Patence|doba patence]] 1–4 měsíce.<ref name=":19" /> Pohlavně zralé tasemnice produkují vajíčka, jež odcházejí s trusem do vnějšího prostředí. Mezihostitelé-hlodavci se nakazí pozřením potravy kontaminované vajíčky tasemnice. V těle hlodavce se z vajíčka uvolní larva onkosféra, která penetruje [[Tenké střevo|střevní stěnu]] a [[Oběhová soustava|krevním oběhem]] je zanesena do [[Játra|jater]]. Zde se onkosféra uchytí a vytvoří se z ní [[boubel|larvocysta]], která neustále roste. Uvnitř larvocysty se formují zárodky malých tasemnic – tzv. [[Skolex|protoskolexy]]. Cyklus se uzavírá, pozře-li liška hlodavce s larvocystami v játrech. V trávicím traktu se z protoskolexů stanou malé tasemnice, jež se uchytí pomocí přísavek a háčků do sliznice tenkého střeva lišky. Člověk jakožto náhodný mezihostitel se může nakazit vajíčky měchožila pocházejících z trusu lišek. Ačkoliv je člověk k nákaze málo vnímavý, u některých jedinců se onkosféry mohou uchytit a dojde k růstu larvocyst podobně jako u hlodavců. Ty svým růstem často připomínají [[rakovina|nádorové bujení]] jater.<ref name=":24">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
 
=== Definitivní hostitelé ===
[[Definitivní hostitelParazitismus|Definitivním hostitelem]] jsou především [[Psovití|psovité šelmy]].<ref name=":1" /><ref name=":0" /> V&nbsp;Evropě je primárním a nejběžnějším hostitelem liška obecná.<ref name=":1" /> Ve východní Evropě se může parazit v&nbsp;menší míře vyskytovat u [[Psík mývalovitý|psíků mývalovitých]] (''Nyctereutes procyonoides'').<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Bagrade
| jméno = Guna
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/16199043
| datum přístupu = 2017-12-02
}}</ref> Nicméně jejich role v&nbsp;cyklu je minoritní a ve většině endemických oblastí Evropy je [[prevalence]] u psů nízká. To je dáno částečně tím, že psi příliš neloví drobné hlodavce a také tím, že jsou pravidelně [[OdčerveníAnthelmintikum|odčervováni]]. Přesto například na Aljašce je výskyt echinokoka u psů poměrně častý. U domácí koček je vnímavost k infekci nízká a také není jisté, zda vajíčka echinokoka pocházejících z koček jsou skutečně životaschopná. To samé platí pro divoké kočky.<ref name=":2" /> Role psa a kočky jakožto zdroje echinokoka pro člověka je tak často zveličována.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Deplazes
| jméno = Peter
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/1262126
| datum přístupu = 2018-02-24
}}</ref> Řada dalších hlodavců byla infikována experimentálně, nicméně tasemnice v&nbsp;nich není schopna se vyvinout do infekčního stádia. Mezi tyto málo vnímavé druhy patří například [[myš domácí]] (''Mus musculus'') nebo [[potkan|potkan obecný]] (''Rattus norvegicus'').<ref name=":2" />
 
==== Atypičtí mezihostitelé ====
| datum vydání =
| datum přístupu = 2017-12-05
}}</ref> V&nbsp;[[ZooZoologická Plzeňa botanická zahrada města Plzně|plzeňské zoo]] byla AE hlášena u [[Lemur kata|lemura kata]], uhynulého [[Dikobraz|dikobraze]] a jedné [[Hutie stromová|hutie stromové]]. V&nbsp;roce 2011 byla [[Pitva|pitevně]] potvrzena AE u [[Makak červenolící|makaka červenolícího]] v&nbsp;[[Zoologická zahrada Olomouc|zoo Olomouc]].<ref name=":16" /> V listopadu 2017 byl v&nbsp;zoo [[Ústí nad Labem]] utracen samec [[Orangutan bornejský|orangutana bornejského]] s&nbsp;podezřením na [[karcinom plic]]. Pitva následně odhalila mnohočetná ložiska alveokoka v&nbsp;plicích.<ref>{{Citace periodika
| titul = Vyjádření zoo na průběžné výsledky pitvy samce orangutana Bornejského
| periodikum = Zprávy, ZprávyExtra.cz
| url = http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:02003L0099-20130701&from=EN
| datum přístupu = 2017-11-29
}}</ref> Dle kritérií [[Organizace pro výživu a zemědělství|FAO]] je ''E. multilocularis'' považován za 3 nejvýznamnějšího parazitárního původce alimentárních onemocnění lidí na světě, hned po [[Tasemnice dlouhočlenná|tasemnici dlouhočlenné]] a měchožilu zhoubném.<ref name=":4">{{Citace periodika
| příjmení = Devleesschauwer
| jméno = Brecht
| url = https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2405676617300124
| datum přístupu = 2017-11-28
}}</ref> V&nbsp;kritériích byl zohledněn celkový počet nemocných, počet regionů s výskytem, akutní či chronická [[úmrtnost|mortalita]], podíl zemřelých k&nbsp;nakaženým, ekonomické dopady atd. Nízkou četnost onemocnění ale vysokou úmrtnost AE v&nbsp;porovnání s&nbsp;jinými parazity dokumentuje tabulka níže.
[[Soubor:Alveolar echinococcosis PET-CT imaging.png|alt=6 transverzálních řezů trupu člověka|náhled|''[[In vivo]]'' zobrazení ložisek alveolární echinokokózy v játrech člověka pomocí metody [[PET/CT]].]]
{| {{table}}
|+'''Odhady počtu nemocných, zemřelých a [[Ztracená léta života v důsledku nemoci|DALY]] hodnoty u 14 významných parazitárních nemocí lidí alimentárního původu ve světě dle [[Světová zdravotnická organizace|WHO]] k&nbsp;roku 2010'''<ref name=":4" /><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Kirk
| jméno = Martyn D.
| align="center" style="background:#f0f0f0;" |'''DALY (v tisících)'''
|-
| 1.||''[[Lamblie střevní|Giardia]]'' spp. (28 236)||''Taenia solium'' (28 114)||''Taenia solium'' (2 788)
|-
| 2.||''[[Měňavka úplavičná|Entamoeba histolytica]]'' (28 024)||'''''Echinococcus multilocularis''''' (7 771)||''Paragonimus'' spp. (1 049)
|-
| 3.||''[[Toxoplasma gondii]]'' (10 280)||''Clonorchis sinensis'' (5 770)||''Toxoplasma gondii'' (829)
| 5.||''[[Cryptosporidium]]'' spp. (8 585)||''Opisthorchis'' spp. (1 498)||''Clonorchis sinensis'' (523)
|-
| 6.||''[[Tasemnice dlouhočlenná|Taenia solium]]'' (370)||''Entamoeba histolytica'' (1 470)||'''''Echinococcus multilocularis''''' (312)
|-
| 7.||''[[Paragonimus westermani|Paragonimus]]'' spp. (139)||''Ascaris'' spp. (1 008)||''Cryptosporidium'' spp. (296)
|-
| 8.||''[[Měchožil zhoubný|Echinococcus granulosus]]'' (43)||''Toxoplasma gondii'' (684)||''Opisthorchis'' spp. (188)
|-
| 9.||''[[Motolice žlučová|Clonorchis sinensis]]'' (32)||''Echinococcus granulosus'' (482)||Střevní motolice (155)
|-
| 10.||[[Střevní motolice]] (19)||''Paragonimus'' spp. (250)||''Entamoeba histolytica'' (139)
|-
| 11.||''[[OpisthorchisMotolice viverrinithajská|Opisthorchis]]'' spp. (16)||''Trichinella'' spp. (4)||''Fasciola'' spp. (90)
|-
| 12.||''[[Motolice jaterní|Fasciola]]'' spp. (11)||''Fasciola'' spp. (0)||''Echinococcus granulosus'' (40)
| 13.||'''''Echinococcus multilocularis''''' (8)||''Giardia'' spp. (0)||''Giardia'' spp. (26)
|-
| 14.||''[[TrichinellaSvalovec spiralisstočený|Trichinella]]'' spp. (4)||Střevní motolice (0)||''Trichinella'' spp. (0,6)
|-
|
 
=== Klinické příznaky ===
Inkubační doba nemoci je od 5 do 15 let a nejčastěji se AE diagnostikuje u pacientů starších 40 let. V prvních fázích infekce je AE zcela bez příznaků. Dojde-li k narušení velké části jater, nemoc se začne projevovat. Mezi nejčastější příznaky patří [[žloutenka]] (1/3 případů) a bolest břicha (1/3 případů). U zbylé třetiny pacientů je AE diagnostikována náhodně při lékařském vyšetření související s&nbsp;příznaky jako je únava, hubnutí, zvětšená játra, poruchy trávení, [[Větry|plynatost]], [[průjem]], nespecifický nález při ultrasonografickém vyšetření.<ref name=":19" /><ref name=":20" />
 
=== Zdroj infekce a rizikové faktory AE ===
| url = https://hradecky.denik.cz/zpravy_region/boruvky_nemoci_20090708.html
| datum přístupu = 2017-12-03
}}</ref> Pro tento způsob chybí přímý důkaz, navíc studie z&nbsp;Aljašky<ref name=":7" />, Rakouska<ref name=":8" /> či Německa<ref name=":5" /> tuto hypotézu víceméně vylučují. Mezi další hypotetické cesty infekce člověka patří pozření vajíček ze znečištěných vlastních rukou. Ta mohou pocházet ze srsti domácích mazlíčků nebo půdy při [[FarmaStatek|farmaření]] či zahradničení. Dále je brán jako možný zdroj pitná voda či konzumace nemyté a nevařené zeleniny.<ref name=":5">{{Citace periodika
| příjmení = Kern
| jméno = Petra
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/26987642
| datum přístupu = 2017-11-30
}}</ref> Ve Švýcarsku zase vyšetřovali pomocí metody [[Polymerázová řetězová reakce|PCR]] saláty na přítomnost vajíček tasemnic. Důvodem byla nákaza AE u šimpanzů v&nbsp;[[Basilej|basilejské]] zoo. Autoři potvrdili v 17 % vzorků hlávkového salátu přítomnost různých tasemnic rodu ''[[Taenia]]''. ''E. multilocularis'' však nebyl potvrzen ani v&nbsp;jednom vzorku.<ref name=":11">{{Citace periodika
| příjmení = Federer
| jméno = Karin
 
=== Výskyt alveolární echinokokózy v ČR ===
V&nbsp;porovnání s&nbsp;okolními státy je výskyt AE u lidí v&nbsp;ČR a na Slovensku velmi vzácný. Na území ČR bylo dosud diagnostikováno pouze 7 potvrzených případů AE. Jednalo se o pacienty ve věku 24–74&nbsp;let (3 ženy a 4 muži) z&nbsp;[[Plzeňský kraj|Plzeňska]] (n=2), [[Severomoravský kraj|Severní Moravy]] (n=4) a [[Jižní Morava|Jižní Moravy]] (n=1). Přitom 2 pacienti ze Severní Moravy pocházeli původem ze Slovenska. První případ byl diagnostikován u ženy z&nbsp;[[Klatovy|Klatovska]] v&nbsp;roce 1979 a zatím poslední případ AE byl dokumentován v&nbsp;roce 2016 ve Fakultní nemocnici Brno. U všech pacientů bylo prvotní podezření na nádor jater a hlavním a úvodním příznakem byl [[Žloutenka|ikterus]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Hozáková
| jméno = Lubomíra
== Diagnostika ==
=== U lišek ===
[[Soubor:E.multilocularis from jackal.png|alt=fotky červů, dole kresba červů|náhled|Dospělé tasemnice ''Echinococcus multilocularis'' izolované ze [[Šakal obecný|šakala]] v [[Íran|IránuÍrán]]u. V&nbsp;posledních článcích jsou patrné vakovité dělohy vyplněné vajíčky.]]
Echinokok se zjišťuje u odlovených lišek při pitvě nebo v&nbsp;nasbíraném trusu. [[MikroskopickýHistologické preparátpreparáty|Mikroskopicky]] lze prohlížet [[Sliznice|sliznici]] tenkého střeva na přítomnost dospělých tasemnic přichycených ke sliznici. Sliznice střeva lišek se vyšetřuje po předchozím zmražení na -80°C po dobu 5 dní (bezpečnostní opatření k&nbsp;inaktivaci vajíček) a to buď seškrabem pomocí sklíčka (intestinal scraping), nebo naříznutím sliznice a mácháním v&nbsp;roztoku soli a poté sedimentací obsahu a mikroskopickým vyšetřením sedimentu (tzv. SCT= Sedimentation and counting technique). V&nbsp;sedimentu se hledají skolexy, [[Tasemnice|proglotidy]], vajíčka anebo celé tasemnice. Pro druhové určení je rozhodující velikost tasemnice, tvar a počty háčků na skolexu, pozice [[Tasemnice|urogenitálních pórů]] a zejména vzhled [[Děloha|dělohy]]. Příbuzný ''E. granulosus'' bývá o 1–2&nbsp;mm větší (délka 2–6&nbsp;mm) a děloha je keříčkovitě rozvětvená. Naproti tomu délka těla ''E. multilocularis '' zpravidla nepřesahuje 4&nbsp;mm a děloha je vakovitého tvaru.<ref name=":19" />
 
Intravitálně lze parazita lze detekovat v&nbsp;trusu lišek. Pro manipulaci s&nbsp;liščím trusem platí stejná bezpečnostní opatření a je tedy nutná [[devitalizace]] vajíček hlubokým zamražením vzorků (-80°C). Klasické [[Koprologie|koprologické vyšetření]], při kterém se izolují vajíčka v&nbsp;trusu, však má nízkou citlivost. Navíc vajíčka ''E. multilocularis'' jsou morfologicky neodlišitelná od ostatních zástupců rodu ''Echinococcus'' a ''Taenia''. Proto jako standardní vyšetření je doporučováno detekce [[Antigen|antigenu]] v&nbsp;trusu pomocí [[ELISA|imunoenzymatické reakce]], tzv. koproantigen ELISA. Rovněž je běžná detekce [[DNA]] v&nbsp;trusu lišek pomocí klasické [[PCR]] nebo [[Kvantitativní polymerázová řetězová reakce|real-time PCR]]. Pomocí koproantigen ELISA lze detekovat infekci i před objevením se vajíček v&nbsp;trusu, tedy v&nbsp;časné fázi infekce, kdy jsou tasemnice ještě pohlavně nezralé. Naproti tomu PCR metody jsou schopné zachytit pouze DNA pocházejících z&nbsp;vajíček a často vykazují nižší [[Citlivost|sensitivitu]] (85–95 %). Citlivost PCR je tak striktně závislá na počtu vajíček v&nbsp;trusu, dále může být negativně ovlivněna přítomností přirozených inhibitorů PCR reakce v&nbsp;trusu. Výhodou PCR metod je vysoká [[specificita]].<ref name=":19" />
 
=== U hlodavců ===
Diagnostika se provádí téměř výhradně pitvou, případně [[Histologie|histologickým vyšetřením]] [[Léze|lézí]]. Odchyt hlodavců v&nbsp;endemických oblastech se dělá pomocí speciálních pastí. Pro druhové určení je nutná znalost morfologie [[Boubel|larválních stádií tasemnic]].<ref name=":19" /> Diferenciálně diagnosticky je nutno odlišit od larev tasemnice kočičí (''[[Tasemnice kočičí|Hydatigera taeniaeformis]]'') a dalších tasemnic parazitujících u hlodavců jako třeba ''[[Versteria mustelae]]'', ''[[Taenia polyacantha]]'', ''[[Mesocestoides]] spp.''.<ref name=":21">{{Citace periodika
| příjmení = Miller
| jméno = Andrea L.