Asymetrická válka: Porovnání verzí

=== '''Asymetrická válka''' je válka[[ozbrojený konflikt]] mezi dvěma válčícími stranami, jejichž vzájemná vojenská síla se významně liší, nebo jejichž strategie nebo taktika jsou značně odlišné. ===

Po skončení [[studená válka|studené války]] došlo k velkým válkám, které měly charakter mezistátních konfliktů. Byly to války v [[Irák]]u /([[operace Pouštní bouře]] 1991 a [[Válka v Iráku|Irácká Svoboda]] 2003/), válka proti [[Jugoslávie|Jugoslávii]] /([[operace Spojenecká síla]] 1999/), válka v [[VAfghánistán]]u Afghánistánu([[Válka Bůh užv jenAfghánistánu pláče(2001–současnost)|Afghánistánu]] /Trvalá svoboda 2001/]]) a válka[[Vojenská intervence v [[LibyeLibyi|válka v Libyi]] /Písečná bouře 2011/. Zásah [[Spojené státy americké|USA]] a ostatních spojeneckých zemí v [[Somálsko|Somálsku]] v roce 1992 je první válka, která dostala označení [[Humanitární bombardování|"humanitární"]].<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Eichler|jméno=Jan|titul=Válka a mír postkonfrontačního období|periodikum=Vojenské rozhledy|vydavatel=|url=http://vojenskerozhledy.cz/kategorie/valky-postkonfrontacniho-obdobi-uspechy-paradoxy-vyzvy|datum vydání=|datum přístupu=20. 12. 2016}}</ref> Jedním ze společných jmenovatelů těchto válek bylo kladení důrazu mezinárodního společenství na ochranu lidských práv: "lidská práva musí být zajištěna a prosazena mimo hranice národní suverenity, dokonce uvnitř jednotlivých států a možná proti jejich vůli". Ve těchto válkách se zrodil "militární humanismus", který spočívá mj.na asymetrii síly - čím slabší je protivník, tím větší je pravděpodobnost, že bude napaden.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Beck|jméno=Ulrich|titul=War in Peace|periodikum=On Post-National Dialog|vydavatel=|url=http://vojenskerozhledy.cz/kategorie/valky-postkonfrontacniho-obdobi-uspechy-paradoxy-vyzvy|datum vydání=|datum přístupu=20. 12. 2016}}</ref>

=== Vyzbrojování vojáků afrických zemí a zemí Blízkého východu na začátku 20. století ===

V [[19. století]] a v první polovině [[20. století]] každá [[kolonialismus|koloniální mocnost]] prováděla pro zajištění své nadvlády výcvik asijského a afrického obyvatelstva v západním stylu vedení války a ve svých zámořských državách udržovala tzv. "bílé oddíly". Kvůli upevnění koloniální moci v důsledku spolupráce místních etnik vznikaly i domorodé oddíly, které tvořili černošští vojáci a ti byli také včleněni mezi "oddíly bílé". Došlo k tomu, že kolonizované národy a státy byly zasvěceny do moderního válečného umění. V době války bojovali afričtí vojáci i mimo [[Afrika|Afriku]], a to na straně svých koloniálních mocností. Tím se [[Afričan]]é i [[Asi]]jciaté naučili, co vlastně jsou ozbrojené síly, zbraně, taktiky a západní vojenské postupy.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Reid|jméno=Richard J.|příjmení2=|jméno2=|titul=Dějiny moderní Afriky /od roku 1800 po současnost/|vydání=1|vydavatel=Grada Publishing, a.s.|místo=Praha|rok=2011|počet stran=336|strany=178-180|isbn=978-80-247-3097-0}}</ref> V období dekolonizace bojovali bojovali Afričané i AsijciAsiaté v oddílech, které chtěly osvobodit vlastní zemi od kolonizační nadvlády. Státy [[Třetí svět|"třetího světa"]] také využívaly všech možností k financování aktuálních konfliktů - od přímé pomoci supervelmocí přes ilegální obchod se zbraněmi až po využívání mezinárodních žoldnéřů. Po skončení druhé světové války se původní útvary odporu uplatnily při vytváření skutečných vojenských oddílů, které se zaměřily na postupné osvobozování území vlastního státu, jehož cílem byla nezávislost. Povinná vojenská služba byla v těchto zemích výjimkou, protože vytvořená armáda předpokládala vysoké náklady. Takto vytvořená vojska snadno ustupovala, když byla v osmdesátých letech 20. století přinucena utkat se v poli s americkými nebo západními vojenskými oddíly, které uskutečňovaly své první operace mimo jejich vlastní území. Došlo k bojům, kdy na jedné straně bylo moderní technologické vojsko a na druhé straně vojsko, které stvořil rozvojový svět.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Lewis|jméno=Bernard|příjmení2=|jméno2=|titul=Dějiny Blízkého východu|vydání=1|vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny|místo=Praha|rok=2007|počet stran=383|strany=302-3012|isbn=978-80-7106-926-3}}</ref>

=== Operace Pouštní bouře (1991) ===

Příkladem zhroucení ambicí, jež se neprozíravě opíraly o sílu vlastních oddílů, je rychlý konec iráckého snu [[Saddám Husajn|Saddáma Husajna]] o dobytí [[Kuvajt]]u v letech 1990 - 1991, kdy proběhla [[Válka v Zálivu|Válka v zálivu]]. Poté, co se Saddám Hussajn odhodlal k vojenské akci proti Kuvajtu, Spojené státy v čele s prezidentem [[George H. W. Bush]]em zahájily kampaň za vojenskou intervenci. Díky podpoře asi třiceti vlád a mezinárodního veřejného mínění vznikla silná mezinárodní koalice, ve které měly [[Spojené státy americké|Spojené státy]] jasnou technologickou převahu nad svým spojencem. Tato koalice podporovaná [[Organizace spojených národů|OSN]] vyhlásila válku Iráku jako trest za porušení mezinárodních zákonů. Dostalo se i souhlasu ze strany svého protivníka, bývalého [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]], ani [[Čína]] nebyla proti. [[Operace Pouštní bouře]] začala [[17. ledna]] [[1991]] nálety amerických a britských letadel.  Celkem v ní bylo zapojeno 37 států /včetně [[Československo|Československa]], které poskytlo protichemickou jednotku/.

Bombardování trvalo tři týdny a skončilo [[28. února]] [[1991]].<ref name=":3">{{Citace monografie|příjmení=Hecht|jméno=Emmanuel|příjmení2=Servent|jméno2=Pierre|titul=Krvavé století 1914-2014 /Dvacet válek, které změnily svět/-Válka v Zálivu 1990-1991|vydání=1|vydavatel=Vyšehrad, spol. s r.o.|místo=Praha|rok=2015|počet stran=262|strany=173-179|isbn=978-80-7429-630-7}}</ref> Válka způsobila i civilní oběti. Koalice útočila nejen na vojenská zařízení, ale i na mosty, elektrárny a televizní vysílače, které sloužily také civilnímu obyvatelstvu. Pro získání věhlasu letectva a západních [[Asymetrická válka|„asymetrických válek“]] bylo vyžadováno vítězství „beze ztrát na životech“. Konflikt v [[Irák]]u v roce 1991 byl prezentován jako špičková technologická a bezchybná operace vedená dokonalými zbraněmi. Koalice  ztratila necelých pět set mužů. Část veteránů z války trpí  syndromem „Války v zálivu“.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=|jméno=|titul=Syndrom války v zálivu|periodikum=Doktorka.cz|vydavatel=ČTK|url=http://zdravi.doktorka.cz/syndrom-valky-zalivu/|datum vydání=6. 12. 2004|datum přístupu=7. 12. 2016}}</ref>  Na straně Iráčanů se ztráty počítají na 20 000 až 200 000 mrtvých vojáků a na několik set mrtví civilisté. Při této operaci byly poprvé nasazeny ve větší bojové akci americké tanky [[M1 Abrams|M1 Abrahms]]. Druhého většího bojového nasazení se tankům Abrahms dostalo v roce 2003 při operaci Irácká svoboda. Mimo jiné byly nasazeny také v [[Bosna a Hercegovina|Bosně]]. Ve svém [[pancířpancéřování]]i opodstatnily pláty [[Ochuzený uran|ochuzeného uranu]] /(při probití čelního pancíře se ochuzený [[uran]] dostává do okolí/). Americká armáda používá téměř devět tisíc tanků [[M1 Abrams]]. Tyto tanky jsou používány také v jiných armádách, např. [[Austrálie]], hlavnětaké však v zemích [[Blízký východ|Blízkého východu]]: [[Egypt]], [[Saúdská Arábie]], a [[Kuvajt]].       

Operace Pouštní bouře je  specifická tím, jakou roli v ní hrála [[média]]. Snímky z boje byly rozšiřovány do TVtelevizních sítí celého světa. Mnoho zpráv pocházelo ze zdrojů, pořízených armádou, nikoliv od novinářů, při nichž diváci nemohli spatřit umírající vojáky nebo civilisty. Americká invaze z roku 2003 odstranila problém vlády jednoho  diktátora, ale [[Irák]] je od té doby zmítán náboženským i politickým násilím. Na severu kurdští povstalci ovládli území před protiofenzivou irácké armády, která uvrhla na cesty tisíce uprchlíků. Na jihu povstali [[šíité]].<ref name=":3" />

=== Občanská válka v Somálsku (od roku 1992 ===

V roce 1992 některé další země koalice zasahovaly v [[Somálsko|Somálsku]] poté, co [[Rada bezpečnosti OSN]]  přijala dvě rezoluce, jejichž cílem byla humanitární pomoc a nastolení pořádku po rozpadu centrální vlády. Další rezoluce Rady bezpečnosti OSN přijatá jednomyslně v prosinci 1992 schválila vytvoření mezinárodních mírových sil, které tvořily vojenské oddíly [[Spojené státy americké na Letních olympijských hrách 1984|Spojených států]], [[Itálie]] a jiných zemí. Americká účast na jedné z misí dostala název operace „[[Operace Obnovená naděje|Obnovená naděje]]“. Tyto síly v počtu asi čtyřiceti tisíc mužů měly za úkol zajistit dodávky humanitární pomoci, ale nakonec se „mírový zásah“ proměnil ve válečnou akci. Tímto způsobem se začalo přecházet na koncept [[„humanitární válk“|„humanitární války“]].<ref name=":0">{{Citace monografie|příjmení=Labanca|jméno=Nicola|příjmení2=|jméno2=|titul=Válečné konflikty dneška /od roku 1945 do současnosti/|vydání=1|vydavatel=Fortuna Libri|místo=Praha|rok=2009|počet stran=287|strany=221, 232, 253, 265|isbn=978-80-7321-465-4}}</ref>  Mezinárodní jednotky se nakonec pod vlivem narůstajících ztrát na životech ze Somálska stáhly.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=|jméno=|titul=Konflikt v Somálsku|periodikum=Africký informační portál|vydavatel=|url=http://africkyportal.cz/clanky/konflikt-v-somalsku|datum vydání=16. 2. 2014|datum přístupu=7. 12. 2016}}</ref> Prokázalo se, že sám koncept [[Asymetrická válka|„asymetrické války“]] nevede vždy k vítězství. I v této válce ovlivnila rozhodnutí politiků média. Odchod mírových sil byl dokončen k 3. březnu 1995 a Somálsko bylo ponecháno napospas svému osudu.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=|jméno=|titul=Somálsku hrozí opět hladomor|periodikum=Novinky.cz|vydavatel=|url=https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/415242-somalsku-hrozi-opet-hladomor.html|datum vydání=30. září 2016|datum přístupu=7. 12. 2016}}</ref>

=== Operace Spojenecká síla (1999) ===

Válkou proti [[Jugoslávie|Jugoslávii]] se válečné konflikty přenesly na území [[Evropa|Evropy]]. Pádem komunismu došlo v [[Jugoslávie|Jugoslávii]] k uvolnění půlstoletí dušeného národnostního napětí, které nikdy nezaniklo, a se silnou intenzitou a brutalitou došlo k probuzení národnostní identity a rozhoření občanské války.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Hecht|jméno=Emmanuel|příjmení2=Servent|jméno2=Pierre|titul=Krvavé století 1914-2014 /(Dvacet let válek, které změnily svět/) - Jugoslávie: hřbitov iluzí|vydání=1|vydavatel=Vyšehrad, spol. s r.o.|místo=Praha|rok=2015|počet stran=262|strany=183-193|isbn=978-80-7429-630-7}}</ref>  Válka začala vojenským konfliktem mezi [[SrbskéSlovinská muzeumválka vza Chotěbuzinezávislost|Srbskem]]Jugoslávií a [[Slovinské referendum o legalizaci stejnopohlavního manželství (2015)|Slovinskem]] v červnu 1990. Pak pokračovaly války mezi [[PrvníChorvatská srbskéválka povstáníza nezávislost|Srbskem]]Jugoslávií a [[Chorvatské muzeum naivního umění|Chorvatskem]] /(1991-1995/), občanská [[válka v [[BosnaBosně a Hercegovina|Bosně]] a [[Hercegovina|Hercegovině]] (1992–1995) a nakonec válkakoflikty mezi Srby a Albánci na území [[Kosovo|Kosova.]]. Západ se marně snažil usmířit znepřátelené politické síly. Aby bylo zastaveno další násilí, [[Washington (stát)DC|Washington]] dotlačil k akci část [[Severoatlantická aliance|NATO]]. Bylo rozhodnuto o provedení mise, která byla definována jako humanitární. Leteckou válku proti Srbsku schválila [[Rada bezpečnosti OSN]], která situaci označila za hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost v tamní oblasti, ale v důsledku veta ze strany [[Rusko|Ruské federace]] a [[Čínská lidová republika|Číny]] nebyla schválena další rezoluce, která by dala zmocnění užít všech nezbytných prostředků. Šlo tedy o válku nelegální.<ref name=":1">{{Citace periodika|příjmení=Eichler|jméno=Jan|titul=Legální a nelegální války v dnešním světě|periodikum=Vojenské rozhledy|datum=|ročník=2014|číslo=|strany=16 - 47|url=http://www.vojenskerozhledy.cz/kategorie/legalni-a-nelegalni-valky-v-dnesnim-svete}}</ref>

Tehdejší americký prezident [[Bill Clinton]] hovořil o nutnosti postavit se na stranu trpících obětí a tím zajistit mír, svobodu a stabilitu v Evropě.  24. března 1999 zahájila vojska [[Severoatlantická aliance|NATO]] vzdušné údery proti Srbsku, které dostaly název [[Operace Spojenecká síla]], a které byly velkou manifestací vojenských schopností NATO, zejména [[Spojené státy americké na Letních olympijských hrách 1984|Spojených států]]. Na území bývalé Jugoslávie došlo poprvé k použití vojenských sil NATO. Celkem se na ní podílelo svými vojenskými kapacitami třináct členských států, včetně [[Česká republika na Eurovision Song Contest|České republiky]].<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Konečná bilance událostí v zemích bývalé Jugoslávie zaplacená za nacionalismus a taktiku „etnických čistek“ je tragická: asi 200 000 mrtvých, přibližně stejné číslo zraněných a více než 2 miliony uprchlíků.<ref name=":0" /> Přes intenzivní snahu [[George W. Bush|G. W. Bushe]], který se stal americkým prezidentem v lednu roku 2000, se dodatečně neprokázaly důvody pro vedení války a tato je považována za válku nelegitimní.<ref name=":2">{{Citace periodika|příjmení=Eichler|jméno=Jan|titul=Legitimní a nelegitimní války po roce 1990|periodikum=Vojenské rozhledy|datum=|ročník=2012|číslo=4|strany=12 - 24|url=http://www.vojenskerozhledy.cz/kategorie/legitimni-a-nelegitimni-valky-po-roce-1990}}</ref> Dne 17. února 2008 vyhlásilo [[Kosovo]] s podporou [[Spojené státy americké|USA]] a [[Evropská unie|EU]] jednostranně nezávislost na Srbsku, kterou [[Srbsko]]  odmítá uznat.                                                                                                                                                        

=== Operace Trvalá svoboda (2001) ===

Se vznikem nových forem  mezinárodního terorismu souvisí i nový směr americké politiky. Americký prezident [[George W. Bush|G. W. Bush]] vyhlásil totální [[Válka proti terorismu|"válku proti terorismu"]] a všechny státy světa, především ty západní, byly vyzvány, aby se k [[Amerika|AmericeUSA]] připojily. Odpovědí [[Spojené státy americké|Spojených států]] na [[teroristické útoky 11. září 2001]] bylo provedení vojenských operací v [[Afghánistán]]u a [[Irák]]u,

Válka proti Afghánistánu byla zahájena sérií leteckých útoků, které provedly [[Spojené státy americké|Spojené státy]] a [[Spojené království]] /(v čele vlády stál britský premiér [[Tony Blair]]/) 8. října 2001 jako součást [[Operace Trvalá svoboda]]. Afghánistán nebyl potrestán za agresi, ale za to, že dovolil mezinárodní organizaci [[Al-Káida|al-Kaída]] naplánovat teroristické útoky ze svého území. Američané zvolili cestu síly, aby se pokusili zničit teroristickou organizaci a zároveň potrestat hostitelský stát. Pod vlivem skutečnosti, že válka byla vyhlášena jako odveta za [[Teroristické útoky 11. září 2001|teroristické útoky z 11. září 2001]], [[Rada bezpečnosti OSN]] přijala první rezoluci, kterou dala souhlas se zahájením války. V dané době se netrvalo na tom, aby [[Rada bezpečnosti OSN|RB OSN]] jednala také o druhé rezoluci, která by obsahovala větu o zmocnění užít všech nezbytných prostředků. Byla zároveň válka legitimní, neboť se potvrdily důvody, kvůli kterým byla zahájena. Na operaci se podílelo celkem 51 zemí včetně [[Česká republika na Eurovision Song Contest|České republiky]]. V srpnu roku 2003, kdy se [[Spojené státy americké|Spojené státy]] rozhodly soustředit své úsilí na [[Irák]], vyzvaly [[Severoatlantická aliance|Severoatlantickou alianci]], aby zajistila velení jednotek umístěných v [[Afghánistán|Afhánistánu]]: S[[Spojené království|pojenéSpojené království]], [[Německo]], [[Kanada]], [[Nizozemsko]] a [[Francie]], které hrají i v roce 2016 roli při poskytování rozvojové pomoci. Trvalo však dlouho, než zde rozvojová pomoc dostala své místo a efekty této pomoci se dodatečně ukázaly jako nedostatečné pro další bezpečnost země. Spojené státy a jejich spojenci za sebou zanechali zemi ještě více rozdělenou než předtím a na mnoha místech zničenou.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Hecht|jméno=Emmanuel|příjmení2=Servent|jméno2=Pierre|titul=Krvavé století 1914-2014 /Dvacet válek, které změnily svět/-Válka v Afghánistánu|vydání=1|vydavatel=Vyšehrad|místo=Praha|rok=2015|počet stran=262|strany=195-203|isbn=978-80-7429-630-7}}</ref> Počet civilních obětí násilností a bojů v Afghánistánu dosáhl v roce 2015 počtu  3545.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=ČTK|jméno=|titul=Rekordní počet mrtvých v Afghánistánu: Loni kvůli bojům v Afghánistánu zemřelo 3 545 civilistů|periodikum=Blesk.cz/Zprávy|vydavatel=|url=http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-svet/373811/rekordni-pocet-mrtvych-v-afghanistanu-loni-kvuli-bojum-zemrelo-3545-civilistu.html|datum vydání=14. 2. 2016|datum přístupu=9. 12. 2016}}</ref>

=== Operace Irácká svoboda (2003) ===

[[Soubor:F-15 wingtip vortices.jpg|náhled|letadloLetoun [[F-15E]] v irácké válce]]

[[Válka v [[IrákIráku]]u byla zahájena dne 20. 3.března 2003 pod názvem [[''Irácká svoboda]]'', a v podstatě pokračuje dodnes. Americký prezident [[George W. Bush|George Walker Bush]] byl spolu se svými nejbližšími spolupracovníky, mezi kterými se zvlášť angažoval ministr obrany [[Donald Rumsfeld]], odhodlán uskutečnit vojenskou invazi do Iráku s cílem svrhnout [[Saddám Husajn|Saddáma Husajna]] a jeho režim nahradit novou vládou. [[Rada bezpečnosti OSN|RB OSN]] nedala k válečnému tažení mandát, [[Berlín]] a [[Paříž]] se otevřeně distancovaly, [[Moskva]] nenabídla souhlas a mezinárodní veřejné mínění pochyboval či dokonce bylo proti zásahu.<ref name=":1" /> Přes početné námitky [[Američané]] odmítli pozměnit vlastní politiku a trvali na svém jednostranném rozhodnutí. [[Washington]], který podpořily pouze [[Londýn]] a [[Canberra]], se ujal vedení užší koalice. Díky vojenské a technologické převaze a přímému postupu bylo dosaženo cíle velice rychle. Přípravná letecká operace užívala velice silné bomby. Po zničení slabé protivzdušné obrany přelétávala neustále letadla bez lidské posádky. Bylo to právě letectvo, které využilo kompletní systém nově vyprojektovaných zbraní. Američané prováděli na irácké síly nepřetržitý, denní a noční útok. 1. května 2003 mohl americký prezident G. W. Bush oznámit, že mise skončila.<ref name=":0" /> Počet členů koalice sestavené pro válku dosáhl počtu ke třiceti zemím, i když účast některých z nich byla jen symbolická. Vyhledávaným cílem byly také komunikační sítě, doprava, vodovodní zařízení, elektrické rozvody aj., které sloužily i civilistům. Během války padlo ke 13 000 Iráčanů a mezi nimi bylo kolem 4 000 civilistů, další mrtví však denně přibývají.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Hecht|jméno=Emmanuel|příjmení2=Servent|jméno2=Pierre|titul=Krvavé století 1914-2014 /Dvacet válek, které změnily svět/, Válka v Iráku-prohrané vítězství|vydání=1|vydavatel=Vyšehrad, spol. s r.o.|místo=Praha|rok=2015|počet stran=262|strany=205-213|isbn=978--80-7429-630-7}}</ref> Protože se dodatečně neprokázalo, že válka naplnila důvody, pro které byla zahájena, tj. obvinění Iráku z vlastnictví chemických zbraní a z kontaktů s organizací [[al-Káida]], šlo o válku nelegitimní.<ref name=":2" />

=== Operace Písečná bouře (2011) ===

Operace Písečná bouře /(Odyssea Dawn/) je vojenská intervence, kterou vojska [[Aliance]] zahájila dne 19. 3. 2011 v [[Libye|Libyi]]. Libyjský představitel [[Muammar Kaddáfí]] byl odstraněn událostmi, které přineslo [[Arabské jaro]], ale poté země upadla do trvalého zmatku. Po nepokojích 19. února 2011 padlo město [[Benghází]] do rukou povstalců. Centrální moc zahájila protiofenzívu. [[Francie]] v čele s prezidentem, kterým byl [[Nicolas Sarkozy]], s podporou [[Velká Británie (ostrov)|Velké Británie]],  si vynutily 17. března hlasování [[Rada bezpečnosti OSN|RB OSN]] o rezoluci č. 1973. [[Rusko]], [[Čína]] a [[Německo]] se hlasování zdržely. Ve jménu závazku ochrany libyjských civilistů text stanovil bezletovou zónu a vyhlásil zákaz bombardování. Současně byl vyloučen pozemní zásah. 19. března ovlivnily události zásah provedený francouzskými letouny. Tento nálet byl jen předehrou pro intenzivní údery vedené pod  názvem operace Písečná bouře. Tato operace, která byla prováděna nejen z oblohy, ale i z moře se zúčastnilo 19 zemí podporovaných leteckou armádou s americkými bombardéry a bombardéry kanadskými se státními znaky [[Dánsko|Dánska]], [[Španělsko|Španělska]], [[Belgie]], [[Katar]]u a Spojených arabských emirátů. Vedení operace, která proběhla nad územím jiného státu se zřetelnou převahou vojenských sil na straně útočníka,  připadlo [[Severoatlantická aliance|NATO]] a manévry řídily [[Spojené státy americké|Spojené státy]], v jejichž čele stál prezident [[Barack Obama]].  Na straně útočníka došlo k minimálním ztrátám na lidských životech. 20. října byl [[Muammar Kaddáfí]] zavražděn místními povstalci. Rozdělená libyjská společnost neunikla nadvládě násilí a občanská válka v Libyi trvá dodnes.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Hecht|jméno=Emmanuel|příjmení2=Servent|jméno2=Pierre|titul=Krvavé století 1914 - 2014 /Dvacet válek, které změnily svět/-Libye: od tyranie k anarchii|vydání=1|vydavatel=Vyšehrad, spol. s r.o.|místo=Praha|rok=2015|počet stran=262|strany=2015 - 224|isbn=978-80-7429-630-7}}</ref> Sesazení tyrana nezaručuje přechod k demokracii.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=ČTK|jméno=|titul=Itálii hrozí nový příliv uprchlíků. V Libyi čeká přes čtvrt milionu migrantů, tvrdí zmocněnec OSN|periodikum=aktuálně.cz|vydavatel=|url=https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/italii-hrozi-novy-priliv-uprchliku-v-libyi-ceka-pres-ctvrt-m/r~9d01444a7bc911e68afb002590604f2e/?redirected=1481560166|datum vydání=16. 9. 2016|datum přístupu=10. 12. 2016}}</ref>

=== Nárůst počtu asymetrických válek ===

* Huntington Samuel P., Střet civilizací /Boj kultur a proměna světového řádu/. 1.vyd. Praha: Rybka Publishers, 2001, 447 s. ISBN 80-86182-49-5. S. 85