V pozdním období [[Římská říše|Římské říše]] byli '''bagaudové''' ([[Latina|latinsky]] ''bagaudae'' či ''bacaudae'') ozbrojenými skupinami lokálních selských povstalcůpovstání zejména zv méně [[Romanizace|romanizovaných]] oblastíoblastích [[Galie]] a [[Hispánie]]. Pojmenování vzešlo z [[Keltské jazyky|keltského jazyka]] [[Galština|galštiny]] (''bagad''), kdy se slovo ještě významově vztahovalo k bojovníkům. Ozbrojené skupiny označované latinsky jako ''bagaudae'' se však poprvé objevily až v [[1. století]] n. l. a jednalo se o povstalce, jejichž úmyslem nebylo nahradit upadající římskou moc ani sesazení místní správy, ale jen vlastní obohacení ve formě plenění. Kromě sedláků a lidí nižších společenských vrstev mohlimohly v krajních případech tyto nepravidelné voje početně zesílit o uprchlé otroky, zbojníky inebo dokonce dezertéry z řad [[Římská legie|římských legií]]. Se střídavými úspěchy se bagaudové dovedli prosadit v dobách nestability aběhem rozpadu [[Západořímská říše|Západořímské říše]].
